Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Pixabay
Pixabay, ArmyAmber,

Afghánka popisuje, jak jí návrat Tálibánu změnil život. Úspěšná žena se bojí pomsty

Když islamistické hnutí Tálibán získalo koncem srpna kontrolu nad Afghánistánem, jeho mluvčí na první tiskové konferenci prohlásil, že ženy budou mít stejná práva jako muži. Dva měsíce poté už je jasné, že to byla lež. Většina žen, které byly před nástupem Tálibánu veřejně aktivní, se teď musí skrývat. Tálibánci se svými „seznamy hanby“ obcházejí jejich domy a rodiny, a ženy se tak opět po dvaceti letech stávají ve společnosti neviditelnými.

Khadíja (jméno redakce změnila kvůli bezpečnosti, pozn. red.) měla ještě před několika měsíci vyhlídky na nadějnou kariéru. Stoupala po žebříčku afghánské státní správy, za svou práci získala i několik ocenění. Od převzetí moci Tálibánem se ale její sny i plány sesypaly jako domeček z karet. Je prakticky neustále na útěku.

„Amnestie, kterou Tálibán udělal, je neuvěřitelný trik. Propuštění vrahové a násilníci se snaží pomstít. Nárůst vražd bývalých státních zaměstnanců je enormní,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Khadíja.

Vyřizování účtů

Popisuje tak situaci, kdy propuštění zločinci v rámci vyřizování účtů vyhledávají především žalobce a soudce, které pak buď rovnou zabijí nebo jim smrtí alespoň vyhrožují. Tálibán se tak prostřednictvím amnestovaných zbavuje pro něj nepohodlných představitelů bývalého „západního“ režimu.

„Tálibán nás označil jako západní otroky. Vládli jsme a soudili podle zákonů, které jsou podle nich v rozporu s islámskými hodnotami. Podle prohlášení Tálibánu je tedy legální nás zabíjet,“ popisuje Khadíja. Několik jejích kolegů už Tálibán odvedl z domu a nikdo neví, co se s nimi stalo. Další byli rovnou zavražděni.

Podle Khadíji není velká naděje, že by se situace zlepšila, Tálibán totiž tvrdí, že zprávy o násilí páchaném na bývalých státních zaměstnancích nejsou pravdivé, stejně jako pronásledování žen, které byly profesně aktivní. Jenže stejně tak Tálibán po převzetí moci sliboval, že zachová ženám právo na vzdělávání a povolí jim pracovat alespoň v profesích jako je zdravotnický personál nebo školství.

V současné chvíli můžou dívky navštěvovat školu do šesté třídy. Od sedmé třídy výš se zatím studentky do lavic vrátit nemohly. Stejně tak se většina žen nemohla vrátit do práce,“ upozorňuje Khadíja na rozpory mezi tím, jak situaci navenek prezentuje Tálibán a jaká je realita.

Matku zbičovali

Sama má velmi špatné vzpomínky už na první období vlády Tálibánu v druhé polovině devadesátých let.

„Otec byl tehdy asi šest měsíců ve vězení a matka nesměla pracovat mimo domov. Když Tálibán zjistil, že moje matka v našem domě tajně učí dívky, přišli tam, studentky zbili a mou matku zbičovali. Vyhrožovali, že zabijí celou rodinu, pokud neuposlechne jejich pravidel,“ vzpomíná Khadíja. Ženy tehdy nesměly ven z domu bez příbuzného mužského doprovodu – tzv. muharramu, obličej i tělo jim musela zakrývat burka.

„V říjnu 1996 Tálibán ženě amputoval palec, protože na něm měla lak na nehty. Tentýž rok bylo v Kábulu zatčeno 225 žen, které potrestali za nošení nevhodného oblečení. Když například taxikář vezl ženu bez muharramu, hrozilo mu vězení,“ popisuje Khadíja omezení, která ženám velmi komplikovala život za předchozí vlády Tálibánu a která se podle ní s nynějším ovládnutím Afghánistánu islamisty vrací zpět.

