Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Zákulisí korupce: Jak policie dostala Davida Ratha

 -   - 

Rath Autor: Facebook Davida Ratha

Na podzim 2011 se mi ozval můj dlouholetý zdroj Libor Gregor, bývalý policista, který se po odchodu do civilu začal živit jako soukromý detektiv… Tak popisuje tehdejší vedoucí serveru Lidovky.cz  Radek Kedroň úplný začátek úplatkářské aféry bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Autor knihy Operace Rath v následujícím článku líčí zákulisí vyšetřování známé kauzy z pohledu investigativního novináře, který celou dobu “byl u toho”. Materiál vznikl v rámci projektu Informací proti korupci, na jehož realizaci se podílel i HlídacíPes.org.


Na podzim 2011 se mi ozval můj dlouholetý zdroj Libor Gregor, bývalý policista, který se po odchodu do civilu začal živit jako soukromý detektiv. Vylíčil mi, že soutěž na dvousetmilionovou rekonstrukci buštěhradského zámku má podle jeho informací- předem jistého vítěze – firmu Konstruktiva Branko. Chtěl se mnou zkonzultovat, jak má dál postupovat.

Přemýšlel, zda má podezření oznámit úřadům. Pražským státním zástupcům ani policistům však nevěřil. V jednu chvíli jsme dokonce dospěli k rozhodnutí, že o připravované tuneláži napíši článek. Nikoho sice nechytí za ruku, ale veřejné peníze zůstanou uchráněny. Možná. Oba jsme věděli, že je to špatná varianta.


Informací proti korupci

Projekt, v rámci kterého uznávaní novináři na deseti konkrétních kauzách seznamují čtenáře se zákulisím své práce. Do projektu se zapojili Eliška Hradilková Bártová (HlídacíPes.org), Jana Neumannová (Reportéři ČT), Robert Břešťan (HlídacíPes.org), Jan Hrbáček (Euro), Radek Kedroň (ex Lidovky.cz), Lukáš Landa (Reportéři ČT),  Robert Malecký (HlídacíPes.org).


Proto se nakonec Gregor rozjel na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna. Pár dní na to se Gregorovi ozvali policisté, kteří do Prahy přišli z Ústeckého kraje a neměli tak na metropolitní politické kruhy vypěstované vazby. Přesto jsme tehdy nevěřili, že kauza může vyústit až v zatčení Davida Ratha. Zvlášť když byl chráněn poslaneckou imunitou a na svém úřadě zaměstnával několik bývalých policistů, kteří měli stále dobré kontakty v policejním sboru.

Já jsem mezitím schraňoval dokumenty. Získal jsem například projekt opravy zámku, a to jak jeho zmanipulovanou, tak původní podobu. Sepsal jsem seznam podezřelých. Vše jsem uložil do šuplíku a vytáhl až 14. května 2012, kdy byl David Rath zatčen s krabicí se sedmi miliony korun. Jeden z kolegů mi po zásahu v legraci řekl: „Kdybys Ratha varoval, mohl jsi být v balíku.“

Mohl jsi být boháč…

Když se případ ocitl na titulních stránkách, měli jsme náskok a na serveru Lidovky.cz a v Lidových novinách jsme zveřejňovali původní zprávy. Díky tomu, že jsem se shodou náhod ocitl na samém začátku případu, jsem mohl takřka okamžitě vyloučit mýty, které kolem kauzy v zoufalství vršil David Rath.

Třeba tezi, že stíhání si objednal exministr vnitra Jan Kubice a Gregor posloužil pouze jako prodloužená ruka. Totiž: Gregor se s Kubicem – jemně řečeno – nikdy nemuseli, Gregor na něj dokonce svého času podal trestní oznámení. „Kdyby to bylo na politickou objednávku, tak se veřejnost nikdy nedozví, kdo to oznámil,” glosoval to tehdy Gregor.

Pár dní po Rathově zatčení se přitom začalo jeho jméno veřejně skloňovat a on se musel čas skrývat. Pořídil jsem s ním tenkrát rozhovor, v němž se velmi ostře ohradil proti tomu, že jeho jméno uniklo z vyšetřovacího spisu. Vše se obrátilo proti němu. Mělo to přímý dopad na jeho rodinu i živnost. Přišel o klienty, kauza dostihla i jeho syna – měl problémy v zaměstnání.

Rathova pavučina

Další tři roky jsem případ sledoval a scházel se se zdroji, snažil se mluvit se všemi aktéry příběhu. Zpovídal jsem úředníky středočeského hejtmanství, stavaře i obchodníky se zdravotnickým materiálem. Některá svědectví posloužila pouze jako background, z některých vznikla unikátní interview. Projektant Vladislav Procházka, jemuž Rath a spol. říkali Padouch, kupříkladu popsal, jak odmítl podepsat předražený projekt.

Během tohoto rozhovoru jsem nicméně pochopil, že v téhle partii nejsou jen černé a bílé figury – Procházka podle všeho se skupinou léta spolupracoval a na „zadní“ se postavil až při akci v Buštěhradě. Vyžádal jsem si přes dvě desítky soudních rozhodnutí z jednotlivých fází případu (některé z nich jsou dostupné on-line v naší digitální knihovně dokumentů), s pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím jsem doloval dokumenty, které se vztahovaly nejen k samotnému případu, ale pomáhaly pochopit pavučinu vztahů, které v byrokratickém světě Rath uštrikoval.

Shromáždil jsem například přehledy jeho služebních cest i další podezřelé kontrakty na středočeském hejtmanství, které unikly policejní pozornosti. Mimo jiné jsme zkoumali, z čeho si Rathova spolupracovnice Johana Novotná pořídila luxusní byt za 12 milionů korun – bez hypotéky. Část policejních dokumentů jsem získal naprosto legální cestou – právě s pomocí infozákona. Vyšetřovatelé totiž například usnesení o zahájení trestního stíhání uložili na katastru nemovitostí, když nechali stíhaným zmrazit majetek.

Odposlechy? Chybí kontext

Především péčí advokátů a poslanců z mandátového výboru, kteří při rozhodování o Rathově imunitě nahlédli do spisu, se začaly v médiích objevovat útržky odposlechů, kteří policisté při vyšetřování pořídili. Pochopitelně i můj tým se je snažil získávat a postupně je i uveřejňoval.

Víc mě ale zajímal příběh – okolnosti, za nichž byla odposlechnutá slova vyřčena. Nakonec jsem měl možnost prostudovat si přepisy odposlechů, výpovědi svědků a další důvěrné policejní protokoly. V soudní síni jsem sledoval videozáznamy ze zatýkání a poslouchal stěžejní pasáže odposlechnutých hovorů.

Bez znalosti kontextu však uniklé odposlechy často nedávaly smysl, případně umožňovaly divoké výklady. Příklad? Kateřina Pancová a Petr Kott, Rathovi nejbližší spolupracovníci, se v odposlouchávané kanceláři bavili o tom, že by měli jít překontrolovat „satelity“ na střeše nedaleké základní školy. Z jejich slov bylo znát, že se bojí policie. A proč zrovna půda školy?

Později jsem na to přišel: vyšetřovatelé na půdu namontovali takzvaný převaděč, který přenášel signál ze štěnice v kanceláři do policejní centrály. Celou operaci přitom „vykecala“ ředitelka školy. Detaily rozsahem ojedinělé kauzy jsem postupem času rozebíral s řadou státních zástupců a policejních důstojníků všech útvarů, které se kdy do případu zapojily. Pokoušel jsem se co nejpřesněji popsat metody policejní práce.

Pro představu: díky těmto kontaktům jsem mohl rozporovat Rathovo tvrzení, že v jeho kauze šlo o bezprecedentní masivní nasazení prostorových odposlechů. Jak jsem zjistil, štěnice byly jen tři. Víc techniky vyšetřovací tým nedostal. Jedna byla v kanceláři Kateřiny Pancové, druhá v její kuchyni a třetí v její domácí pracovně. Část poznatků jsem po zralé úvaze přesto nezveřejnil.

