Bývalý ministr obrany Alexandr Vondra předal v roce 2011 vyznamenání Josefu Mašínovi, Foto: MICHAL ŠULA / MAFRA / Profimedia.

Aleš Rozehnal: Vyznamenání bratrům Mašínům? Válečné zločiny versus odboj proti totalitě

Napsal/a Aleš Rozehnal 15. září 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. V posledních dnech se v souvislosti s prezidentskými volbami opět rozproudila debata o činnosti bratrů Mašínů a o tom, zda by jim mělo být za tuto činnost uděleno vyznamenání. Prezidentský kandidát Petr Pavel by vyznamenání neudělil, na rozdíl od kandidátky Danuše Nerudové. Připouští ale vůbec české právo udělení vyznamenání členům skupiny bratří Mašínů za jejich odbojovou činnost proti komunistickému režimu?

První větší akce skupiny, na níž bratry Mašíny doprovázel i Milan Paumer, se odehrála v Chlumci nad Cidlinou 13. září 1951. Skupina tehdy přepadla zdejší služebnu Sboru národní bezpečnosti.

V důsledku činnosti této skupiny celkem zemřeli dva příslušníci SNB, ozbrojený pokladník a čtyři příslušníci německé policie v sovětské zóně. Skupina se násilně zmocnila zbraní a peněz v hotovosti, těžce zranila dobrovolného hasiče a zapálila několik stohů.

Tyto skutky byly zcela jistě v rozporu s tehdy platným trestním zákonem. Avšak tento zákon, stejně jako každý jiný, není možno interpretovat bez dalších souvislostí. Existují totiž přirozená lidská práva, kterými je člověk nadán, i když nejsou vtělena do podoby právního předpisu. Takovým právem je i právo na odpor.

Totalitní, nedemokratický a nesvobodný

Právo na odpor je právo občanů postavit se na odpor vůči každému, kdo ohrožuje demokratické státní zřízení, jestliže je činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků znemožněno.

Odpor může směřovat proti vnitřnímu uchvatiteli moci nebo proti cizí vítězné moci a může být i násilný. Práva na odpor se však nelze dovolat tehdy, jestliže je sice ohrožován demokratický charakter státu, ale lze-li tuto situaci zvrátit legálními prostředky, například volbami.

Ani československá ústava z roku 1920, ani ústava platná v době působení skupiny bratří Mašínů, tedy tzv. Ústava 9. května z roku 1948, sice právo na odpor neznala, ale v poválečném Československu o jeho existenci nebylo pochyb.

Potvrzeno bylo například v zákoně č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, který prohlašoval jednání učiněná v době od podpisu Mnichovské dohody do 28. října 1945 za účelem přispění k boji o znovunabytí svobody za souladné s právem i tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné.

Státní režim nastolený po politickém převratu v únoru 1948 zcela jistě znamenal destrukci demokracie. Demokratický režim v padesátých letech minulého století sice podle československé ústavy formálně zůstal zachován, ale v praxi byl tento režim totalitní, nedemokratický a nesvobodný. Z tohoto důvodu byly výše uvedené činy skupiny bratří Mašínů legitimní a v souladu s přirozeným právem.

Odboj versus válečný zločin

Na jejich činnost jsou tak aplikovatelné normy práva ozbrojených konfliktů, které se vztahují nejen na války mezi státy, ale i na konflikty vnitrostátní – mající charakter občanské války.

V roce 1951 skupina bratrů Mašínů odzbrojila, svázala a omámila chloroformem příslušníka Sboru národní bezpečnosti. Po odebrání několika samopalů, pistole a střeliva ho Ctirad Mašín podříznul dýkou.

Zajatý příslušník byl kombatant, proti kterému mohl nepochybně směřovat výkon práva odporu. Po svém zadržení se však tento kombatant stal válečným zajatcem. Na postavení válečných zajatců je aplikovatelná Třetí Ženevská úmluva o ochraně obětí války z roku 1949. Podle této úmluvy platí, že každý čin, který by měl za následek smrt válečného zajatce, se považuje za vážné porušení úmluvy, a tudíž za válečný zločin.

Podříznutí zajatého a spoutaného příslušníka SNB je tak nutno charakterizovat jako válečný zločin.

Přisvojení si peněz, zbraní a munice, stejně tak jako zapalování stohů, je naopak možné považovat za legitimní prostředek odporu proti totalitnímu režimu, protože tento odpor může mít i podobu sabotáže.

Legitimní však již není útok na pokladníka, i když byl tento pokladník ozbrojený. Pokladní byl totiž civilistou, protože nebyl členem ozbrojených sil během ozbrojeného konfliktu. Proti civilistovi není podle humanitárního práva možno vést útok, jelikož přímo nevystupuje v konfliktu na žádné straně. To samé platí pro útok na dobrovolného hasiče.

Je možno uzavřít tím, že některé činy skupiny bratří Mašínů tedy legitimní byly, některé však vykazují znaky válečných zločinů. Otázka udělení ocenění za jejich činnost tak nemá jednoduchou odpověď a záleží na tom, zda ten, kdo by případné vyznamenání udělil, vyzdvihne spíše jejich odbojovou činnost, nebo jejich válečné zločiny.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)