Jen prázdná slova na papíře. Tak popisuje českou vládní strategii ochrany klimatu z roku 2017 nová monitorovací zpráva neziskových organizací. Kritizuje téměř vše – námátkou neochotu státu opustit fosilní paliva a dát větší prostor jádru, špatné zalesňování či ničení zemědělské půdy.

Nejen koronavirový semafor teď svítí nad Českem – podobný systém barevných signálů používá i nová zpráva o tom, jak země plní, či spíš neplní průběžné cíle, které ji mají dovést k postupnému snižování emisí skleníkových plynů.

Stěžejní součástí „jízdního řádu“ k nižším emisím je Politika ochrany klimatu (POK) pro období 2017 až 2030, dokument obsahující celkem čtyřicet opatření. Česko ale v jejich plnění nijak výrazně nepostupuje.

Text Anety Zachové vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

„Jak se jasně ukazuje, háček je v tom, že většina z opatření uvedených v POK se ve skutečnosti nenaplňuje vůbec nebo jen polovičatě, ministerstva se ke své odpovědnosti nehlásí a ty vůbec nejdůležitější nástroje vláda jednou provždy smetla ze stolu,“ píše tým expertů pod vedením Tomáše Jungwirtha v dokumentu, který autoři představili tento týden.

„Těžko se pak lze divit tomu, že české emise skleníkových plynů zatvrzele odmítají klesnout, v suchých lesích se sází opět smrky a političtí představitelé se děsí možnosti navýšení evropských klimatických cílů,“ upozorňují odborníci v publikaci, za kterou stojí Centrum pro dopravu a energetiku (CDE).

O jádru jen mluvíme

Červenou barvou autoři označili celkem devět opatření, která Česko neplní vůbec, nebo pouze minimálně.

Do červené kategorie tak spadá uvalení tzv. uhlíkové daně. Ta by se týkala sektorů, které nejsou zahrnuty v evropském systému obchodování s emisními povolenkami. Politika ochrany klimatu sice tvrdí, že uhlíková daň může být klíčovým nástrojem pro naplnění klimatických cílů, vláda ji ale nakonec smetla ze stolu.

Další červenou si vysloužil plánovaný zákon o snižování závislosti na fosilních palivech. S tím měla přijít ještě vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), svůj závazek ale nesplnila a z přípravy tzv. antifosilního zákona nakonec sešlo.

Problém má Česko překvapivě i s národním akčním plánem jaderné energetiky. Jádro mělo podle původních plánů nahradit uhelné elektrárny a podílet se na celkové výrobě elektřiny z 50 procent. K tomu však zatím nedochází.

„Ukazuje se, že zařazení rozvoje jaderné energetiky mezi nástroje politiky ochrany klimatu navzdory politickým preferencím nefunguje,“ píše se v dokumentu CDE.

Ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček i premiér Andrej Babiš sice tvrdí, že právě jádro pomůže Česku s plněním evropských klimatických cílů, realita tomu ale nenasvědčuje.

Analytici upozorňují, že čtyři stávající jaderné bloky elektrárny Dukovany s výkonem 2000 megawattů budou muset být v následujících letech odstaveny kvůli končící životnosti. Do toho budou postupně končit i uhelné elektrárny.

Nový jaderný reaktor v Dukovanech s výkonem 1200 megawattů, jehož výstavba se nyní připravuje, by měl být spuštěn až kolem roku 2040. „Náhrada uhelných elektráren se tak konat nebude. Nebylo také splněno opatření pro posílení odpovědnosti za jadernou škodu,“ dodávají analytici.

V lesích a na polích vše při starém

Nezlepšila se ani minimální účinnosti zdrojů, tam je situace dokonce horší než dřív. Provozovatelé starých uhelných elektráren podle analytiků již nemusí investovat při rekonstrukcích do zvyšování účinnosti a nejsou ani nijak penalizováni za výrobu s nízkou účinností.

Nová zpráva také poukazuje na to, že jen v rovině slibů zůstala i původně zamýšlená motivační opatření pro úspory energie na straně spotřeby či plánovaná úprava silniční daně, která měla podpořit využívání alternativních pohonů v dopravě.

Výtky míří také k ministerstvu zemědělství, které nezvládlo slibovanou podporu zalesnění. Ministerstvo totiž dotuje výsadbu nevhodných a nepůvodních druhů stromů, upozorňuje dokument.

K posunu nedošlo nejen v lesích, ale ani na polích. Zemědělci stále využívají minerální hnojiva na úkor těch statkových a půdě nadále chybí organická hmota, což vede k její degradaci.

Politika ochrany klimatu také slibovala lepší zapojení Česka do evropských projektů zaměřených na ochranu klimatu (programy Life či Horizon). Ani k tomu ale zatím nedošlo. Problém je i s vyhodnocováním sektorových strategií z hlediska snižování emisí. Přestože byla vytvořena metodika, rezorty ji v praxi nevyužívají.

Kromě výše uvedených nedostatků má Česko problém s plněním dalších 26 opatření, která analytici označili výstražnou oranžovou barvou. Týkají se zejména podpory obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor či nákupu vozidel s alternativním pohonem.

Velkých pokroků Česko nedosáhlo ani v oblasti ekologického zemědělství či odpadového hospodářství. Stát má ale stále šanci na nápravu, analyzovaná strategie Politiky ochrany klimatu se totiž věnuje období 2017 až 2030.

Úspěchy? Málo a s otazníkem

Na „semaforu“ opatření svítí kromě červených a oranžových barev také čtyři zelené body. Prvním z nich je podpora bioplynových stanic a plán podstatně více využívat bioplyn v dopravě a při výrobě tepla.

Druhým splněným slibem je kontrola dodržování standardů v zemědělství. V hodnocení se píše, že systém kontrol je propracovaný a robustní, otázkou však zůstává jeho efektivnost. „Kontrolováno je poměrně malé procento žádostí, kontrolní činnost je rozdělena mezi šest institucí, které ne vždy optimálně sdílí informace, a proto může představovat nadměrnou zátěž pro zemědělce. Většina sankcí je poměrně nízká,“ konstatují autoři.

Podobně hodnotí také vzdělávání v oblasti klimatu. Na něj se sice v Česku vypisují granty, nelze ale přímo vyhodnotit, jakou mají projekty účinnost a zda mají správné zaměření.

Pochvalu si Česko vysloužilo za novelu zákona o podmínkách obchodování s emisemi skleníkových plynů, která měla zajistit financování mezinárodní ochrany klimatu z výnosů z dražeb emisních povolenek. Novela totiž úspěšně prošla legislativním procesem.