Vraždila, ale soud ji osvobodil. Jak média dál vláčejí nevinnou sestru z Rumburka
GLOSA. Policie obvinila z vraždy jedenadvacetiletou ošetřovatelku z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, uvedla v pátek MF Dnes. My o případu mnoho nevíme, a taky se mu věnovat obšírně nebudeme. Jde nám o to, jaké třeštění případ způsobil v hlavách některých novinářů a editorů, kteří ho dali do souvislosti s tzv. rumburskými vraždami. Chcete-li, se „Sestrou Smrt“, kterou už média jednou málem uvláčela, a teď k tomu znovu našla příležitost.
Zpráva z Mladé Boleslavi nás zastihla v pátek v devět ráno v jakémsi obchodě, kde mají k potěše zákazníků i obsluhy puštěno rádio Frekvence 1. Rádio hlásilo:
„Mluvčí středočeské policie Jakub Vinčálek potvrdil deníku, že policie stíhá pro vraždu zaměstnankyni nemocnice, která je nyní ve vazbě. Bližší informace k případu ale uvést nechtěl. Podle mluvčí nemocnice Hany Kopalové má nyní obviněná žena neplacené volno a její přístupové karty do nemocnice byly zablokovány.“
S lehkým novinářským zájmem posloucháme dál.
„Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. Posledním odsouzeným je Petr Zelenka alias heparinový vrah.“
Tak ono už je to jedenáct let, říkáme si. Zároveň přichází úleva: média skutečně nenapadlo dávat nový případ do souvislosti s tři roky starou rumburskou kauzou. Naděje ovšem vzápětí končí.
„Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil.“
Nový začátek? Jak pro koho
Je to důvod k novému začátku. Tak komentovala zdravotní sestra Věra Marešová loni v lednu zprošťující rozsudek ústeckého krajského soudu. Na definitivní osvobození si musela počkat do léta. Tou dobou jí nenávist kolegů, chyby znalců a péče médií systematicky ničila život už dva roky.
Ve vazbě strávila 429 dní, domů se dostala před Vánoci v roce 2016. Vyšetřování, v němž byla obviněna z šesti vražd, trvalo 299 dní, soudní proces dalších 214. Státní zástupce František Stibor navrhoval doživotí.
A teď to nejlepší: žádné vraždy se nestaly. Ne, že se je nepodařilo prokázat. Prostě se nestaly. Nebyly. Jak to víme? Rozhodl o tom soud. Pravomocně. Víte o něčem, co je v právním státě víc?
Nový začátek? Možná. Ale jen do chvíle, kdy někomu z novinářů rupne v bedně a dají do souvislosti nesouvisející případy, aby natáhli zprávu o dva řádky. Nebo ukázali, jak se orientují v problematice nemocničních vražd a že jsou kromě Zelenky z paměti schopni vytáhnout ještě aspoň jeden případ v rámci tzv. backgroundu.
Vraťme se ke zmíněným větám, pod nimiž je dosud (!) na webu Frekvence 1 podepsána redaktorka Anna Netušilová. „Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. (…) Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil.“
Z poslední doby to sestra z Rumburku nebyla. Nešlo o případ nemocničních vražd.
Nemluvě o celkovém vyznění té praštěné konstrukce, podle níž soud paní Marešovou sice osvobodil, ale my, tedy lid živený bulvárem, co si budeme povídat, víme svoje.
Pěkně tučné odškodné
Věra Marešová žádá od státu odškodnění. Za to, že ji málem uvláčel, ztížil možnosti jejího dalšího uplatnění. A taky za dobu, kterou musela strávit ve vazbě. Dohromady to dělá čtyři miliony korun.
Média o tom informovala v polovině ledna a na příkladu serveru tn.cz je vidět, že se s tím vyrovnala po svém. „Sestra z Rumburku chce po státu pěkně tučné odškodné!“ Takže Frekvence 1 v tom není sama.
