Rok před volbami se režim tureckého prezidenta Erdogana snaží prosadit zákon proti dezinformacím. Formálně má veřejnost chránit před „nadávkami, pomluvami, diskreditací, nenávistí a diskriminací“ a pro šiřitele dezinformací navrhuje několikaleté vězení. O tom, co je pravda a co lež, ale budou rozhodovat vládní úředníci a soudy poplatné právě prezidentu Erdoganovi. Zákon tak ještě víc zkomplikuje práci zbývajícím nezávislým médiím v Turecku.

Koncem května si v Istanbulu asi tisícovka lidí chtěla připomenout deváté výročí protestů v parku Gezi. Policie je rozehnala slzným plynem a obušky. Asi 170 demonstrantů zatkla, mezi nimi i šest novinářů.

Situace žurnalistů v Turecku je čím dál složitější. 90% médií kontroluje vláda. Nezávislá média jsou už několik let pod silným finančním tlakem, jejich zaměstnanci jsou za kritické články zavíráni do vězení. V hodnocení organizace Reportérů bez hranic se Turecko ocitlo na 153. místě ze 180.

Zbývající média, která vláda ještě není schopna úplně kontrolovat, fungují většinou pouze na internetu nebo na sociálních sítích. A právě na ně se nový návrh zákona o dezinformacích zaměřuje především.

Autocenzura na obzoru

„Záměrné vytváření nebo šíření falešných zpráv se stalo vážnou hrozbou, která brání právům občanů na přístup k pravdivým informacím v Turecku,“ napsali v prohlášení navrhovatelé změny tiskového zákona z vládnoucí strany Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a Strany nacionalistického hnutí (MHP). Parlamentu ho předložili koncem května.

V návrhu uvedli, že nový zákon bude lidi lépe chránit před nadávkami, pomluvami, diskreditací, nenávistí a diskriminací. Pro šiřitele dezinformací navrhují trest odnětí svobody až na tři roky, v případě, že zatají svou totožnost nebo „působí v rámci organizace“, pak hrozí trest dvojnásobný.

Jenže definice, co může být podle nového zákona považováno za dezinformaci, v návrhu chybí. Respektive je natolik povšechná, že nabízí ideální prostor pro zneužití zákona. Navíc v zemi, kde už desítky novinářů čelí soudním řízením za „urážku prezidenta“ a různá vykonstruovaná obvinění.

„Na návrhu dezinformačního zákona je nejspornější, že v podstatě definuje nový kriminální čin. A sice šíření falešných zpráv. Jenže, co to konkrétně znamená, je v něm pojato velmi vágně a zeširoka. Je tedy zřejmé, že na většinu novinářů to bude mít odstrašující efekt, aby nepsali o ničem, co by se vládě nemuselo líbit,“ popsal pro HlídacíPes.org rizika chystaného zákona Akin Atalay, předseda výkonné rady deníku Cumhuriyet.

Lež jako pravda a pravda jako lež

Sám Atalay dobře ví, jak těžké je nátlaku vlády čelit. Jako šéfredaktor opozičního deníku byl v roce 2016 zatčen spolu s dalšími 17 kolegy. Za mřížemi strávil 18 měsíců, než byl na nátlak domácích i zahraničních médií a politiků propuštěn na svobodu. S tím, jak „nezávisle“ fungují v posledních letech turecké soudy, má Atalay vlastní zkušenost. I proto upozorňuje na další problematický aspekt navrhovaného zákona proti dezinformacím, který už s drobnými změnami prošel parlamentní komisí pro digitální média.

„O tom, které zprávy a informace jsou pravdivé či nikoli, budou samozřejmě rozhodovat soudy. Jenže v současné situaci je soudnictví orgánem zcela závislým na politické moci. Soudy nejsou nezávislé ani nestranné. V takovém případě je možné, že lež bude prezentována a přijímána jako pravda a pravda jako lež,“ upozorňuje Akin Atalay.

Akin Atalay, bývalý šéfredaktor opozičního listu Cumhuriyet, byl rok a půl ve vězení za „podporu terorismu“. Nový zákon podle něj povede k ještě větší cenzuře. Foto. T. Engelová

Podle něj to není poprvé, co by v zemi začala vláda podobný zákon uplatňovat: „Během politické konjunktury před 66 lety zavedla vláda podobně zločinný zákon. Zatčeny, vyšetřovány a uvězněny byly tehdy stovky novinářů. A podobně jako dnes stáli u moci autoritářští vůdci, kteří omezovali práva a svobody občanů,“ říká Atalay. Zločin „zveřejňování nepravdivých informací“ byl zrušen po čtyřech letech, když vládu svrhla vojenským převratem armáda.

