Aleš Rozehnal: Vyznamenání bratrům Mašínům? Válečné zločiny versus odboj proti totalitě
KOMENTÁŘ. V posledních dnech se v souvislosti s prezidentskými volbami opět rozproudila debata o činnosti bratrů Mašínů a o tom, zda by jim mělo být za tuto činnost uděleno vyznamenání. Prezidentský kandidát Petr Pavel by vyznamenání neudělil, na rozdíl od kandidátky Danuše Nerudové. Připouští ale vůbec české právo udělení vyznamenání členům skupiny bratří Mašínů za jejich odbojovou činnost proti komunistickému režimu?
První větší akce skupiny, na níž bratry Mašíny doprovázel i Milan Paumer, se odehrála v Chlumci nad Cidlinou 13. září 1951. Skupina tehdy přepadla zdejší služebnu Sboru národní bezpečnosti.
V důsledku činnosti této skupiny celkem zemřeli dva příslušníci SNB, ozbrojený pokladník a čtyři příslušníci německé policie v sovětské zóně. Skupina se násilně zmocnila zbraní a peněz v hotovosti, těžce zranila dobrovolného hasiče a zapálila několik stohů.
Tyto skutky byly zcela jistě v rozporu s tehdy platným trestním zákonem. Avšak tento zákon, stejně jako každý jiný, není možno interpretovat bez dalších souvislostí. Existují totiž přirozená lidská práva, kterými je člověk nadán, i když nejsou vtělena do podoby právního předpisu. Takovým právem je i právo na odpor.
Totalitní, nedemokratický a nesvobodný
Právo na odpor je právo občanů postavit se na odpor vůči každému, kdo ohrožuje demokratické státní zřízení, jestliže je činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků znemožněno.
Odpor může směřovat proti vnitřnímu uchvatiteli moci nebo proti cizí vítězné moci a může být i násilný. Práva na odpor se však nelze dovolat tehdy, jestliže je sice ohrožován demokratický charakter státu, ale lze-li tuto situaci zvrátit legálními prostředky, například volbami.
Ani československá ústava z roku 1920, ani ústava platná v době působení skupiny bratří Mašínů, tedy tzv. Ústava 9. května z roku 1948, sice právo na odpor neznala, ale v poválečném Československu o jeho existenci nebylo pochyb.
Potvrzeno bylo například v zákoně č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, který prohlašoval jednání učiněná v době od podpisu Mnichovské dohody do 28. října 1945 za účelem přispění k boji o znovunabytí svobody za souladné s právem i tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné.
Státní režim nastolený po politickém převratu v únoru 1948 zcela jistě znamenal destrukci demokracie. Demokratický režim v padesátých letech minulého století sice podle československé ústavy formálně zůstal zachován, ale v praxi byl tento režim totalitní, nedemokratický a nesvobodný. Z tohoto důvodu byly výše uvedené činy skupiny bratří Mašínů legitimní a v souladu s přirozeným právem.
Odboj versus válečný zločin
Na jejich činnost jsou tak aplikovatelné normy práva ozbrojených konfliktů, které se vztahují nejen na války mezi státy, ale i na konflikty vnitrostátní – mající charakter občanské války.
V roce 1951 skupina bratrů Mašínů odzbrojila, svázala a omámila chloroformem příslušníka Sboru národní bezpečnosti. Po odebrání několika samopalů, pistole a střeliva ho Ctirad Mašín podříznul dýkou.
Zajatý příslušník byl kombatant, proti kterému mohl nepochybně směřovat výkon práva odporu. Po svém zadržení se však tento kombatant stal válečným zajatcem. Na postavení válečných zajatců je aplikovatelná Třetí Ženevská úmluva o ochraně obětí války z roku 1949. Podle této úmluvy platí, že každý čin, který by měl za následek smrt válečného zajatce, se považuje za vážné porušení úmluvy, a tudíž za válečný zločin.
Podříznutí zajatého a spoutaného příslušníka SNB je tak nutno charakterizovat jako válečný zločin.
