I v pandemii Orbán řeší stoleté trauma Trianonu. Maďarsko chce zpět na výsluní a řinčí zbraněmi

Napsal/a -pes- 11. října 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

I když koronavirus obrátil vzhůru nohama život na celém světě, v Maďarsku ani letos neustává debata o jedné z „národních tragédií“ – Trianonské smlouvě. Ta před sto lety připravila Maďarsko o dvě třetiny jeho území. Premiér Viktor Orbán kulaté výročí Trianonu i vývoj ve světě využil k tomu, aby se znovu připomněl jako regionální lídr. Mluví o tom, že skončila éra osamělosti Maďarů a investuje do armády.

Oslavy a připomínky výročí Trianonu byly v Maďarsku trochu jiné, než se čekalo. Kvůli pandemii koronaviru odpadla ta nejdůležitější akce – 4. července, v den, kdy byla smlouva podepsána.

20. srpna, v Den svatého Štěpána, však politické špičky (prezident, premiér a předseda parlamentu) slavnostně otevřely stometrový Pantheon národního smíření (či jednoty), na křižovatce Kossuthova náměstí a třídy Alkotmány přímo před parlamentem v Budapešti.

Památník vychází z mapy Evropy roku 1913, kdy se maďarské území rozprostíralo nejdál a obsahuje přes 12 tisíc jmen maďarských měst a vesnic, které tehdy k Maďarsku patřily. Stavba, která trochu připomíná washingtonský památník válečných veteránů z Vietnamu, v sobě skrývá i věčný oheň. Symbolika je jasná.

Zednářské pohádky

Zdá se, že pandemie zpomalila všechno, ale diskuse o Trianonu mezi historiky pokračovala v nevídaném a vypjatém tónu. V jejím centru stál profesor Ignác Romsics, nejlepší maďarský expert na historii 20. století. Ve své publikaci „Ztráta Transylvánie 1918-1947“ a už v květnu 2018, kdy debata o Trianonu teprve začínala, v rozhovoru prohlásil, že to byla „ztráta navždy“.

Začátkem letošního „roku Trianonu“, o tom Romsics, který je velmi viditelnou veřejnou figurou a autorem řady prodávaných knih, napsal další novinový text.


Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE. Autorem analýzy je Bogdan Góralczyk.


Podle něj „ztráty nemusely být tak velké, pokud by se maďarská strana chovala chytřeji a efektivněji“. Jinými slovy, zodpovědnost za tragédii leží také na Maďarech.

Odpověď Romsicsovi nakonec přišla z nečekaného, neznámého směru. Árpád Szakács, byznysmen v provládních médiích a předtím i historik, publikoval v orbánovském listu Magyar Nemzet text nazvaný provokativně „Romsicsovy zednářské pohádky“.

Hlavní myšlenka byla jasná. Romsics údajně opakuje tezi, kterou po léta šíří tajné společnosti a lóže svobodných zednářů, protože ty byly jako jediné skutečně plné odpovědné za Trianon.

Jenže to nebylo úplně nové tvrzení. Mezi revizionistickými maďarskými historiky ho už léta obhajuje především Ernő Raffay.

Na toto téma už napsal řadu publikací a letos vydal další, kde tvrdil, že shromáždil všechny „nitky“, prošel tisíce stran a stovky knih.

Byl to právě Raffay, kdo při výročí Trianonské smlouvy v roce 2018 na konzervativním portálu Magyar Idők otevřeně napadl Romsicse jako zástupce „staré marxistické a liberální školy“ a konstatoval: „Transylvánie není ztracena.“ Znovu také připomněl svobodné zednáře a dokonce navrhl „změnu hranic“.

Sedm maďarských neštěstí

Nebyl to však Raffay, kdo nejlépe zformuloval skutečnou podstatu problému s Trianonem. Podle jiného vlivného nacionalistického publicisty a prezidenta Národní trianonské společnosti Jánose Drabika si Maďaři prošli za poslední století sedmi velkými tragédiemi.

Trianon byl první, sovětská přítomnost v zemi po roce 1945 tou druhou, do třetice pak potlačení maďarského povstání v roce 1956. Překvapivá je až následující čtveřice.


Zajímáte se o dění ve střední Evropě, jste novinář, politik, občanský aktivista, vědec nebo učitel? Přihlaste se na stipendijní program Visegrad Insight

Uzávěrka přihlášek je 15. října


Podle autora totiž do národních tragédií patří i rozhovory u kulatého stolu v roce 1989, kdy „byl maďarský národ zbaven majetku“ a vláda nad ním ztratila kontrolu ve prospěch nadnárodních sil.

Na seznamu je i vstup do NATO a EU, nebezpečí islamizace Evropy a jako sedmý bod také ohrožení základů naší civilizace.

Drabik podobně jako Raffay také posouvá veškerou zodpovědnost za Trianon na svobodné zednáře, stejně jako nejnovější zmíněné „tragédie“ připisuje liberálům, Evropské unii a Georgi Sorosovi.

Tvrzení o svobodných zednářích ostatně převzal i vicepremiér Zsolt Semjén a bývalý premiér Péter Boross. Z historického tématu se tak rázem stalo téma politické.

Jízdní řád tragédie

Profesor Romsics se rád zaštiťuje tvrzením, že ho podporují jiní vlivní historici (ti ultrakonzervativní a někteří z nich i jeho studenti). Jeden z nich, Krisztián Ungváry, v extrémně emotivním příspěvku v novinách Magyar Nemzet z 20. června, obvinil iniciátora diskuse Árpáda Szakácse, z historického diletantismu, používání pochybných a podezřelých zdrojů a z uvíznutí v „duchovním polosvětě“.

Ungváry také podepsal spolu s dalšími známými historiky dopis, kde Romsicsova tvrzení brání.

To celou debatu ještě víc rozvířilo. Seriózní historici pochopitelně těžko mohou odmítat základní Romsicsovy závěry, proč k Trianonu, ztrátě Transylvánie a velkého území i obyvatelstva, vlastně došlo:

1) Fakt, že populace Transylvánie žijící na 103 tisících kilometrech čtverečních, byla z 54 procent rumunská a jen z 32 procent maďarská, podle sčítání lidu z roku 1910.

2) Podle statistických dat žilo tehdy v oblasti „Hősöktere Transylvania“ zhruba půldruhého milionu lidí. Maďarské elity však nedokázaly přijít s takovou národnostní politikou, která by v tomto multi-etnickém regionu fungovala pro všechny.

3) Už od roku 1859 se rumunský stát snažil tuto oblast kontrolovat.

4) Vítězné mocnosti po první světové válce nevěřily, že by nástupci maďarského impéria dokázali toto teritorium zvládnout.

5) Stejně tak nevěřily, že by se někdejší rakousko-uherská monarchie vyrovnala s národnostní otázkou, a tak její někdejší území rozdělily na národní státy.

6) Na konci roku 1918 Maďarsko oslabené válkou a revolucí nedokázalo požadavkům velmocí jakkoli vzdorovat.

Konec stoleté osamělosti?

To všechno lze jen stěží zpochybnit, a proto to ani žádný z důležitých maďarských historiků nedělá. Namísto toho se téma přesunulo na politickou úroveň s jasným poselstvím: vinu za Trianon, tuto tragédii, nenesou Maďaři (ti jsou naopak její obětí), ale jakási tajná konspirace za účelem oslabit kdysi silný národ.

Ignác Romsics je proto terčem útoků, zatímco Árpád Szakács nedávno dostal dalších zhruba 150 tisíc eur na další výzkum svých tezí. A mimochodem, zmíněný Ernő Raffay, dostal v létě vysoké státní vyznamenání.

Není tak pochyb o tom, kdo je vládní favorit a čí závěry lépe vyhovují politikům. Premiér Viktor Orbán se ale do debaty o Trianonu dlouho nezapojoval, ačkoli se obvykle vyjadřuje k všemožným tématům v zemi.

Začátkem června nicméně pronesl projekt ve městě Sátoraljaújhely, symbolicky právě tam, kde trianonská hranice rozetla město na dvě části, slovenskou a maďarskou.

Symbolika nechyběla ani v okolních kulisách – maďarská kalvárie, na jejímž vrcholu Orbán odhalil mytického maďarského ptáka turula, který má svými obrovskými křídly ochraňovat maďarský národ před nebezpečím.

Na tomto poutním místě začal Orbán svou řeč jako kazatel, v mystickém duchu. Rychle ale přešel k politice a obrátil projev v národní manifest. Nezmínil sice svobodné zednáře, ale zato „úder do zad od spikleneckých sil“.

Nastínil také následující vizi: „Svět se otřásá v základech, jsou v nich tektonické změny. USA už nejsou globální hegemon, Eurasie se znovu rodí s neuvěřitelnou dynamikou a naše Evropská unie praská ve švech. Na východě se země otřásá pod nohama, Balkán je plný nezodpovězených otázek. Vstane nový řád,“ pronesl Orbán a pokračoval:

„Maďarsku to dává naději,“ řekl premiér, když pochválil svou vládu za to, že země „je tak silná, jako nebyla nikdy za sto let“. A dodal, že „skončila éra stoleté osamělosti“. Pro Maďary podle Orbána začal čas návratu.

Znovu zopakoval, že „hranice mají jen státy, ne národy“, což v maďarském kontextu a v souvislosti s Trianonem získává nový rozměr. A samozřejmě skončil zvoláním „Maďarsko nade vše“ nebo chcete-li „Maďarsko na prvním místě“. Podobné teze měla i Orbánova řeč na Kossuthově náměstí 20. srpna, ale vzhledem k lokalitě a okolnostem byl mnohem opatrnější při volbě slov.

Armáda a nový řád

I tam ale mluvil o slabosti Západu a novém světovém řádu, který podle něj vytvoří novou silnou strukturu „mezi Ruskem a Německem“.

Novinkou byl Orbánův návrh, že by se nový pořádek v regionu měl budovat „pod polským vedením“. Doslova řekl: „Lidé ve střední Evropě neměli po staletí takovou šanci jako dnes – s polským vedením teď můžou rozhodovat o vlastním osudu, od Baltu až po Balkán.“

Orbán navíc přidal ještě jeden argument, který opakuje v poslední době často, a to, že „nová maďarská armáda vzniká rychlostí světla“. Orbán letos o vojenství mluvil i s Donaldem Trumpem a v srpnu Maďarsko oznámilo „nejdražší armádní kontrakt historie“ s firmou Lockheed Martin, v hodnotě až miliardy dolarů.

Ve stejné době dosáhly maďarské nákupy vojenského vybavení v Německu hodnoty 1,8 miliardy eur a další nákupy se čekají. Vláda oznámila, že chce zvýšit personální stav armády na 10 tisíc vojáků a hledá také až 20 tisíc dobrovolníků do paramilitárních jednotek.

Zdá se, že Maďaři si znovu hledají své místo na slunci. Koneckonců, dějiny utvářela vůle, ne historická znalost, jak ukazuje i bolestivý případ Trianonu. A je to politika, ne věda, co pravděpodobně rozhodne o obsahu učebnic dějepisu.

Proto už nebude prostor pro „defétisty“ jako je profesor Romsics. A Maďaři už nebudou za Trianon zodpovědní, protože oni byli ve skutečnosti oběťmi konspirace svobodných zednářů. Je čas začít novou kapitolu historie.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)