Fedor Gál: Jak to je s naší zaostalostí. Točíme se v kruhu, nebo po spirále vzhůru?
POLEMIKA. Ivan Gabal je můj letitý kamarád. Nedávno na HlídacíPes.org zveřejnil komentář, který – dle mého – odhaluje bídu ducha naší doby až na dřeň. Titulek zní: „Zaostalost v Čechách. Proč jsou zdegenerovaní politici i voliči“. Níže o tom, jak to vidím já.
Ivan Gabal v úvodu svůj rozklad sumarizuje: „Často a rádi se zaměstnáváme nesmysly; možná proto, abychom se nemuseli trápit vážnými věcmi. Ale opravdu nemáme v současnosti nic důležitějšího na práci, kromě válečné podpory Ukrajiny a Ukrajinců? Není právě válka důvodem abychom ‚máknuli‘ na těžkých agendách? Rozhodně ano.“ Následuje stručný přehled našich problémů v sociální oblasti, kultuře, zanedbanosti měst a veřejných prostor, technické zaostalosti, nevzdělanosti a nedůvěry v instituce, rozkladu rodin, korupci a podobně.
My, veřejní intelektuálové
Vedle mnoha přesných zásahů do podstaty současných problémů najdeme v textu také kuriozity, jako například: „Skoro polovina dětí se u nás rodí mimo manželství a podíl neúplných rodin s dětmi prudce roste, protože si ceníme kvalitní soužití a rozhádané netolerujeme.“ Trochu zjednodušené chápání složitého problému proměn rodin v moderní době.
Definičním znakem populismu je jeho antielitářství. Myslím, že populistům jejich práci docela a dlouhodobě usnadňujeme. My, veřejní intelektuálové.
Anebo: „Věřme, že ukrajinská vlna nás posune směrem k větší otevřenosti a schopnosti učit se soužití, a nejen vnucovat naše knedlo-zelo a oslovení vole každému, kdo se chce u nás usadit.“ To je jako konstatování na konto těm stovkám tisíců ukrajinských migrantů, kteří zde našli střechu nad hlavou a první pomoc? A to jak od institucí, tak od obyčejných lidí? Dokonce takovou, že i „tradiční“ populisté na chvíli zmlkli.
Související články
Ivan Gabal: Zaostalost v Čechách. Proč jsou zdegenerovaní politici i voliči
Fedor Gál: Trvalo mi léta, než jsem pochopil, že „řešení romského problému“ je krávovina
Fedor Gál: Kam z Číny přijdou obchodníci, tam Rusové pošlou tanky
Na nápravu věcí veřejných autor například navrhuje: „Voliči se musí vrátit k podstatnému: k tlaku na politiku ve veřejném zájmu a zájmu státu, obecných poměrů, bezpečnosti a práva, nikoli v zájmu vlastním. Zdegenerovaná politika je obrazem zdegenerovaného voliče.“ Čili máme zdegenerované voliče, jejichž obrazem je zdegenerovaná politika.
A jak se asi ti degeneráti mají vrátit k tomu podstatnému, když jim intelektuální elity neadresně sypou na hlavy „kýbly hoven“?
Řeknu to za sebe: ten první kýbl by měl padnout na jejich hlavy. Cožpak to nejsou ony, kdo nepřesvědčil ve školách, na akademických pracovištích, v médiích… Definičním znakem populismu je jeho antielitářství. Myslím, že populistům jejich práci docela a dlouhodobě usnadňujeme. My, veřejní intelektuálové.
Světlo je třeba vidět
Nicméně, i já sám propadám trudnomyslnosti, když si vzpomenu na blbosti, které jsem v životě, privátním i veřejném, za ta léta napáchal. Naštěstí zítra svitne nový den a můžu se ponořit do „zázraku života“, který spočívá především v tom, abych „máknul“ na sobě a vztazích ve svém blízkém okolí.