Přisvojení si peněz, zbraní a munice, stejně tak jako zapalování stohů, je naopak možné považovat za legitimní prostředek odporu proti totalitnímu režimu, protože tento odpor může mít i podobu sabotáže.
Legitimní však již není útok na pokladníka, i když byl tento pokladník ozbrojený. Pokladní byl totiž civilistou, protože nebyl členem ozbrojených sil během ozbrojeného konfliktu. Proti civilistovi není podle humanitárního práva možno vést útok, jelikož přímo nevystupuje v konfliktu na žádné straně. To samé platí pro útok na dobrovolného hasiče.
Je možno uzavřít tím, že některé činy skupiny bratří Mašínů tedy legitimní byly, některé však vykazují znaky válečných zločinů. Otázka udělení ocenění za jejich činnost tak nemá jednoduchou odpověď a záleží na tom, zda ten, kdo by případné vyznamenání udělil, vyzdvihne spíše jejich odbojovou činnost, nebo jejich válečné zločiny.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
34 komentářů
Hrdinové byli, Jozef Gabčík a Jan Kubiš.
Mašínové můžou být podle některých lidí rovněž hrdinové. Záleží na úhlu pohledu. Jestliže některý kandidát na prezidenta chce vyznamenávat Mašíny, tak pro mě je takový kandidát nevolitelný.
Pokud je svázaný a neozbrojený člověk zastřelen, je to vražda v každém režimu a době.
Souhlas.
Naprosto souhlasím
100 procentní souhlas
Je mi líto:
1. Malé jednotky (a skupina Mašínů byla méně početná než motostřelecké družstvo) operující samostatně v týlu nepřítele prostě zajatce neberou, protože to není technicky možné (kdo by jim stavěl zajatecký tábor?). Protože protože takovéto jednotky jsou často průzkumníci, výsadkáři apod., měl by tuto skutečnost pan generál vědět, když se na tyto odborníky školil. Když to vím i já z výuky na vojenské katedře.
A za druhé světové války takovíto komandos běžně zabíjeli i ty, co se jim vzdali. Doby, kdy se dalo spolehnout na přísahu zajatého (středověk) jsou už dávno pryč.
2. Dotyčný příslušník SNB byl navíc nositelem pro nepřítele důležité informace (byl s to popsat a v případě zadržení identifikovat členy skupiny). S lidmi, kteří se dostali k nějaké vitálně významné informace, se nemazlí (= fyzicky je likvidují, aby bylo jasno) ani větší jednotky, které jinak zajatce už berou. Protože mj. existuje riziko jejich útěku, nebo předání oněch informací něčím prostřednictvím.
A ještě si dovolím upozornit na to, že jiná odbojová skupina zajatého esenbáka ušetřila a on je potom všechny identifikoval, takže všichni dostali (kvůli tomu, že ho ušetřili) špagát. Což je velice důležitý kontextuální fakt.
Válka je prostě válka, od dob našich chlupatých prapředků ozbrojených kyji z mamutích stehenních kostí je to „zabij, nebo budeš zabit“.
Tedy, popisujete to sice až brutálně správně co se dělo během některých takových akcí za války , ale zapomínáte na jednu věc, že právě takové jednání bylo v rozporu se Ženevskými úmluvami. O tom se totiž taky dá dočíst, že po konci války, když se připravoval Norimberský proces, tak se objevovaly mediální požadavky aby byly prošetřeny i válečné zločiny (takové akce) vítězných mocností. Ale to sakra nešlo, soudí přece vítězové, no ne??
No a když tedy argumentujete tím, že to asi takové „odborníky“ na vojenských školách dodnes „učí?“, tak asi pěkně potichu, aby se o tom nedomákla média, protože pak by byl s takovou vojenskou školou brzo ámen… Možná bych dal takový a sakra vzdálený výklad…V roce 2011 u nás vpadla jednotka vojenské policie se samopaly v rukou do prostor ČT..Ani nemuseli střílet, měli v ruce povolení od soudce, a stejně jim to nebylo nic platný média udělala takovej řev, že tu jednotku raději celou zrušili a rozpustili..
No a tím se dostáváme na konec , jasně že se dá souhlasit s tím že v případě některých vojenských akcí (a zejména hnutí odporu) se takové věcí dělají, jenomže to pak taky znamená (jak na začátku), že se vlastně vždycky nemusí dodržovat Ženevské konvence.. Ale to by pak bylo na mnohem hlubší právnický výklad, o tom jak vlastně funguje to právo, když někdy jo a někdy ne., a kdo to určuje…
Zákon, který nelze dodržet, je prostě špatný a je třeba ho zrušit nebo masívně ignorovat. On ty úmluvy v podstatě diktoval Stalin a podle toho také vypadají.
Zvyklosti o zacházení se zajatci existovaly už od konce středověku (minimálně), ale zpravidla se vyžadovala reciprocita.
Když Němci před bitvou u Ústí nad Labem (s husity), prohlásili, že nebudou „lidsky“ (podle tehdejších měřítek a zvyklostí) zacházet se zajatci, tak se s nimi po bitvě, kterou prohráli, také patřičně zacházelo (kdo nebyl zajímavý z hlediska požadování výkupného byl při dopadení na útěku z bojiště zabit).
Když Evžen Savojský po osvobození Petrovaradinu zjistil, že Turci před svým útěkem pobili všechny křesťanské zajatce, tak nařídil pobít všechny zajaté Turky (a výsledek byl, že až do jeho „odchodu do důchodu“ Turci ony zvyklosti úzkostlivě dodržovali).
A když jsme u té reciprocity: Zacházel snad zločinecký komunistický stát se zajatými bojovníky odboje podle těch Ženevských úmluv? A to, že ne, se už v době akcí skupiny Mašínů vědělo.
A, MMCH, celý lidový odpor proti režimu v listopadu roku 1989 byl protizákonný, protizákonná byla i následná privatizace a další kroky nové vlády, protože pořád ještě, hluboko do roku 1990 formálně platilo socialistické právo. Kdyby se lidé chovali „zákonně“, tak by tu vládli nějací nástupci Husáka a Jakeše a měli bychom dál „socialismus“.
No odpověděl jste si v podstatě sám, hned v prvním odstavci. Protože, ženevské dohody jsou platné od konce 19.století. Takže spousta těch Vašich zmíněných příkladů do nich nespadá.
Ale zajímavé je to co píšete o Stalinovi, skutečně to byli Rusové, kdo rozšířili onu množinu bojujících stran o povstalecká hnutí. To tam právě dřív nebylo.
Nicméně, ať nemáte obavu. tady přece vůbec nejde o to že by díky tomu byl odboj protizákonný. To přece Ženevské úmluvy neřeší vůbec.
Ale je tam zajímavá jedna citace, ať si jí přebere každý jak může i pro Mašíny..
..Úmluva se zakládá na osobní odpovědnosti každého příslušníka smluvní strany“..
Tento článek mne zaujal především jednou věcí. A to naprostým paušalizováním daných skutků. Pokud budu brát článek a některé názory vážně, měl bych jeden dotaz: můžu tedy hypoteticky v dnešní době, tedy pokud s ní bytostně nesouhlasím vzít zbraň a jít vraždit policisty s tím, že pro mě jsou kolaboranti s nynějším režimem? A prosím nepište, že tenkrát to byla diktatura a dnes máme demokracii. To jsou jen slova a úhel pohledu. Pro někoho může být kapitalismus stejně odporný jako pro jiného socialismus.
Pokud by následně zvítězil socialismus, jistě byste byl vyznamenán 🙂
Pergille,opět vám musím oponovat.Nesouhlasím s myšlenkou,že bylo nutno zabíjet zajatce,aby nebyli poznání.Stačila černá kukla.V té době dosluhovali mnohdy prvorepublikoví policisté,mnozí z nich ani režim neměli rádi.Mašíni nemohli znát životopis obětí,ani jejich politické názory.Mohli to být a nemuseli pouze obyčejní lidé,kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě.Nejsem si jistý,jestli by za to zasloužili medaili.Jo kdyby zlikvidovali K.G.to by byla jiná.
Mohli vidět, že je to mladík, přijatý do policie nedávno, aby ji politicky zvelebil.
Je jistě otázka, proč neměli kukly (ale aktivita v kukle požaduje určitý výcvik). Dalo se vůbec něco takového v tehdejším státě, kde nebyl k mání ani toaletní papír, sehnat? Dnes používají zločinci tmavé dámské punčochy, ale o těch si mohly tehdejší občanky Československa nechat leda zdát.
Mohl je také poznat po hlase, poznat oděv (pořád bylo přídělové hospodářství a oděv byl na „šatenky“) apod. Mohli se před ním taky „proříct“.
Tady je jediný problém, který jak generál Petr Pavel tak i autor nezmíniil. Sám generál byl u paragánů a průzkumníků , takže by nám mohl sdělit, jak by se zachoval při akci, která je samozřejmě utajena , kdyby narazil jak na vojáka nepřítele, popřípadě civilistu, kteří by svým svědectvím a popisem odhalili jejich akci a v případě Mašínů hlavně jejich identitu. Průzkumníci apod, automaticky svědky likvidují. A Mašíni byli závislí na tom, být utajeni..Protože jim šlo o život, čehož si mnozí nevšmají .A další věcí je, že dotyčný uniformovaný SNB byl v této organizaci dobrovolně a to i přesto, že věděl co společně s rodnou stranou páchají ,A tak zaplatil a dobře mu tak. Oni vraždili a mučili své spoluobčany včetně válečných hrdinů. Plně chápu Mašíny, protože jinak se mohli rovnou přihlásit na SNB sami..
Ještě mi chybí ospravedlnění zabití pokladníka.
Režim mu svěřil funkční zbraň. To znamená, že to byl prověřený soudruh. A nebyl zajat a zabit, ale zabit v boji.
… mnoho velkých podniků – když byl termín výplat, tak s autem pro výplaty v hotovosti do bank jezdila i ozbrojená ochranka… Čili pokladník Rošický nebyl ani tehdy žádnou vyjímkou, protože měl pistoli legálně a povinně…
Jenže všichni tito lidé byli prověření, coby „spolehliví“. Kdo prověřen nebyl, zbraň nedostal a vojnu absolvoval u „černých baronů“.
Asi dobře chápete, že to jsou pro gen, Pavla dvě otázky na stejnou událost“.
Jednako „.. u paragánů a průzkumníků „, ale druhako v případě Mašínů.
Protože , snad chápete, že voják, paragán vůbec ale sakra vůbec nemá důvod tajit svojí identitu. Jemu je to ješumafuk, jestli ho pak někdo popíše jako vypadal, nebo ho někde pozná na fotce…Naopak, dá se předpokládat, že pokud ta akce bude úspěšná, tak se o tom bude psát v médiích na jeho straně,, on dostane medajli a každej si to o něm přečte. je to tak?
Takže on sice může zabíjet během akce,
ale pokud se jim ti obránci vzdají, tak už je zabít nemusí, nemá k tomu důvod.. Může je třeba pro jistotu někam zamknout do sklepa, svázat a podobně., když odchází.
Nicméně a samozřejmě v případě místního odboje, jako u těch Mašínů, tak je to jinak, tam samozřejmě riskují že je poznají a pak si pro ně příjde místní policie.. Na to by měl pan generál Pavel odpovědět, zvlášť. Asi počítám že se do toho zakecá s morálkou, že něco ano, něco ne..
