Viděl to každý Čech, který v posledních dvou letech navštívil Turecko: Levné nákupy, levné hotely, levné všechno. Turecká lira se potácí ve velkých problémech. Podle řady analytiků je země před ekonomickým kolapsem a turecký prezident Erdogan se tomu snaží zabránit. V rámci nového finančního schématu, kterému někteří uživatelé sociálních sítí přezdívají „turecký dolar“, v podstatě vyprodává tureckou státní pokladnu.

O problémech turecké liry se píše a mluví dlouhodobě. Zatímco v roce 2015 musel český turista vydat za jednu tureckou liru kolem deseti korun, například tento týden v pondělí mu stačila koruna a dvacet haléřů. Situace vyhovující turistům je ale na hranici únosnosti pro většinu obyvatel Turecka.

To, že rodina prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana (Erdoganův zeť byl dva roky ministrem financí, rezignoval vloni na podzim – pozn. red.) přivedla zemi na pokraj ekonomického kolapsu, teď nepřímo uznal i prezident, který vyhlásil nové finanční schéma.

V jeho rámci bude turecká státní pokladna garantovat vklady v lirách. Všem, kdo si uloží peníze v turecké měně, by měl podle Erdogana stát kompenzovat ztráty, pokud pokles národní měny převýší úrokové výnosy. Prezident také slíbil, že stát zaplatí rozdíl mezi hodnotou úspor v lirách a ekvivalentem v dolarech.

Zjednodušeně řečeno, prezident apeloval na více než polovinu Turků, kteří mají podle záznamů turecké centrální banky úspory uložené v zahraničních měnách a ve zlatě, aby je proměnili na domácí měnu.

Jako ucpávat přehradu ručníkem

Jak už to v posledních letech v Turecku bývá, Erdoganovu ekonomickou resuscitaci provází populistická mediální kampaň. Sociální sítě obletěly záběry, na kterých například podnikatelé v Malatyi pálí americké dolary a oslavují tancem posílení turecké liry.

Její hodnota po Erdoganově výzvě skutečně zaznamenala nejvýraznější denní nárůst v novodobé historii. V jednu chvíli narostla až o 65%. Ve středu pak byla její hodnota na 1,78 koruny za liru. Podle šéfa Turecké bankovní asociace Alpaslana Cakara se objevily objednávky na prodej v přepočtu kolem miliardy dolarů, tedy přibližně 22 miliard korun

Navzdory těmto informacím se ale finanční analytici staví k navrhovaným změnám spíše pesimisticky. Panují obavy z nárůstu obrovského státního dluhu. Vláda také neuvedla, jak bude systém financován. Jasné je pouze to, že bude k dispozici jednotlivcům, nikoliv podnikům.

Server Al-Monitor cituje investičního bankéře sídlícího v Londýně, který Erdoganova opatření přirovnal k nacpání ručníku do díry v přehradě, aby se neprotrhla. Stát podle něj nestanovil horní hranici pro opatření týkající se vkladů, není tedy zaručeno, že bude moct garantovat vklady všech. Navíc Turci jdou opačným směrem než velká část států G7, které s inflací bojují zvyšováním úrokových sazeb. Erdogan se snaží úrokové sazby držet co nejníže, a podle kritiků jeho politiky tak přesouvá břemeno zodpovědnosti na daňové poplatníky.

Řešení jen na chvíli?

„Toto obrovské zvýšení úroků indexovaných směnným kurzem znamená, že daňoví poplatníci budou financovat bohaté, aby neztráceli na směnných kurzech,“ citoval Al-Monitor ze zprávy Wolfganga Piccoliho, tureckého analytika londýnské poradenské společnosti Teneo.

Podle finančníků je lira navzdory krátkodobému nárůstu stále na bezprecedentních minimech a je velmi volatilní. To se odráží ve výrobě i na akciovém trhu, kde panuje značná nervozita. Pokud se lira neusadí a začne opět klesat, hrozí kolaps bank a hyperinflace.

I když se Erdoganovi podaří přesvědčit dostatečné množství Turků, aby přestali své úspory chránit tím, že je ukládají v cizí měně a převedou je na liry, půjde podle ekonoma Cana Okara stejně jen o krátkodobé řešení krize.

„Je to recept na bolest,“ napsal Okar na svém twitterovém účtu. „Celý mechanismus je navržen tak, aby umožňoval nepřetržité čerpání úvěrů na podporu růstu. Chvíli to může fungovat, ale úvěr je nakonec inflační,“ zhodnotil Okar Erdoganova opatření.

This whole mechanism is designed to allow continued pumping of credit to support growth.

It might work for a bit but ultimately credit is inflationary AND will turn the current account positive again.

So then it won’t work and the Treasury will be on the hook.

Recipe for pain.

— Can Okar (@canokar) December 21, 2021

Kořeny krize

I když lira padá už několik let, na rekordní minimum oslabila letos kvůli hospodářské krizi podpořené covidem a dlouhodobě špatnému ekonomickému managementu.

Už před pěti lety nutil Erdogan bankovní domy do problematických úvěrů a levných půjček. Na základě toho se ze země stáhli zahraniční investoři i některé mezinárodní banky. Tureckým peněžním ústavům, které se trendu vzpěčovaly, hrozil prezident obviněním z vlastizrady.

V roce 2018 dosadil Erdogan na post ministra financí svého zetě Berata Albayraka a ten až do svého loňského odvolání pokračoval v tchánově linii. Tlačil na centrální banku, aby snižovala základní úroky. Jakkoliv se proti tomu postavili tři guvernéři banky, nebylo to nic platné, všichni byli propuštěni.

V srpnu centrální banka provedla řadu škrtů a reálná úroková sazba klesla pod inflaci na 14 procent. To povzbudilo turecké investory, aby přešli z liry na devizové trhy. Výsledkem je, že kurs liry klesl od začátku letošního roku o 60% a Erdogan se teď začal obávat o svou pozici.

Erdoganova hra o všechno

V roce 2023 by se měly v Turecku konat parlamentní volby a Erdogan nutně potřebuje, aby se snížila nezaměstnanost a zlepšila ekonomická situace. I když má turecký prezident ve světě špatnou pověst kvůli potírání politické svobody i svobody slova, uvnitř Turecka má stále silnou základnu podporovatelů, kterou mu může vzít jedině špatná hospodářská situace. A ta se v současnosti dotýká už každého Turka.

Podle nedávných údajů Tureckého statistického institutu vzrostly například ceny potravin v květnu meziročně o 17,49%. Nárůst cen obilovin, včetně chleba, byl ještě vyšší, kolem 20%.

Průzkumy veřejného mínění začaly ukazovat, že popularita opozice stoupá a pokud by se volby konaly letos, neporazilo by ji ani koaliční spojení Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje s nacionalistickým Národním hnutím. Ostatně starostové dvou největších měst Ankary a Istanbulu už jsou z řad opozičních republikánů.

Ti se netají tím, že kdyby příští volby vyhráli, hodlají odhalovat korupční kauzy spojené s Erdoganem i jeho nejbližším okolím. Prezidentovi tak potenciálně hrozí soudy, možná i vězení. Má tedy velkou motivaci udělat cokoliv, aby se jeho pozice u voličů vylepšila. A to i za cenu, že tím Turecko zásadně zadluží.