Po raketovém vzestupu čínské ekonomiky se Čína stále více zaměřuje na šíření a posilování vlastního (ekonomického, ale i politického) vlivu ve světě. Pro šíření vlastní propagandy stále více využívá zahraniční média včetně těch západních.

V nich čínská vláda šíří oficiální pohled na svět například prostřednictvím placených příloh, jež se již objevily ve vlivných periodicích v USA (The Wall Street Journal, New York Times), ale také ve Velké Británii (namátkou tento článek o příznivé situaci v Tibetu převzatý z chinadaily.com), Austrálii či Indii, a ani Česká republika není výjimkou.

Doma zakázat, venku využít

Jako nejužitečnější nástroj, který čínským státem ovládaným médiím umožňuje vyslyšet výzvu prezidenta Si Ťin-pchinga ke zprostředkování „čínských příběhů“ světu, se jeví především západní sociální sítě.

Mnohá média se začala čínskými aktivitami na Facebooku, Twitteru či YouTube zabývat poté, co byli zástupci Facebooku, Twitteru a Googlu předvoláni ke slyšení v rámci zasedání bezpečnostního výboru v americkém senátu v souvislosti s ruskými manipulacemi na sociálních sítích během amerických prezidentských voleb v roce 2016.

I když se zdá, že čínské působení v západních médiích a na sociálních sítích je jiného charakteru než to ruské, už jen s ohledem na 1,6 miliardy světových uživatelů Facebooku je zřejmé, že podobné platformy pro čínskou vládu představují vynikající nástroj.

Nástroj, jak čínský „příběh“ nenápadně podsunout do podvědomí nemalé části světové populace mimo samotnou Čínu, kde je většina z těchto platforem paradoxně zakázaná. Onu Si Ťin-pchingovu výzvu k „vyprávění čínských příběhů světu“ lze chápat v několika rovinách.

Sdílejte pandy a lajkujte kuriozity

V té nejzákladnější rovině jde opravdu o prosté a zásadně pozitivně laděné „příběhy“ či obrazy z Číny od roztomilých obrázků pand přes barevné kroje či malebnou horskou krajinu Tibetu až po různé kuriozity.

V té nejvyšší rovině však jde o zprostředkování čínského pohledu či „světonázoru“, který je nejen dost odlišný od toho „západního“, ale navíc se v posledních letech otevřeně pokouší s tím „západním pohledem“ (který lze zjednodušeně charakterizovat jako model založený na liberální demokracii a ochraně lidských práv) soupeřit.

Oním „příběhem“ se pak myslí celý komplexní narativ, který zahrnuje vlastní ideologicky zabarvenou verzi historie, ale také např. geografie (např. otázka, zda je Tibet nebo dokonce Tchaj-wan „čínský“) nebo celkové chápání míry „vyspělosti civilizace“ a jejích hodnot.

New York Times minulý týden přinesly reportáž, v níž se její autor Paul Mozur zamýšlí nad čínským působením na Facebooku, platformě, která je v ČLR od počátku své existence zakázaná.

I přesto je však ČLR pro Facebook největším inzertním trhem v celé Asii. Nejde však pouze o inzerci čínských firem – své placené stránky mají na Facebooku nejvýznamnější čínská státní – tedy přímo vládou ovládaná – média a také některé instituce.

Paul Mozur se ve svém článku zaměřuje na facebookové stránky čínské státní televize CCTV a státní tiskové agentury Nová Čína (Sin Chua). Jejich stránky v angličtině zaznamenaly v posledních zhruba dvou letech nezvyklý nárůst počtu „lajků“, a tudíž i lidí, kteří je „sledují“.

Mozur upozorňuje na to, že na rozdíl od ruské agresivní negativní propagandy a skrytých útoků se čínská propaganda na Facebooku (ale i jinde) více zaměřuje na pozitivní obraz Číny.

Vedle zmíněných pand a idylických krajinek se zde objevují posty, jež pozitivně hodnotí společenskou či hospodářskou stabilitu v ČLR v kontrastu ke zprávám o chaosu a násilí jinde ve světě.

V souvislosti s nedávnou návštěvou amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně však například agentura Nová Čína na svém Facebooku zveřejnila video skládající se z výpovědí „lidí z ulice“, v němž „běžní Číňané“ kritizují Spojené státy za jejich „aroganci“ a „vměšování do záležitostí jiných států“.

Roboti z farem na klikání

Magazín Quartz si zase blíže posvítil na zmíněný prudký nárůst „lajků“ na některých facebookových stránkách oficiálních čínských médií a institucí.

