Chladicí věže jaderné elektrárny Dukovany. Foto: HlídacíPes.org/ Kryštof Břešťan

Čím budeme svítit a jak topit? Česko vsází na jaderné bloky, jen ty ale stačit nebudou

Napsal/a Robert Břešťan 3. listopadu 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Na čerstvý horský vzduch můžeme pro letošní zimu v řadě lokalit zapomenout. Rostoucí ceny elektřiny a plynu nutí lidi vracet se – tam, kde je to možné – k tuhým palivům, někdy i nevalné kvality. Rychlé změny v energetice, do značné míry vynucené válkou na Ukrajině, ale i klimatickými cíli Evropské unie, je nutné vnímat daleko za horizontem jednoho volebního období a také s vědomím, že zásadním cílem má být i zabránit riziku sociálních konfliktů.

Čas nás v energetice tlačí víc, než si většina lidí uvědomuje a než si politici připouštějí. I když je nyní Česká republika dlouhodobě čistým vývozcem elektřiny – vyrobíme více než spotřebujeme – už v horizontu deseti let může být všechno jinak.

Česko dnes vyrábí téměř 40 % své elektřiny spalováním uhlí, nejpozději v roce 2033 by ale podle stávajících plánů měly uhelné elektrárny definitivně skončit. Je jisté, že vypadnuvší kapacitu obnovitelné zdroje nahradit nezvládnou; postavené nebudou ani nové bloky jaderných elektráren. Podle (velmi) optimistických předpokladů by nový reaktor v Dukovanech mohl být ve zkušebním provozu v roce 2036. Otázkou navíc zůstává, zda půjde o kapacitu navíc, či jen náhradu za reaktory, které v mezičase doslouží.

„Ústup od uhlí se bude muset nahradit dovozy,“ připouští náměstek ministerstva průmyslu Tomáš Ehler s tím, že část výpadku pokryje vedle rozvoje obnovitelných zdrojů i využití chytrých sítí či nové možnosti skladování energie.

„Krátkodobě – s ohledem na plánovaný konec uhelných zdrojů do roku 2033 – budeme muset dorovnávat naši spotřebu dovozy, maximalizovat úspory, rozvíjet komunitní energetiku,“ říká i náměstek ministerstva životního prostředí Jan Dusík. Jejich slova zazněla v rámci veřejné diskuse „České jaderné plány v nestabilních časech“, kterou pořádala ekologická organizace Calla.

Chceme více bloků

Ruská agrese proti Ukrajině, Putinovo energetické vydírání Evropy i prakticky zastavení dodávek plynu mění mnohé energetické záměry. Například Německo či Belgie se rozhodly oproti původním plánům prodloužit provoz svých jaderných elektráren. Evropskou energetiku nyní také zachraňují dlouho zatracované uhelné elektrárny.

Přesto je současná situace spíše argumentem pro pokračování v cestě k dekarbonizaci, tedy co nejmenší závislosti na fosilních palivech – uhlí a plynu.

Bez uhlí se neobejde ani Česko, jenže dřív nebo později uhlí dojde – mluví se o vytěžení zásob kolem roku 2050. Navíc Česká republika sama ohlásila odklon od uhlí nejpozději v již zmíněném roce 2033, pravděpodobně ale dříve.

Klíčovým řešením je proto podle vlády sázka na rozvoj jaderné energetiky. V tom panuje politická a víceméně i společenská shoda – dlouhodobě platí, že podpora rozvoje jaderné energetiky se v Česku pohybuje kolem 65 %.

„Jaderná energetika je u náš řešením, jak dosáhnout konkurenceschopnosti, jistoty dodávek, reflektuje to i geografický potenciál Česka a možnosti, jak nahradit hnědouhelnou energetiku ve výrobě elektřiny i teplárenství,“ shrnuje Tomáš Ehler, náměstek sekce jaderné energetiky ministerstva průmyslu.

Problém, který se ale ukazuje prakticky kdekoli, kde se v poslední době jaderné elektrárny ve světě stavěly, je vysoká a v čase výrazně rostoucí cena i prodlužující se doba výstavby.

