ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Občas bloumám po sítích, a protože sdělovací prostředky – ty velké i ty malé – melou ve svých mlýncích pořád dokola to, co už znají a co my známe, snažím se najít, co jim uniklo a co si přesto žije svým zajímavým životem. Před víc než  rokem jsem narazil na twitteru na účet Milana Madle, který nejenom že je hospodským v Sasku, ale když má čas, tak i fotografuje.

Dlouho jsem přemýšlel, jak vyfotit podzim v Sasku. A pak jsem si vzpomněl na jedno zákoutí, kde i podzim nabízí něco více, než jen barvy. pic.twitter.com/JHdzcyAByR

— milan madl (@MilanoM6) October 18, 2017

Hned tenkrát jsme se domluvili na návštěvě a já se za ním vypravil do Kripppenu, domluvili jsme se i na rozhovoru, ale protože právě začínal na zcela novém pracovišti, řekli jsme si, že tomu dáme čas.

Krippen je součástí městečka Bad Schandau tady hned za hranicí, za lunaparkem jménem Hřensko, jenom leží na druhé straně Labe. A jestliže se Bad Schandau snaží být opravdu tím pocukrovaným německým lázeňským městečkem, je Krippen takový vystrkov na Vídrholci, kde chcípl pes. Nebo ne?

Minulý týden jsem se tam za Milanem vypravil znovu, bylo ráno všedního dne, před hospodou stál náklaďák a vykládal zboží. Chlapíci si pak dali kafe a mluvili polsky.

Milan uvařil kafe a pustil se do vyprávění.

Speciality z endéer

Já to zkoušel po Evropě už dávno, ve Španělsku jsem třeba byl skoro pět let, ale tam jsem se úplně nepotkal s tou mentalitou… Ale někdy kolem roku 2010, kdy se všude psalo, že tady v Německu se dá lépe nakoupit, třeba drogerii nebo potraviny, které se dají jíst, jsme se s bratrem vypravili do Žitavy a začali jezdit pravidelně.

A když jsme jednou kvůli objížďce museli přes Ojvín (Oybin) a před námi se otevřel ten pohled na Žitavu, přišel najednou ten einblick a bylo rozhodnuto.

A potom jsme úplně nevěřícně koukali na nabídky žitavských realitek, tam byly tak krásný baráky za tak neuvěřitelné ceny, že jsme prostě neodolali…

• Jenomže v Žitavě jste nezůstal…

Ne. Já jsem se potom přesunul úplně k hranici, do Sebnitz, respektive skoro do Mikulášovic a na Tomášov.

• Jaké to bylo, pro cizince, berou ho místní?

Chvíli to trvalo, ale nakonec myslím všichni pochopili, že když je člověk včas v práci, umí vařit a umí točit pivo, je jedno, jestli je Němec nebo Čech…

• A proč jste tam nezůstal?

Ta hospoda byla rozjetá, ale stalo se několik věcí. Majitel neměl zájem investovat a ten barák opravit, zhouply se ceny a já jsem na to, abych to koupil, neměl peníze plus spousta dalších administrativních a jiných problémů. A nakonec přišel covid. Jeden z hostů ale koupil tuhle budovu v Krippenu a nabídl mi, jestli bych tu nechtěl pohostinství provozovat.

A tak jsem tady.

• Bylo to tady hodně jiné?

Bylo i nebylo. Zatímco na Tomášově to bylo takové hodně sousedské, tady je i spousta turistů, ovšem ti místní jsou tu také. Chlapi tady hrají každou neděli kostky, místní tety tu mají svůj Stammtisch, kdy se najedí a pak musejí probrat všechny novinky, ale i staré historky…

• A jaká je tady gastronomie? U nás se má za to, že německá gastronomie je poněkud bizarní…

Někdy ano, někdy si někdo objedná jinou než doporučovanou přílohu… Spíše než Češi se tomu ale diví víc třeba turisté ze západního Německa. Tak říkáme, že jsou to speciality z endéer.

Tak prý to bylo minule strašně dobrý (argentinský rumpsteak s knedlíkem) a už se nemohl dočkat až si to dá znova.
Tak co s takovými lidmi? Prostě je nechat žít tak jak chtějí 🙂. Hezký večer všem 🍀 pic.twitter.com/6str4sHB6W

— milan madl (@MilanoM6) February 24, 2023

• Co pivo? Pije se hodně?

Nemyslím. Ti, kdo mají rádi pivo a třeba i hodně, jedou spíš přes hranici.

• U nás je hodně malých pivovarů. Cvikov, Varnsdorf, Krásná Lípa… to jenom tady v dojezdové vzdálenosti. Funguje to i tady?

Ne, tohle tady vůbec není.

• A co personál, je problém sehnat šikovné a pracovité zaměstnance?

Je, takže teď mě čeká kolečko pohovorů a uvidím, jak to dopadne.

• Je rozdíl mezi personálem z Čech a z Německa?

Je a je to zvláštní. Češi jsou asi kreativnější a v některých situacích si lépe poradí. Němci jsou zase přesnější a spolehlivější, nestane se, že by nesplnili dohodnutý termín. Je na ně prostě stoprocentní spolehnutí. A dodržují pravidla, a to hodně zjednodušuje práci i komunikaci.

• Vím, že je tady velmi oblíbená soljanka, polévka, kterou já mám rád, ale u nás moc populární není. A vím, že vy ji vaříte. Můžete mi říct svůj recept?

Orestuju na sádle cibulku, přidám na kostičky papriku, tedy tu červenou spitz papriku, kostičky vepřového, kostičky slaniny a potom přidám na kostičky nakrájenou šunku. Kyselou okurku, kapary, zaleju vývarem a přidám litr pasírovaných rajčat. Hodinu to vařím a dochucuji vlastně pouze solí. A potom přidám jenom trošku kopru a petrželky a maličko zahustím, aby to byla pořád polévka.

A to bylo všechno, Milan se pustil do práce, já cestou přes Hřensko zavřel oči a říkal si, že třeba jedou to tu bude takové hezky pocukrované jako v Bad Schandau.

Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.