Nejde dokonce jen o bulvár. Už během vyšetřování média nasekala pěknou řádku faulů, včetně těch seriózních. Detailně je před časem rozebral komunikační poradce a bývalý novinář Josef Bouška v pozoruhodném textu pro časopis Respekt.
Médiím vyčetl, že o případu informovala s jednostranným zaujetím a stavěla titulky článků tak, že sestru předem odsoudila. Pár příkladů:
„Zabíjela, aby si ulehčila práci“ (Mladá fronta Dnes)
„Lékař, jenž odhalil vraždící sestru, prý odmítal policii“ (Hospodářské noviny)
„Potvrzeno. Zdravotní sestra v Lužické nemocnici v Rumburku vraždila!“ (Deníky VLP)
Vyšetřování skončilo, média nezapomínají
Žádost o odškodnění směřuje na stát. Konkrétně se jí zabývá ministerstvo spravedlnosti.
Jakýsi beztvarý, nekonkrétní stát nakonec zaplatí nějakou sumu. Většinou výrazně nižší, než jaká je požadována. Je potom na skoro už uvláčeném člověku, zda se mu chce do dalšího soudního sporu.
Toto „státní“ odškodnění cudně skrývá konkrétní chyby, kterých se dopustili konkrétní lidé. Počínaje těmi, kdo obviněného do trestního řízení uvrtali. Nadřízení, kteří se nechali pobláznit drby. Znalci, kteří dodali posudky, kvůli kterým pak byli se seznamu znalců vyškrtnuti. Policisté, státní zástupci.
A média, která se na tom celou dobu živila. Zmíněný komunikační poradce Josef Bouška už je jednou přes prsty klepl. Zdá se, že to nestačilo.
Chcete podpořit HlídacíPes.org?
Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Odtajnění platů v ČT a ČRo je šance i past. V Rakousku to skončilo závistí a hrozbami
Zádušní mše za kreslený humor. Proč mizí z českých novin a časopisů
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Je (tragi)komické jak ty média jenž se považují za seriózní se účastní štvanice na sestru bez důkazů případně dělají gigantickou bezplatnou reklamu i s návodem pro vraždící sebevrahy a podobně …
A pak se diví, že populisté typu Zemana na ně úspěšně hází špínu.
Kritika do vlastních řad? Nedivil bych se, kdyby se na kritizujícího Roberta Maleckého našlo něco, třeba jako že si staví chatu na cizím pozemku, který mu majitel hodlá prodat po kolaudaci a který bude spadat do nové CHKO, kterou plánuje ministerstvo životního prostředí pod vedením ministra a místopředy ANOFERTU Richarda Brabce vyhlásit někdy kolem roku 2037 (samozřejmě, jestli do té doby nepůjde ANOFERT do konkursu).
Já bych tedy příliš nebazíroval s prohlášením typu
„A teď to nejlepší: žádné vraždy se nestaly. Ne, že se je nepodařilo prokázat. Prostě se nestaly. Nebyly. Jak to víme? Rozhodl o tom soud. Pravomocně. Víte o něčem, co je v právním státě víc?“
Ono úplně stačí, když občané -zatím-přijímají ty rozsudky soudů jako zákonné – podobně jako musí přijímat jako zákonné cokoliv co vyplodí naši politici v parlamentu. Protože ta vedoucí, nekontrolovatelná a nezpochybnitelná úloha soudců je vepsána v ústavě, podobně jako tam byla po desítky let vedoucí úloha jedné strany. (Samozřejmě, s tím dodatkem že se lze sice odvolat od jednoho soudu k druhému, což ale ve skutečnosti možnost dovolání se práva ještě zmenšuje.)
Nakonec,řadu subjektivních pochybení některých soudců popsal pan doktor v předešlých článcích sám, takže je dost podivné, když se náhle snaží u jiných případů bazírovat na tvrzení „rozhodl to soudce a to je důkaz.
