„Robert Fico je údržbář, ale ještě má nejspíš pud sebezáchovy,“ říká Mikuláš Dzurinda, bývalý dvojnásobný slovenský premiér a dnes šéf think-tanku Evropské lidové strany Wilfried Martens Centre v Bruselu, v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Apeluje v něm na další proevropské směřování střední Evropy. Varuje ale taky před politickou korektností. Rozhovor se uskutečnil v rámci výroční konference Aspen Institutu Central Europe.

Skoro před 20 lety jste stál na začátku klíčového obratu po konci mečiarismu na Slovensku. Vaše první vláda nasměrovala zemi do EU a NATO, ta druhá pak tento proces dokončila. Kde jste si tenkrát představoval, že Slovensko bude za dvacet let?

Já jsem spokojený. Tiše se raduji. O Slovensku si dnes nikdo netroufne říct, že je černou dírou v Evropě, jako v létě 1997. Byli jsme jedinou zemí ve Visegrádské čtyřce, která dokázala splnit kritéria pro přijetí eura a taky ho přijmout. Dnes je Slovensko vnímané, nechci to přehnat, ale jako ekonomický tygr mezi státy V4 (Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, pozn. red.)

Fico je údržbář, ale nezničil všechno

To, že Slovensko může dočasně být ekonomickou jedničkou zemí V4, sice potvrzuje i čerstvá analýza Aspen Institute, ale také varuje, že je to úspěch postavený hlavně na levné pracovní síle. Což je výhoda, o kterou Slovensko už brzo přijde, respektive narazí na její strop. Nebojíte se, co přijde potom?

Jasně že se bojím. Když proti mně Robert Fico bojoval a chtěl mě porazit, útočil nejvíc na to, že jsem ze Slovenska udělal „montovnu“. No, udělal jsem. Jenže to bylo v roce 2006, kdy jsme začali bojovat s dvacetiprocentní nezaměstnaností. Problém Fica je, že od té doby neudělal lautr nic, aby to změnil. Namísto tří automobilek máme čtyři, hlásí se pátá. On tedy tu montovnu rozšiřuje, namísto toho, aby pokračoval v reformách.

Takže místo stavby nového závodu automobilky Jaguar v Nitře byste vy jako premiér udělal co?

My už jsme někdy v roce 2004 přišli s projektem Minerva, tedy plánem na přeměnu Slovenska na „znalostní ekonomiku“ s vyšší přidanou hodnotou. Na sklonku premiérské éry jsem byl ve Wolfsburgu a generálnímu řediteli Volkswagenu jsem řekl „pusťte nás víc do výzkumu a vývoje“.

Co zbylo z Minervy a z vašich dalších reforem, třeba zdravotnické, daňové a dalších, dnes?

Podívejte, Robert Fico je údržbář. Naštěstí to nezboural, i když udělal pár chyb a trochu zdeformoval rovnou daň. Asi je to i jeho instinkt a pud sebezáchovy, že nezničil to, co jsme s velkými těžkostmi vybudovali. Na druhou stranu rezignoval úplně třeba na řešení životních podmínek romské menšiny. Fico promrhal spoustu času. Síla těch reforem je ale tak obrovská, že ještě stále díky nim dobíháme vyspělejší země, i když – jak říká ta zmiňovaná analýza – je to křehké a nepůjde to tak donekonečna.

Vrátit se do politiky? Nevylučuji

Robert Fico má nálepku populisty, sází na gesta – nedávno třeba odpracoval noční směnu ve fabrice, během migrační krize zkoušel za Bratislavou protiuprchlický plot a podobně. Vy jste vládl osm let, jen o dva roky méně než teď on. Jak to, že jste nedopadl stejně a odešel jako „reformátor“?

Někdo dělá politiku jenom proto, aby vládl. Já jsem chtěl hlavně měnit věci. Od podstatných reforem, aby se lidem žilo líp, abychom měli něco, co nahradí výrobu tanků, aby mě to Pováží (někdejší centrum zbrojního průmyslu na Slovensku a bašta Vladimíra Mečiara, pozn.red.) jednou neoběsilo, až po takové symboly, jako když přijel do Prahy americký prezident Bush senior. Tehdy jsem skoro brečel, protože mi bylo líto, že nepřijel do Bratislavy a chtěl jsem, aby se i Slovensku dostalo takového formálního uznání.

S populismem souvisí i vzestup krajní pravice, na Slovensku reprezentované Lidovou stranou – Naše Slovensko Mariana Kotleby. Do letoška byl hejtmanem, jeho strana sedí v parlamentu. Proč demokratické strany ve slovenské pravici nemají už několik let žádnou odpověď, ani na Fica, ani na Kotlebu?

Chybí lídr, který by to uměl a nebál se.

Vy už to nebudete?

Nevím, musím čekat, nová generace mi začala lézt po zádech a tlačit se dopředu. A to je úplně legitimní proces. Takže pořád ještě čekám. Pořád ještě na Slovensku vznikají nové strany.

Takže Mikuláš Dzurinda se možná ještě vrátí do slovenské politiky?

Nevylučuji to, nevidím nejmenší důvod dávat nějaké kategorické stanovisko.

Starý Korous měl pravdu

Před 20 lety jste Slovensko vedl cílevědomě do Evropy. Dnes proti většině visegrádských zemí vede Evropská komise řízení kvůli migračním kvótám nebo kontroverzním zákonům jako v případě Maďarska. Nestane se z „vé čtyřky“ nakonec protiunijní klub?

To se nesmí stát, aby byl Visegrád nástrojem, jak vyorat novou brázdu nebo nakreslit novou dělící čáru. Visegrádské státy jsou všechno evropské země, ale máme rozdílnou historickou zkušenost.

Tak proč dnes staré členské země mají s V4kou tolik sporů? Je to jen špatná komunikace?

Je to někdy i strach. Podléháme mainstreamu, politické korektnosti, bojíme se přiznat, že na tom dnes nejsme jako Němci, že neumíme otevřít tu náruč (v migrační krizi, pozn. red.) tak doširoka jako oni, že na to nejsme mentálně, kulturně ani jinak připravení. Je hanba si to přiznat? Myslím, že jenom v absolutně svobodném prostředí dokážeme udržet jednotu a formovat budoucnost Evropy.

Nesmíme být přecitlivělí, když někdo má nějaký jiný názor než my. Měli bychom mít odvahu, sílu se zaposlouchat, minimálně připustit takový názor. Ne hned nálepkovat, že je xenofob, nebo rovnou fašista.

Takže jsme se pořád nepoučili z volebních výsledků v USA, Německu nebo Rakousku? Neumíme na populismus reagovat?

Když jsem studoval v Žilině, měl jsem tam spoustu dobrých českých profesorů. Jeden z nich, profesor Korous, vždycky říkal: „Musíte myslet a já vím, že myšlení bolí“. Často jsem na něj pak v politice vzpomínal.

Čím víc bohatneme a máme se líp, přemáhá nás lenivost. Vyrušuje nás, když má někdo jiný názor, jsme líní, nechceme mít problémy a být konfrontovaní. Ale bez bolesti a trápení to nikdy nepůjde. Starý Korous měl pravdu – myšlení bolí.