Máme zimu, ale v Česku zavládlo léto. Milostivé léto. Odpustky dlužníkům. Nic proti tomu. Odpouštět je lidské. A odpuštění dluhů, hlavně úroků a úroků z úroků, a hlavně u menších dluhů, má i biblický rozměr. Nicméně živit pocit, že dluhy se vlastně platit nemusí, je poměrně neslučitelné s právním státem. Hlavně v případech, kdy jde o miliony až stamiliony.

Mladí dnes s oblibou říkají, že „karma je zdarma“. A to platí i o dluzích. Každého chronického neplatiče jeho dluhy nakonec doběhnou. Nějakým způsobem. Ten životní styl, na kterém svoji existenci postavil. To platí i o jednotlivci i o státu. Je lákavé žít a podnikat na dluh, ale není to udržitelné.

Státy se zadlužují, firmy se zadlužují, občané se zadlužují. Chtějí a jsou schopni to jednou splatit? Státní dluhy jsou nesplatitelné. Řecku byly státní dluhy odpuštěny, to se stává normou. Ale normální je dluhy platit.

Je lákavé užívat si a dluhy přehodit na novou vládu nebo vyhlásit osobní bankrot. Lidé by si měli znovu zvyknout, že dluhy se musí platit – jak státní, tak osobní. Pokud se dluhy jen hromadí, časem zákonitě splácené úroky odsávají čím dál více prostředků. Poté je pro dlužníky výhodnější vyhlásit bankrot.

Kauza Mička obnažuje slabost systému

Podívejme se na jeden z mnoha případů. Městský soud v Praze v pondělí 24. ledna 2022 povolil Michalu Mičkovi jako fyzické osobě řešení úpadku formou oddlužení.

Už v dubnu loňského roku, kdy na sebe majitel skupiny C2H podal insolvenční návrh, přitom bylo jasné, že jeho dluhy dosahují minimálně 120 milionů korun. Výsledná částka se přitom po dvouměsíční lhůtě na přihlašování pohledávek zřejmě ještě zněkolikanásobí.

„Nemohu souhlasit s tím, co stojí v odůvodnění od Městského soudu v Praze, tedy že v chování pana Mičky lze spatřovat lehkomyslnost. Připravit věřitele o stovky milionů korun podle mého mínění opravdu není pouze lehkomyslnost,“ říká JUDr. Jan Langmeier, který zastupuje část věřitelů v insolvenčních řízeních.

Podle něho jsou záměry, s kterými Mička požádal o úpadek formou oddlužení, nejlépe ilustrované právě vyjádřením jednoho z věřitelů, které je zveřejněné v insolvenčním rejstříku: „Dlužník se při osobním předání směnky po splatnosti choval sebevědomě, arogantně a odmítavě s tvrzením, že nikdo věřitele nenutil, aby investoval. Na otázku, proč ještě v březnu 2020 přijímal cizí peníze, lakonicky odpověděl, že je potřeboval. Z těchto důvodů mi připadá jako výsměch jeho žádost o oddlužení.“

Mička za sebou nechal dluhy v hodnotě stovek milionů korun. Do poslední chvíle ručil osobními směnkami. Oficiálně přitom téměř nic nemá.

„Mička v insolvenčním návrhu uvádí, že v následujících 12 měsících očekává příjmy ve výši 888 000 korun, a to na základě platných smluv o výkonu funkce se společnostmi pietro filipi, s.r.o. a Pure Lingerie s.r.o. Pan Mička tak bude splácet dluhy v osobním insolvenčním řízení penězi, které bude dostávat z vlastních firem, které už předtím poslal do insolvence. Bude tedy peníze do majetkové podstaty posílat z jiné majetkové podstaty. To je dle mého soudu v podstatě insolvenční perpetuum mobile a výsledkem může být, že on sám nezaplatí vůbec nic,“ tvrdí právník Langmeier.

Podlé mého je Mička amatér, přecenil své schopnosti. Asi nebude gauner. Na rozdíl od Krúpy z Arca Capital. Je chyba lidí, ze Mičkovi svěřili své peníze. Je skandální, ze bude vesele chodit po světě, ukazuje to úpadek morálky. Mnohem více skandální mi ale přijde, ze stát nutí drobné střadatele kupovat své dluhopisy – ve formě penzijního spoření nebo ve stavebním spoření. To je větší špína než Mička a zde lidi moc na výběr nemají…

Rostoucí úroky budou pro dlužníky smrtící

To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují. V čase levných peněz jsou úroky nízké. Teď však centrální banky po celém světě úroky zvyšují. ČNB začala úrokové sazby razantně zvyšovat k překvapení mnohých. Problémy nastanou v okamžiku, kdy pro dlužníky bude neúnosné úroky splácet, raději přestanou pracovat, skončí na sociálních dávkách a rezignují.

Státy můžou své vysoké dluhy umazávat vysokou inflací. Ostatním dlužníkům nezbývá než zbankrotovat. Hostinu na dluh zaplatí drobní střadatelé, kteří koupili státní dluhopisy, firemní dluhopisy nebo spoří ve stavebním a penzijním spoření.

Proto neinvestuji do dluhopisů, ani státních, ani firemních. Jsou toxické. Při vyšších úrokových sazbách bude teprve vyplouvat na povrch, že některé dluhy jsou nesplatitelné.

Dříve, pokud někdo dlužil a svůj bankrot nezvládnul, chodil kanálem. Teď se div nechlubí a ostatním se směje do očí.

Autor je český investor