Protivládní demonstrace, Praha 3.9.2022. Foto: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia

Aleš Rozehnal: Nepřátelé svobody jsou zatím v Česku marginální. I když zaplní Václavák

Napsal/a Aleš Rozehnal 5. října 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Média označují politické subjekty hlásící se k názorům prezentovaným na zářijových demonstracích na Václavském náměstí, s výjimkou KSČM, jako extrémní pravici. A politici těchto stran se takovému označení brání. A oprávněně – nejedná se totiž o extrémní pravici ani o extrémní levici, ale o strany extrémní prostomyslnosti.

Politici i veřejnost stále spekulují o tom, kdo se vlastně v září demonstrací na Václavském náměstí účastnil. Podle některých se jednalo o zoufalé lidi, kteří se bojí o svoji budoucnost a vyjadřují svoji nespokojenost s vládní politikou. Podle jiných šlo o prokremelské kolaboranty.

Vzhledem k tomu, že žádná evidence účastníků demonstrací neexistuje a ani z povahy věci existovat nemůže, je nutno dovodit složení účastníků podle toho, co se na demonstracích dělo.

Snadná řešení a volání po revoluci

Zcela nejviditelnějšími demonstranty byli komunisté, což bylo způsobeno zejména tím, že zhusta nesli rudé vlajky. O účast podporovatelů komunistické strany svědčí i vystoupení předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné nebo komunistického prezidentského kandidáta Josefa Skály.

Dále na jedné z demonstrací vystoupil Lubomír Volný, předseda strany VOLNÝ blok, šéfka Trikolory Zuzana Majerová, Miroslav Ševčík ze stejné strany, místopředseda Svobodných Miroslav Havrda, Jindřich Rajchl, předseda politické strany Právo Respekt Odbornost – PRO, Petra Rédová, bývalá kandidátka PRO do Senátu, jakož i Vladimíra Vítová, předsedkyně strany Aliance národních sil.

Významnými řečníky byli samozřejmě i politici SPD. Další vystupující je možno zařadit spíše mezi občanské aktivisty, kteří nejsou jednoznačně identifikovatelní s nějakou politickou silou.

Z přednesených projevů bylo jasné, že se nejedná pouze o protivládní demonstraci, ale že jde o protest proti politickému režimu panujícímu v České republice. Cílem by měla být „revoluce“, neboli „otočení politického směru v naší zemi o 180 stupňů“, konkrétně pak „vyhlášení neutrality a vyvázání se z poddanosti vůči EU, WHO či OSN“.

Podle zmiňovaných politiků a aktivistů existují na složité problémy jednoduchá řešení. Stačí například pouze ukončit obchodování na lipské burze, uzavřít smlouvu s Gazpromem, zastropovat, případně naopak nezastropovat ceny energií, neúčastnit se Green Dealu, přestat s podporou Ukrajiny, vystoupit z Evropské unie nebo snížit daně, a z České republiky se rázem stane druhé Švýcarsko.

Vládní politici tato řešení podle některých demonstrujících i řečníků na protestech nepřijímají buď proto, že jsou hloupí a neschopní, ale ještě spíše proto, že jsou zkorumpování Evropskou unií, Spojenými státy či Georgem Sorosem.

Plný Václavák vs. trpaslíci z pódia

Mají ale politické strany, které chtějí změnu politického systému v České republice, dostatečnou podporu na to, aby jejich hrozby změny režimu byly reálné?

O existenci strany VOLNÝ blok má po peripetiích se změnami názvu a rozpadem na tři subjekty povědomí jen velmi málo voličů. Ale i před tím se její reálná politická síla pohybovala kolem jednoho procenta voličů.

Trikolora nedokázala v parlamentních volbách překonat ani tři procenta, i když kandidovala společně se Svobodnými. Propadla i v letošních senátních volbách, a to i přesto, že nasadila do jednoho volebního obvodu svoji předsedkyni.

Politická strana Právo Respekt Odbornost – PRO je relativně novým subjektem, takže není divu, že se v seriózních volebních průzkumech vůbec neobjevuje. Už ale stačila naprosto pohořet v letošních senátních volbách, do kterých nasadila veškeré své hvězdy. Aliance národních sil skončila v posledních parlamentních volbách s volebním výsledkem 0,09% hlasů.

KSČM se lídrem změny režimu určitě nestane. Zabrání tomu stárnutí a postupný odchod komunistického voličstva.

Z výše uvedeného je vidět, že naprostá většina politiků vystupujících na demonstracích na Václavském náměstí zastupuje politické trpaslíky, jejichž dosah nejde o moc dál, než je počet demonstrantů fyzicky přítomných na těchto akcích. Jejich prohlášení, že příště bude v ulicích milion občanů a následovat bude generální stávka, tak působí spíše úsměvně.

Jedinou reálnou politickou silou, kterou můžeme se zářijovými demonstracemi spojovat, je SPD Tomia Okamury. I volební výsledky SPD ale ukazují, že styl politického primitivismu zaměřený na prostodušší voliče má svoje limity. Navíc jen v podstatě přebírá roli, kterou hráli v politice mizející komunisté.

Ti, kterým nevyhovuje svoboda

Skutečnost, že mluvčí, ale i demonstranti samotní mají pozitivní vztah ke kremelskému režimu, vyplývá z jejich protisystémového zaměření. Vladimír Putin vyhlásil válku Západu a jeho hodnotám, tedy demokracii, svobodě, liberalismu a vládě práva.

Stejné nepřátele mají i lidé vystupující na demonstracích. Z toho pramení jejich sympatie k ruské fašistické diktatuře. Vztah k putinovskému režimu samozřejmě není u všech stejný. Někteří jsou pouze asertivní, chtějí mít s Ruskem dobré vztahy, odebírat levný plyn a nepodporovat Ukrajinu. U některých se jedná o obdiv nebo přímo lásku.

Je třeba se smířit s tím, že v naší společnosti je určitý počet lidí, kterým nevyhovuje svobodný, demokratický režim. Zatím však naštěstí představují marginální politickou sílu.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)