„Zatím je situace následující: ženy nesmí pracovat a univerzity jsou pro dívky zavřené. Když proti tomu ženy protestovaly, Tálibánci demonstrace rozehnali a protestující ženy a novináře zbili. Obáváme se, že nová pravidla zavedená současným režimem Afghánky znovu zbaví možnosti vzdělávat se, stejně jako účastnit se chodu společnosti politicky, společensky nebo ekonomicky,“ říká Khadíja. Na venkově je podle ní situace ještě horší než ve městech.

„V Tacháru Tálibové ukamenovali tři ženy za to, že nenosily burku. Zvěsti kolují také o ženách, které mučili jen proto, že nešly s muharramem. Pořád nám to připadá jako nějaký zlý sen, ze kterého bychom se chtěly rychle probudit,“ popisuje žena pocity z rychlé proměny atmosféry v zemi. Podle ní je nejhorší ztráta hodnot, které se za velkých obětí a úsilí mnoha lidí podařilo v Afghánistánu za posledních dvacet let vybudovat.

Cesta časem nazpět

„Ačkoliv jsme čelili spoustě problémů a možná se to zvenku ani tolik nejevilo, Afghánistán se za těch dvacet let ohromně posunul. Především v oblasti ženských práv, ale nejen v nich. Nicméně pokud budu jmenovat, co se vydobylo pro ženy, prakticky všechny státní samosprávy měly ženské zaměstnankyně, ženy řídily auta, pracovaly jako novinářky, moderátorky, poslankyně, ministryně ve vládě, směly chodit ven samy, aniž by byly obviňovány z kažení morálky. Ten posun byl obrovský,“ vypočítává Khadíja. Pokrok byl podle ní po dvaceti letech vidět všude.

„Teď se najednou vracíme do historie. Rok 2021 je jako rok nula. Jakoby předchozích dvacet let zmizelo. A mám obavu, že bude trvat velmi dlouho, než se naše země zase vrátí k nějakým hodnotám,“ odhaduje.

„Tálibán se nám teď snaží zavřít ústa, umlčet nás a my máme pocit, jako by se k nám svět otáčel zády. Je hrozně důležité, aby na nás svět nezapomněl. Vy teď musíte být naším hlasem, aby nás bylo alespoň vaším prostřednictvím slyšet,“ apeluje na ostatní země Khadíja. Jaký bude její další osud, sama neví. Skrývat léta se nedokáže a vycestovat ze země je teď téměř nemožné.

Líbil se vám tento text?
Podpořte nás převodem pomocí QR kódu

Naskenujte QR kód prostřednictvím své mobilní bankovní aplikace a zadejte částku dle libosti.

Děkujeme za podporu!
QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

11 komentářů

  1. petrph napsal:

    Tedy nerad na to upozorňuji, leč jak se i nedávno publikovalo, přes 90 procent lidí v Afghanistánu stejně vyznává islám a tedy i ženy muslimky tento způsob života uznávají, čili ani po návratu Talibánu se pro ně nic nemění – a ty tedy nyní navíc persekuovány (doufejme) nejsou a nebudou.
    V případě těch persekucí, hovoříme o poměrně úzkém procentu lidí, kteří odvrhli místní náboženské národní zvyklosti a rozhodli se žít podle západních, moderních svobod norem a svobod Ale – a jak se dalo předpokládat, tyto jim byly umožněny právě a jen pod přímou ochranou amerických okupačních vojsk, a potom padly. Je jistě správné, že právě na ty drastické případy se dnes upozorňuje, jenže pomoct už jim tam nemůžeme.

    Nerad v  tomto připomínám onen drsný moment z filmu „Bez dcerky neodejdu“, ve které Američanka , provdana za Iránce hledala v  Iránu pomoc na zahraniční ambasádě, leč tam jí řekli „sory jako, jste manželka Iránce, tak se hezky vraťte k jeho rodině“

    • Manitius napsal:

      Možná bychom se divili, jaký režim by nastal u nás, kdyby volby vyhrál vlastenec Okamura a do vlády si přizval Hampla, Bartoše, Semina, Tomského a jiné chytré pány.

