Obsluha kompresorové stanice společnosti Bulgartransgaz, týden po zastavení ruských dodávek plynu. Foto: Profimedia

Fiala vyčítá Babišovi plynovou závislost na Rusku. Babišovy firmy ruský plyn nutně potřebují

Napsal/a Robert Břešťan 23. června 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Premiér Petr Fiala ve svém včerejším projevu znovu kritizoval to, že je Česko v důsledku politiky předchozích vlád plně závislé na ruském plynu. „Minulá vláda dovolila, abychom se v dodávkách plynu stali téměř stoprocentně závislí na Putinově Rusku. Zdali to byla chyba nebo záměr, těžko dnes soudit,“ řekl Fiala a opět tak upozornil na to, jak je s ruským plynem úzce spojen byznys firem z holdingu Agrofert.

Společnost Agrofert Andreje Babiše se v uplynulých týdnech opakovaně ohradila proti tvrzení, že její firmy spotřebují stejně plynu, jako všech 2,6 milionu českých domácnost dohromady. Agrofert namítá, že ve skutečnosti spotřebuje pouze dvě procenta do Česka dovezeného plynu. Pokud se ale do započítají i holdingové firmy na Slovensku a v Německu, čísla vycházejí výrazně jinak.

Agrofert versus české domácnosti

Jak na dotaz HlídacíPes.org potvrdil mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský, jen samotná slovenská chemička Duslo Šala má roční spotřebu plynu zhruba 0,55 miliard plynu ročně, to odpovídá přibližně cca 11 % celé slovenské spotřeby.

Mezi velké spotřebitele plynu v Německu patří výrobce hnojiv, močoviny a amoniaku SKW Peisteritz. Ten dlouhodobě patří mezi nejvýnosnější podniky holdingu Agrofert (například v roce 2019 měla SKW zisk v přepočtu 1,8 miliardy korun, což odpovídalo dvěma pětinám zisku celého holdingu). Sám SKW ročně spotřebuje zhruba 1,4 miliard metrů krychlových plynu. Potvrzují to jak firemní Zprávy o životním prostředí, tak opět i mluvčí Heřmanský.

Možné odstřižení od dodávek ruského plynu by – vedle řady dalších průmyslových podniků – tvrdě dopadlo právě i na byznys Agrofertu. Ten se už tak potýká s vysokými cenami této klíčové komodity: ceny plynu za poslední rok vzrostly o stovky procent. Už vloni musely firmy z holdingu zastavit na čas výrobu aditiva AdBlue, nyní se vysoké ceny promítají například do drastického zdražení zemědělských hnojiv.

Ozývají se přitom opakovaně hlasy, že by Česko ani další země EU neměly pomáhat Rusku s financováním jeho války – a prvním krokem by mělo být právě dobrovolné zavření plynových kohoutků vedoucích z Ruska.

Otevřeně o tom mluvil v Českém rozhlase a později i v Týdeníku Forum například podnikatel Petr Krogman, který ve velkém působí v zemědělském sektoru na Ukrajině. Právě on přišel s tezí, že „Agrofert odebírá ročně stejně plynu jako všech 2,6 milionu českých domácností připojených na plyn“. To ale Agrofertu rozhodně rozporuje: „Všechny naše chemické, potravinářské a další podniky v ČR dohromady odebírají méně než 2 % české spotřeby.“

„Koncern Agrofert má v ČR přibližně 140 společností, které dohromady zaměstnávají 21 tisíc lidí. Mezi nimi jsou například chemičky, pekárny a další provozy. Plyn používají jako zdroj energie všechny firmy,“ doplňuje mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský s tím, že se ale stále jedná o zmíněná dvě procenta celku české spotřeby.

Zatímco ale výše zmíněný podnikatel Krugman ve svých vyjádřeních sčítal spotřebu plynu za všechny podniky holdingu Agrofert, firma argumentuje jen spotřebou plynu svých firem v Česku.

V součtu za Německo, Česko (bez započtení Lovochemie, která hnojiva vyrábí ze čpavku z ropných zbytků) a Slovensko jde přibližně o dvě miliardy metrů krychlových plynu ročně. Celá česká spotřeba v roce 2020 byla 8,7 miliardy m³ (vloni už 9,4 miliardy m³), z toho na domácnosti pak připadá čtvrtina.

Spotřeba všech firem Agrofertu se tedy skutečně blíží spotřebě plynu všech domácností v ČR.

Plynově hladová odvětví

To vše zároveň za předpokladu, že SKW Piesteritz nakupuje převážně ruský plyn. Podle Andreje Babiše se sice „plyn na trhu prodává jako plyn“, tedy bez možnosti poznat jeho původ, nechal si prý ale zjistit – jak řekl v diskusi v Poslanecké sněmovně – že německý obchodník, od nějž chemička SKW nakupuje, „odebírá plyn prioritně z Norska a z USA“. Z Ruska prý „jen, když nemají dost“.

Ani deklarovaná dvě procenta celkové české spotřeby ale nejsou nijak málo. Odpovídá to zhruba sedmi procentům odběru plynu v českém průmyslu. Existuje však řada výrazně energeticky náročnějších průmyslových oborů, které se bez plynu neobejdou. Nejhladovější je výroba skla, cementu, vápna či omítek.

„V roce 2019 na toto odvětví připadlo více než 25 % z celkové spotřeby zemního plynu v průmyslu. Další významnou oblastí je výroba potravin, nápojů a tabáku, na kterou se spotřebuje více než 13 % z celkové spotřeby průmyslu. Přes 12 % spotřebovává chemický a petrochemický průmysl a necelých 12 % zemního plynu se spotřebuje ve strojírenství,“ shrnul nedávno ve svém textu v časopise Statistika&My Zbyněk Štech, vedoucí Oddělení statistiky energetiky Českého statistického úřadu.


Text vychází z článku, který redakce HlídacíPes.org připravila pro tištěný Týdeník Forum 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)