Proti navrhovanému zákonu se v Turecku hlasitě ozývají opoziční média i politici. Podle nich je nový zákon jen dalším z kroků prezidenta Erdogana, jak se udržet u moci.

Předsedkyně Strany dobra (IYI) Meral Aksenerová vzkázala tureckému prezidentovi, že pokud by falešné zprávy měly být zločinem, musel by figurovat mezi prvními zatčenými: „Pokud chcete zastavit falešné zprávy, zastavte se na vlastním dvorku s provládními kanály, které pomlouvají politické oponenty, a s vaší armádou trolů,“ řekla Aksenerová.

Upadající popularita prezidenta Erdogana a obrovská inflace liry, která v květnu dosáhla 73,50 procenta a zdolala tak 23leté maximum, způsobuje podle tureckých i zahraničních analytiků v provládních kruzích nervozitu. Parlamentní a prezidentské volby jsou příští rok.

„Zdá se, že vláda, která by podle současných průzkumů byla jinak v podstatě na odchodu, chce zavést nový zákon, aby zajistila, že volby proběhnou v prostředí, kdy hlas opozice nebude slyšet,“ říká novinář Atalay. Podobně to vidí i právník Yaman Akdeniz: „Je to vlastně papírově nesrozumitelný druh trestné činnosti. Je definován široce a lze jej aplikovat libovolně. Zdá se, že v nadcházejícím volebním období bude hojně využíván,“ řekl Akdeniz pro německou stanici Deutsche Welle.

Jste přínosem pro zemi? Rozhodne prezident

Zákon navíc nemíří pouze na kriminalizaci oponentních názorů, ale také na financování nepohodlných médií. Online zpravodajským platformám totiž chce umožnit, aby mohly publikovat státní reklamy, což dříve možné nebylo. Zároveň ale budou muset zveřejňovat vládní prohlášení. Podle Gurkana Ozturana, koordinátora nouzové reakce za svobodu médií v Evropském centru pro svobodu tisku a médií, jde o důmyslný krok, jak přihrát více financí provládním online platformám.

„Vypadá to jako způsob, jak utáhnout otěže kritickým online platformám a peníze prostřednictvím státní pomoci převést do provládních online médií,“ řekl serveru Al-Monitor Ozturan. Návrh zákona také řeší novinářské akreditace. Poslední slovo v jejich udílení by mělo státní ředitelství komunikace a novinářské akreditace by podle jeho prohlášení mělo být jednodušší získat pro „členy občanské společnosti a nadací, o kterých se prezident republiky domnívá, že jsou pro zemi přínosem“.

Proti zákonu o dezinformacích se už ohradily také mezinárodní novinářské organizace. Mezinárodní tiskový institut (IPI) vydal společně s Asociací novinářů zprávu o stavu svobody médií v Turecku. Podle ní bylo jen v roce 2021 v zemi postaveno před soud 241 novinářů a 115 jich bylo fyzicky napadeno. Také v indexu žebříčku Freedom House je Turecko označeno jako nesvobodná země.

Obviněním z „urážky prezidenta“ v Turecku čelí také tisíce uživatelů sociálních sítí. Ty se koneckonců vláda snažila dostat pod kontrolu už dříve. Před dvěma lety prošel parlamentem, kde má vládnoucí strana AKP většinu, jiný návrh zákona o sociálních médiích. Ten přikazuje provozovatelům sociálních sítí s více než milionem uživatelů – tedy například Facebooku, Twitteru a YouTube – otevřít kanceláře v Turecku a jmenovat místní zástupce, kteří mají za úkol blokovat nebo odstraňovat obsah, který se vládě nelíbí. Za porušování vládního požadavku jim hrozí vysoké pokuty.

Letos v lednu pak prezidentský oběžník vyzval média a zpravodajské kanály, aby bránily „škodlivému obsahu“ v tištěných a audiovizuálních médiích i na sociálních médiích. Podle serveru Al Monitor se vláda snaží ovlivňovat i vysílání pro děti, které má podle vládních nařízení prosazovat národní a rodinné hodnoty. V březnu se pak vláda snažila prosadit, aby novináři, kteří svými kritickými články nebo zpravodajstvím poškodí pověst firmy nebo společnosti, mohli být uvězněni až na tři roky. Zákon měl také požadovat za kritické články pokuty. Proti vládnímu návrhu se snesla velká vlna kritiky ze strany opozice, takže nakonec neprošel.