tsnoom / Foter / CC BY-NC-ND,

Vítejte v SSSR. Nežádoucí Evropany u sebe Rusko nechce, Rusy nepouští ven

Napsal/a -pes- 4. června 2015

Snaha Vladimira Melichova, ruského podnikatele a potomka kozáků, kterým se podařilo vyhnout řízené likvidaci, odletět z Moskvy do Německa skončil nezdarem, zadržením a pokutou.

Vladimir Melichov, zakladatel dvou muzeí protikomunistického odboje, na svůj zážitek upozornil na svých facebookových stránkách. HlídacíPes.org nabízí volný překlad jeho líčení:

Měl jsem letět do Mnichova a pak přes Hannoveru pokračovat až do rakouského město Lienz. Chtěl jsem být u vysvěcení kaple postavené na tamním kozáckém hřbitově. Právě v těchto místech začala 1. června 1945 poválečná stalinistická likvidace kozáků (ti bojovali za druhé světové války na straně Německa; sovětské bezpečnostní jednotky SMĚRŠ po válce zlikvidovali či internovaly na 30 000 kozáků i s rodinami včetně žen malých dětí a starců, pozn. red.).

1920093_10202802763382367_4645300754440849747_nOdbavil jsem na letišti Demodědovo svá zavazadla a pokračoval ke kontrole. Podal jsem pas a palubní lístek. Policista zkontroloval v počítači mou totožnost a přeskakoval očima ze mne na můj pas a letenku.

Po několika vteřinách zazvonil telefon, poslouchal beze slov. Po chvíli přišli dva lidé, jeden v civilu, druhý v uniformě, neřekli mi ani slovo, převzali si můj pas a letenku a odešli.

Pochopitelně jsem se hned ptal, co se děje, jestli je nějaký problém, ale policista za přepážkou říkal, že ne, usmíval se, že prý pouhá rutinní kontrola pasu.

Nic takové jako je taková rutinní prohlídka pasu jsem za dvacet let a nespočet cest do zahraničí nezažil. Ani jsem o ničem takovém neslyšel. Prý to ale bude trvat jen pět minut.

Uplynula půlhodina. Bylo mi jasné, že se děje něco neobvyklého. Ale říkal jsem si, že mi v odletu nemohou zabránit, na to je přeci potřeba rozhodnutí soudu. Uplynula hodina. Letadlo mi zcela jistě uletí. Náhle se zjevuje policista a říká, abych šel s ním.

V kanceláři je jiný uniformovaný muž a povídá mi: „Vladimíre Petroviči, jak to, že ve vašem pasu chybí stránka?“ A podal mi můj pas, kde skutečně byly – zjevně skalpelem nebo žiletkou vyříznuté – chybějící stránky.

1499566_10204180179456908_1125481059204583333_nPodotýkám, že jde o pas, s nímž cestuji od roku 2010 a všechny stránky byly až dosud vždy na svém místě. Řekl jsem to důstojníkovi, ale on opáčil, že to přeci vidím sám – stránky chybí (viz obrázek pasu, pozn. red.) .

Prohlásili, že s takovým cestovním dokladem mne přes hranice pustit nemohou. Podali mi pas a řekli, že věc je uzavřena. Požadoval jsem od nich, aby mi napsali oficiální vysvětlení, proč mi pas zadrželi a proč nemohu být vpuštěn do letadla.

Měl jsem letět společně s kolegou Michailem Lvovičem. Měl jsem u sebe spoustu dokumentů a fotografií, které jsem chtěl ukázat lidem v Lienzu. Zavolal jsem mu tedy akorát včas, aby se mohl ještě vrátit a vzít si je ode mne.

Později mi Michail volal a říkal, že ho ještě zastavili a kontrolovali v autobuse převážejícím pasažéry k letadlu.

Zůstával jsem ještě na letišti a čekal na potvrzení, po třiceti minutách přišel důstojník a s triumfálním výrazem ve tváři mi oznámil, že za poničení cestovního pasu musím zaplatit pokutu 2000 rublů.

Připsal jsme do protokolu své poznámky a důstojník odkvačil. Prý ke kopírce, i když ta stála hned vedle. „Kopírování“ mu trvalo dalších 30 minut. Mezitím letadlo samozřejmě odletělo, já dostal lejstro a tím moje cesta skončila.

Pas mám tedy zničený, musím požádat o vystavení nového, vysvěcení kaple na hřbitově v Lienzu jsem se nezúčastnil.

Ještě z letiště jsem volal svým právníkům s tím, jak postupovat. Maria Sernovecová, která mne zastupovala už v roce 2008 v jiném případě, mi řekla, že takový postup není nic nového, že o tom sama už dříve napsala článek.

Když jsem se později díval na internet, našel několik dalších případů. Podle všeho jde o poměrně rozšířenou praxi. O jednom z případů psala i ruská redakce BBC.

Po návratu domů jsem se dozvěděl, že z Ruska nemohli odletět další dva aktivisté mířící do Lienzu. Jeden byl obviněn z vraždy, na dalšího zaútočil „opilec“ a policie pak zatkla napadeného jako iniciátora výtržnosti.

Za poslední roky je v Rusku řada případů nezákonných zadržení a věznění, v podstatě každý může rázem přijít o svá práva. Můj případ z letiště je trochu jiný, neukazuje jen na nezákonnost a libovůli, ale také na ryzí vulgaritu a primitivitu až banditismus.

Incident mne pobouřil. I přesto ale kozácká kaple vznikne a lidi, které jsem měl potkat, snad potkám zase.

Ale nejde už zdaleka jen o mne. Jde o to říct, že to, co zažíváme, je neakceptovatelné, že tomu musíme vzdorovat a bojovat s tím.

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Mimochodem, zrovna zorným pohledem České republiky, a co si mohou politici a na ně napojené tajné služby i úřady dovolit u nás (viz třeba včerejší případ s pí Fenclovou) si můžeme s Rusy podat ruce. Akorát že stěžovat si na komunisty už nemůžeme u nás už přece čtvrt století demokracie a svoboda 🙂

  2. Jirka Lála napsal:

    Při cestách do Asie mám při nákupu letenky 3 podmínky. 1) Nechci přestup v zemi západně od ČR ( tedy letět na západ, tam přestoupit a opět se vracet přes ČR).
    2) letět koridorem přes Ukrajinu (ruský BUK spolehlivě sestřeluje i civilní letadla)
    3) letět s Rusy. Nechci jim dávat ani korunu a už vůbec si nedokážu představit mezipřistání v Moskvě. A ruské ožralé spolucestující.
    V Rusku mě (doufám) nikdo nikdy neuvidí.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies