Reklama
ILO in Asia and the Pacific on Foter.com, zdroj

Aleš Rozehnal: Trump má pro zavedení dovozního cla na ocel řadu dobrých důvodů

Napsal/a Aleš Rozehnal 13. června 2018

Naprostá většina ekonomů odsuzuje cla, která uvalil Donald Trump na dovoz oceli a hliníku z Číny, Kanady, Mexika a nejnověji Evropské unie. Ačkoli se zdá, že z historických zkušeností má obchodní válka skutečně pouze poražené a žádné vítěze, nelze zastírat, že USA mají pro zavedení dovozních cel řadu dobrých důvodů.

Není totiž možno pominout, že nejvíce profitoval ze světového systému volného obchodu čínský komunistický režim.

Po druhé světové válce pomohly Spojené státy při přestavbě ekonomik svých spojenců, ale i bývalých nepřátel. Marshallův plán představoval pouze část nákladů, které USA na výstavbu poválečného uspořádání světa vynaložily.

Evropské, ale i některé asijské státy mohly budovat své státy blahobytu i díky tomu, že náklady na jejich potenciální obranu na sebe převzaly Spojené státy.

Motivy USA samozřejmě nebyly altruistické, protože jim to umožnilo stát se světovým hegemonem, nicméně z tohoto uspořádání mnoho evropských a východoasijských států profitovalo.

Všichni v šoku

V osmdesátých letech se tento systém začal vyčerpávat. Německo a Japonsko, které z poválečného uspořádání světa vytěžily mimořádné výhody, začaly být ekonomickým konkurentem Spojených států.

Americké korporace ve snaze zvýšit zisky svých akcionářů začaly nahrazovat drahou americkou pracovní sílu levnější pracovní sílou mexickou a asijskou.

Stejně tak začaly tyto korporace dovážet z Mexika a Asie komponenty potřebné pro svoji produkci. Americké korporace se tak zaměřily na budování goodwillu, inovace a rozvoj duševního vlastnictví na úkor vlastní produkce.

USA přitom stále platily většinu nákladů studené války, i když se světová ekonomika a hlavně možnosti americké ekonomiky diametrálně změnily. Důsledkem byl nebývalý ekonomický vzrůst Číny, která se bez jediného výstřelu stala velmocí.

Zavedení dovozních cel je důkazem toho, že Donald Trump již nevěří americké ekonomické síle a dává tím najevo, že poválečná absolutní ekonomická hegemonie USA je u konce. Západní Evropa je v šoku, že Spojené státy odmítají nést náklady na její obranu. Čína je rovněž v šoku, a to z toho, že její černá jízda na úkor USA končí.

Čínská ocelová páka

Trump má pravdu i v další věci. Žádná země na světě nemůže uplatnit úspěšnou obranu proti obchodní válce s USA, protože téměř s každou zemí je USA v obchodním deficitu. Americký domácí trh je navíc dostatečně velký a bohatý, takže dokáže zvládnout i zvýšení cen, pokud povede ke zvýšení počtu pracovních míst.

Zavedení dovozních cel není jen otázkou ekonomickou, ale i strategickou. Čína dotuje výrobu oceli do té míry, že způsobila pád její ceny. Tyto dotace jsou sice neekonomické, ale poskytují Číně strategickou výhodu.

Evropské státy jsou nuceny snižovat cenu oceli v závislosti na čínském postupu, někdy dokonce pouze reexportují ocel. V důsledku toho se americký ocelářský průmysl potápí, i když měl dříve ve světě vůdčí postavení.

Americký průmysl se tak stává závislým na importované oceli a tudíž na čínských dotovaných dodávkách. Vzhledem k tomu, že ocelářský průmysl nemůže být obnoven v krátké době, hrozí, že až bude americká produkce oceli dostatečně nízká, Čína ukončí dotování svojí ocelářské produkce.

To povede k drastickému zvýšení cen, a Čína tak získá mimořádně mocnou páku na své dosavadní odběratele, tedy zejména na Spojené státy americké. USA by se tak změnily z mocného producenta na závislého odběratele.

Přes všechny výše uvedené argumenty je však obchodní válka mezi USA a EU velmi riskantním krokem, který může v konečném důsledku poškodit obě strany.


Podpořte nezávislou žurnalistiku.

Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní 100stránkovou publikaci Babiš. Vůdce pro 21. století.

6 komentářů

  1. Zdenek napsal:

    Prestoze clanek se tvari informovane, zeje v nem, podle meho skromneho nazoru nekolik logickych der, koneckoncu stejne jako v cele strategii DT rozestvat spojence, aby se zalibil svemu volicstvu s omezenym rozhledem.
    Bohuzel, take ta „rada dobrych duvodu“ v clanku jaksi chybi. Je zminena strategicka dulezitost vyroby oceli. To ma smysl pouze v dlouhodobe symetricke a zaroven konvencni valce, tedy kombinaci, ktera je dnes jen obtizne predstavitelna. Dale je predkladana jaksi mimodek teze, ze americky ocelarsky prumysl neexistuje. On existuje, ale jen v daleko mensim a specializovanejsim meritku, nez po druhe svetove valce. A nevymizel diky levnym dovozum, viz napr. tento clanek:
    https://www.bloomberg.com/view/articles/2018-03-05/steel-history-shows-how-america-lost-ground-to-europe
    Taky by mne zajimalo, co podle autora bude asi Cina delat s nadbytecnymi kapacitami sveho ocelarskeho prumyslu, jakmile zatrhne vyvoz do USA. Projekt oplechovani Velke cinske zdi nevydrzi na dlouho.
    Dalsi veta, ze „Americký domácí trh je navíc dostatečně velký a bohatý, takže dokáže zvládnout i zvýšení cen, pokud povede ke zvýšení počtu pracovních míst.“ snad ani nestoji za komentar. Ale budiz: Ilustrujme si cely problem dominoveho efektu zavedeni dovoznich cel a to zejmena na komodity typu oceli na prikladu vyrobce motocyklu Harley-Davidson. Roky podfinancovane modernizacni a inovacni programy vyrobce, ktery spoleha hlavne na patriotismus a nostalgii, zpusobuji uz nyni brutalni problemy s konkurenceschopnosti. Takze tech odhadovanych $30M, ktere firmu muze stat zdrazeni oceli nasledkem zavedeni cel, muze byt tim predposlednim hrebickem do rakve. Poslednim pak zrejme budou odvetne opatreni Evropy, ktera si vybere samozrejme slabsi kusy, jejichz ztrata bude bolet.
    https://www.theguardian.com/us-news/2018/mar/10/harley-davidson-tariffs-trump-motorcycles
    A zvyseni poctu pracovnich mist? Problemy pracovniho trhu USA nespocivaji ve vysoke nezamestnanosti a to uz nekolik let.
    https://data.bls.gov/timeseries/LNS14000000
    Takze mam-li shrnout sve postrehy neekonoma, US korporace, ktere se na invace zamerily, prosperuji, ty ktere na to kaslaly, jsou historii nebo nad hrobem. Uzavreni trhu muze jejich agonii kratkodobe prodlouzit, ale dlouhodobe se vrati cele ekonomice jako bumerang. Takze vlastne s poslednim odstavcem clanku souhlasim, jen bych se nebal jej formulovat ostreji, protoze bych se rad dovedel jedine o situaci, kdy protekcionismus mel dlouhodobe pozitivni ekonomicke dopady. Napada mne rozvoj cukrovarnictvi v monarchii kvuli Napoleonove blokade obchodu s trtinovym cukrem, ale to je dost stary priklad, navic by k tomu zrejme doslo tak jako tak, staci se podivat do zemi, ktere obchodovat mohly volne.

    Takze proc cely humbuk kolem obchodni valky? Nejspise jen jako domaci PR pro DT a jako nova vyjednavaci karta v zahranici, presne podle strategie popsane v The Art of the Deal. Jako by nebylo i mezinarodni PR, na kterem by mely USA pracovat.

    • František napsal:

      Děkuji za kvalitní komentář.
      Problém v úvahách o tom jak USA přišla o průmysl je v tom, že jsou chybné. To co se doopravdy stalo je, že korporace přenesly určité segmenty výroby a to hlavně ty na které stačí málo kvalifikovaná pracovní síla mimo USA. Tu nahradili na kvalifikaci pracovní síly náročnějším průmyslem jako je například letecký průmysl.

    • ČERT napsal:

      Dodal bych jenom jak píšete k tomu cukrovarnictví… To ale nebyl důsledek klasického protekcionismu, že by někdo chtěl chránit domácí výrobce, ale důsledek válečného stavu mezi Velkou Británií a napoleonskou Francií, která ovládala většinu Evropy (Napoleonova kontinentální blokáda, ale už předtím Britové blokovali námořní obchod Francie a jejích spojenců s Amerikou, odkud,
      resp. z tropických oblastí Karibiku, Brazílie apod. se dovážel do Evropy mj. i třtinový cukr) a prostě snah i ekonomicky poškodit nepřítele. A dalším rozhodujícím faktorem bylo, že právě teprve tehdy se zrovna objevila a plně prosadila technologie získávání cukru z cukrové řepy (i když ta se pěstovala už dávno předtím) – a tak to šlo „jedno s druhým“. Jak píšete, došlo by k tomu i tak… Vždyť na třtinu je v podstatě v celé Evropě v průměru už dost chladno a nikdy se ani v Evropě (s výjimkou jižního Španělska, snad Sicílie…) nepěstovala. A teď ještě v době, kdy to, vzhledem k technickým možnostem, bylo z Evropy třeba do karibské oblasti pořád ještě o dost „dál“ než dnes…
      Z poslední doby tedy stojí za připomenutí, jak zrovna náš cukrovarnický průmysl utrpěl v důsledku společného trhu EU, když se EU na pozadí širší mezinárodní otázky rozhodla redukovat výrobu cukru a odnesly to spíše její nové členské státy, ale to už je samozřejmě jiný problém, více než opačný tomu, o čem je článek…

  2. Petr Kaminsky napsal:

    Verim, ze az nebude prezidentovat Trump, skonci tyhle izolacionisticke tendence v USA.

  3. Nemec napsal:

    Pan Rozehnal má v mnohém pravdu. Ale nejde tak o cla ale jak se Trump prezentuje. Mezi přáteli se nevede válka ale jedná. Ale s nepřáteli se nejedná ale vede válka. Slabost USA je v nejednotnosti a špionáži . Včetně průmyslové špionáži v níž Čína vyniká.

  4. Dalibor Bartoš napsal:

    Všechny ekonomicky velmi vyvinuté státy mají jeden zásadní problém, a to je problém s tou částí obyvatelstva, která nemá předpoklady pro vysoce kvalitní pracovní místa, ale jsou schopni poskytovat jen svou primitivní práci lidských svalů. To ostatně máme i my u nás doma. Máme asi tak 200 000 nezaměstnaných, ale na druhé straně nám chybí lékaři, sestry, učitelé, a další vysoce erudovaní pracovníci ve všech profesích včetně IT. A my bereme tyto erudované pracovníky z jiných zemí, například z Ukrajiny, Bulharska a dalších, a tím oslabujeme ekonomiky těchto zemí. Přesně tak jak to USA dělaly minulých 70 let, kdy nakupovaly experty z celého světa a tím oslabili výzkum a vývoj po celém světě, a sami se dostali na světovou špičku.

    Snaha Trumpa zvednou cla je jen předem domluvená akce a přesně spočítaná. Výše cel je volena tak, aby se cena dováženého materiálu do USA rovnala či byla vyšší při výrobě těchto komodit v USA, a tak jistým podnikatelům Trump vlastně umožňuje zaměstnat ty Američany, kteří nic jiného dělat nemohou než jen pracovat svými svaly. Tedy Američtí hillbillies a red necks.

    Tím ovšem Trump splní svůj předvolební slib, který těmto lidem dal a bude oslavován jako mistr světa. I když tohle všechno bylo vymyšleno někým jiným a Trump je jen figurka , jen puppet on a string.

    Právě tak i ona „dohoda“ s Kimem je jen předem dohodnutí akce namířená proti Rusku. Stačí se podívat na mapu a uvidíte, že Severní Korea má krátkou hranici s Ruskem a od této hranice je to méně než 200 km do Vladivostoku, kde mají Rusové část svého vojenského námořnictva. Je to jen další akce USA proti Rusku, když se nepovedl trik s Ukrajinou, která by se stala členem NATO a pak by na Krymu parkovalo americké námořnictvo a mohlo Rusko provokovat neustále více a více. Tak tyto provokace USA vykonávají ze severu z pobaltí, a po dohodě s Kimem si USA jistě postaví další vojenskou základnu nedaleko Vladivostoku. Právě tak jako mají USA svou vojenskou základnu na Kubě.

    Veškerá akce, které provádí USA posledních cca 150 let jsou ve stejném duchu a to, být mistrem světa, mít nejsilnější armádu, na kterou si nikdo netroufne, okupovat všechny země kde je nějaké nerostné či jiné bohatství, skupování mozků z celého světa a tak dále. Tedy pomocí diplomacie, ekon omiky a tajných služeb svrhnou vždy tu nepovolnou vládu a nasadit si v dané zemi svého člověka, který udělá to, co po něm USA chtějí. A takových je mnoho. A nejen Mossadegh, kaddafí nebo Hussein, ale i v naší historii se ukazuje brutální vliv USA na naše lidi.

    A teď jinak. Znám Američany jako lidi dost dobře. A mám je rád. Ale něco jiného jsou Američané a něco jiného je Americká geopolitika světového olagarchicko-imperialistického ražení. USA vládne světu jako v antice vládl světu Řím.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies