"Třeba Robert Fico teď říká, že jsme Sorosova prasata, na která se vaří voda.“ Foto: Profimedia

„Sorosova štětko, chudinko.“ Hejtují anonymové, ale i politici, popisuje slovenská novinářka

Napsal/a Vojtěch Berger 28. prosince 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Má desítky tisíc fanoušků, na svých sociálních sítích však „nehoní lajky“, ale snaží se upozorňovat například i na témata spojená s chudobou. Přesto se jedna z nejviditelnějších slovenských novinářek Zuzana Kovačič Hanzelová kvůli záplavě hejtů nedávno rozhodla vypnout Facebook. „Začalo se mi dít to, že se občas někoho leknu na ulici, že na mě minule někdo vulgárně křičel,“ vysvětluje v rozhovoru pro HlídacíPes.org. Atmosféru nepřátelskou k novinářům přiživují na Slovensku i někteří politici.

Krátce po třicítce už má Zuzana Kovačič Hanzelová za sebou pestrou novinářskou zkušenost. V roce 2018 odešla po letech z veřejnoprávní televize kvůli pochybám o nezávislost zpravodajství a začala novou kariéru v deníku SME. Politickým rozhovorům se věnuje dál, atmosféra kolem ní ale zhoustla:

„Zažíváme to hlavně onlajn a potom jsou tu útoky politiků. Třeba Robert Fico teď říká, že jsme ‚Sorosova prasata, na která se vaří voda‘,“ Na ulici ji prý zatím nikdo nenapadl. „Lidé jsou větší ‚hrdinové‘ nad klávesnicí než v životě. Ale to, že se to nestalo, neznamená, že se to stát nemůže,“ dodává.

V rozhovoru také s odstupem tří let hodnotí svůj odchod z veřejnoprávní televize, která je podle ní „vždy po ruce“, když ji politici potřebují.

Extremisté v parlamentu a utržený Matovič

Proč jste se rozhodla odejít z Facebooku?

Ta poslední kapka byla, že jsem dělala rozhovor s premiérem, který byl normální a nijak extra tvrdý. A někteří poslanci a členové strany OĽaNO (Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, slovenská vládní strana, pozn. red.) o mně psali statusy, pod kterými byly strašné, jak to říct slušně, vulgární a nechutné výplody. Já jsem si to četla a řekla jsem si, že mně už tahle síť vůbec nic nepřináší, jenom stres. Těch hejtů je mnohem víc, z různých stran. Chodí mi e-maily, o něco méně je to i na Instagramu. Přemýšlela jsem o tom už velmi dlouho a tohle bylo už jen takové „doťuknutí“.

Ve svém posledním facebookovém statusu jste výslovně zmínila, že ty současné útoky přicházejí od veřejně činných osob, nejen od anonymů. O koho tedy konkrétně šlo?

Jeden poslanec OĽaNO, jedna členka strany a pod tím nějací nominanti strany ve veřejných funkcích. Ale není to jen OĽaNO, to se tak rozmohlo… Myslím, že v Česku je to trochu lepší, i když máte Tomia Okamuru. Ale u nás poslanci běžně, tím, že máme extremisty v parlamentu, tak level toho diskursu od poslanců, nenávistných příspěvků, je šílený. Měli jsme poslance, který zesměšňoval na Facebooku sedmnáctiletou dceru prezidentky kvůli jejímu vzhledu. Přijde mi, že je to extrém.

Jak moc za tuhle nenávist může covid? Dá se říct, že ji zavinil, nebo ji jenom umocnil?

Myslím, že covid to jen znásobil, protože tohle tu bylo i předtím. U nás je specifická situace v tom, že bývalý premiér Igor Matovič psal statusy, které byly poměrně „nestandardní“. To opravdu nebylo psané běžným jazykem, on běžně píše do příspěvků slova jako debil, idiot. Čili politici ten diskurs zásadně ovlivňují, a to bylo už před covidem.

Občas se leknu na ulici…

Na Facebooku máte přes 30 tisíc sledujících, na Instagramu asi 94 tisíc. Jak snadno se vzdává takového publika, v době sociálních sítí, navíc pro novinářku…

Mě to v podstatě hrozně mrzí, protože já jsem teď už nebyla ten typ člověka, který by každý den psal nějaké statusy. Jednou za měsíc jsem tam napsala něco, co pro mě bylo důležité a na co jsem chtěla upozornit, témata jako chudoba nebo sociální vyloučení nebo výběr peněz pro stacionář pro mentálně postižené. Takže neříkám, že když někdo bude potřebovat peníze na sbírku, že už nikdy nenapíšu status. Ale už tam nechci trávit čas. Uvědomuju si, že to publikum je silné a že se stále dá využít na mnoho dobrých věcí. Jediný problém je, že u nás média spoustu brífinků živě streamují na Facebooku, i těch, co nejsou v televizi. Čili to je takový praktický problém, který ten odchod z Facebooku způsobuje pro mojí práci.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Facebook je zrovna na Slovensku dost klíčový kanál, i prezidentka Čaputová ho využívá výslovně k příspěvkům ve slovenštině, zatímco Twitter má anglický a směřovaný do zahraničí. Není tedy problém přijít právě o Facebook?

Mně to je líto, ale momentálně jsem se dostala do bodu, kdy mi není dobře. Mám hodně stresu a opravdu velmi mnoho hejtů. Začalo se mi dít to, že se občas někoho leknu na ulici, že na mě minule na ulici někdo vulgárně křičel. Neříkám, že za půl roku to nemůže být víc v pohodě, ale teď jsem to prostě vypla a nechci tam být.

V jaké pozici jsou dnes na Slovensku média obecně při kontaktu s veřejností? Je v tom viditelná nějaká nevraživost, nepřátelství…?

Zažíváme to hlavně onlajn a potom jsou tu útoky politiků. Třeba Robert Fico teď říká, že jsme „Sorosova prasata, na která se vaří voda“. Já se nemůžu tvářit, že mě každý den někdo zastaví na ulici a nemyslím si, že by novináři v terénu zažívali nějaký strašný hejt, to se neděje. Přece jen lidé jsou větší „hrdinové“ nad klávesnicí než v životě. Ale to, že se to nestalo, neznamená, že se to stát nemůže. Je to nějaká obava, nějaký můj strach, ale zatím mě nikdo nenapadl, pokud tam směřuje vaše otázka.

Vraťme se k sociálním sítím – nejen v Česku se v poslední době vede debata o tom, kam až můžou zajít hlavně veřejnoprávní novináři v tom, co si napíšou na svůj profil. Kde máte vy sama nastavenou hranici vyjádření ne snad přímo politických sympatií, ale nějakého politického vzkazu na sociálních sítích?

Nikde, já jsem sice přešla z veřejnoprávního média do soukromého, ale zachovala jsem si stejný standard vyjadřování. Protože si myslím, že tak přísně, jak to mají veřejnoprávní média, je to správně. Zároveň to neznamená, že někdo, kdo pracuje ve veřejnoprávním médiu, nemůže říct na nic svůj názor. Ale na politiku v žádném případě, nejsme ve Spojených státech, aby lidé říkali, jestli jsou demokrati nebo republikáni. Máme tu jinou tradici i jiný systém médií.

Jsem v tom velmi opatrná, ale opatrná i v tom, jakým jazykem komunikuju. Tak strašně mi vadí ten hejt a sarkasmus, že se snažím všechno komunikovat pozitivně, včetně problémů. Žádné „obláčky“ a „jednorožci“, ale i když chci upozornit na nějakou díru v zákoně a na něco strašného, co se děje, tak to nenapíšu excitovaným, emotivním jazykem, a snažím se to napsat empaticky, ale věcně.

Protože v takovém tónu, v jakém napíšete status, v takovém to „roztočíte“. Takže když to napíšete agresivněji nebo naléhavěji nebo sarkastičtěji, tak v lidech vzbudíte přesně stejné emoce.

Veřejnoprávní média? Nikoho nezajímají

Před třemi a půl lety jste byla hlavní tváří skupiny reportérů, kteří hromadně odešli ze zpravodajství veřejnoprávní RTVS hlavně kvůli sporům s vedením o nezávislost redakce. Ředitelem RTVS je stále Jaroslav Rezník, aktuální mandát mu skončí za půl roku. Je to dnes jiná veřejnoprávní televize, respektive i rozhlas, než z jaké jste tehdy odcházela?

Je úplně jiná. Jaroslav Rezník, a to je třeba uznat, je velmi schopný adaptace. Čili jakmile se loni změnila vláda, on změnil narativ a je dost možné, že ho znovu zvolí. On velmi dobře umí vycítit situace jako teď očkovací loterii Igora Matoviče (expremiér a současný ministr financí Slovenska, pozn. red.), kterému Rezník splnil všechno, co si Matovič přál. Matovič byl i ve finále loterie, ve vysílání, kde jako ministr odevzdával cenu, vypadalo to jako taková malá propaganda.

Má dnes veřejnoprávní RTVS blíž k politikům než v roce 2018?

Myslím, že není blíž, než byla, protože vláda Smeru měla mnohem víc „zmáknuté“, jakým způsobem ovlivňovat obsah. A tihle jsou přece jen nováčci, takže třeba polovina ministrů si prostě nedovolí zavolat řediteli. Ale aby si někdo nepředstavoval, že když si pustíte RTVS, že tam od rána do večera běží propaganda. Oni prostě selžou v nějakých zlomových momentech a ten může být jeden za rok a můžou být čtyři. Ale když si večer zapnete zprávy, není to jako polská nebo Orbánova televize. Tam ještě nejsme, samozřejmě. Je to takové neutrální, je to strašná nuda, člověk si to zapne a řekne si, tak dozvěděl jsem se, že ten říká to a ten zas tohle. Ale neotevírají absolutně žádná témata, víkendové debaty mají příšernou kvalitu, každý se tam dojde vypovídat, a opakuju – ve zlomových momentech jsou vždy po ruce.

Jak si takový zlomový moment představit, můžete dát příklad?

Třeba znovu ta očkovací loterie. Oni nastavili na začátku velmi špatně pravidla. Měla tam vyhrát tuším dvě stě tisíc (šlo o 400 tisíc eur, pozn. red.), prostě velké peníze, „Zuzana ze Solivaru“, to je na východě Slovenska. Ale její vysílání programu přes internet mělo zpoždění, takže nestihla do dvaceti vteřin říct heslo. A řekla ho dvě vteřiny poté.

Jaroslav Rezník, ředitel RTVS, jel společně v autě s ministrem financí Matovičem za „Zuzanou“, společně jí vysvětlovali situaci a potom udělali společný živý vstup do zpráv, kde byli oba dva – ředitel i ministr a mluvili o tom, jak to budou dál řešit. Myslím, že tohle opravdu není úloha veřejnoprávní televize.

Jsou vůbec na Slovensku veřejnoprávní média předmětem veřejné debaty, zajímá to veřejnost? V Česku se v uplynulém roce a půl hodně řešilo obsazení mediálních rad a jejich politizace. Slovenská RTVS je na státu částečně závislá i finančně, jak ji vnímá veřejnost?

Není to vůbec předmětem veřejné debaty, ale zase abych byla férová, Slováci nemají moc důvodů zastat se veřejnoprávní televize, protože ona po většinu své existence, až na pár let výjimek, byla prostě na nic. Za Mečiara byla úplně prodlouženou rukou vlády, pak byla různá černá období, pak jsme byli pět let my jako nějaká „chyba v systému“ a teď to není ani tak, ani tak. Slováci si neměli kdy vytvořit vztah jako třeba Češi k České televizi, která opravdu dělá dobrou práci, investigativu, když si to člověk zapne, tak ho to baví.

Ta situace RTVS je jiná i v řadě jiných ohledů. Třeba v tom, že ředitele RTVS volí na rozdíl od Česka parlament…

Za Mečiara ho volila Rada, tak jako v Česku, ale jejích několik členů bylo poměrně snadné vyměnit, aby volili tak, jak chce Vladimír Mečiar. Potom to dali do parlamentu, kde je 150 poslanců a ovlivňování je těžší, alespoň taková byla logika za touhle změnou.

Dnes veřejnoprávní média nejsou předmětem debaty dokonce ani na ministerstvu kultury. Přitom když přicházela tato vláda, tak slibovala, že způsob volby ředitele změní, že změní koncesionářské poplatky. Nic z toho se nestalo, volba bude příští rok a nikoho to v podstatě nezajímá.

Chválila jste Českou televizi, zkusme to ale otočit: Mají slovenská média něco, co ta česká ne? Napadá mě příběh deníku Smena z mečiarismu, odchod redaktorů a vznik deníku SME, který o dvacet let později de facto zopakovali redaktoři stejných novin, když se rozhodli odejít po vstupu finanční skupiny Penta do jejich vydavatelství – a vznikl Denník N.

Je pravda, že jsme už víckrát v historii museli obstát v nějakých velkých morálních zkouškách. A je také pravda, že vy jste v Česku měli Babiše, který koupil média. Ale nevím, jestli jste dobře obstáli. Mnoho lidí z jeho médií odešlo, ale – a nemyslím to zle – nějak se to celé rozprostřelo a on neměl proti sobě silného protivníka jako je třeba na Slovensku „enko“.

Když mám říct, v čem jsou na tom slovenská média lépe, myslím, že například po vraždě Jána Kuciaka je tu nevídaná mediální spolupráce, ta soudržnost novinářů i napříč konkurencí. Když se třeba děje nějaká velká věc, dělají na tom i konkurenční média, zkoordinují se: už to máme hotové, ale nebudeme se předbíhat, dáme to najednou, aby to bylo silnější. Hodně nás to stmelilo, ale ano, je za tím bohužel zkušenost vraždy novináře…

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)