V článku 13 Listiny základních práv a svobod se mj. praví: „Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem (…). Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“

O porušení listovního tajemství podrobně pojednávají různé paragrafy trestního zákona, kde je také vymezena výše trestu. Ani zaměstnavatel nesmí podle Zákoníku práce kontrolovat zaměstnancům elektronickou korespondenci, natož ji dávat veřejně k dispozici, nebo dokonce na jejím základě zaměstnance postihovat. Případ by měla vyšetřit policie: zřejmě se jedná o trestný čin, který narušil ústavní právo okradených, jeho závažnost je o to hlubší, že se stal na půdě významné školy, kde už několik let probíhá ideový a poziční konflikt, přičemž e-maily „unikly“ výhradně ze schránek „některých pedagogů“ – totiž těch, kteří oponují současnému vedení.

Text byl napsán pro internetový časopis  Bubínek Revolveru. Publikujeme jej s laskavým svolením autora i vedení časopisu Revolver Revue.

Tento text není určen k dalšímu převzetí jinými médii. Mezititulky jsou redakční. Původní článek již na sociálních sítích vyvolal značnou polemiku, situace se mezitím dále vyvinula a autor se tématu bude dále věnovat. 

Slušně vychovaný člověk ví i bez znalosti zákona, že do soukromí druhých lidí nemá strkat nos a že cizí dopisy, ať už na papíře, nebo v elektronické podobě, se nesmějí číst ani krást. Pro novináře platí stejná pravidla slušnosti jako pro všechny ostatní: může narušit něčí privátní prostor jen velmi výjimečně, pokud má důvodné podezření, že dotyčný páchá zločin nebo jinak ohrožuje veřejný zájem. V článku Petra Vodseďálka čteme, že zloděj shromáždil ukradenou korespondenci do textového dokumentu s názvem Moc na FAMU I., „který má Deník N k dispozici“.

Vodseďálek dál upřesňuje, co všechno se v dokumentu nachází, a z ukradených e-mailů poměrně obsáhle neanonymně cituje. Není vůbec jasné, jakým veřejným zájmem si redakce Deníku N takové počínání – to jest zveřejnění vybraných úryvků z kradených e-mailů – ospravedlňuje. Chtěli příslušní pedagogové FAMU někam položit bombu? Chystali vraždu děkanky? Chtěli zfalšovat univerzitní volby nebo něčí studijní výsledky? Dopouštěli se korupce, padělání, podvodu nebo jiné hanebnosti? Nic takového z textu vyčíst nelze.

Anonymní zloděj vs. přičinliví akademici

Věc má i další žurnalistický rozměr: kdo působil v seriózních masmédiích, ten ví, že když se do redakce dostanou materiály obsahující diskreditační nebo domněle diskreditační neveřejné informace, nezávislá novinářská práce teprve začíná. Většinou otázkami: Máme vůbec právo s těmi informacemi nakládat? Jsou pravdivé? Jsou úplné? Co přesně z nich plyne? Proč je někdo vypustil na veřejnost? Koho poškozují a proč? Pokud je zveřejníme, nestaneme se pouze nástrojem užitým v nějakém mocenském či ideologickém boji nebo při vyřizování účtů?

Nezdá se, že by si v Deníku N takové a podobné otázky kladli – přistoupili k věci jako zaměstnanci bulvárního plátku, jimž kdosi dodal soukromé fotografie nahých celebrit. Anebo spíš jako prodloužená ruka jedné strany sporu, což naznačuje podlézavý Vodseďálkův rozhovor s děkankou FAMU Andreou Slovákovou, zveřejněný na denikn.cz 2. května, jehož se ještě dotknu o pár odstavců dál. Novinář má právo chránit svůj zdroj, nicméně v tomto případě by bylo docela zajímavé vědět, kdo dal Deníku N ukradené emaily „k dispozici“. Anonymní zloděj, nebo přičinliví akademici z té „správné“ strany?

Spor na FAMU se týká především směřování školy a pojetí výuky, vede napříč pedagogickým sborem i studentstvem. Není třeba ho při této příležitosti rozebírat a přiklánět se k těm či oněm, to je jiné téma. Stačí tu konstatování, že s různými kroky děkanky Slovákové nesympatizuje část pedagogů, z nichž někteří jsou vedoucími kateder a garanty studijních programů. Z textu v Deníku N vyplývá, že pedagogové, jimž byly vykradeny e-mailové schránky, si soukromě sdělovali kritické názory na konkrétní kroky vedení školy i na některé členy akademické obce a že se v určitých záležitostech domlouvali na společném postupu.

