Lockdown oživil zájem Čechů o volnočasové nemovitosti. Karanténu je lepší trávit na horách než ve městě a home office se stal běžnou součástí našeho života. Také firmy už nebudou platit tolik kancelářských prostor, jejichž nájmy už také zlevňují. V kurzu jsou naopak víkendové nemovitosti na horách, trh s nimi ale deformují zájemci z velkých měst.

Pocházím z Jablonce nad Nisou, města v srdci Jizerských hor. Někdy se mu říkalo nočník Evropy, kvůli nadprůměrnému množství srážek. Výjimkou nebyly zimy, kdy napadlo tolik sněhu, že ho musela odklízet armáda, aby pěší mohli vůbec používat chodníky.

Škodlivé imise z tepelných elektráren v sousedním Polsku a Německu Jizerské hory v 80. letech minulého století tvrdě nahlodaly. Jizerky tak zůstávaly na okraji zájmu turistů. Příroda se však postupem času vzpamatovala a hory začaly být znovu oblíbenou destinací nejen v zimě, ale i v létě.

Drahý nočník Evropy

To se změnilo po roce 2008, kdy zvolnilo tempo růstu světové ekonomiky, a to ovlivnilo i místní realitní trh. Hotely a penziony zely prázdnotou a jejich majitelé byli ochotni předat klíče zdarma komukoliv, kdo by převzal jejich ubytovací zařízení. V roce 2014 byla na prodej třeba rozhledna na Bramberku za 800 tisíc korun. Rozhlednu nakonec koupila obec Lučany a přilehlou chatu Bramberk dva podnikatelé z Prahy.

Podobný osud měla i blízká rozhledna Královka, dlouho chátrala, místní restaurace byla vyhlášená svou příšernou kuchyní a ještě horším servisem. Když v roce 2013 zdejší areál kupoval nový majitel, byla rozhledna i přilehlé budovy už v dezolátním stavu. Díky citlivé rekonstrukci a skvělé práci architekta se však podařilo objekt zachránit.

Dnes na místě stojí dům s více než deseti luxusními apartmány. Turistům slouží velké dětské hřiště. Když není lockdown, tak je v provozu i dobrá restaurace. V plánu je také postavit tu kongresový hotel.

Jizerky se zkrátka dostaly do kurzu. Není to ještě taková „masovka“ jako Špindlerův Mlýn nebo Pec pod Sněžkou, ale i zde už přituhuje.

Můj kolega Adam vyrostl se svou rodinou v malém domku v Bedřichově. Dnes už zde nejsou téměř žádní starousedlíci, místo objevili „ti proklatí Pražáci“ a začali ve velkém skupovat nemovitosti.

Moje spolužačka Katka před dvěma lety prodala pozemek v Jablonci nad Nisou v naději, že koupí stavební pozemek u Prahy. Z koupě pozemku sešlo. Nechce držet peníze, vidí, jak rychle ztrácí na hodnotě, tak se v Jablonci snažila koupit byt.

Peníze, které dostala z prodeje krásného stavebního pozemku, jí však dnes sotva stačí na panelákovou garsonku. Za poslední rok nemovitosti v Jablonci zdražily o neuvěřitelných 30 procent. Důvod?

V Bedřichově už nic nekoupíte, protože Pražáci začali skupovat panelákové byty u přehrady jako apartmány. Od jablonecké přehrady dojedete MHD na Bedřichov za 20 minut. Na parkovišti tu v zimě od devíti od rána už nezaparkujete. Místní sem na běžky už chodí jenom v týdnu nebo potmě s čelovkou.

To však komplikuje práci rolbařům na údržbu běžeckých stop, první lyžaři jsou ve stopě v pět ráno a někteří běžkaři zde lyžují ještě po desáté večer. Kamarádka Tereza se svým manželem vyjedou v týdnu v šest večer z Prahy, před osmou jsou na Bedřichově. Dají si svých 15 kilometrů s čelovkou, v deset sedají do auta a před půlnocí jsou zpět doma v Praze.

Jeden zbohatne, devět zchudne…

Lockdown jen potvrdil a oživil zájem Čechů o „víkendové“ nemovitosti. Tím spíše, že je dost lidí jako další kamarád Zdeněk, který pracuje ve švýcarské korporaci, kde mají povinný home office. Když chtějí do kanceláře, potřebují dokonce povolení svých šéfů.

Jejich děti mají on-line výuku, takže je lepší s nimi vyrazit do hor než se tísnit v pražské novostavbě. Ukazuje se, jak covid změní zaběhlé zvyklosti lidí v kancelářích, nebude potřeba platit tolik drahých prostor, jde to i z domu. Home office se stává a stane běžnou součástí našeho života.

Kvůli nulovým výnosům na státních dluhopisech hledají investoři příležitosti jinde. Ekonomika je na kapačkách, většina akcií na rekordech. Když už feťák mele z posledního, dá si ještě větší dávku.

Kdo má rozum (a peníze), investuje do hmotných věcí. A investice do apartmánů a chalup? Většina majitelů tím spojí příjemné s užitečným. Cihla zatím rychle roste na hodnotě a rodina je spokojená.

Generace čtyřicátníků pracujících ve velkých městech pomalu splatila většinu své hypotéky. Mají školní děti a na hypotéky si pořizují další bydlení. Šponují tím ceny nemovitostí tak vysoko, že na ně místní prostě nemají.

Banky nabízí hypotéky se sazbou pod 2 % ročně a i proto současná smutná situace prohloubí v Čechách rozdíl mezi bohatými a chudými. Devadesát procent lidí zchudne, deset procent zbohatne. Taková je realita.