To je na tom právě to nejhorší. Při této nedůvěře ve správnost rozsudků soudců si vlastně nikdo nemúže byt jist, zda třeba Marešová propuštěna protože nevinná, nebo zda soud (pro nedostatek důkazů – přesněji když se rozhodl pro jeden ze dvou naprosto rozdílných znaleckých posudků (a krom toho část důkazů odmítnul přijmout), propustil na svobodu mnohonásobnou vražedkyni.
Pochybuji že by jí ještě někde přijali a pustili k pacientům…
To od vás není hezké, že nás strašíte, že občané tolerují Ústavu jen „zatím“.
P.S. Za posudek proti sestře z Rumburka jde znalec před soud
Nejen že půjde před soud, soud už v tomto případě ve správním řízení rozhodl – a v rozsudku ho škrtl ze seznamu znalců. Prosím, pokud by nějaká nezávislá komise vědecky objektivně posoudila, že dotyčný znalec nedodržoval nějaké předepsané znalecké postupy tak by to mělo svou váhu.
Bohužel o to právě nešlo, ten soud rozhodoval a trestal ty znalce zase stejným přístupem, proti jejich posudku z případu Marešová postavil jiný opačný posudek znalců který si proti němu objednal.
Takový způsob vytváření „vědeckých“ posudků kdy si může obhajoba a obžaloba (nebo i soud) objednat naprosto rozdílné posudky které dojdou k naprosto rozdílným závěrům je stejně nesmyslný jako vlastní soudní systém, kdy k naprosto rozdílným posouzením téhož případu ve svých rozsudcích mohou dojít i různí soudci.
Nicméně a právě proto, tu mojí větu “ že občané tolerují Ústavu jen “zatím”“, bych zase nebral tak nalehko. Jak je vidět třeba na příkladu ukrajinského Majdanu, tak lidé když se dostanou za určitou mez, už na ústavní omezení kašlou..
Vážený pane Malecký, máte sice pravdu a popisujete postup médií docela přesně, ale co to takhle vztáhnout na článek Vašeho redakčního kolegy Břešťana o České televizi a její snaze „vymazat“ trapas s pořadem o amerických prezidentských volbách na podzim loňského roku? Podobně jalové argumenty (etický panel a audit oné ostravské mediální společnosti) a jejich použití je to to samé jako vámi popisovaná novinářská práce, týkající se !další vraždící sestry“. Je snadné kritizovat (a asi celkem oprávněně) z pozice samozvaného „čistého“ počínání druhých, ale možná by bylo dobré začít se zametáním před vlastním prahem. A možná zrovna u stejně tendenčního článku rovněž kolegy Břešťana, který má bombastický titulek o tom, že nejvíc z neziskovek dostávají fotbalisté, přičemž z kontextu vytržená informace, kterou ovšem zároveň popírá i hlavní graf o rozdělení peněz za rok 2015 má sloužit jen a jen proto, aby bylo vyvráceno tvrzení (které si ale vymyslel opět pan Břešťan, a totiž že nejvíc peněz dostávají neziskovky na uprchlíky…). Ono stále platí to, co napsal už do svého románu Lišky na vinici Lion Feuchtwanger, kde popisuje, jak jeho hlavního hrdinu (který se dostal zpátky na výsluní) Pierra Beaumarchaise (pro vaši informaci, abyste nemusel hledat na wiki – jednalo se o francouzského dramatika, který stvořil Figara a v tomto konkrétním případě pracoval jako agent francouzské vlády z jejíhož pověření dodával Američanům zbraně běhěm války za nezávislost…) navštíví při ranní audienci známý pařížský novinář a na dotaz Beaumarchaise, za kolik je k mání, odpoví, že kolegovi udělá vždycky dobrou cenu. Lidé jsou hloupí, pokud věří objektivitě a erudovanosti novinářů. Zejména pak těch, kteří svoji nezávislost a objektivitu dávají okázale najevo.