Zeman chce zrušit poplatky. Co dál s Českou televizi?

Napsal/a Aleš Rozehnal 7. března 2015
FacebookTwitterPocketE-mail

Prezident Miloš Zeman podpořil zrušení koncesionářských poplatků České televize. Vyslovil se pro „asignační model“, což podle něj znamená, že komu se pořady ČT nelíbí a nechce platit, mohl by peníze poslat na jiné veřejně prospěšné účely, třeba do zdravotnictví, školství či sociální péče.

Vzhledem k tomu, že prezident zřejmě nesleduje ten cíl, aby Česká televize zanikla, nabízí se otázka, jak by tedy mohla být financována při úplném nebo částečném výpadku příjmů z koncesionářských poplatků.

Varianta 1: Státní televize

Prvním možným modelem je napojení rozpočtu České televize na státní rozpočet. Nejvyšší správní soud označuje Českou televizi za veřejnoprávní korporaci, i když se spíše jedná o veřejnoprávní ústav. Napojení na státní rozpočet by znamenalo, že by se z veřejnoprávní korporace, resp. ústavu stala korporace, resp. ústav státní. Jakkoli to pro mnohé může znít nepředstavitelně, nemuselo by to znamenat zhoršení veřejné služby v oblasti vysílání, i když by se jednalo o model v Evropě téměř unikátní. Hranice mezi státními a veřejnoprávními vysilateli však stále zůstává neostrá, neboť moc zákonodárná vždy bude, byť nepřímo, ovlivňovat jmenování vedoucích představitelů veřejnoprávních médií, jakož i jejich rozpočet

V posledních letech je patrná snaha toto vměšování umenšovat. To je patrno např. z toho, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nemůže volit členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zcela dle své vůle, ale je závislá na návrzích jednotlivých zájmových skupin, ze kterých jsou však vyloučeny politické strany. (V praxi je toto opatření obcházeno, když mnohdy obskurní spolky navrhují předdohodnuté stranické favority.) Tato snaha je též vidět z návrhů na to, aby výše tzv. koncesionářských poplatků nebyla vázána na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, ale aby byl zakotven určitý mechanismus jejich automatického zvyšování (např. v závislosti na inflaci). Velmi hrubě můžeme státního vysilatele od veřejnoprávního vysilatele odlišit tak, že v případě veřejnoprávního provozovatele vysílání se jedná o entitu sice zřízenou státem na základě zákona, která však není státem řízena a neplní státní objednávku.

Veřejnoprávní provozovatel vysílání žije vlastním, na státu do určité míry nezávislým životem a je řízen veřejností prostřednictvím svých zastupitelů. Na druhou stranu je ovšem zapotřebí vidět úskalí tohoto pojetí, neboť jediní autentičtí zastupitelé veřejnosti jsou obsaženi v zastupitelských sborech. Nemusí se nám to líbit, ale Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, což je navýsost politické těleso, je nejreprezentativnějším představitelem zájmů všech našich občanů. Nezávislost veřejnoprávního média na státní moc tak nikdy nemůže být absolutní.

Obsazování zastupitelských sborů je u nás založeno na svobodné soutěži politických stran a přímé řízení veřejnoprávních vysilatelů zastupitelskými sbory by vyvolalo negativní reakci poukazující na politizaci a stranickost, popř. provládnost veřejnoprávních médií. Upozadění těchto zastupitelských sborů by ale na druhé straně znamenalo, že veřejnoprávní instituce nebudou řízeny nikým, resp. budou sloužit zájmům svého vedení a zaměstnanců. Prosazování projevu vůle veřejnosti prostřednictvím jiných než zastupitelských sborů by pak vedlo k vytvoření elit, které by si osobovaly právo tyto instituce vést, a to třeba už jen z tohoto důvodu, že je „o nich více slyšet.“

Varianta 2: Financování z reklamy

Další z variant je poskytnout České televizi možnost, aby si pokles příjmů z koncesionářských poplatků sanovala prodejem reklamy ve svém vysílání. Ani taková možnost by neznamenala žádnou tragédii.  Problémem však je, že Česká televize má produkovat tzv. veřejnou službu v oblasti televizního vysílání, což je ze své povahy veřejný statek (jako je např. bezpečnost občanů či obrana státu).

Veřejná služba v oblasti vysílání by si měla zachovat svoji speciální sociální úlohu, která spočívá v poskytování základních obecných služeb včetně nabídky zpráv, vzdělávacích, kulturních a zábavných programů určených různým kategoriím veřejnosti. Je skutečností, že rozdíl mezi veřejnoprávním a komerčním vysíláním stále více stírá a dochází k takzvanému „sbližování programů“, na úkor kvality programů nabízených veřejnoprávním vysíláním. Je samozřejmě důležité, aby provozovatelé veřejnoprávního vysílání nabízeli zábavné programy a snažili se získat co nejširší publikum, zároveň je však třeba zajistit odlišnost obsahu veřejnoprávního vysílání jako celku od komerční produkce.

Kapitalistický trh funguje velmi dobře, ale selhává tam, kde má produkovat veřejný statek. Pokud by byla tvorba veřejného statku financována příjmy z  podnikatelské (komerční) činnosti České televize, bylo by obtížné očekávat, že takovou úlohu splní. Konečným důsledkem může být nízká kvalita programů a přílišné spoléhání na pořady oslovující masy a generující výnosy, což není v souladu s úlohou veřejné služby.  Ze samé své podstaty by se mělo veřejnoprávní vysílání zodpovídat celé společnosti, neboť jeho úkolem je sloužit celé veřejnosti a v mnoha případech je alespoň zčásti financováno z veřejných zdrojů. Jedinou možností by pak samozřejmě bylo Českou televizi povinnosti poskytovat veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zcela zbavit.

Myšlenka zrušení koncesionářských poplatků čas od času zazní a vypadá lákavě. Je však třeba říct, jaké bude pokračování této myšlenky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)