Foto: Tomáš Blažek / MAFRA / Profimedia

Česko jako vězeňská velmoc. Věznice plní i speciální trestní sazby pro recidivisty

Napsal/a Robert Malecký 18. srpna 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Zavřít můžou, pustit musí. Známé úsloví příslušníků galérky, recidivistů a obecně lidí za hranou zákona je dnes v Česku stále platné. Jen se k němu přidávají další otázky: Když už umíme lidi zavírat, a jsme v tom rozhodně evropskou velmocí, umíme je také pouštět? A nezavíráme jich zbytečně moc?

Nejprve dvě krátké zprávy z médií, tak jak je v uplynulých dnech přinesl facebookový profil Týdeníku Policie.

Kriminalisté na kamerových záznamech v přepadeném zlatnictví v Praze 6 poznali jim známého recidivistu. Zadrželi ho následující den na jednom z vytipovaných míst, kde se podle nich mohl pohybovat.

Recidivista podezřelý z několika vloupání v centru Prahy utíkal před zkušeným policistou z Místního oddělení Krakovská. Nejprve utíkal přes Václavské náměstí a poté několikrát proběhl přestupní stanici metra. Policistovi chtěl nakonec utéct po eskalátorech, vběhl ale na ty, které jely proti jeho směru. Policista si na něj pod eskalátory počkal a zcela unaveného recidivistu pak zpacifikoval. Policista slouží u policie již úctyhodných 34 let. Klobouk dolů!

Vtipné? Možná. Nás ale zaujme společný prvek obou zpráviček, a tím je recidivista. Tedy člověk, na kterého je už v době po spáchání skutku nahlíženo jinak než na ostatní pachatele. Hrozí mu vyšší trest, i za bagatelní trestné činy má vyšší šanci, že se dostane do vězení. A přebujelá česká vězeňská populace má zase další „čárku“.

Na to, že jsou speciální trestní sazby pro recidivisty nepromyšlené a škodlivé, nedávno upozornila studie Legal Data Hubu při Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Její hlavní autor Jakub Drápal upozorňuje na přímou souvislost mezi způsobem, jak české soudy recidivisty trestají, a nelichotivými statistikami počtu vězňů v ČR.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Speciální trestní sazby jsou nevhodné, jelikož principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní. I bez těchto sazeb zákon poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů,“ tvrdí Jakub Drápal ve studii.

Jakub Drápal je právní vědec, dlouhodobě se věnuje oblasti ukládání a výkonu trestů. Nedávno na jeho výzkum odkázal v rozhovoru pro HlídacíPes.org prezident Soudcovské unie Libor Vávra, když byla řeč o důvodech, proč má Česko tak rozbujelou vězeňskou populaci – aktuálně 180 vězňů na 100 000 obyvatel, pátý nejvyšší podíl v Evropě.

„My ukládáme docela dlouhé tresty, navíc u nás se všechny vykonávají poměrně dlouhou dobu. V novinách si třeba můžeme přečíst, že někdo od nás na západ dostal strašidelný trest, ale on se reálně z jeho výkonu různými nástroji, podmínkou, domácím vězením, náramkem a podobně, dostane relativně dřív než náš vězeň s nižším trestem,“ upozornil Vávra na zbytečně dlouhou dobu, kterou čeští vězni tráví za mřížemi.

Čerstvá studie Legal Data Hubu se pak věnuje speciálně lidem, kteří se trestné činnosti dopouštějí opakovaně.


Kompletní studii „Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: Nepromyšlené a škodlivé“ najdete ZDE.


„Jednou z příčin jsou vysoké trestní sazby a zejména jejich dolní hranice. Nepřiměřeně vysoké jsou zejména tzv. speciální trestní sazby pro recidivisty. Příkladem je opakovaný podvod: Pokud se dopustíte podvodu do tří let od potrestání, tak je Vám ukládán trest ve výměře 0,5-3 roky namísto běžné sazby 0-2 roky. Takových speciálních trestních sazeb pro recidivisty máme 38,“ upozorňuje studie.

Rozdílné trestní sazby jsou dobře viditelné právě u nejběžnějších trestných činů, jako jsou krádeže nebo ohrožování pod vlivem návykové látky – tedy alkohol nebo drogy za volantem.

Průměrný počet trestných činů a trestů odnětí svobody v letech 2015-2019

Stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není podle autorů studie ani spravedlivé, ani efektivní. „Například krádež není typově závažnější, protože se jí dopustil recidivista, a stráví-li oběť osm týdnů na nemocenské, není pro ni zásadní, zda ji napadl recidivista či nikoli,“ tvrdí Jakub Drápal.

Ten dovozuje, že pokud bychom zrušili speciální trestní sazby pro recidivisty, soudy by ročně uložily o 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně, a to jen u čtyř nejčastějších skupin trestných činů. Největší vliv by mělo zrušení speciální skutkové podstaty u krádeží, za které by bylo ročně uloženo o 1250 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Jednoduché počty pak říkají, že zrušením těchto speciálních trestních sazeb pro recidivisty by stát snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba jednu miliardu korun.

Podle Jakuba Drápala jsou změny administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)