Evropští populisté řeší pár dnů před eurovolbami vážný problém. Jak vysvětlit svým voličům skandál v rakouské straně Svobodných – jednom ze základních kamenů evropského populistického hnutí. Nejde jen o Rakousko, aféra zatěžuje i ostatní spojence Svobodných, hlavně německou AfD. Většina stran populistického bloku včetně Okamurovy SPD volí nejjednodušší cestu – mlčí.

Je to jako vystřihnout z rodinného alba všechny fotky příbuzného, který u ostatních upadl v nemilost, či za kterého se rodina stydí.

Zatímco ještě před pár týdny patřil – dnes už bývalý – šéf rakouských Svobodných a rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache k pevné součásti společných rozesmátých fotografií všech lídrů populistických stran, dnes už na podobných snímcích demonstrujících jednotu „vlasteneckých stran“ chybí.

Strache se z funkce poroučel poté, co média zveřejnila video z ostrova Ibiza, kde v roce 2017 údajné příbuzné ruského oligarchy nabízel například státní zakázky v Rakousku, když dotyčná Svobodným pomůže vyhrát volby třeba převzetím nejvlivnějšího deníku Kronen Zeitung. Celé to byla past, a zatím se přesně neví, kdo do ní Stracheho vlákal.

Jako bonus půjdou Rakušané k předčasným volbám a jméno jejich země se dostalo do negativních titulků všude po světě.

Dilema „vlastenců“

Stracheho spořádaný a expresní odchod ale nic nemění na tom, že politik, který dlouhá léta Rakušanům tvrdil, jak bojuje za „obyčejné lidi“, byl najednou na záběrech vidět jako obyčejný kšeftař ochotný prodat svou zemi třeba i Rusku.

Neuškodí v této souvislosti připomenout, že Svobodní mají už tři roky uzavřenou smlouvu o spolupráci se stranou Jednotné Rusko Vladimira Putina.

Ostatní evropští „vlastenci“ teď řeší dilema – co dělat, když se na jednoho z nich provalí podobný průšvih.

Tomio Okamura na svém facebookovém profilu od začátku týdne nabízí standardní koktejl příspěvků ve stylu – vezmi pár uprchlíků, přidej dvojí kvalitu potravin, zalij nenávistnou omáčkou z EU a nech kvasit. O skandálu v sousedním Rakousku ani slovo.

Podobné je to na Slovensku. Tam se další hnutí z rodiny „vlasteneckých stran“, Sme rodina Borise Kollára, k rakouské aféře sice vyjádřilo, ale až po naléhání novinářů. Na Kollárově Facebooku panuje stejně jako u Okamury atmosféra povinného optimismu a očekávání dobrého výsledku populistů v eurovolbách.

„Nenálepkujme celou stranu kvůli selhání jednotlivce, anebo případně kompletně celou frakci nebo celé hnutí,“ řekl Kollár.

Náhoda, ojedinělý případ…

Právě do tohoto autu chtějí Svobodní také celou aféru zahrát – bylo to pochybení jednoho politika, ten vyvodil důsledky a odstoupil z vládní i stranické funkce. Sám Strache se za své chování omluvil a výroky z videa svedl na „chvastounství“ a „opilost“.

Jeho rychlý odchod byl v sousedních postkomunistických zemích včetně Česka často interpretován jako výraz vyšší politické kultury v Rakousku. Lze se na něj ale dívat i jinak – obětování jednoho umožní Svobodným pokračovat dál v teorii „náhod“ a „ojedinělých případů“, které se vyřeší právě odchodem viníků z funkce.

Stejnou taktiku Svobodní léta používají i při vysvětlování svých extremistických přešlapů – řada členů vedení Svobodných, nemluvě o nižších funkcionářích a komunálních politicích, má blízko k neonacistickým spolkům, ať už buršákům nebo identitářům.

Řada z nich na Facebooku i jinde veřejně dehonestovala uprchlíky, muslimy nebo Židy. Vazby Svobodných na krajní pravici HlídacíPes.org popsal například ZDE.

Když je výrok příliš extrémní, dotyčný zkrátka opustí funkci nebo i stranu a Svobodní se tváří, že problém je vyřešen a nad provinilcem kroutí hlavou.

Mauthausenský výbor, který se v Rakousku stará o památku obětí holokaustu, ale za několik let shromáždil a pečlivě zdokumentoval desítky takových „ojedinělých případů“, kdy se Svobodní chovali ne jako „vlastenci“, ale jako extremisté. Svádět to na náhodu je lhaním si do kapsy.

Koho smete Ibiza?

Že čerstvý skandál týden před eurovolbami hlasy Svobodným nepřidá, je zřejmé. Otázka zní, kolik jim jich ubere – a také celé evropské populistické frakci ENF. Svobodní byli vládní stranou, v průzkumech měli podporu přes 20 procent a jejich ztráty můžou frakci bolet.

Tím spíš, že je rakouská politika úzce navázaná na tu německou (aféru s videem z Ibizy ostatně rozjela německá média) a rakouská aféra ohrožuje i německé spojence Svobodných – Alternativu pro Německo.

Ta se v posledních měsících drží v průzkumech někde kolem dvanácti procent, což je zhruba síla, se kterou se předloni poprvé dostala do spolkového parlamentu. Žádný velký vítr v plachtách, žádný stoupající trend – a teď ještě selhání rakouských spojenců.

Rakouská aféra Ibiza se totiž týká i skrytého stranického financování Svobodných přes minimálně jednu zdánlivě nezávislou neziskovou organizaci, ve skutečnosti ale navázanou na Svobodné. Podobným podezřením čelila v uplynulých měsících i německá AfD a rakouská kauza upřela znovu pozornost i na její prohřešky.

Loď, do které teče

Nejsou to ale jen strany z německy mluvících zemí, kdo má v rámci populistického tábora kostlivce ve skříni.

Pochybnosti o férovém financování a příliš úzkých vazbách na Moskvu vzbuzují i kroky Mattea Salviniho, ke kterému se evropští populisté upínají jako k lídrovi a doufají, že Salvini vysokou podporu mezi Italy přetaví i v zisky na evropské úrovni.

Salviniho strana Liga má stejně jako Svobodní podepsanou dohodu o spolupráci s Putinovou stranou Jednotné Rusko. Letos v únoru navíc italský týdeník L’Espresso informoval o tom, že zástupci Ligy loni jednali s Ruskem o tajném financování strany před eurovolbami. Ruskou „dotaci“ ve výši zhruba tři miliony eur měl maskovat přeprodej nafty z Ruska do Itálie.

Dosavadní populistická frakce v europarlamentu, ENF, jejíž vůdčí silou byla v končícím volebním období hlavně šéfka francouzského Národního sdružení Marine Le Penová, zase neoprávněně utrácela příspěvky europarlamentu na politickou činnost – za předražené večeře, šampaňské a vánoční dárky.

Evropský parlament proto frakci, ke které se hlásí i Okamurova SPD, loni v létě nařídil, že peníze musí vrátit.

Do nablýskané evropské populistické lodi zkrátka teče a lak je na mnoha místech oprýskaný. Nacionalistickým lídrům ale v tuto chvíli stačí vydržet do víkendu, do přístavu Brusel. Mávat vlajkami, pořizovat společné fotky a ukazovat všem údajnou jednotu a přátelství.

A především, tvářit se, že jejich všechny zmiňované kauzy byly jen náhody a ojedinělé případy.