Ty nejdelikátnější technické finesy skrytého vyšetřování jsem záměrně nepoužil, abych neztížil rozkrývání dalších případů. I tak mi však část policistů vyčítala, že jsem v knize až příliš poodhalil způsoby jejich práce.

Kde začíná privátní zóna?

Několikrát jsem musel řešit otázku, zda již nezacházím do zcela privátní zóny a v odposleších nezveřejňujeme intimnosti, které s případem nesouvisejí. Příklad: Kott své partnerce Pancové líčil svůj plán na následující den slovy: „Já udělám ten nákup, přijedu domů, voholím si ptáka, cha cha, spočítám tam něco.“ Pancová však neodpovídala, a proto znova zopakoval: „Hele to je program, viď? Ráno jedu na rentgen, aby mi prohlídli prdel, pak nakoupím, pak si voholím ptáka, rozdělím dvanáct mega, che.“

Policisté odposlech do spisu zařadili především kvůli „rozdělování dvanácti mega“. Zmíněnou pasáž jsme přesto ve zpravodajství nepřetiskovali. Tedy až do okamžiku, kdy zazněla u soudu a Kott vydal jedno z mála prohlášeních. „Má to ukázat, jak jsme amorální!“ vykřikl tehdy málem. Podle některých komentátorů měli vyšetřovatelé z odposlechů části věnované zkrášlování Kottova ohanbí vystříhat.

Obhájci v čele s Rathem zase trvali na přehrávání kompletních, nesestříhaných odposlechů. Aby je nikdo nemohl manipulovat…

Nebyla to jediná pochybnost, kterou jsem nad přepisy odposlechů zažíval. Třeba když se Kott s Pancovou doma pohádali a vsadili se o milion. O milion korun. Přímo s kauzou to nesouviselo, ale v které domácnosti se běžně sází o milion? Anebo když Kott přinesl domů miliony v kufříku a Pancová mu po přepočítání bankovek připomínala, ať neopomene uplatnit stokorunový slevový kupon v supermarketu.

Ve zpravodajství jsme tyto “hlášky” nepoužili. Pracoval jsem s nimi teprve až v knize. Tam podle mého přesvědčení patřily, neboť vypovídaly o jejich motivaci, o vztahu k penězům… Zkrátka jasně ukazovaly morální kvality lidí, kteří přerozdělovali veřejné peníze. Často hlavně do svých kapes.

Správný čas na knížku

Poslední dilema, které mě čekalo, bylo načasování knihy. Tím, že se případ táhl přes tři roky, veřejnost začala být skandálem unavená a osudy bývalého hejtmana a poslance zmizely z titulních stran. Knížku jsem mohl vydat už během vyšetřování – tak, jak to ostatně učinila kolegyně Sabina Slonková, která v knize Spis Rath přetiskla především přepisy odposlechů.

Chtěl jsem se ale vyhnout situaci, kdy by knihu obžalovaní využili ve svůj prospěch a tvrdili by, že se snažím ovlivnit probíhající soud. Operace Rath proto vyšla až po prvoinstančním rozsudku, kdy již – právní řečí – „všechny důkazy byly provedeny“.

Radek Kedroň

Autor je bývalým vedoucím serveru Lidovky.cz. V současné době šéfuje zpravodajskému webu Českého rozhlasu. V srpnu 2015 vydal knihu Operace Rath. Pohled do zákulisí vyšetřování

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (12)
  1. petrph napsal - dne 14.7.2016

    Gratuluji a děkuji.. Snad jen povzdechnutí, že tato podrobná i nebezpečná práce médií měla být jen podkladem ještě podrobnější a preciznější práce justice – směrem ke spravedlivému potrestání pachatelů. Tedy rozumějme justice jak policie, státních zastupitelství – i soudců všech stupňů. Ono je pak skutečně smutné, když se má vydávat kniha popisující události z roku 2011 a dodnes neznáme právní konec té aféry – pan Rath dosud nebyl pravomocně odsouzen..

