Týden, Matěj Slávik,

Začít podnikat je vlastně nerozum, říká úspěšný podnikatel Fischer

Napsal/a Robert Břešťan 27. července 2015

Úspěšný podnikatel, „izraelský Baťa“, Eli Fischer je rodák z Karlových Varů. S rodiči stihl před válkou včas utéct do Izraele, kde z nuly vybudoval úspěšnou firmu, která chce nyní uspět i v Česku.

„Z Karlových Varů, kde jsem se narodil, si nic nepamatuji, byly mi tři roky, když jsme s rodiči odjeli,“ vypráví Fischer. Do Tel Avivu jejich loď doplula 15. března 1939. Fischerovi tím začal nový život. Jeho výsledkem je celosvětově úspěšná izraelská firma vyrábějící zdravotní a kosmetické produkty. „Mrzí mě, že jsme v desítkách zemí po světě a zrovna v Česku zatím ne. Hledáme distributora a v ideálním případě i partnera pro výrobu našich produktů přímo tady,“ říká Eli Fischer.

  • Vy a vaše rodina jste měli docela štěstí. Lépe řečeno, vaši rodiče měli dobrý odhad věcí příštích…

Po podepsání Mnichovské dohody rodičům bylo jasné, co nastane. Během několika týdnů jsme odešli do Prahy a tam čekali na vyřízení víz do Palestiny. Byl to začátek úplně nového života a díky tomu také nepatříme mezi oběti holocaustu. Moje babička ale zemřela v Terezíně, i když má teta, dnes již téměř stoletá, přežila a dosud žije v Praze.

  • Dá se říct, že do Česka sahají i vaše profesní kořeny? Přečetl jsem si, že s vědou a medicínou měli ve vaší rodině co do činění už tři generace před vámi.

Můj děda i otec vystudovali medicínu na Karlově univerzitě, to je pravda. I já jsem nejprve v Tel Avivu a poté v Kalifornii studoval medicínu. Můj otec už před sto lety publikoval některé vědecké články a já později také. A pokračuji vlastně i v linii z druhé strany, kde zase byli továrníci, majitelé porcelánky v Dubí. I já jsem rozjel fabriku, i když na farmaceutické výrobky.

Izraelský Baťa? Asi ano

  • Skutečně jste svůj byznys začal s vypůjčenými pěti tisíci dolary v kapse?

S pěti tisíci a s manželkou po boku. Po studiích jsme se vrátili z Ameriky, pronajali si sto metrů čtverečních a začali takhle ve dvou. Dnes máme kolem sebe pár tisíc lidí, laboratoře, továrny, a jsme ve třiceti zemích světa. Najdete nás, naše výrobky, ve většině špičkových nemocnic v USA, Francii, Británii, Austrálii… Nedávno jsme oslavili 50 let existence naší firmy, tím se v Izraeli může pochlubit málokdo.

  • V řadě zemí ale svoje výrobky prodáváte pod privátními značkami velkých řetězců, drogerií… Znamená to, že Dr. Fischer, i když ne přímo pod tímto jménem, je už i v Česku?

Zatím ne. To je důvod, proč tu jsme už poněkolikáté v krátké době. Měli jsme už řadu setkání s firmami, s nimiž bychom mohli spolupracovat při vstupu na český trh. Mrzí mě, že jsme v desítkách zemí po světě a zrovna v Česku zatím ne. Hledáme distributora a v ideálním případě i partnera pro výrobu našich produktů přímo tady.

  • Vy jste šel na trh už od počátku s tím, že dáváte všanc svoje vlastní jméno, Dr. Fischer. Chápete to jako závazek, jako něco, co předurčuje styl vašeho podnikání?

