I když to u země uprostřed Evropy může na první pohled překvapit, Česká republika žádá o pozorovatelský status v Arktické radě. A podle ministra Tomáše Petříčka má velké šance. Češi v Radě chtějí bojovat proti klimatickým změnám a v prioritách mají i podporu udržitelného rozvoje nebo posílení vědecké spolupráce. Ta už ostatně trvá víc než padesát let. Čeští vědci mají v Arktidě i svou výzkumnou infrastrukturu a podílejí se na řadě projektů.

Česká republika podala přihlášku do Arktické rady na konci loňského roku. Kromě výzkumných aktivit a zájmu o arktickou kulturu, tradice či původní obyvatele chce Česko v Radě přispět ke globálnímu boji se změnami klimatu, které se čím dál tím více projevují v nejsevernější oblasti zeměkoule.

„Vidíme přihlášení do Arktické rady jako důležitý a vzájemně výhodný krok. Arktická rada je velmi prestižní klub,“ řekl ministr zahraničí Tomáš Petříček na arktickém fóru Arctic Circle.

Text Pavly Hosnedlové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

„Jsme si vědomi, že Arktická rada se snaží vyřešit veškeré spory v oblasti a jsme zavázáni podpořit udržení míru a mezinárodní spolupráci v Arktidě,“ dodal šéf české diplomacie.

„Arktická rada (AR) je platformou, která mimo jiné umožňuje spolupráci i mezi zeměmi, které mají politicky ne úplně ideální vztahy. Díky participaci v AR tak může i česká vědecká komunita posílit spolupráci s dalšími vědci napříč Arktidou,“ shrnuje výhody českého členství v Arktické radě Barbora Halašková, odbornice na arktický prostor z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Petříček: Šance je velká

O osudu české přihlášky do Arktické rady se bude hlasovat v květnu. Spolu s Českou republikou žádá o pozorovatelské místo také Estonsko, Irsko nebo Turecko. Coby pozorovatelé sledují dění v Arktické radě už několik let i tak „nearktické“ státy jako je Francie, Německo, Španělsko, Velká Británie, Polsko, Čína nebo Indie.

Podání české žádosti o pozorovatelský status je vyvrcholením snah posledních několika let.

Šance na úspěch přitom není vůbec malá. Podle ministra Petříčka už Česko svůj krok probralo se všemi osmi členy Arktické rady (Dánsko, Finsko, Island, Kanada, Norsko, Rusko, Švédsko a USA), kteří budou o přihlášce rozhodovat jednomyslně, a nikdo podle něj nevyjádřil negativní postoj.

Podle Petříčka by také získání pozorovatelského statusu ČR v Arktické radě nijak nemělo ovlivnit vztahy Evropské unie a Severoatlantické aliance s Ruskem či aktivity EU a NATO v arktickém regionu.

EU zatím řádným pozorovatelem v Arktické radě není, nicméně zájem o region má oficiálně od roku 2008, kdy definovala svou první arktickou strategii. Aktuálně se v bruselských kuloárech vytváří nová arktická strategie. Hlavní priority přitom víceméně zůstávají totožné od počátku a shodují se i s těmi českými, tedy ochrana arktického regionu před globálními změnami klimatu, udržitelný rozvoj Arktidy a podpora mezinárodní spolupráce.

České stopy v Arktidě

Česko je sice vnitrozemským státem, má ale zájem podílet se na výzvách, kterým Arktida aktuálně čelí, ať je to udržitelný rozvoj, změny klimatu či podpora původních obyvatel.

Jméno Česka přitom není v regionu vůbec neznámé. Čeští vědci se v oblasti angažují už od 60. až 80. let minulého století. Od roku 2015 má ČR svou výzkumnou i terénní stanici a pracovní loď na Špicberkách. V poslední dekádě se zejména vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a brněnské Masarykovy univerzity podílejí na vědeckých projektech nebo se účastní zasedání odborníků v arktickém regionu. Konference zaměřené na arktický prostor se konají i v Česku.

„V současnosti jsem lídrem tříletého interdisciplinárního projektu, který se zaměřuje na zkoumání Arktidy perspektivou třech výzkumných disciplín – přírodních věd, mezinárodních vztahů a práva. Ve výzkumu se společně s kolegy z dalších fakult zaměřujeme na dopady změn klimatu a lidské činnosti na ekosystém Arktidy. Dále také zkoumáme důsledky pro geopolitický, právní a bezpečnostní vývoj v arktické oblasti,“ popisuje české vědecké aktivity Barbora Halašková.

Výstupem zmiňovaného projektu má být analýza rizik a doporučení pro zmírnění dopadů změn na přírodní prostředí a obyvatele Arktidy. Sama Halašková také stojí aktuálně v čele výzkumného centra ARCTOS MU, které vzniklo jako součást projektu při Masarykově univerzitě.

„Vedle výzkumné činnosti má centrum i vzdělávací aktivity, na kterých se s kolegy podílíme. Centrum slouží také jako platforma pro posílení budoucího interdisciplinárního výzkumu a mezinárodní vědecké spolupráce,“ upřesňuje Halašková.

Kromě toho reprezentuje ČR v mezinárodní arktické komisi (IASC International Arctic Science Committee), která sdružuje vědce zabývající se polárním výzkumem a zároveň je jednou z poradních organizací Arktické rady.

I tyhle české zkušenosti mohou přispět k arktickému výzkumu v oblasti klimatologie, geologie, hydrologie, botaniky, zoologie či výzkumu ledovců. Česko se také angažuje v podpoře vzdělávacích a kulturních aktivit zaměřených na původní obyvatelstvo Arktidy. Koná se tu například i festival o Arktidě, na kterém vystupují kmeny domorodých obyvatel, jako jsou Sámové, Inuité či další nordičtí umělci.