Koncem června se po rušném týdnu v Hongkongu, kde statisíce lidí protestovaly proti přijetí extradičního zákona a zúžení občanských svobod, protestovalo proti sílícímu čínskému tlaku také na Tchaj-wanu. V hlavním městě Tchaj-peji se předposlední červnovou neděli sešly tisíce lidí, aby vyjádřily svůj protest proti čínským „rudým médiím“, skrze něž ČLR na Tchaj-wanu nyní již zcela nezakrytě šíří svoji propagandu.

Hlavními organizátory byli známý youtuber Holger Čchen a poslanec za Stranu Nová síla (New Power Party, NPP) Chuang Kuo-čchang, kteří demonstraci zároveň spojovali s „vyjádřením nesouhlasu vůči autoritářskému režimu čínské komunistické strany v ČLR.“

Jedna Čína a ČLR

Tchaj-wan je de facto nezávislým státem a svým oficiálním názvem Čínská republika se přímo hlásí k první čínské republice založené po pádu císařství v roce 1911. Formálně ho však většina světa považuje za „součást jedné Číny“. Čínská lidová republika se stále asertivněji domáhá, aby Tchaj-wan byl považován za součást nikoli pouze „jedné Číny“, ale přímo ČLR.

A činí tak s jasným cílem – připojit ke svému území ostrov, který se za občanské války v letech 1946-49 nepodařilo dobýt Mao Ce-tungovi silou a který se roku 1949 stal útočištěm Čankajškovy Národní strany (Kuomintang).

Po postupné demokratizaci v 80. letech 20. století se Tchaj-wan stal nejen jednou z ekonomicky nejúspěšnějších, ale zároveň také nejdemokratičtějších a nejstabilnějších zemí v regionu východní a jihovýchodní Asie.

I vzhledem k vývoji v Hongkongu se mnozí Tchajwanci čím dál více obávají o udržení vlastních svobod.

Nechceme “rudá média”

Organizátoři tchajpejské demonstrace vidí rostoucí nebezpečí zejména v „rudých médiích,“ jak označují telekomunikační platformy, tiskoviny a televizní stanice, skrze něž čínská komunistická strana šíří dezinformace a informace poškozující Tchaj-wan za účelem infiltrace a rozdělení Tchaj-wanu, a s cílem zemi  anektovat a systematicky podkopává jeho svobodný a demokratický ústavní řád.

Tisíce lidí stály hodiny v silném lijáku, aby vyjádřily svůj nesouhlas s politikou pevninské Číny vůči ostrovu: ČLR skupuje, financuje a uplácí místní média, aby šířila komunistickou propagandu vytvářející pozitivní obraz pevninské Číny, ovlivňovala obyvatele Tchaj-wanu a ohrožovala tak jeho demokracii.

Jedním ze spouštěčů protestů byla reportáž, již letos v dubnu zveřejnil tchajwanský deník Apple Daily. Ta mimo jiné odhalila, že čínská dceřiná společnost tchajwanského potravinářského holdingu Want Want, která mj. od roku 2008 vlastní  vlivnou tchajwanskou mediální skupinu China Times Group, obdržela v posledních dvou letech více než 70 milionů dolarů od čínské vlády.

Podle zjištění médií se však ani zdaleka nejedná o jedinou tchajwanskou firmu, která dostává dotace z Číny. Konečným cílem čínských kampaní, ať už v klasických médiích či na sociálních sítích, není nic menšího než získat na svou stranu veřejné mínění Tchajwanců.

Want Want není win-win

Společnost Want Want založená tchajwanským magnátem Cchaj Jen-mingem (Tsai Eng-meng) již od 90. let úspěšně podniká na čínském trhu a vlastní mediální skupinu Want Want China Media Group.

Ta na Tchaj-wanu provozuje několik televizních stanic a také jedny z největších novin v zemi, China Times. Podle statistik tchajwanské Státní informační a komunikační rady např. skupinou vlastněná televizní stanice CTi News nadměrně protěžuje starostu města Kao-siung a potenciálního prezidentského kandidáta za opoziční pro-čínský Kuomintang Chan Kuo-jüho.

Ten se navíc nejspíš, jak nedávno napsal pro Foreign Policy Paul Huang, dostal k moci mimo jiné i díky aktivitám čínských manipulátorů na sociálních sítích.

Čínské mediální aktivity na Tchaj-wanu – včetně působení Want Want China Media Group – detailně zmapovala čínská ekonomka Che Čching-lien. Úryvek z její knihy nazvaný „Rudá infiltrace: Realita čínské globální mediální expanze“ byl publikován na platformě Voicettank a jeho část přeložil do angličtiny Tim Smith.

Publikace mapuje systematické mediální pronikání ČLR již od přelomu milénia a ukazuje, že čínský mediální vliv na Tchaj-wanu efektivně přispívá k šíření pro-čínských postojů.

Čínské rádio pro tchajwanský venkov

Zajímavý případ čínského pronikání do místních médií na Tchaj-wanu popsal také reportér Deutche Welle William Yang. Podle jeho výzkumu Číňané v posledních letech skoupili upadající rozhlasové stanice vysílající na jižním Tchaj-wanu pouze v tchajwanštině.

Jedná se o médium, jehož posluchači jsou převážně starší lidé bez vyššího vzdělání, kteří často nehovoří standardní čínštinou.

Díky zprvu nenápadnému a nenásilnému působení propagandy se Číně daří efektivně ovlivňovat celou řadu tchajwanských voličů, kteří postupně přejímají pro-čínské názory. Podle Yanga je to něco, o co pro-čínský Kuomintang usiloval po více než dvě dekády, a Číně se to v tichosti podařilo skupováním těchto rozhlasových stanic, které jsou tchajwanskou většinovou společností považovány za zoufale zastaralé.

Jak regulovat dezinfo?

Demonstranti, kteří si jsou tohoto ovlivňování ze stany pekingské vlády vědomi, mimo jiné požadovali, aby tchajwanská Státní informační a komunikační rada zavedla regulace v oblasti telekomunikací a médií.

Příslušná legislativa by bránila šíření závadného obsahu, primárně čínských dezinformací a propagandy. Něco podobného už se však na Tchaj-wanu řešilo letos v dubnu, kdy se tchajpejská vláda rozhodla ze stejného důvodu zakázat video-streamovací kanály z ČLR (např. platforma iQiyi od Baidu a Tencent Video).

Důvodem byly hlavně obavy, že čínská propaganda, která se na Tchaj-wan dostává přes tyto kanály z ČLR, může představovat pro Tchaj-wan bezpečnostní riziko (a může docházet k ovlivňování voleb). Již tehdy se proti tomuto kroku ozývaly kritické hlasy, které poukazovaly na to, že Tchaj-pej tím porušuje svobodu slova a chová se stejně jako komunistická Čína.

Kritiku si paradoxně nenechaly ujít ani firmy jako Facebook nebo Google, které jsou přitom samy blokované v ČLR; na Tchaj-wanu mohou svobodně fungovat.

V roce 2020 čekají Tchaj-wan nové prezidentské volby, které mohou být rozhodující z hlediska vyjádření politických preferencí Tchajwanců vůči ČLR. Po vládě pro-čínsky orientovaného Kuomintangu, který se vrátil k moci v roce 2008 po osmi letech pod historicky prvním prezidentem z řad Demokratické pokrokové strany (DPP), byla v roce 2016 opět zvolena kandidátka za DPP Cchaj Jing-wen.

Ta Peking opakovaně pobuřuje svými výroky i činy, které obhajují nezávislost Tchaj-wanu a odrážejí vůli většiny Tchajwanců zůstat demokratickou společností.