Zcela jistě ano. Před tím, než jsme firmu založili, jsem byl v USA, působil jsem tam na univerzitě, kde jsem mimochodem vyvinul jedny z prvních očních kapek působících proti glaukomu, zelenému zákalu. Dnes už jsou překonané, ale dlouho byly hlavním způsobem léčby. Každopádně než jsem odjel zpět do Izraele, bavil jsme se s kolegy o tom, že začnu podnikat a řešili jsme i jméno pro firmu. A nakonec jsem si řekl, proč vymýšlet nějaké přírodní či exotická jména, když ji můžeme pojmenovat po sobě. Chápu to od té doby skutečně jako závazek. Když by se něco stalo, kdybych prováděl něco nekalého, podváděl, všichni by věděli, že já jsem ten doktor Fischer, nemohl bych vyjít na ulici.

  • Slyšel jsem, že jste svého druhu izraelský Baťa, aspoň co se týče toho, jak působíte na své zaměstnance a zapojujete je do života firmy. Je to tak?

To byste se asi musel zeptat jich, jak se u nás cítí. Ale je pravda, že asi děláme řadu věcí nad rámec běžných vztahů. Když mají i soukromé problémy, snažíme se jim pomoct. Právě tady začíná ta naše sociální zodpovědnost. Jen v Izraeli máme tisícovku zaměstnanců a jsou to Židé, Arabové, muslimové, křesťané… Asi jim neplatíme víc než ostatní, ale jsme féroví a dveře k vedení společnosti má u nás otevřený každý, třeba i uklízečka. Platí to i ve vztahu k našim dodavatelům. Ve světě je poměrně běžné, že firma dodavatele často střídá, když někdo jiný nabídne o něco lepší cenu. My to tak neděláme. Budujeme si dlouhodobé vztahy.

Budoucnost: genetický inženýring

  • Pohybujete se ovšem v oboru farmacie, s nímž se pojí i řada velkých korupčních skandálů, uplácení lékařů, aby předepisovaly konkrétní léky a přípravky…

Nikdy jsme nikomu nedali žádný úplatek. To prostě neděláme a dělat nebudeme. Nemusíme si doktory kupovat.

  • Dobře, ale není těžké konkurovat firmám, které třeba volí i ty méně čisté postupy?

Konkurence je vždycky těžká. Ale nemá to nic společného s korupcí či jinými nekalými praktikami. My soutěžíme kvalitou a dobrou pověstí. Těší mne, že můžu s čistým svědomím v noci klidně spát.

  • V čem vidíte budoucnost, či naději, pro váš obor i medicínu obecně? Často se mluví o návratu k přírodním produktům, nyní je populární léčebné konopí…

Myslím, že za deset let bude medicína úplně jiná než dnes Bude výrazně více individualizovaná a to i v oborech jako třeba onkologie. Je jasné, že každý jsme jiný a každý potřebujeme trochu jiný přístup, třeba i v tom, jaké množství radiace se použije při léčbě rakoviny. Velkou roli v tom bude hrát i genetika a lepší porozumění a prozkoumání genetických dispozic jednotlivých lidí. Genetický inženýring bude v proměně medicíny zásadní. S tím bude souviset i důraz na individuální preventivní medicínu. A boom očekávám i v oboru antiageingu, prodloužení aktivního života.

  • Čím si vy sám vysvětlujete úspěch izraelských firem nejen na poli IT, ale právě medicíny, farmacie? Velké světové farmaceutické společnosti, například Teva, jsou právě izraelské…

Neřekl bych, že jsou izraelské firmy tak úspěšné. Je to zkreslené tím, že svět se dozví právě jen o těch úspěšných ne o těch, kterým to nevyjde. My jsme v posledních deseti letech koupili asi deset jiných společností, které samy o sobě tak úspěšné nebyly a byly před bankrotem.

  • A co byste poradil těm, kteří zbankrotovat nechtějí? Respektive těm, kdo chtějí teprve rozjet vlastní podnikání?

Na to říkám, že podnikání dnes svazuje tolik omezení a byrokracie, že začít podnikat je vlastně nerozum. Takže pokud nejste opravdu odhodlaní, tak do toho nechoďte, to je moje rada.

(rozšířená verze rozhovoru serveru HlídacíPes.org s Eli Fischerem vyšla v časopise Týden)

Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies