Z Barcelony do Kurdistánu. Když touha po samostatnosti končí (pouliční) válkou

Napsal/a Aleš Rozehnal 2. října 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Katalánsko a irácký Kurdistán dělí tisíce kilometrů. Společnou mají oba regiony touhu po samostatnosti. Jak v Barceloně, tak na severu Iráku se kvůli tomu v posledních dnech pořádala ostře sledovaná referenda. 

To katalánské skončilo blokádou volebních místností jednotkami španělské policie. Vzduchem létaly gumové projektily, v ulicích byly stovky zraněných.

Referendum o nezávislosti Kurdistánu sice proběhlo podle plánu Kurdů, hrozí ale vyvolat mnohem vážnější konflikt, kde projektily nebudou už jenom gumové.

Pro nezávislost iráckého Kurdistánu na Iráku se vyslovila naprostá většina ze 72 procent oprávněných voličů, kteří k hlasování dorazili. Referendum se týkalo autonomních kurdských oblastí na severu Iráku a také několika míst, na něž si dělají nárok jak Kurdové, tak centrální irácká vláda.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nezávislost relativně stabilního iráckého Kurdistánu, zejména ve srovnání s kolabujícím Irákem, by mohla mít pozitivní efekt na stabilitu regionu. Tento stát by byl navíc dalším nearabským státem v západní Asii a mohl by sehrát obdobnou úlohu, jakou hraje Izrael, který je výspou západní civilizace obklopenou asijskými autokraciemi.

Navíc žádná síla nebyla úspěšnější v boji s tzv. Islámským státem, který je zdrojem rozvratu Blízkého východu, než právě kurdská armáda.

Kdo nechce měnit mapy

Irácký Kurdistán je stabilní entitou, která vykazuje mnoho, ne-li všechny charakteristiky státu stanovené montevidejskou Úmluvou o právech a povinnostech států z roku 1933. Podle této úmluvy musí mít suverénní stát stálé obyvatelstvo, definované území, vládu a schopnost navazovat vztahy s dalšími státy. Všechny tyto aspekty státu irácký Kurdistán splňuje, a to po dobu 25 let.

Irácký Kurdistán má fungující, stále rostoucí ekonomiku, funkční vládu a téměř homogenní obyvatelstvo. Kurdské ozbrojené síly, Pešmergové, jsou schopny zajistit bezpečnost území a udržet jeho stálost. Irácký Kurdistán požívá sdílenou suverenitu, rozdělenou mezi regionální vládu v Arbílu a centrální vládu v Bagdádu.

Iráckému Kurdistánu však chybí dva důležité aspekty, aby mohl fungovat jako stát. Prvním aspektem je souhlas Iráku a druhým aspektem je nedostatek uznání ze strany mezinárodního společenství. V mezinárodním právu platí totiž pravidlo, které je samozřejmě někdy porušováno, že jednostranné odtržení území bez souhlasu dosavadního státního suveréna mezinárodní společenství neuznává.

Je očividné, že secese iráckého Kurdistánu by způsobila konflikt s centrální vládou v Bagdádu. Tento konflikt by byl způsoben již pouze tou skutečností, že by Irák ztratil téměř 20 % svého území. Dalším důvodem konfliktu by bylo to, že není zcela jasně stanovena hranice iráckého Kurdistánu.

Kurdové si totiž činí nárok i na bohaté město Kirkúk, které centrální bagdádská vláda nechala napospas tzv. Islámskému státu a které bylo zachráněno pouze díky Pešmergům.

Příklad, který by spustil lavinu

Proti vzniku samostatného státu na území iráckého Kurdistánu jsou i Spojené státy americké, které jsou si vědomy toho, že by tím došlo ke zvýšení nestability na Blízkém východě a v Iráku samotném. Irák je už teď zmítán sektářským násilím, terorismem a válkou s tzv. Islámským státem, na čemž mají Spojené státy lví podíl.

Spojené státy by podporou vzniku Kurdistánu na iráckém území uznaly, že Irák je kolabující stát, a podpořily by secesionistické tendence po celé planetě.

Irácký Kurdistán by se rovněž ocitl v obklíčení nepřátelských států. Vždy v minulosti byla totiž větší autonomie Kurdů v Iráku provázena zvýšením násilí mezi kurdskou populací v okolních státech a centrálními vládami těchto států.

Zejména přijetí nové irácké ústavy v roce 2005, která dala Kurdům velkou míru autonomie, zvýšilo kurdský nacionalismus v Turecku a Íránu.

Obava z propuknutí, resp. růstu násilí v těchto zemích je logickým důvodem jejich odporu proti samostatnosti nového kurdského státu. Dalším důvodem je obava z nestability samotného Kurdistánu. Irácký Kurdistán by mohl být vystaven vojenské akci centrální bagdádské vlády a zcela jistě by byl připraven o příjmy, které od vlády plynou.

I když by irácká vojenská akce byla zřejmě odložena až do vyřešení problému s tzv. Islámským státem, je vysoce pravděpodobné, že by nakonec nastala. Zejména pokud by Kurdové do svého území zahrnuli i Kirkúk.

Nový nechtěný soused

Vznik kurdského státu by přinesl další nepokoje do regionu i z toho důvodu, že by Turecko, které má se svojí kurdskou menšinou mimořádné problémy, zahájilo odvetu na politické, ekonomické a možná i vojenské frontě. Tato odveta by zřejmě neskončila dříve, než by bylo nastoleno příměří mezi tureckou vládou a tureckými Kurdy.

Na nezávislosti Kurdistánu nemá co získat ani Írán. Měl by ale hodně co ztratit. Írán se natolik obává své kurdské menšiny, která žádá větší míru autonomie v rámci íránského státu, že by mohl proti novému státu zahájit vojenskou akci, zejména za použití svých jednotek, které již v Iráku operují.

I Sýrie má strach z růstu kurdského nacionalismu a separatismu, i když její možnosti novému státu škodit by byly značně limitovány kvůli občanské válce, která zřejmě v dohledné době neskončí.

Ani pokud by Kurdové přesvědčili o myšlence své samostatnosti Spojené státy, bezpečnost by to kurdskému státu nepřineslo. Pro tuto bezpečnost jsou klíčové přátelské vztahy s Tureckem, které se stává regionální velmocí. Tyto přátelské vztahy ale nejsou tak nepředstavitelné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Jen si to nerozházet

Turecko má s iráckým Kurdistánem velmi živé a oboustranně prospěšné ekonomické styky založené zejména na obchodu s ropou. Kurdové dokonce postavili ropovod, který je napojen na ropovod vedoucí přes turecké území až do přístavu Ceyhan.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

Podmínkou přátelských vztahů iráckého Kurdistánu s Tureckem je však mír mezi centrální tureckou vládou a tureckou kurdskou menšinou. Lepší předpoklady nezávislosti Kurdistánu by také přinesly vyšší ceny ropy, které by Kurdům v Iráku pomohly zajistit ekonomickou stabilitu bez příjmů z Bagdádu.

Ačkoli se Irák zřejmě nikdy s nezávislostí Kurdistánu nesmíří, mohl by s ním uzavřít Kurdistán dohodu založenou na principu území za mír, na kterém byla založena mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem. Tímto územím by byl již zmiňovaný Kirkúk, jehož ztrátu Irák nikdy nemůže akceptovat.

Jakkoli je snaha Kurdů o vlastní stát pochopitelná, pokud by svoji touhu realizovali nyní, už tak dost vysoká nestabilita Blízkého východu by se ještě dramaticky zvýšila. Kurdové tedy zřejmě budou muset počkat na příhodnější dobu tak, aby se neotevřely nové frontové linie.

 

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)