Nakonec i on je teď třicet let na tý správný straně Západu těch hodnejch vojáků, co bráněj mír a demokracii, a dodržujou všechna práva a úmluvy, jak jinak…
Jenže pokud operuje ten parašutista nebo průzkumník v týlu nepřítele delší dobu (nebo takovou operaci plánuje) tak také nemůže nechat naživu lidi, kteří na něj navedou nepřátelské jednotky. A vybudovat pro ně zajatecký tábor také není moc reálné.
Každej to máme nastavený jinak pro mě zločinci nabyli ani v případě policajta ti měli při zatýkání povoleno použít zbran a taky ji používali .Mašíni utekli v r.1953 od r.1948 kolik měl režim na svědomí lidí?Farář Toufar,DR.H,oráková,spousta politických procesu ,Slánský na soudruhy dojel,takže vyhlásil li stát ozbrojený boj reakci s použitímPolicie a LM pak bych jednal stejně jako Mašíni-muj děda si užil v Jáchymově kolem r. 1954-5 v r.19561 zemřel na rakovinu-uran.Bylo mě 5 let
Je známo, že v uranových dolech, kde pracovali vězni, záměrně nebyly dodržovány už tehdy existující a platné normy a limity.
Rozdíl je v tom ,že se diskutuje o vyznamenání Mašínů. Nediskutuje se o lidech ,kteří se jim připletli do cesty. zda se zachovali správně. Nikdo ty lidi nevyzdvihuje ani neodsuzuje. Mašínové utíkali a nekoukali napravo ani nalevo, to jim zcela určitě zachránilo život. Pro mne nejsou hrdiny.
Upřímně řečeno, ono jest to o několik stupňů složitější, a dej bože, aby to právníci nemuseli skutečně řešit.
Protože, i na tomto drobném výkladu je vidět, že právo si není schopno udržet jednotu svého výkladu.
Ono by se dalo s výše popisovanou právní konstrukcí souhlasit. Jenomže už se zapomnělo co se rovněž říká Ženevských úmluvách píše dál , že v případě válečného konfliktu má zadržený nepřítel status válečného zajatce.
Na jedné straně se tam říká že za své válečné činy nemůže být souzen, což tedy ale značí že ani nemá takovou právní ochranu, jako obviněný z trestného činu, který má právo na presumpci neviny a svou obhajobu.
Zajatec nic takového nemá, jak i Ženevské úmluvy uvádějí je umístěn (a bez soudu) do zajateckého tábora, a tam musí zůstat zavřen až do konce války a následné repatriace (pokud není dohodnuto jinak..)
No a teď se na to podívejme z hlediska práva na odpor, v období totality 50.let. Tehdy byla skutečně zatčena a odsouzena spousta lidí, kteří proti komunistům využili své právo na odpor. různými způsoby.. (Že to připomínám, v případě práva na odpor se nemluví jen o vojenské obraně, ale hovoří se o různých formách politického boje)..
Nicméně, a jak se dá rovněž dočíst, do deseti let jich komunistický režim většinu propustil. Různými způsoby, první amnestie byla vyhlášena už v roce 1953, další 1955).
Asi by bylo vůči těm lidem sprostý jim dneska říct, že byli, po výkonu toho trestu, komunistickým režimem propuštěni protiprávně, ale že jako zajatci měli, díky laskavosti Ženevských dohod, hnít i 40 let v zajateckým táboře – až do listopadové revoluce 89, která ten válečný konfkit s komunisty ukončila, že??? Byl by to jistě nesmysl..
Zabít služebníka režimu ,který uznává Stalina,Lenina, Gottwalda je hrdinství. Byli sami proti všem ozbrojeným silám. Pro mě navždy hrdinové a opravdový muži. Pavel je nemá co hodnotit .Ten chce jenom kariéru!
jak by asi Masini mohli drzet „valecneho zajatce“ kdyz byli obklopeni mnoha dalsimi neprateli..nebyli za frontovou linii ale byli primo v bojovem poli. asi to vyhodnotili tak,ze jejich preziti by je primo ohrozilo,coz je velmi pravdepodobne, byli takto vychovavani svym otcem.
za me jsou hrdinove,to co dokazali nema obdoby, ten rezim byl brutalni a bez milosti likvidoval jakykoliv naznak odporu a to naprosto nekompromisne a casto i smrti..takze ze to odneslo par jeho slouhu,navic ozbrojenych,nekteri az po zuby, to se neda nic delat, tak to v boji chodi a Masini vedli naprosto legitimni odboj, jednou je jeste poradne docenime
Mohl by prosím někdo konečně uvést alespoň jeden příklad jejich odbojové činnosti v zahraničí ?