  2. bývalý zastupitel napsal - dne 14.7.2016

    Vážený pane Redaktore, jste součástí druhu novinářů, jejich úsilí si zaslouží pozornost i uznání. Zde konkrétně proto, že se neváháte zabývat korupcí, či obecně neřádstvy na komunální úrovni.
    Asi není mnoho čtenářů,kteří si uvědomují rozdíl mezi výkony veřejných funkcí mandatářů/zákonodárců – versus mandatářů/zastupitelů při výkonu samostatné působnosti samosprávců obcí, měst, krajů či městských částí.
    Nejen na popisovaném případu p. MUDr. Ratha vychází najevo, že(zřejmě účelově,komunálními zákony v r. 2000)byla pro komunální manipulace připravena živná půda. Detaily mohu snadno doložit, zde není prostor. Nejpodstatnější na problému je k zákonem udělovaným rozhodovacím pravomocem orgánů chybějící, resp. zcela neúčinná zpětná kontrolní a dozorová vazba.
    K meritu oslovení: Když už se nově, v Obč. zákonníku (s dosahem do samospráv) zákonodátcům “podařilo” takovou zpětnou vazbu nastavit, – je na pováženou, že se v některých, asi mnoha samosprávách daří stavět většínová rozhodování(bezbřehou samostatnou kolektivní působnost)nad zákon. A přitom se řešení problému zdá být, nejsnáze za pomoci médii jednoduché. Pokud z § 159 NOZ ( 89 /2012 Sb.)vychází zastupitelská osobní odpovědnost za rozhodování mandatářů s úplnou znalostí projednávaných problémů,- pak přece v logice věci musí mít zastupovaní/mandanté/občané/voliči právo žádat své, na omezené období zvolené zastupitele o vysvětlení proč tak, či onak rozhodl,jak hlasoval.
    Vážený pane redaktore, myslíte, že bych si mohl dovolit požádat Vás, či Vaším prostřednictvím věrohodné novináře o pozornost k zákonu, který v § 159 (jako první vlaštovka)preventivně a směrem ke skutečné transparentnosti poměrně snadno řeší? Souběžné samozřejmě přináší nezbytné zásahy kupř. do pravidel jednání (do JŘ), neboť osobní zodpovědnost lze dovozovat/vyžadovat pouze v těch samosprávách, kde je rozhodování/ hlasování zaznamenáváno jmenovitě. A takovou povinnost komunální zákony neukládají a vedení radnic se hájí výkladem ústavního pořádku, ve smyslu – ” co není zákonem výslovně uloženo” – nemusí dělat!
    Přivítal bych krátkou zpětnou reakci, k níž jsem na výzvu připraven doplnit konkréta.

  3. Kokeš napsal - dne 14.7.2016

    Nevím, zda p. Rath cosi odcizil pro svoji potřebu. Nicméně jeho odhalení a souzení bylo nadstadardní s ohledem na užité prostředky i lidi. Není mi jasné, proč podobný postup nebyl užit proti politikům rovněž s podezřením na podivné transakce řádově vyšší hodnoty. Na př. prodej majetku p. Bakalovi a nutnost státem sanovat škody, když zisk byl odsát. Tedy lze připustit účelovost, že někomu něco udělal (co vím, tak se hádal s. p. Kalouskem). Ovšem p. Rath také koupil středověký traktát o hornictví, nechal udělat kopii říšské koruny a chtěl opravit onen zámek. Takže připustím-li, že řádově jednotky miliómů zcizil, tak kde jsou ti ostatní loupežníci.

  4. Němec napsal - dne 14.7.2016

    Pan Rath tvrdí, že je nevinen. Lidé v okolí ho měli rádi a tvrdili, že pro ně něco udělal. Toto jsou fakta. Soukromý detektiv pracuje na něčí zakázku za peníze a morálka ho nemusí zajímat. Nahrávky a odposlechy jdou lehce zfalšovat. Na kriminalitu máme polici a ne novináře a spisovatele. Novináři a spisovatelé jsou odkázaní na cizí zdroje, které nemusí být pravdivé. Soudci mají obrovskou pravomoc a mohou s klidem Angličana rozhodovat jak se vyspí. Nám se něco nakuká a je na nás jak se s tím vypořádáme. Doktor je v base a Šlachta v televizi.

  5. Vlaďka napsal - dne 15.7.2016

    Pracuji v knihovně. Ráda bych vaši knihu zařadila do fondu, přestože, jak zjišťuji, vyšla již před rokem. Je ještě běžně k sehnání? Naši dodavatelé nám ji nenabídli? Děkuji za odpověď na e-mail.

    • Robert Břešťan napsal - dne 15.7.2016

      Dobrý den, postoupíme autorovi.

      • V. napsal - dne 15.7.2016

        Děkuji a přeji krásný den 🙂

  6. Alexandr Rovný napsal - dne 16.7.2016

    Ani hlídací pejskové nejsou v současné realitě vyjímkou.Jsou dobří hlídači těch, co je krmí a v mém případě to je organizovaný zločin v nejvyšších patrech vedení státu. Obyčejní šmejdové z cechu černé královny, jak píše zlodějíček Dráth.

  7. Herodes napsal - dne 16.7.2016

    Mrs. Clinton se ohledne soukr. emailů s taj. informacemi hájí, že to tehdy bylo obvyklé. Trestána nebude. Tak jako jini hejtmani, kteří např. rozprodali v ČR nemocnice v ceně stovek milionů doslova za pusu. Rath měl jen špatný odhad, když se opakovaně strefoval v parlamentu do Kalouska, ktery fackoval na ulici studenta. Autor knihy o Rathovi ať počítá_kolik Kč stál hon na Ratha=100 lidí půl roku, platy, auta, benzín, technika atd. Velice skromný odhad je cca 50 milionů. To nebylo vyšetřování- to byla přímo inkvizice. Proč ten úcelový zájem..? To však nezajímá žádného novináře! Asi proto vám dnes tak málo lidí věří! Ještě že vám to nevadí, jednodušší je házet špínu a hrát si na spravedlné! A to v argumentech jen střílím od pasu – chtít taky myslet_to je na novináře v CR přímo nelidský úkol. Nejde o fandovství k Rathovi, ale takový lynč si nezasloužil!

    • Josef napsal - dne 18.7.2016

      Musím s vámi Herodesi souhlasit. MUDr. Rath jistě nemá svědomí čisté. Bydlím ve středočeském kraji a vím, co se tu povídá o předchůdci Davida Ratha, tedy o panu Petru Bendlovi. Vypadá to, že David Rath pouze nasedl do rozjetého vlaku, který v daleko větším měřítku rozjel zmíněný Petr Bendl. Jak to, že bylo vynaloženo takové enormní úsilí, aby byl David Rath přistižen při něčem nekalém a po Petru Bendlovi neštěkl pes???? Tak trochu mi to připadá, jako by za srážku vlaku byl stíhán cestující v tom vlaku sedící, ale strojvůdce, který ten vlak rozjel, zůstal nepotrestán. Něco mi tu velmi silně nesedí.

    • Petr Harabaska napsal - dne 19.7.2016

      Dr. Rath jistě není žádné neviňátko s mléčným chrupem. Je jen jedním z mnoha. Přitom se ale přišlo jen na něj. Udělal jenom tu chybu, že nepozdravil u vrbiček. Jinak by si ho naše bdělá policie ani pozorná obec žurnalistická a literátská ani nevšimla. Protože i zde platí: Quod licet Jovi non licet bovi. A tím, že u těch vrbiček nepozdravil, prokázal se Dr. Rath být spíše tím volem.

  8. Petr Harabaska napsal - dne 19.7.2016

    Vážený pane redaktore. Zasloužíte si skutečně velký respekt. Fungujete jako redaktor a současně cenzor. Každý novinář je posluhou někoho. Komu posluhujete vy?