Člen AS, student Michal Jiřinec, z toho podle Deníku N vyvodil: „Z e-mailů je zřetelný cynismus vůči všem, zneužívání státních orgánů, akademického senátu a v neposlední řadě je z toho zřejmé naprosté pohrdání studenty i pedagogy, jen proto, že mají jiné názory než tato skupina. Tušil jsem některé souvislosti, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že ty věci můžou mít až takovou podobu. Viděl jsem v tom koordinaci skupiny pro cílený rozklad instituce.“

Právo na soukromí

Potíž je v tom, že článek Deníku N tento rozhorlený výklad o „skupině spiklenců“ ničím nepotvrzuje: z uveřejněných e-mailových citací je tak akorát zřejmé, že okradení učitelé, které spojuje určitá představa o tom, jak by FAMU neměla, a naopak měla vypadat, se spolu o škole dlouhodobě baví, vymezují se vůči vedení, probírají strategii proti oponentům, kterých si občas moc neváží, a jsou vůči nim v e-mailech sarkastičtí a ironičtí. Jinými slovy: spojují se, protože by chtěli zabránit tomu, co jim nevyhovuje.

To není samo o sobě ani hanebné, ani nepřípustné, je to běžné počínání nespokojených lidí v instituci – a jednoduše není uvěřitelné, že by aktuálně pohoršená a svatouškovsky vystupující druhá strana sporu nic podobného během vleklého konfliktu neprovozovala. Pedagog si navíc jistě může o svém nadřízeném, kolegovi nebo studentovi myslet, že je (kupříkladu) blb: nesmí to z dobrých důvodů říkat veřejně, a pokud jde o studenta, nesmí se to žádným způsobem projevovat ve výuce, ale v soukromí se snad může vyjadřovat, jak se mu zachce, právě proto, že je to soukromí, na které má právo – a naopak nikdo nemá právo mu to soukromí brát.

Student Jiřinec podle článku požadoval, aby se obsah ukradených e-mailů probíral na senátním plénu, a když u pedagogické části senátu neuspěl, přistoupil k činu a zveřejnil „materiál“ na facebooku. Když čtenář dospěje k této informaci, spadne mu čelist a jen tiše zírá, že student vysoké školy – podobně jako novinář obecně respektovaného deníku – buď nemá sebemenší ponětí o tom, že je-li něco privátní, nesmí s tím jako cizí člověk libovolně nakládat, nebo je mu to prostě jedno.

Čtenář si také říká, že pokud na FAMU panují takové poměry, pak je obtížné nemít jisté pochopení pro učitele, kteří na některé studenty pohlížejí s nedůvěrou, z níž činí jisté závěry (například bych se jim vůbec nedivil, pokud by si pomysleli, že student Jiřinec se zachoval jako čuně).

Odejdou „spiklenci“ raději sami?

Na konci článku přijde poslední „pumelice“, totiž vyjádření děkanky Slovákové, která sice odsuzuje „způsob zveřejnění“ e-mailů a „konzultuje možné právní kroky“, avšak četbu cizích dopisů si neodpustila, jejich obsahu se pečlivě věnuje a podle Deníku N navíc pravila, že „zveřejněné informace jsou velmi relevantní, a (…) že bude muset tyto skutečnosti řešit i z pozice zaměstnavatele a s ohledem na ‚kredibilitu školních orgánů‘“.

Poslední citace se opírá o výše zmíněný rozhovor z 2. května, v němž se pan Vodseďálek ani jednou nedotázal, nakolik děkanku znepokojuje, že na její škole kdosi krade pedagogům poštu, co s tím hodlá dělat a jestli už policie zahájila vyšetřování, nýbrž jí kladl návodné dotazy typu: „Když jste dostala do e-mailu dokument s názvem Moc na FAMU I., podle kterého se někteří pedagogové snaží obstruovat jednání akademického senátu, aby zablokovali ‚změny systému‘, nebo nevybíravě mluví o studentech a svých kolezích, kteří mají opačný názor než oni, překvapilo vás to?“ Nebo: „Jaké jsou podle vás důvody této koordinované opozice?“ Případně: „Souvisí to s vaší snahou o prostupnější a bezpečnější vzdělávací prostředí na FAMU?“

Tahle mediálně-akademická symbióza lidí bez zábran mě upřímně děsí. Co budou dělat, až jim přijde do e-mailů dokument Moc na FAMU II.? Nechají napsat Vodseďálka další článek, svolají nějaký „stranický výbor“ a vyhodí „koordinované spiklence“ z práce? Možná to nebude potřeba, protože „spiklenci“ raději školu opustí sami, aby se mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu a bezpečnějšímu. Na blogu na Aktuálně.cz píše Jan Štern, že vedoucí Katedry produkce na FAMU Karla Stojáková už dala výpověď, protože „odmítla dál pracovat v prostředí, kde se mafiánské praktiky zřejmě stávají běžným způsobem fungování“.