Například podle ekonoma a europoslance (za TOP 09) Luďka Niedermayera je otázka, zda se vůbec do nákladného a dlouhodobého projektu stavby velkých jaderných bloků u nás pouštět.

Jaderná elektrárna Temelín. Foto: Kryštof Břešťan

„Znervózňuje mne, jak se ukazuje, že i ve vyspělých zemích je těžké postavit jaderný blok. Kdybychom u nás excelovali ve velkých infrastrukturních projektech, jako třeba dálnice z Brna do Vídně, tak bych byl ochotný věřit, že budeme stavět lépe než Francie. K takovému optimismu nás ale nic neopravňuje,“ říká Niedermayer.

Pokud jde o cenu za nový blok, už tak nerealistická odhadovaná suma kolem 150 miliard (za stavbu takzvaně přes noc) se od roku 2020 výrazně zvýšila jen kvůli nárůstu cen stavebních materiálů a prací. „Věříme, že vysoutěžíme pro ČR co nejlepší cenu,“ říká náměstek Ehler. Podle něj by také nemělo zůstat u jediného bloku. Vítězný dodavatel by měl získat zakázku i na další bloky v Temelíně. „Nezabýváme se jen jedním zdrojem. Chceme úspory z rozsahu a více bloků od jednoho dodavatele,“ potvrzuje Ehler.

Česko má v současnosti šest jaderných bloků ve dvou elektrárnách. Dva bloky, každý o výkonu přibližně 1000 megawattů (MW), jsou v jihočeském Temelíně. Čtyři menší bloky s výkonem 510 MW stojí v Dukovanech.

Jak to tam dovezeme?

Tendr na dodávku nového jaderného bloku pro Dukovany pokračuje – mezi uchazeči zbyli poté, co byli z bezpečnostních důvodů vyřazeni zájemci z Ruska a Číny, francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse. Přičemž první dvě firmy nemají s výrobou poptávaných reaktorů s výkonem 1200 megawattů dosud zkušenosti.

Zatím se veřejně příliš neřeší ani náročná logistika spojená s dovozem obrovských komponentů jako jsou parogenerátory pro velké bloky jaderných elektráren. Pro dopravu na místo určení, do Dukovan či Temelína, bude nutné vybudovat odpovídající dopravní trasy včetně mostů.

„Přijde mi, že debata o stavbě jednoho bloku jaderné elektrárny nás odvádí od toho, co je potřeba dělat rychle i v souvislosti s aktuální krizí: modernizace sítí, stavby velkých fotovoltaik, větrných parků. My tu věnujeme velké peníze a hlavní pozornost jen jednomu řešení,“ upozorňuje Luděk Niedermayer. Na druhé straně se po více než deseti letech vláda nedávno rozhodla finančně podpořit stavbu nových velkých solárních parků, z Modernizačního fondu na ně mají jít miliardy korun.

Bez zajímavosti není, že v celosvětovém energetickém mixu představují jaderné elektrárny zhruba jen deset procent výrobních kapacit. „Je to tedy spíše okrajový zdroj a lze čekat, že globální inženýrství se bude věnovat jiným zdrojům. U jádra je navíc řada dalších podmínek – jedním z nich je dostatek vody a třeba letošní léto ve Francii se ukazuje, že tato zdánlivě samozřejmá podmínka není vždy splněna. Klimatickou nejistotu neumíme úplně zkalkulovat,“ upozornil v debatě bývalý předseda ČSSD, expremiér a někdejší evropský komisař Vladimír Špidla.

Narážel tak na fakt, že letos v létě měly francouzské jaderné elektrárny vlivem vysokých teplot problémy s chlazením a francouzský jaderný regulátor hned několika elektrárnám udělil výjimky umožňující vypouštění teplejší vody z chladicího okruhu, přičemž již teplota vstupní vody převyšovala normu. Francie navíc z technických důvodů musela dočasně odstavit 32 jaderných reaktorů, které na evropském energetickém trhu citelně chybějí.

Druhou zamýšlenou nohou české energetiky mají být obnovitelné zdroje. Nyní se roční výroba z nich pohybuje kolem deseti terawatthodin (TWh), ani násobný nárůst nemá šanci tuzemskou spotřebu pokrýt. „Výrobu z obnovitelných zdrojů můžeme výhledově navýšit zhruba o 20 TWh, očekáváme ale zároveň celkový růst tuzemské spotřeby elektřiny přes 100 TWh,“ vypočítává náměstek ministerstva životního prostředí Jan Dusík.

Opomíjeným faktem je to, že klíčovým dodavatelem komponent pro obnovitelné zdroje, zejména fotovoltaiku, je nepředvídatelná Čína. Tedy stejná země, jež byla vyřazena z bezpečnostních důvodů z tendru na Dukovany.

Rok 2032 v Temelíně

Nadějí do ne snad příliš vzdálené budoucnosti jsou zejména malé modulární jaderné elektrárny. Ty mají menší nároky na čas stavby, na cenu i na potřebný prostor.

„Malé modulární reaktory jsou jednou z priorit vlády. Potřebujeme ale vyzkoušené a licencované zdroje. První má být asi tak v roce 2027 v Kanadě – jeden z těch pěti šesti nadějných. Je to ale určitě řešení, vyřeší se třeba právě i přeprava velkých a těžkých komponent. Je tam i nižší kapitálová náročnost, nižší míra rizika havárie a menší havarijní zóna. Potenciál pro ČR v tom určitě je a vidíme využití i pro výrobu tepla,“ shrnul náměstek Ehler.

Například pro ekonoma Luďka Niedermayera je to důvod k přemýšlení o tom, zda rovnou nevsadit právě na malé reaktory:„Byl bych sice nerad, abychom tu s modulárními elektrárnami experimentovali, stále je ale možné, že tyto nové bloky uspějí a je tedy otázka, zda se vůbec pouštět do stavby velkých bloků.“

Energetická skupina ČEZ plánuje, že do roku 2032 vznikne v areálu jaderné elektrárny Temelín první tuzemský malý modulární reaktor.

„Ve světě existuje sedm firem, které se zabývají přípravou takových projektů. Se všemi jsme ve velmi čilé komunikaci, máme s nimi podepsaná memoranda o spolupráci. První instalace do provozu by měly uvést před rokem 2030. Máme pocit, že tyto technologie budou přelomové. Hodí se jako doplnění velkých tlakovodních reaktorů, obzvlášť do lokalit, kde byly uhelné elektrárny, které budou končit,“ komentoval to generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Půjde o konfliktní proces

Zajímavý – a celkově málo akcentovaný – prvek do debaty o změnách energetiky vnesl bývalý předseda ČSSD, dnes člen představenstva Masarykovy dělnické akademie, Vladimír Špidla. Při změnách, jimiž energetika prochází a ještě procházet bude, podle něj nelze přehlížet společenské aspekty spojené s vyššími finančními náklady nejen pro stát, ale i pro domácnosti.

„Jsou velké skupiny obyvatel, které mají nedostatečné zdroje pro to, aby zvládly transformaci, která je před námi. Musíme připravit modely a programy, které zajistí, že se budou moct zapojit všichni,“ řekl Špidla s tím, že očekává, že půjde o „konfliktní proces“. Podle něj nejde zdaleka jen o inovace a technologická řešení, ale právě i o sociální aspekty a dopady na společnost.

„V sociálně roztříštěné společnosti změny nedosáhneme. Budou výrazné sociální a jiné konflikty, potřebujeme to, aby státní instituce byly schopné konstruktivního dialogu. Umím si proto představit něco jako ministerstvo transformace, které by to mělo na starost,“ navrhuje Špidla.

S tím, že sociální aspekt silné energetické proměny je zásadní, souhlasí i náměstek ministerstva životního prostředí Jan Dusík: „Pro někoho je dostupné pořídit si tepelné čerpadlo a fotovoltaické panely, ale pro řadu lidí ne. Tito lidé pak spalují nejšpinavější paliva, protože na jiná nemají. Cíle dekarbonizace, zbavení se závislosti na fosilních palivech, nedosáhneme, pokud nedokážeme zajistit sociální přijatelnost a zapojení všech vrstev společnosti.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)