I bez zhruba 700 milionů čínských uživatelů internetu, pro něž je Facebook nepřístupný, má čínská státní televize CCTV na Facebooku více fanoušků než všechna ostatní anglickojazyčná média kromě BBC (BBC 29 mil., CCTV 25,3 mil. plus CCTV News 23,4 mil.), což je poměrně překvapivé.

Nárůst těchto počtů přišel navíc neobvykle rychle, což vyvolává spekulace o tom, že se jedná o „zaplacené lajky“ vyráběné takzvanými „klik-farmami“. Heather Timmons a Josh Horwitz se v Quartzu blíže podívali na nárůst počtu fanoušků stranického plátku People’s Daily – od dubna 2015 z tří milionů na zhruba osmnáct.

Nejpodezřelejší je ovšem fakt, že většina „lajků“ na této stránce nepochází z anglicky mluvících oblastí, ale naopak ze zemí, které jsou proslulé „výrobou kliků“ na zmíněných „farmách“ (jedná se primárně o Indii, Pákistán a některé země jihovýchodní Asie).

Deset nejaktivnějších fanoušků stránky, kteří nejvíce komentují a repostují, se rovněž podle určitých indicií jeví spíše jako roboti než lidé z masa a kostí. Proč by však někoho – ať už čínskou vládu nebo západní pozorovatele, či dokonce běžné uživatele Facebooku – mělo zajímat „pár facebookových účtů vytvořených roboty na ‚klik-farmě‘ kdesi v Barmě, které ‚lajkují‘ obrázky pand na stránkách čínských vládou sponzorovaných médií“?

David Bandurski z China Media Project v této souvislosti hovoří o „snu čínských vůdců o ‚Velkém skoku‘ v oblasti mezinárodního vlivu“, jinými slovy, jde zde právě o to, dostat „čínský příběh“ do světa.

Facebook, jehož zástupci v čele se samotným zakladatelem a výkonným ředitelem Markem Zuckerbergem Číně dlouhodobě nadbíhají, je i přes blokování samotného Facebooku na čínském trhu velice aktivní.

I to by mohlo být důvodem, proč si společnost nechce Čínu rozhněvat radikálním zásahem proti falešným „lajkům.“ O její vstřícnosti vůči čínské vládě nakonec svědčí i nedávné zablokování facebookového účtu čínskému miliardáři Kuo Wen-kuejovi, který z amerického exilu publikuje kompromitující zprávy o stranických špičkách.

Zástupci Facebooku tento krok vysvětlovali porušením pravidel, když Kuo Wen-kuej zveřejnil osobní informace lidí bez jejich souhlasu (konkrétně se mělo jednat o informace o tehdejším členovi politbyra Wang Čchi-šanovi a jeho údajném poměru s hereckou hvězdou Fan Ping-ping).

Spolupráce s čínskou propagandou

K propagandě však Čína nevyužívá pouze západní sociální sítě. Jak upozorňuje Te-Ping Chen ve svém článku pro The Wall Street Journal, v posledních letech se množí například koprodukce dokumentárních snímků o Číně, na nichž spolupracují západní partneři s těmi čínskými. K nim patří nejen čínská státní televize CCTV, ale také oddělení propagandy komunistické strany či další oficiální instituce.

Typicky se jedná o dokumenty s „nezávadnou“ tématikou, nejčastěji o přírodě či jako turistické PR pojaté snímky z oblasti kultury, často např. o „menšinových národnostech.“ Podobných dokumentů byla mimochodem plná i česká TV Barrandov v době, kdy měla čínská CEFC podíl v mateřské Empresa Media.

Jednou z výjimek je v tomto ohledu nedávno natočený dokument produkovaný asijskou odnoží Discovery Channel o současném vůdci a jeho politice nazvaný China: Time of Xi (Čína: Si Ťin-pchingova éra), který se v Číně vysílal na konci října, krátce po skončení 19. sjezdu Komunistické strany Číny.

Na této dokumentární sérii Discovery Channel spolupracoval mimo jiné s China Intercontinental Communication Center, což je společnost provázaná právě s ústředním oddělením propagandy komunistické strany.

Autoři dokumentu svůj projekt vysvětlovali snahou o „zjemnění dialogu“ mezi Čínou a Západem. Lidé z branže zároveň hovoří o tom, že je třeba si dávat pozor na některá citlivá témata a v podstatě se vyhýbat jakýmkoli historickým tématům z doby po roce 1949.

Jinými slovy, Čína si velice pečlivě hlídá, které ze svých „příběhů“ chce světu ukázat.

Partnerem rubriky (Ne)bezpečná síť je Iseco.cz