ČEZská republika. Co by přineslo rozdělení energetického superhráče na státní a soukromou část

Vláda oživila nápad rozdělit polostátní energetický gigant ČEZ na státní a soukromou část. Stát by díky tomu měl jako stoprocentní vlastník té části ČEZ vyrábějící elektřinu páky na regulaci cen energií. Nejde však jen o výrobu elektřiny z jádra a uhlí; pokud by se ČEZ skutečně dělil, vedl by se nepochybně velký boj o to, zda by do „státního ČEZ“ měly spadnout i zdroje jako jsou vodní elektrárny a zelená energetika.

Nejen Elon Musk umí pár větami vypuštěnými do veřejného prostoru zajímavě zahýbat cenami akcií. V průběhu května se to podařilo i českému premiérovi Petru Fialovi. To když v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že „vláda uvažuje o restrukturalizaci polostátní energetické společnosti ČEZ“. Tedy o rozdělení na 100 % státní a soukromou část. Zda a případně kdy se to stane, je ale nejisté asi jako… ceny elektřiny.

Skupině ČEZ se dlouhodobě dobře daří. Čistý zisk skupiny ČEZ v letošním prvním čtvrtletí vzrostl meziročně o 218 procent na 26,7 miliardy korun. Za celý rok by mohl zisk vystoupat k padesáti miliardám. Oproti loňsku, kdy byl čistý zisk 22,3 miliardy, je to pěkný nárůst.

Jen od začátku května akcie polostátní energetické firmy povyskočily skoro o 13 %, žádnému jinému titulu pražské burzy se tak skvěle nevede.

Vládou vykreslený, či spíše v lehkých konturách naznačený scénář rozdělení ČEZ tomu samozřejmě pomohl.

ZDROJ: se svolením kurzy.cz, červeně označený je nárůst ceny 20. května v reakci na výroky premiéra Petra Fialy

Nejde přitom o žádnou novinku. O možnosti rozdělení se mluví už minimálně pět let, zejména v souvislosti s plánovanou stavbou nových jaderných bloků – drahých a časově náročných. Varianty má rozpracované sám ČEZ a není pochyb o tom, že tato idea by se náramně zamlouvala hlavně menšinovým akcionářům. Ty by stát musel vyplatit a dá se očekávat, že akcie zbylé nestátní části (co přesně by zahrnovaly, není zcela jasné, ale mluví se o distribuci, prodeji a o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů) by jen letěly dále vzhůru.

Ve hře byla před pěti lety i možnost, že by stavbu nového bloku Dukovan zajistila k tomu vytvořená dceřiná společnost ČEZ, i varianta, že by tuto společnost odkoupil stát. Sám ČEZ představil celkem šest možných variant rozdělení. S tím, že nejlepší by bylo, kdyby stát plně získal jadernou, uhelnou, těžební a obchodní část. Ze všech nápadů ale sešlo poté, co se stal premiérem Andrej Babiš, který ČEZ ostře kritizoval a označoval za pilíř českého „politického Palerma“.

A bude dráž

ČEZ musí navíc jednat s péčí řádného hospodáře a nepoškozovat žádného z akcionářů, a tak jsou vysoké ceny elektřiny v jeho zájmu. Firma už také ostatně oznámila, že bude citelně zdražovat.

Například u „Elektřiny na dva roky“ bude stát od 1. července megawatthodina silové elektřiny (bez poplatků za distribuci a další služby) v základní sazbě D02d bezmála sedm tisíc korun. To odpovídá navýšení ceny o 59 procent.

Podle ČEZ se ale skokový růst bude týkat jen malé části klientů, těch, kterým vyprší do konce roku nynější fixované smlouvy. Ceny podobně zvyšují – s ohledem na dramatický růst nákladů – i ostatní obchodníci s elektřinou.

Vstřícným krokem ČEZ směrem k vládě, která řeší, jak ulevit lidem ohroženým energetickou chudobou, je možnost nastavení sociálních tarifů se zastropovanou cenou – kdy ovšem rozdíl stejně doplatí stát. Konkrétní návrh úsporného energetického tarifu by měla vláda doručit do parlamentu do konce června. O podmínkách se ještě diskutuje.

Náklady na úsporný energetický tarif pro ceny elektřiny a plynu ministr průmyslu Jozef Síkela odhadl na částku mezi 16 až 24 miliardami korun.

A jak to zaplatit? Nabízí se využití dividend. V takovém případě by tedy stát de facto ČEZu poslal zpět část z toho, co od něj dostane. Pokud jde o dividendy, sama firma uvádí, že během své existence odvedla svým akcionářům 343 miliard korun: „Z toho českému státu více než 230 miliard korun a další desítky miliard korun na srážkové dani z dividend.“

Jak napsal Seznam Zprávy, Ministerstvo průmyslu připravuje i založení státního obchodníka s energiemi, který by uzavíral napřímo kontrakty na nákup plynu a elektřiny u výrobců. Tím by odpadly nákupy na burze a české firmy a domácnosti by měly předvídatelnější a zřejmě levnější ceny energií. Roli tohoto obchodníka by mohl převzít právě zestátněný ČEZ.

Dobré politické kontakty

V ČEZ stát vlastní bezmála 70 % akcií a má tedy rozhodující slovo. Polostátní firma a její vedení má ovšem k politice blízko a má možnosti, jak uplatňovat svůj vliv. Ne nadarmo se používá slovní hříčka ČEZská republika.

Například někdejší dlouholetý šéf ČEZ Martin Roman byl považován za šedou eminenci, vlivného zákulisního hráče a hybatele politického dění. Jak už před lety napsal ekonomický novinář Miroslav Motejlek, šlo i o prvního tuzemského zaměstnance, který se během svého působení ve firmě (díky akciovému opčnímu programu) stal miliardářem.

Současný šéf Daniel Beneš je v čele firmy už dlouhých 11 let, mnohem déle než jeho předchůdce. Ve funkci tedy přežil již premiéry Nečase, Rusnoka, Sobotku, Babiše a zůstává i za Fialy. Přeložit se to dá tak, že se strategií, směřováním a výkonem ČEZ byly a jsou všechny dosavadní vlády spokojeny.

Svou roli nepochybně hraje ale i to, že Beneš se vztahům s politiky rozhodně nevyhýbá. Je blízkým spojencem Miloše Zemana, dobré kontakty má ale ve všech parlamentních stranách. V minulosti byl členem ČSSD.

O Benešovi se dokonce spekulovalo jako o možném premiérovi úřednické vlády, kterou si jako jednu z variant povolebního uspořádání představoval prezident Miloš Zeman (dodejme, že Hrad tehdy spekulace vehementně popíral).

Snahy politiků o „zkrocení“ ČEZ nikdy moc nevyšly. A to ani tehdy, když premiér Andrej Babiš vyslal do dozorčí rady mimo jiné „vlčáka“, zkušeného auditora Lukáše Wagenknechta, dnešního senátora za Piráty (s nímž byl tehdy ještě zadobře; dnes patří Wagenknecht k nejhlasitějším kritikům Babiše). Dozorčí rada sice v prosinci 2016 učinila nesmělý pokus Daniela Beneše odvolat, avšak nenašlo se dost hlasů. Podobný výpad se od té doby již nekonal. V listopadu 2020 dozorčí rada naopak schválila prodloužení Benešova mandátu až do konce roku 2025.

Byznysová cesta ČEZ přitom zdaleka není bez poskvrny. Zejména zahraniční akvizice a investice v Albánii a Rumunsku příliš nevyšly. Podivné byly některé dřívější obchody v Česku, konkrétně prodej úspěšné a ziskové společnosti I&C Energy v roce 2008.

Například zástupce minoritních akcionářů Michal Šnobr označuje za zločin za bílého dne prodej uhelné elektrárny Počerady miliardáři Pavlu Tykačovi (s argumentem, že šlo o ideální lokalitu pro stavbu nové paroplynové elektrárny).

Skandálem se ztrátou bezmála tři miliardy byla na přelomu let 2015 a 2016 zpackaná kontrola svarů v jaderné elektrárně Dukovany, jejíž dva bloky musely být neplánovaně odstaveny. Minoritní akcionáři ze šlendriánu viní management firmy, ta ale náhradu škody požaduje po Škodě JS, jež kontroly zajišťovala. Jak už ale HlídacíPes.org psal, vše může skončit tím, že ČEZ v rámci vyrovnání firmu ovládne a převezme.

Kdo kým hýbe

Jak vykresluje i výše uvedená byznysová pavučina, společnosti Skupiny ČEZ vyrábějí a distribuují elektřinu a teplo – provozují jaderné, uhelné, plynové, vodní, fotovoltaické, větrné a bioplynové zdroje – obchodují s elektřinou i plynem, těží a prodávají uhlí. Výhledově – po roce 2040 – chce skupina vsázet i na moderní malé modulární jaderné elektrárny.

V energetice působí i v Německu, Francii, Polsku, na Slovensku a v Turecku. Je jednou z deseti největších energetik v Evropě. Je největším výrobcem elektřiny v Česku, pokrývá zhruba tři čtvrtiny celkové domácí produkce.

Je zjevné, že v tuzemské energetice to bez ČEZu nejde a nepůjde. Je ale rozhodně lepší, když premiér hýbe cenou akcií ČEZ (a silou 70 % majority třeba rozhodne o výši dividendy pro stát), než když ČEZ hýbe premiérem.