Jsme svobodní aktéři žijící v podmínkách liberální demokracie. Nic nám nebrání ucházet se o pozice a role s odpovědností za druhé. Dokonce i v politice a ve veřejném životě.
Má víra obnáší také poznání, že jsem odpovědný také za utrpení jiných. Dnes třeba i Ukrajinců, protože je to také naše válka. A za své řeči, texty a skutky, protože, možná a nepatrně, artikulují i několik mých posluchačů a čtenářů.
Především nešiř, Fedore, negativní emoce, povídám si při tom a koukám, jak to někteří dělají, že šíří laskavost, soucit, ale i morální zakotvenost. Jsou jich spousty a většinou nejde o veřejně známé osobnosti. Většinou! Podle skutků poznáte je.
Svůj text jsem nazval „V kruhu, nebo po spirále vzhůru“. Podruhé odkazuji na svou víru: Po spirále vzhůru! Oporu nacházím v životních cyklech posledních tří generací. Kdo to nevidí, je slepý.
Jasně, žijeme v časech, kdy se opět láme duch doby. Díky listopadu 1989 ovšem už nejsme jenom pasivní oběti, ale aktéři. Svobodní aktéři žijící v podmínkách liberální demokracie. Nic nám nebrání ucházet se o pozice a role s odpovědností za druhé. Dokonce i v politice a ve veřejném životě.
Každý, jak umí, ví a chce. S rizikem, samozřejmě, že jsme jedno, druhé i třetí neodhadli správně. I tak to ovšem stojí za pokus, protože právě v hledání spočívá smysl života. Metafora o světle na konci tunelu nesedí, ono je vždy přítomné, stačí ho chtít vidět, a nacházet v sobě, pokud žijeme. Dá to ovšem někdy zabrat.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
15 komentářů
Že bych tedy upozornil, už ono heslo „..Definičním znakem populismu je jeho antielitářství.“.je nepřesné.
Protože matematicky vzato, právě že sama definice (definiční obor) vymezuje podmínky, hranice, za kterých platí.
A když si tedy uvědomíme, že dnes (a často) i u nás vládnou populistické vlády, tak je naprosto vyloučeno aby provozovaly antielitářství, když většinu těch elit, ze státních peněz platí :))
Jak tedy na univerzitách, ve vědeckých ústavech, neziskovkách, i třeba dotacemi a granty, na různé elitami zpracovávané projekty..
Tudíž (ač se to nedá), ten vztah mezi (i populistickou, ale jakkoliv politicky orientovanou) vládou a elitami, není antagonistický, ale dalo by se právě popsat jako liberální symbióza.
Slovy básníka „orel much nelapá“, A politický režim dobře ví, že ani ty elity nedokáží národ oslovit přímo, ale jen a zase přes masová média, a tam už si to musí ten režim, patřičnou vlastní propagandou, zařídit jinak. Tedy, pokud chce, někdy a jak i zmíněno někdy mu ty malicherné spory elit (o páté pohlaví, nebo teplotu za 50 let) dělají poměrně výhodnou mlhu a „klid na práci“..
Odpor vůči amorálním osobám, šířícím zločinné ideologie a prohlašujícím se za „elitu“. Ty ovšem vedle skutečné elity nikdy ani neseděly.
Velmi poučné. Autor si bohužel nepamatuje středoškolskou matematiku. „Spirála“ vždy byla, a zřejmě i v budoucnosti bude rovinnou křivkou. Asi chtěl napsat do titulku „šroubovice“, což je křivka prostorová.
Spirála existuje i 3D. Viz terminologie podobných objektů např. v programu POVRay.
Je mi velice líto, na cestě, kam nás vedou „veřejní intelektuálové“ je velice dobré zaostávat. Jednoduše proto, že je to cesta do slepé uličky, z níž bude navíc návrat tím obtížnější, čím dál po mí dojdeme.
A, je mi líto, pánové Gál nebo Gabal jsou asi stejná „elita“ jako druhdy ideologové marxismu – leninismu.
S přihlédnutím k demografickému vývoji se točíme po spirále směrem DOLŮ. Nedostatek dětí v populaci podmiňuje růst Implicitního (skrytého) dluhu ve státním důchodovém systému. Ten byl na konci roku 2021 ve výši 3,9 bilionu korun. Pokud sečteme přiznaný dluh státu ve výši 2,5 bilionu korun s vládou nepřiznaným dluhem ve státním důchodovém systému, tak máme místo deklarovaného dluhu ve výši 41 % skutečný dluh ve výši 107 % HDP.
To se obavam, ze tento problem nema do budoucna optimalni reseni, a to ani formou nejake slibovane reformy. Protoze, ano my s prubeznym duchodovym systemem muzeme mit za par dekad potize. Navic ze nejde primo o pocet deti, ale v budoucnu o pocet aktivne pracujicich, kteri btdou platit dostatecne duchodove odvody.
Nicmene, ze by mely ty „jine staty“, ktere ty duchodove reformy provedly, vetsi nadeji, ze ty privatni kapitalove fondy, do nichz se ty duchodove platby odlozily, vetsi uspesnost, se tak rict neda. Uz ted, si treba v GB stezuji, ze jim to na spokojene stari rozhodne nestaci.
Pokud se udrží zdravotní stav obyvatelstva, bude narůstat počet pracujících seniorů. Zase jeden z faktorů „příliš složitých“ na to, aby je lidé typu autora byli s to pochopit a domyslet jejich důsledky.
Pochopitelně, bude to chtít pohlídat, aby EU nemohla tento jev zmařit nějakým svým dalším antidemokratickým a zdravému rozumu odporujícím, béfélem. Do jisté míry tímto směrem jde zákaz aut, protože senioři se do práce těžko budou dopravovat na elektrokolech nebo koloběžkách. Můj tatínek pracoval až do smrti, dlouho po osmdesátce. Ovšem musel jezdit autem, MHD by to nezvládl. Být tahle šílenost, prosazená zrůdami, už za jeho života, tak seděl dvacet let doma a jen bral důchod.
Tohle bych spíš formuloval tak, že v pouze v některých profesích a za nějakých podmínek. Včetně tedy toho zdravotního stavu, který se obecně už po šedesátce zhoršuje. Dokonce i v tom Vašem citovaném případě bych čekal opak, že mu doktoři kvůli nějakému neduhu neschválí řízení auta. a bude jezdit MHD.
Ovšem, tohle procento „pracujících důchodců“ je úřadům známé – včetně tedy té podstatně informace, zda pracují na plný úvazek, nebo jen někde na pár hodin vypomáhají Takže to by do těch výpočtů reformy mohly zahrnout, jestli to bude mít nějaký efekt.
Podle toho co vidím kolem sebe,, tak spousta mých seniorských známých byla tak ztrhaná mnohem dřív, že se sotva dotloukli do data, kdy mohli podat žádost o předčasný důchod…
Jistěže záleží na profesi. A jsou zcela jistě některé posty vhodné pro seniory a jiné nikoli. Pokud se nebudou ty vhodné blokovat mladými, mohou se senioři uplatnit. A pokud senior bere plat, tak platí zdravotní a sociální pojištění. A dokonce i když pracuje paralelně s důchodem, něčím do státní kasy přispívá (a rozhodně víc než nějaký junior v nevládce).
Jedna věc je moci si to spočítat a jiná je mít befél, aby se to nedělalo, protože je politický zájem sem natahat imigranty, kteří „budou pracovat na naše důchody“. Aby bylo jasno: Ukrajinci s vysokou pravděpodobností ano (ale ty sem EU nezvala a nechce je tu, proto ten boj západních politiků za rychlé ukončení války na Ukrajině její kapitulací), civilizačně nekompatibilní muslimové s vysokou pravděpodobností nikoli (a navíc zatíží stát nutností boje proti jejich terorismu). Výjimky jistě existují, ale v globále to tak bude.
A, MMCH, pořád se pracuje na autech s autonomním řízením, které by pro seniora neschopného řídit byly vhodnější než MHD. A jistě by se našly i jiné prostředky, jak dostat ty seniory, kteří chtějí a mohou pracovat, do práce a zpět.
MMCH strýc, taky 80+, pracoval z domu.
To, co zde uvádíte je vzornou ukázkou noční můry nasazované do hlav občanů od roku 2004 bankami za jediným účelem. Tím je prosazení PENZIJNÍ reformy postavené na tunelování státního důchodového systému ve prospěch penzijních fondů bank. Proč ta nekončící mediální masáž spojená se zastrašováním občanů (nebude na důchody)!? Důvod je jednoduchý, na skutečné DŮCHODOVÉ reformě ve prospěch občanů nevydělají banky ani korunu. Podrobnosti na adrese: //slideplayer.cz/slide/13563954/
Pozdní válka Fedora Gála. Tvrdí: „Má víra obnáší také poznání, že jsem odpovědný také za utrpení jiných. Dnes třeba i Ukrajinců, protože je to také naše válka.“ Gál zapomněl vysvětlit, že jeho válka o Ukrajinu, za kterou chce nést odpovědnost, začala v roce 2014. Začala oboustranným násilím na Majdanu a násilím extrémních nacionalistů včetně těch popřevratově vládních bezprostředně po Majdanu. Namísto jasného a skutečného přihlášení se popřevratové vlády k demokratickým hodnotám občanské rovnosti a namísto citlivého prosazování spolupráce ukrajinsky a rusky, rusínsky a maďarsky mluvících občanů Ukrajiny začala tvrdá ukrajinizace a nekritické vyzvedání nacionalistů, kteří za 2. světové války vyhlazovali Židy, Poláky, Rusy, ale i Čechy. To vedlo k nacionálnímu dělení a střetům a okamžitým separatistickým tendencím na východě Ukrajiny podporovaným Ruskem. Když se Gál hlásí ke své „naší válce“ ex post, prokazuje fatální selhání elit, které nepomohly Ukrajině v roce 2013 a 2014 k tomu, aby se dostala na cestu spolupráce všech občanů. Fatálně selhala i Evropská unie, která se bála požadovat po Ukrajině odklon od tvrdé nacionální konfrontace a od autoritářského omezování politické soutěže a omezování nepohodlných médií a novinářů.
… ale , ale… To se přece nehodí vzpomínat, resp. připomínat co bylo v r.2013 a 2014 (a vlastně i ještě předtím) na Ukrajině… Dějiny Ukrajiny se „vedou“ následně letos jen od 24.2. a dál… Co bylo předtím se nejraději nepřipomíná, jen někdy tu a tam se mimoděk uvede , že vlastně ta válka tam trvá 8 let… Teď vlastně útočí „Putin“ – a tedy těch 8 let předtím se zákonitě musel jen bránit… Když mj. Bessel Kok v rozhovoru s janem Macháčkem v dubnu v LN uvedl, že v roce 2009 tam na Donbase byly vztahy mezi tam žijícími Rusy a Ukrajince přátelské až idylické…, že v roce 2012 bylo na Ukrajině (spolu)konáno ME ve fotbale – také bez viditelných a vnitřních nepokojů, tak se zákonitě musí myslící občan ptát co se stalo pak, že už na konci r.2013 bylo vše naopak a po únoru 2014 už včetně už byly „běžné excesy“ typu vražd, upalování… K tomu Fedor Gál mlčí…
Pro „sudetské“ Němce také začínají dějiny až květnem 1945. I když,pro pořádek,občas si vzpomenou,jak neuvěřitelně trpěli v ČSR,když jim bylo upřeno právo na sebeurčení.