      • petrph napsal:

        Okamura by určitě volby nevyhrál , leč vláda ANO + ČCSD + KSČM + SPD by se už složit mohla, pokud by ty strany udělaly to co pravice, tedy sdružily se do předvolebních koalic. To riziko bylo a velké.

        Nicméně, potom by taková situace nastala, záleželo by pak na legitimní síle Ústavního soudu, aby jim jejich protiústavní kroky okamžitě rušil, a pak tedy podobně na síle a nezávislosti veřejné správy a zejména bezpečnostních složek (i ty by měly být do jisté míry nezávislé na rozhodování vládních politiků), aby jim rovněž dokázaly čelit.
        SLovy klasika „nýčko se teprve hukáže“…Ale příliš bych na to nesázel..

      • A. S. Pergill napsal:

        Nic strašného by se nestalo. Jen tak trochu návrat k poměrům, které tu byly v devadesátých létech, kdy jsme nejvíc v novodobé historii šli nahoru jak v ekonomice, tak i v úrovni demokracie.

  2. Mirek napsal:

    Nebojte se. Uteče rok a z Talibánu budou naši věrní spojenci. Usekané palečky, ručičky vůbec nehrají roli.

  3. Radomír napsal:

    Za dvacet let okupace vojsky Američanů, států NATO a dalších se promrhalo na válčení proti odbojným Afgháncům na 2 biliony dolarů. Výsledkem nezpochybnitelným je, že vysoký počet Afghánců získal moderní vojenský výcvik, ale také moderní zbraně a know how, které mohou být použity nejen Tálibánem a nejen v Afghánistánu. Bohužel okupační vojska NATO a vládou USA placené žoldnéřské soukromé služby a zbrojíři si vydělali, generálové udělali kariéry a posbírali metály. Na to, aby okupační správa a zkorumpovaná loutková vláda proamerických narkoklanů umožnily Afgháncům živit se jinak než pěstováním máku a výrobou drog na export, se ale prostředky ani vůle za celých 20 let nenašly. Symbolické částky na práci reklamních „rekonstrukčních týmů“ nenahradily ani zlomkem ty škody, které působilo efektivní bombardování civilní infrastruktury a válečné akce. A výsledkem je zdevastovaná země se zmraženými aktivy v amerických bankách a s návratem k vládě Talibánu. Nyní už v pozici vítězných odbojářů, kteří ze země vyhnali cizí okupanty a kteří řeší, jak se vypořádat s těmi, kdo okupačním vojskům a loutkové zkorumpované vládě proamerických narkoklanů pomáhali. A návrat k zaostalým tradičním vztahům? Zcela logicky. Nebo by se Američané v podobné situaci na počátku 20. století, pokud by byli okupováni demokratičtější a nerasistickou mocností, nevrátili po porážce okupantů ke svým tradicím rasové segregace a diskriminace a k diskriminaci svých žen zbavených tehdy i volebního práva?

  4. petrph napsal:

    Bohužel, to je na tom smutné, někteří mediátoři se tomu pokoušejí bránit, leč říká a píše se to naprosto otevřeně, Amíci dopadli v Afghánistánu navlas stejně jako před půl stoletím ve Vietnamu.
    Už když v tom roce 2001, když po útoku na Twins tu invazi do Afghanistánu plánovali, jim měli říct všichni (déle sloužící) generálové, analytici, poradci, ale i vojenští historici, ale prakticky každý komu to myslí, „Proboha žádná dlouhodobá okupace, žádná „trvalá svoboda pod dozorem“, ale maximálně tak krátkou a efektivní akci, asi jako v případě Kuvajtu.
    Tomu, co se pak dělo se v podstatě nedalo zabránit . Možná dokonce sociologové (kteří studují vývoj společnosti, by dokázali západním politikům vysvětlit, i na jiných příkladech , proč se vývoj společnosti nedá takto, za přítomnosti (spřátelených, ani jiných ) okupačních vojsk trvale zvrátit.