Čtu jen stále kolik lidí zavraždili , když zdrhli za kopečky , ale neviděl jsem nikde jeden jediný příklad jejich odbojové činnosti ?
To asi v zahraničí po emigraci někde v hospodě nadávali na režim v česku ?
co obsahovala ta odbojová činnost ?
Prostříleli se přes hranici NDR – NSR. Přeživší a nechycení po naturalizaci vstoupili do US armády.
Zabitím neozbrojených a z neškodné bych lidí se bohužel Mašínové dostali na stejné nízkou úroveň jako ti, proti kteří reprezentovali tehdejší zrůdný režim. Sorry, to neberu.
Omlouvám se za překlepy. Chtěla jsem napsat zabitím neozbrojených nebo zneskodnenych lidí se Mašínové dostali na stejne nízkou úroveň.
Předřečník to pojmenoval přesně. Malé skupiny operující v týlu nepřítele nemohly z logiky věci brát zajatce, tím spíše v případě, že je mohl zajatec identifikovat. To je první argument.
Je legrační, jak tady většina podléhá dokola omílané komunistické historiografii, že to byli vrazi, protože zabili svázaného SNBáka. Byla to skrytá válka za pláštík státní moci, kterou vyhlásili komunisté všemu ostatnímu obyvatelstvu. Kdo se postavil na odpor, skončil v lepším případě za mřížemi. Jak proti nim měli bojovat? Házet po nich švestky? Komunisti vyhráli, podařilo se jim uchopit moc a ozbrojené složky, bohužel. Kdybychom všichni bojovali jako Mašíni, tak tu komunisti nebyli. Tak je to jednoduché. Chcete aplikovat právo na ozbrojený odpor proti tyranii? Zabít tyrana není zločin. Pokladník byl bohužel reprezentantem tyrana, nedá se nic dělat. Ve válce nevyhrává ten, kdo je v právu, ale kdo je silnější a má vůli k vítězství. Komunisti to věděli, Mašíni taky, jen my to zapomínáme. To je druhý argument.
ano, je to presne tak jak pisete. ta komousska prekroucena historiografie a vyklad dejin se proste prilis moc lidem zazrala pod kuzi a asi se neni tolik co divit..cpali to do nich horem dolem od malicka, mladsi uz tim tolik ovlivneni nejsou, ale prenasi se to treba i v rodinach atd..skoda mluvit
Odvážní lidé jsou nejhlasitěji odsuzováni zbabělci.
No v tom je ten problém „..jak by asi Masini mohli drzet „ valecneho zajatce“ kdyz byli obklopeni mnoha dalsimi neprateli..nebyli za frontovou linii , atd..
Jenomže když si přečtete Ženevské konvence, tak ty předpokládají že válčící strana takové prostředky má.. Nejen vlastní zázemí, vlastní zajatecké tábory, ale taky třeba lékaře kteř´í by poskytovali i těm zajatým ošetření, stravování, někdy i právní pomoc, korespondenci – ale to jsme zase až moc hluboko. A taky nějaké a známé vedení, které komunikuje s okolím i světem politicky, diplomaticky, mezinárodně i s médií.
Čili i v občanské válce neuvažuje se tím nějaká izolovaná utajovaná skupinka bojovníků, ale nějaká politická síla, která vojensky ale tím i politicky ovládá nějaké území, která takto zodpovídá i za činnost svých vojáků. až tak, že pokud by něco takového udělali, tak by je měla potrestat sama