Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Andrej Babiš a novináři. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Babiš mladší, Janek Kroupa a mediální lynč. I česká média si musí vyjasnit etické mantinely

Když před pár týdny oznámil guvernér New Yorku Andrew Cuomo rezignaci kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování, vyvolalo to také vlnu diskuzí o novinářské etice. Guvernérův bratr Chris, dlouholetý moderátor CNN, totiž Cuomovi pomáhal s komunikací o jeho skandálu. Navíc bratra přivítal jako moderátor i ve vlastní televizní show. Česko sice podobnou kauzu zatím nezažilo, to ale neznamená, že tuzemským médiím nechybí diskuse o vlastních etických pravidlech.

Nejdříve stručně připomeňme zmíněnou americkou kauzu: Během minulého roku se oba bratři opakovaně potkali v analyticko-zpravodajském pořadu Cuomo prime time – Chris v roli moderátora, Andrew, guvernér, jako host.

„Cuomo zahodil svou novinářskou nezávislost zapojením se do záchrany politické kariéry svého bratra. Ale zároveň vložil zbraň do rukou lidem, kteří novináře nazývají ‚nepřáteli lidu‘,“ komentovala celou věc Kathleen Bartzen Culver, ředitelka Centra pro žurnalistickou etiku a profesorka na Wisconsinské univerzitě pro web USA Today.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Pokud jde o důvěryhodnost a důvěru, lidé nevidí jednotlivé reportéry nebo zpravodajské weby. Vidí ‚média‘. Takže když jeden novinář nebo médium učiní diskutabilní rozhodnutí, pošpiní tím i ostatní,“ podotkla.

Kritika se ozývala i z řad Cuomových kolegů. „Jsou to média, kterým je svěřena role činit mocné odpovědnými. Moderní americká žurnalistika však může tuto funkci plnit pouze tehdy, pokud voliči obecně důvěřují mainstreamovým zprávám. To není možné, pokud překračujeme jasně dané hranice a prezentujeme případy, jako je ten bratří Cuomových, coby zpravodajství,“ napsal například sloupkař Elzie Lee Granderson v komentáři pro Seattle Times.

„Demokracie závisí na odpovědné a dobré vládě, ale stejně tak nebude vzkvétat bez důvěryhodných médií. Když ale průmysl záměrně spojí zpravodajství se zábavou kvůli hodnocení a kliknutí, riskujeme ztrátu důvěry veřejnosti,“ varoval.

„Sestra Smrt“ a mediální lynč

Česká mediální scéna zatím svého Chrise Cuoma neobjevila. To ale neznamená, že by se zde novináři neměli nad čím zamýšlet. Etických přešlapů, které mají dopad na důvěru veřejnosti v média jako celek a potažmo na stav demokracie, se bohužel i u nás najde celá řada.

Jeden z největších za poslední roky se vrátil na světlo v červnu, kdy soud vydal rozhodnutí o odškodném pro Věru Marešovou. Zdravotní sestra, která byla zproštěna obžaloby z vražd šesti pacientů v rumburské nemocnici, zažila v roce 2014 typický mediální lynč a nyní se soudí hned s několika mediálními domy.

„Mediální lynč představuje jeden z největších prohřešků proti novinářské etice, protože média si osobují právo trestat člověka, o jehož vině nemohou z principu rozhodovat,“ připomíná Jan Motal z Centra pro mediální etiku a dialog Masarykovy univerzity v Brně.

„Jakákoliv emocionální negativní označení jako ‚sestra Smrt‘ apod. je třeba označit za nevkusná a porušující profesní etiku nejen proto, že nectí presumpci neviny, ale protože živého člověka redukují na stigmatizující nálepku. Nelze označit za vraha člověka, který je teprve vyšetřován či souzen. Do vynesení rozsudku musí mít média neustále na paměti, že může být osvobozen,“ dodává.

Pouze v případě jasné nespravedlnosti, selhání státu a justice lze podle něj spekulovat o tom, že by média mohla vést viníka ke svědomí či společnost upozornit na to, že viník unikl trestu. „Zde by ale tématem mělo být spíše selhání veřejné moci,“ podotýká Jan Motal. „Aby novinářská práce měla smysl, musí vést k tomu, že pochopíme lépe svět, v němž žijeme, že poznáme lépe lidi, o nichž novináři píšou, že budeme lépe rozumět souvislostem. Nic z toho se neděje tehdy, pokud je komplexní skutečnost redukována do nicneříkajícího, ale šokujícího hesla,“ upozorňuje.

Kauza Vrbětice? Přání otcem myšlenky

Z hlediska mediální etiky šlápl podle Jana Motala vedle i investigativní reportér Seznamu Janek Kroupa v případě článku o údajné snaze ministra vnitra Jana Hamáčka „handlovat“ s vrbětickou kauzou v Moskvě.

„Článek lze nejlépe posoudit podle toho, k čemu vedl. Prakticky k ničemu, protože ústřední spekulace, kterou Kroupův tým čtenářům představil, se nepotvrdila a ani potvrdit nemohla – ve své podstatě byla neověřitelná. Kroupa nepřinesl žádný nový důkaz, ani nedoložil svoje tvrzení o získané informaci například záznamem rozhovoru se zdrojem. Všichni zúčastnění aktéři se buď od takové interpretace distancovali anebo ji nepotvrdili,“ konstatuje Motal.

„Samotný článek byl napsaný mizerně, šlo spíše o spekulaci postavenou na několika fragmentech, která ale nebyla řádně zasazena do souvislostí, nerozkrývala vztahy mezi aktéry, nebyla uvěřitelná nad rámec předsudku, že ministr je prospěchářský politik. Ve výsledku šlo o projev mechanismu ‚přání otcem myšlenky‘, kterému novináři podléhat nesmí,“ zdůrazňuje.

Novináři se musí umět kritizovat

Jan Motal zároveň připouští, že investigativní žurnalistika nemusí vždy dodržovat všechna striktní etická kritéria, protože její případné nepoctivosti jsou vykoupeny nesporným veřejným zájmem.

„Nikdy ale nesmí být investigativa pouhým žurnalistickým komentářem reality na základě odtržených střípků. Dobrý investigativní článek ukazuje vnitřní nutnost jednání, uvěřitelně dokládá souvislosti s politickými boji a vztahy, dokládá na co nejrozmanitějším materiálu ústřední tezi,“ vysvětluje a zároveň nabízí srovnání, svůj pohled na kauzu „Dominik Feri“.

„Novináři v Alarmu a Deníku N oproti Kroupovi odvedli skvělou práci a předložili výborně zdokumentovaný a na mnoha rozličných, ale přitom vnitřně soudržných a uvěřitelných příbězích doložitelný případ nevhodného, či údajně dokonce i právně postižitelného jednání politika. I proto jejich investigativa byla v zásadě přijata většinou politické scény, dokonce i Feriho spolustraníky, a byly z toho vyvozeny důsledky.“

Ve srovnání s tím zmiňovaný článek Janka Kroupy o kauze Vrbětice podle Jana Motala připomínal spíš soukromou spekulativní úvahu na blogu.

„Kroupa se dlouhodobě těší velké úctě mezi svými kolegy, ale z hlediska mediální etiky i řemesla šlápl vedle a vlastně ani žádný soustředěný článek či argument nepředložil. Vzhledem k tomu, že investigativní práce Seznam Zprávy dlouhodobě dává přednost senzaci před poctivou prací, nejde bohužel příliš o překvapení,“ domnívá se Jan Motal.

Podle něj by se v takových případech měli kritizovat i novináři navzájem a v rámci novinářské obce by se měla vést o eticky sporných materiálech větší diskuze. „V tom spočívá princip samoregulace mediálního odvětví,“ podotýká Jan Motal.

Babiš mladší ve veřejném zájmu

Řadu otázek vzbuzuje v posledních týdnech minimálně u části veřejnosti také výrazné a náhlé zviditelnění Andreje Babiše mladšího a přístup médií k němu. V tomto případě je ale podle Jana Motala pozornost médií pochopitelná a ospravedlnitelná.

„Za prvé jde o osobu ve veřejném zájmu, protože měl být obětí únosu na Krym, a vzhledem k tomu, že jeho otcem je premiér České republiky, je to dost závažná kauza. Sám do veřejného prostoru aktivně vstupuje, působí například i na sociálních sítích a ostře se strefuje do svého otce, aktivně poskytuje rozhovory. Lze tedy říci, že jeho zvýšená přítomnost v mediálním prostoru může třeba být nevkusná, protože je pro novináře snadným lákadlem na čtenáře, ale není neetická,“ vysvětluje odborník na mediální etiku.

„Andrej Babiš mladší zároveň sám zpochybňuje svoji diagnózu, tvrdí, že mu schizofrenie byla diagnostikována chybně a tvrdí, že je zdravý. Ať už je skutečnost jakákoliv, tento aspekt je třeba brát v potaz, a proto nelze o Andreji Babišovi v médiích psát prostě jako o nemocném člověku,“ podotýká Motal.

„I kdyby nemocný byl, není důvod jeho jednání kauzálně spojovat s případným duševním onemocněním, anebo je proto zlehčovat,“ upozorňuje s tím, že média by obecně měla téma duševních nemocí pokrývat velmi citlivě.

„Z duševního onemocnění se lze zotavit, o duševních nemocech by se nemělo psát negativním či strach vzbuzujícím jazykem, člověk by neměl být ztotožňován se svojí chorobou, protože neexistuje kauzalita mezi jednáním a nemocí, každý člověk se chová jinak,“ vyjmenovává.

U Andreje Babiše mladšího však podle Jana Motala existuje ještě další důvod, proč se o něj média zajímají oprávněně: „Veřejnost navíc může spekulovat o tom, zda například Andrej Babiš mladší nehodlá nějak vstoupit do předvolebního boje, aby ho ovlivnil, a média by měla rozkrývat pozadí jeho jednání a vztahů s otcem či dalšími subjekty, aby mohla být veřejnost dostatečně informována o souvislostech jeho veřejného vystupování.“

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře