Foto: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia

Češi si zvykli parkovat u domu a zadarmo. MHD k nám ale jezdí svět obdivovat

Napsal/a Euractiv.cz 25. června 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Koronavirová pandemie zvýšila u Čechů zájem o městskou mobilitu i obecně o to, jak vypadá město, ve kterém žijí. Zároveň přinesla odliv zájmu o jinak velmi oblíbenou městskou hromadnou dopravu, v níž Česko patří do evropské špičky, říká v rozhovoru Jitka Vrtalová ze spolku Partnerství pro městskou mobilitu.

Co vůbec znamená pojem městská mobilita?

Stručně řečeno potřeba cestovat za svými potřebami, pokud možno bezpečně, pohodově a včas, je téma městské mobility. A dnes se netýká jen měst. V českých podmínkách je tento pojem poměrně nový, ještě před několika lety o něm tady nebylo téměř slyšet. Oproti tomu v Evropě má městská mobilita velmi dlouhou tradici. Je to něco, k čemu si Češi museli dojít. A pandemie koronaviru k tomu výrazně dopomohla.

Jak byste zhodnotila kvalitu udržitelné dopravy v českých městech?

Česká republika má v porovnání s řadou evropských zemí skvělou veřejnou dopravu. Podle dat Eurostatu se řadíme opakovaně k evropské špičce, pokud jde o oblíbenost veřejné dopravy. Speciálně jsme milovníci železnice. Naopak Nizozemsko je číslo jedna v cyklistické dopravě. Pokud jde o podmínky a podíl cyklistické dopravy, v tom Česko trochu pokulhává. To se týká v podstatě i chodců – často se na ně zapomíná.


Rozhovor Pavly Hosnedlové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Redakčně kráceno.


Zajímavé je srovnání s Belgií, kde je téma mobility velmi aktuální. Když se ale podíváte na Brusel, tak to byl donedávna příklad ne úplně dobré praxe – vše tam bylo podřízeno autům. Velkou změnou bylo zavedení zón  s rychlostí 30 km/h, které město vyznačilo plošně v rámci rezidenčních čtvrtí začátkem letošního roku. Výsledky se dostavily během prvních měsíců, v podobě zklidnění provozu a snížení počtu dopravních nehod, včetně těch nejtěžších.

Sama jste zmínila, že železniční doprava je v Česku poměrně rozvinutá, naopak cyklistická doprava trochu pokulhává. Na druhé straně cyklostezek a cyklotras je v Česku na 40 tisíc kilometrů a další rychle přibývají. Přibývají také takové služby jako sdílená kola a koloběžky či sdílená auta a motocykly. Co tedy dalšího lze ještě dělat, aby Česko zlepšilo svou udržitelnou dopravu?

Je pravda, že máme skvělou veřejnou dopravu, ale zároveň jsme si zvykli, že budeme parkovat blízko domu a že tam budeme parkovat zadarmo. Z tohoto zvyku se velmi těžko ustupuje, a to jak jednotlivcům, tak i samotným městům. Města proto zavádějí parkovací zóny, učíme se, že veřejný prostor má nějakou hodnotu. Zároveň se velmi těžko prosazují například změny v uličním prostoru, protože lidé si zvykli, že mají své auto na dosah.

Cyklodoprava se rozvíjí, ale tempo je opravdu velmi pomalé. Pokud jde o uvedených 40 tisíc kilometrů, tady se jedná pouze o značené cyklotrasy. Mluvíme tedy o žlutých cedulkách, které mohou vést třeba i po silnicích III. tříd. Tam ale velmi zhoustl provoz a často jsou tyto trasy velmi nebezpečné.

V Evropě už jsou v tomto mentálně jinde, protože si uvědomili, že když se zvýší podíl cyklistů, pěších a zvýší se podíl veřejné dopravy, tak ve finále to pomůže řidičům – mají volné silnice, jede se jim rychleji a snadněji naleznou místo k parkování.

Pozitivní dopad pandemie

Už jste trochu nakousla, že koronavirová pandemie, během níž byl výrazně omezen pohyb, měla vliv na rozvoj městské mobility. Jak se tedy změnil přístup českých měst k ekologičtější dopravě v posledním roce a půl?

Během pandemie se změnil životní styl většiny z nás. Klesla celková mobilita, klesla potřeba cestovat za prací, protože většina pracovala z domova. Zvykli jsme si v mnohem větší míře nakupovat přes internet. To vše mělo velký vliv na systémy logistiky, na dopravu zboží. Zároveň jsme podstatně méně používali tradičně jinak oblíbenou veřejnou dopravu. Nejvíce tento úbytek pocítily dopravní podniky, které už minulý rok vykazovaly miliardu ztrát z jízdného. Pokud by ta situace trvala a odliv lidí přetrvával, tak by tím byla ohrožena veřejná doprava, kterou k nám z jiných evropských zemí jezdí obdivovat.

Zároveň jsme si uvědomili, jak je důležitý aktivní pohyb pro každého z nás. Lockdown v mnoha případech vedl k tomu, že jsme se přestali hýbat, začali jsme přibírat, začali jsme cítit, že sedavé zaměstnání a nedostatek pohybu nás omezují.

Rozvoj městské mobility je z EU podporován hlavně finančně, přes evropské fondy. Do jakých oblastí tyto prostředky směřují v případě městské mobility v ČR?

Jsou to výhradně infrastrukturní projekty – infrastruktura městské hromadné dopravy (MHD) v elektrické trakci a cyklostezky. Omezená je podpora vozidel veřejné hromadné dopravy (VHD), tam je ale nutné propojit financování vozidel s cenou za výkony objednávky linek VHD. Důvodem je skutečnost, že EU fondy fungují jen na bázi adicionality (tedy principu, že zdroje EU nemají nahrazovat národní rozpočty, ale mají je pouze doplňovat, pozn. red.). To znamená, že přispívají k řešení problémů, ale základem je financování ze strany vlastníka systému. V případě dopravní infrastruktury je ale pomoc EU fondů rozhodující. Provozní záležitosti se prostřednictvím EU fondů nepodporují. Další významnou podporou ze strany EU fondů je podpora nových technologií.

Městem za 15 minut

Evropská unie pomáhá v rozvoji městské mobility také koncepčně, přes akční plány. Měla by podle vás mít EU silnější nástroje v oblasti městské mobility? Měla by stanovovat nějaké závazné cíle, třeba pro podíl cyklotras?

Evropská unie používá v tuto chvíli dva hlavní nástroje – finanční a metodické, jak jste sama řekla. Metodická podpora je často diskutována na různých kongresech, kde se řeší, jestli bychom cíle neměli nastavit tvrději, a ještě jinými nástroji.

V tomto smyslu si ale musíme uvědomit, že každé město je originál. Když se podíváte po České republice, tak vidíte, že dávat nějaká obecná doporučení je velmi složité. Například v Uničově je podíl lidí na jízdních kolech srovnatelný s Amsterdamem, na síti chráněných cest tu pracují přes dvacet let, takže mu můžeme říkat takový český Amsterdam. I v Praze více než 40procentní podíl veřejné dopravy, který mělo hlavní město před koronavirovou pandemií, patřil do říše snů pro řadu západoevropských zemí.

Takže udělat nějaký univerzální práh a do něj se potom strefovat je obtížné. Určitě by to znamenalo nějaké sjednocení metodiky měření pro jednotlivé druhy dopravy v jednotlivých státech. Už to je problém, protože každý stát i každé město si to měří trochu jinak.

Druhá věc je, že pokud bychom cíle nastavili podle jednotného evropského nařízení, tak by to znamenalo ze strany EU převzít za to zodpovědnost. Ale většina místních komunikací je vlastněna a spravována městy. Řízení měst se tak řídí principem subsidiarity, který znamená, že problémy se řeší na nejnižší úrovni, co nejblíže občanům. I z tohoto hlediska by tedy závazné unijní cíle mohly být trochu problematické.

Co je určitě dobré posílit, je ukazování pozitivních příkladů, výměna zkušeností a povzbuzování měst k tomu, aby se nebály udělat kroky, které nemusí být vždy populární. Parkovací politika je jedním z příkladů. Města často přidávají parkovací místa, protože to občané chtějí, ale ten kruh problémů se tím jen oddaluje. Ta cesta je spíše opačná. Je potřeba si uvědomit, že uliční prostor má svou hodnotu.

Některé evropské metropole už prosazují koncept tzv. 15minutového města. Je reálné ho aplikovat i v České republice?

V první řadě je potřeba říct, že je to teoretický koncept. Má velké kouzlo v tom, jak je jednoduchý a jak je blízký našemu uvažování a blízký našim zkušenostem. Pokud ho města zavedou, tak budou silnější, udržitelnější, ekonomicky výkonnější a budou efektivněji fungovat. V posledních letech ho zpopularizovala Paříž. Starostka Anne Hidalgová už podruhé s tímto konceptem vyhrála komunální volby.

Podobný princip je zakotven v jednom českém strategickém dokumentu – Koncepce městské a aktivní mobility 2021-2030. Ten schválila česká vláda v lednu letošního roku. Koncepce by se ale neměla brát jako nařízení, ale spíše jako princip, který se dá promítnout do plánů městské mobility, jež si dělají města sobě na míru.

Některá města mohou být postavena na konceptu 15minutového města už dnes, bez jakýchkoliv úprav. Řadu českých měst už projdete dnes za 15 minut. Veřejná doprava zde slouží potom na meziměstské připojení. Takže dnes ten koncept v mnoha městech České republiky už funguje zcela přirozeně.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)