Středoevropské země včetně Česka by měly prosazovat tvrdší postoj vůči Číně, doporučuje nově zveřejněná rozsáhlá studie projektu MapInfluenCE. Peking podle autorů používá v tomto regionu metodu cukru a biče ve snaze rozšířit svůj politický a ekonomický vliv. Obavy z dopadů na český byznys v Číně však prý nejsou na místě. Čínský „hněv“ totiž trvá jen zhruba dva roky.

„Čína vždy na začátku navazování vztahů začíná s cukrem. K biči se Peking uchyluje, pokud dotyčná země neplní přání Číny. Mezi příklady uplatnění ‚metody cukru‘ platí povýšení vztahů na úroveň strategického partnerství,“ upozorňuje Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která je zároveň jedním z autorů analýzy.

To zná i Česko, které podepsalo s Čínou strategické partnerství v roce 2016 při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze.

Text Lukáše Hendrycha vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Redakčně kráceno.

Mezi další metody, ke kterým se Čína v zemích V4 uchyluje, patří podle studie intenzivnější kontakty mezi čínskou komunistickou stranou a politickými stranami, nárůst počtu pozvání pro politiky do Číny či zřízení přímých leteckých linek mezi hlavními městy Visegrádu a čínskými městy. Jen Praha měla čtyři přímé linky, přičemž o vzniku páté se jednalo.

Dalším pilířem čínské strategie pro posílení vlivu jsou i v Česku dobře známé sliby mnohamiliardových investic.

„Příklady tohoto přístupu jsou víceméně stejné ve všech zemích Visegrádu, na které jsme se zaměřili, liší se jen mírou, do jaké je druhá země přijímá nebo o ně usiluje a hloubkou těchto kontaktů,“ upřesnila Karásková.

V Česku Peking sází na bič

Autoři studie upozorňují, že v České republice se více než v jiných zemích Peking rozhodl uplatňovat rovněž i „metodu biče“. To souvisí s tradičně silnější opozicí vůči čínské politice, než je tomu v jiných zemích V4.

Mezi tyto metody, kterými se Čína snaží vynutit své, patří podle odborníků třeba ignorování představitelů země, jež se vůči Číně „provinili“.

„O tom by mohl vyprávět například český velvyslanec Vladimír Tomšík, se kterým se Číňané odmítli setkávat v době, kdy zastoupení Prahy řešilo vypovězení smlouvy s Pekingem,“ připomíná Karásková.

Ignorace se ale týká i ministrů. Kupříkladu tehdejšímu ministrovi zemědělství Marianu Jurečkovi zrušila Čína plánovanou cestu do Pekingu poté, co se jeho stranický kolega a ministr kultury Daniel Herman sešel s dalajlámou.

Častá je podle autorů i strategie zastavování bilaterálních jednání, rušení přímých leteckých linek, rušení pozvání do Číny pro kulturní soubory, hrozby ukončení sponzoringu pro sportovní kluby či hrozby odvety proti českým firmám, které podnikají v Číně.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Ta paleta nástrojů je poměrně široká a jejím cílem je vytvořit dostatečný tlak na představitele státu, aby automaticky brali v potaz čínská přání. Ostatně celá kauza kolem cesty předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila na Tchaj-wan ukazuje velkou řadu z těchto nástrojů ‚metody biče‘,“ uvedla Karásková.

Vystrčil před nedávnem potvrdil, že na Tchaj-wan koncem srpna opravdu vyrazí. Proti tomuto rozhodnutí se opakovaně vymezili prezident Miloš Zeman, předseda vlády Andrej Babiš i ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.

Argumentují přitom možným negativním dopadem této cesty na vzájemné ekonomické i politické vztahy Prahy a Pekingu. K explicitním výhrůžkám se v tomto ohledu uchýlila i samotná čínská vláda, a to především v dopise adresovaném bývalému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

„České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje. Doufáme, že česká strana dodrží politiku jedné Číny a zruší tuto návštěvu a tím zabrání porušování čínsko-českých vztahů,“ stojí mimo jiné v dopise.

Ublíží jen tak, jak sami dovolíme

„My se domníváme, že tu vzniklo jakési podivné očekávání a strach z následků, které se ale reálně dotknou (pokud vůbec) jen velmi malého počtu subjektů. Jinými slovy, čínské hrozby budou jen tak reálné a dopady budou jen takové, jaké Číně dovolíme,“ upozornila Karásková.

Autoři studie připomínají, že Čína má tři možnosti, jak Česko „potrestat“ – vojensky, politicky a ekonomicky. Uplatnění vojenské moci podle odborníků nepřichází vůbec v úvahu. Pokud jde o politické následky, český velvyslanec prý možná bude nějakou dobu v Pekingu ignorován, ale jelikož Česko v mezinárodních organizacích nyní s Čínou žádné zásadnější téma neprojednává, nebudou škody pro české zájmy nikterak velké.

„Čínská nelibost by mohla postihnout Česko ekonomicky, ale pro nás je nejdůležitější obchod v rámci Evropské unie. Největšími investory jsou v Česku pořád Holanďané a Němci, z asijských investorů Jižní Korea a Japonsko,“ připomněla Karásková.

Postih se tak dá očekávat v případě českých firem, které působí na čínském trhu. Analytici ale upozorňují, že z těch velkých společností je jedna nominálně nizozemskou firmou, druhá je součástí německého koncernu (PPF a Škoda Auto, pozn. red.).

„To poslední, co by momentálně Čína chtěla dělat, je ještě více antagonizovat Německo, a tím i Evropskou unii,“ tvrdí odborníci z AMO.

I ze zkušeností z jiných zemí je známo, že čínský „trest“ netrvá věčně. „Z příkladu ignorace Norska poté, co čínský disident Liou Siao-po dostal Nobelovu cenu míru a exporty norských lososů měly problémy v Číně, víme, že ‚čínské potrestání‘ trvá obvykle plus mínus dva roky. Pak se vrací vše na začátek a hra začíná nanovo,“ dodává Karásková.

Formát 17+1 pomáhá Číně

Policy paper ovšem upozorňuje ještě na jeden nástroj šíření čínského vlivu. Tím je nabízení lukrativních pozic bývalým českým politikům či diplomatům ze strany čínských firem napojených na komunistickou vládu.

Autoři studie upozorňují, že tito zaměstnanci lobují za své nové zaměstnavatele, přičemž využívají své znalosti a rozsáhlé kontakty na těch nejvyšších místech v české politice.

Ve střední a východní Evropě se v souvislosti s rozšiřováním čínského vlivu hovoří i o platformě 17+1, jejíž součástí je také Česko. O tomto formátu se často mluví jako o „vyprázdněné skořápce“, nedávný audit vztahů s Čínou ale ukázal, že tomu tak není.

„Platforma je velmi živá a slouží k pevnějšímu ukotvení Číny ve střední a východní Evropě. Zvlášť vztahům mezi čínskými provinciemi a městy a jejich českými protějšky dosud nebyla věnovaná dostatečná pozornost, stejně tak jako kontaktům mezi čínskou komunistickou stranou a politickými stranami v regionu, vazbám na akademické prostředí, neziskový sektor nebo novináře,“ upozornila Ivana Karásková.

To ale neznamená, že by Česko mělo tuto platformu bez dalšího opustit. Podle autorů studie je naopak třeba být v jejím využívání „chytřejší“.

„Například tím, že Českko nenechá Číně tak široké pole působnosti, ale spojí se s ostatními středoevropskými a východoevropskými zeměmi (zejména členy EU) a bude prosazovat přes platformu vůči Číně své vlastní zájmy,“ uzavírá Karásková.