    A pokud jde o historii UeSej, nepřál bych jim okupaci,, leč je nutné vidět, že u nich to byl dlouhodobý vývoj, ke kterému směřovali sami – už při vzniku koncem 18.století se vedly rozsáhlé diskuze elit o rovnoprávnosti menšin – ovšem tehdy se ještě dohodl neslaný kompromis.. o půl století později vedli občanskou válku, která se (krom jiného) týkala rasové otázky,
    A i další vývoj tam byl, v bojích o různá občanská práva dosti bouřlivý, ale to už se u nás, ani tam tak moc do hloubky nevyučuje. Dejme tomu, když se zeptáte někoho z dnešní omladiny, proč je na prvního května volno, kdo si asi vzpomene na Haymarketský masakr v Chicagu 1886?

    • A. S. Pergill napsal:

      V obou případech ovšem existoval politický tlak, aby se vzdali. V případě hnutí proti válce ve Vietnamu je prokázáno, že bylo řízeno a financováno KGB. A Američané odešli z Vietnamu poté, co byla válka z vojenského hlediska vyhraná.
      Jak je to s tím Afghánistanem se časem taky provalí. Nicméně je jasné, že pokud by mohli nasadit vojenskou sílu bez omezení (prosazovaných proislámistickými politiky), taky by nebyl problém tu válku vyhrát. IMHO by stačilo islamisty z Talíbanu odříznout od dodávek jídla a vody. ABC zbraně by to zvládly.

      • petrph napsal:

        Máte jistě pravdu v tom, že i v případě Vietnamu byl silný politický tlak odjinud – aby odešli.

        Právě proto, že tam Američané vojensky drželi a chránili ta silná centrální města, s  demo vládou a úřady. A taky bylo naprosto jasné, že až odejdou, tak tahle centra padnou , a stalo se. Stejně jako nyní v Afghanistánu .

        Ovšem vůbec se nedá dovozovat že by ve Vietnamu ta válka „..byla z vojenského hlediska vyhraná“ .

        jistě, Američané tehdy provedli několik úspěšných ofenzív mediálně to ohlásili, leč tohle vlastně prováděli opakovaně po celých 20 let.. Stejně jako takto s mediálním ohlasem potom poráželi Talibán v řadě ofenzív v  Afghánistánu.

        Mimochodem, že bych připomněl ještě starší reminiscenci, stejně jako francouzská vojska, prováděla a ohlašovala vítězné ofenzivy v Mexiku za krátké okupační vlády Maxmiliana I (nám známého Habsburka). Načež se pak sbalily a odjely. A Maxmiliána pak mexičtí povstalci zajali a pověsili…

        Btw – s tím závěrem můžete mít pravdu – proč se Američané nesoustředili na izolaci a likvidaci úkrytů Talibanu. Asi tak podobně, jako třeba že proč se ve Vietnamu více nesoustředili na přímou ostrahu hranic – vybudovat tam něco jako v Evropě Železnou oponu).. A na to se těžko hledá odpověď

        • A. S. Pergill napsal:

          Pařížské dohody, které formálně ukončily válku, jasně pravily, že Vietnam zůstane rozdělený na severní totalitní a jižní demokratickou část. Nicméně navzdory té dohodě, v souladu s níž se začali Američané stahovat, severovietnamci vtrhli na jih a začali masově vraždit. A USA byly politicky (za peníze KGB) paralyzovány natolik, že se jejich vojáci nemohli vrátit a k tomu dodržení Pařížských dohod severovietnamce donutit. IMHO by stačila i hrozba jadernými údery na severovietnamské cíle.

          • petrph napsal:

            Popisujete to velice správně, samozřejmě že Severní Vietnam předem počítal s tím že ty pařížské dohody nedodrží až americké armády z jihu odejdou.

            Ovšem, stejně bylo taky jasné, že Amíci už se pak nevrátí – to by totiž znamenalo rozjet celou tu nekonečnou válku znovu od začátku, a to už by se ani v USA nepodařilo prosadit ( z řady důvodů)-
            Takže a proto to memento v  Afghanistánu, kde to dopadlo némlich stejně

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaBělorusko