RevolTee / Foter / CC BY-NC-SA,

Vít Kalvoda: Pravda mezi Babišem a Šinclem. Komu jdou čtyři miliardy ročně

Napsal/a Vít Kalvoda 21. června 2015

V politické potyčce o provizích pro pojišťovny nebo dealery nějak nikoho vůbec nezajímá ten hlavní. Spotřebitel.

Poslanec Ladislav Šincl na jednání PSP ČR informoval, že z 21 miliard korun, které ročně spotřebitelé pošlou do pojišťoven, jde asi 10,5 miliard na poplatky.

Problémy spotřebitelů chce poslanec Šincl řešit snížením odměn vyplácených pojišťovnou pojišťovacím dealerům (“finančním poradcům”). Argumentuje přitom neveřejnými údaji z účetnictví pojišťoven, které mohl získat jedině právě od pojišťoven (Česká asociace pojišťoven).

Ministr financí Andrej Babiš kontruje a chrání tím zájmy dealerů. Něco ale chybí… Spotřebitel. Ten ale v této potyčce mezi pojišťovnami a dealery nikoho nezajímá.

Kam mizí 24násobek měsíční platby

Nejprve je nutno pochopit, že občané neplatí poplatky pojišťovákům ale pojišťovnám. Jinými slovy: pojišťovny si z plateb na kombinované spořící a pojistné smlouvy (životní pojištění) strhávají poplatky.

Ty jsou nesrozumitelné a ukryté hluboko v přílohách smlouvy o pojištění. Nesrozumitelné smlouvy s pochybným krytím rizik a extrémními poplatky se prodávají těžko – proto pojišťovny za každého klienta dealerovi zaplatí vysokou provizi – i více než 24násobek měsíční platby.

Pan Šincl ve jménu spotřebitele sice navrhuje snížení poplatků – ale zaplacených pojišťovnami a ne občany. Nechce tedy nebezpečný “výrobek” (smlouvu) zakázat, ale snížit odměnu  těm, kdo jej prodávají.

A kromě toho předat Černého Petra odpovědnosti a pravdivosti, které jsou na prohnilém pojistném trhu zásadními překážkami, “bílým koním” – externím dealerům.

Aktuální ohnivé a osobními útoky nabité politické jednání o regulaci trhu pojištění v něčem připomíná situaci v r. 2003, kdy byl bez věcné diskuse a po sáhodlouhých jednáních (se záhadnými výpadky proudu a chybami hlasovacího zařízení) nakonec schválen netransparentní balíček pojistných zákonů, které nahradily zákon 363/1999 Sb o pojišťovnictví.

Z poměrně přehledného zákona se tak tehdy staly zákony tři: o pojišťovnictví, o pojistné smlouvě a o pojišťovacích zprostředkovatelích.

Zbudou vytunelované účty

Tato netransparentní legislativa, podpořená mimo jiné stanoviskem Evropské centrální banky, umožnila zhoubné bujení sektoru, které dnes poslanci chtějí řešit. Ovšem ne zákazem “výroby” nebezpečných smluv, ale zpřísněním pravidel jejich prodeje. Po dealerech se tedy chce, aby zajistili lepší alibi o tom, že klient vše věděl – a to za nižší odměnu.

Babišova argumentace prosazující změny v obou uměle oddělených zákonech o pojišťovnictví (tisk 414) a o zprostředkovatelích (tisk 415) se opírá o falešné argumenty:

1) “Sjednocení pravidel kombinovaných produktů pojišťoven s trhem jiných investičních produktů?” / Pravda? Pravidla zůstávají od sebe na míle vzdálena.

2) “Transparentnost činnosti pojišťoven”? / Nadále mohou sjednávat spotřebitelsky škodlivé a nesrozumitelné smlouvy.

3) Transpozice Evropské směrnice (tj. IMD2)? / Vždyť dosud nebyla schválena.

Zatímco tedy Šincl populistickými pseudoargumenty obhajuje pojišťovny, ministerstvo sice inteligentnější, ale stále děravou formou obhajuje pojišťováky…

O spotřebitele a jeho potajmu stržené enormní poplatky (jinými slovy vytunelované účty) se v tomto divadle nikdo nezajímá. A tak je to po celou dobu existence dotčeného zákona. Relevantní spotřebitelské asociace k němu nebyly vůbec připuštěny. Náhoda?

 

Čtěte též

9 komentářů

  1. Rudolf Mládek napsal:

    Konečně někdo vnesl světlo do celého sporu. Ano, spotřebitel je ten, kterého v Česku obírá kde kdo. A pokud si dáte stížnost na postup agenta pojišťovny u odboru dohledu ČNB, dostanet v lepším případě chladnou v horším případě urážlivě nevlídnou odpověď se zamítavým stanoviskem. Dohledy ČNB už od vytunelovaných bank a kampeliček jsou téměř k ničemu.

  2. český maloměšťák napsal:

    Simulace budoucích výnosů z IŽP ve prospěch klienta se již leta , díky oprávněné nedůvěře v celý finanční systém, nezakládá na pravdě. Tak jak je prezentují prodejci, žebraví potulní bankéři – když žadoní podpis smlouvy. Ale to, že prvních pět let žerou vaše vklady poplatky, to většinou zmíní, v tom je media viní křivě.
    V důsledkuje pak lidé tyto smlouvy vypovídají a jsou pak naštvamí jak oni , tak pojišťovny, občas /když je vypovětena smlouva do 2 let / i prodejci – žebraví potulní bankéři.
    Ostatně nechápu, proč si každý zájemce o IŽP neprovede sondáž ve dvou třech pojišťovnách sám asám si neuzavře smlouvu, proč by si ji měl nechat vnucovat.
    V té svislosti by mě osobně zajímalo, co by se dělo s onou provizí externího prodejce, která se v realu ale dál dělí mezi více osob – systém je multivel prodejem.
    Protože pokud by i tak poplatky zústávaly ve stejné výši, šlo by o dlouhodobý podvod, ve velkém rozsahu.
    Tuším, že se to obchází tak, že se v případech prodeje zaměstnanci pojišťovny o provizi dělí zaměstnanci pojišťovny, ale jist si tím nejsem. Každopádně by mě to dost zajímalo.

    • český maloměšťák napsal:

      Blbě jsem to napsal.
      Co by se dělo s sumou provize vyplacené jinak externímu prodejci, pokud produkt prodá přímo pojišťovna, respektive co se děje a dělo s touto sumou /cca 24 měsíčních splátek/, ve směru zpoplatnění klienta.

  3. český maloměšťák napsal:

    JInak žebravý potulný bankéř samozřejmě nesjednává si schůzku s budoucím hejlem tak, že mu do telefonu řekne, že mu chce prodat IŽP. Nabídne “ nezávislé“ /to je absurdní, je závislý na provizním systému/ finanční poradenství.
    Až na místě vytáhne příslušné kalkulačky a simulátory a nejprve pohaní termíňáky, stavební spoření a penzijní připojištění. Proč ? Nu protže ze zprostředkování prodeje zmíněných produktů kasíruje provize nízké /co se týče měřítek těhto žebravých potulných bankéřů/.
    A celou svou prodejní strategii vede k prodeji produktu s vysokou provizí.

    Tito lidé pak často loví hejly a zejména oběti těchto hejlů na Úřadech práce, kdy nabízejí zaměstnanání uchazečům o práci – což je ale lež, nabízejí samozřejmě práci na IČO a hlavně jim jde o to, dobrat se k někomu, kdo doporučí své rodiče, své děti strýčky atd. – za hejly Následuje povětšinu kop do zadnice příslušného hejla naverovaného díky cílené reklamě zadarmo – na Uřadu práce…. a ne zaměstnání.
    Zajímavé je, že Úřady práce umožňují jim provádět si takovýto marketing přímo na stránkách Úřadů práce.
    Ono ale existují dokonce i firmy, kterým je takováto činnost dotovaná státem / i europenězi/ přímo, mají to zaobaleno do slupky “ finanční vzdělávání“ – takovýto způsob náboru hejlů , jejich rodinných příslušníků a známých. To je již pak zcela absurdní – státy dotují byznys bank a potulných žebravých bankéřů a dělají tomu reklamu.

  4. M napsal:

    Spotřebitel uzavírá tento druh dohod (chápej životní pojištění) dobrovolně. Pokud neví, co podepisuje, nemůže mít odpovědnost nikdo jiný, než ten, kdo podepisuje (vyjímku tvoří lidé, kterým byla odebrána svéprávnost).

    Až životní pojištění bude nařízeno zákonem, nechť je přísně regulováno ve prospěch spotřebitelů. Do té doby je to jenom náš boj.

    • český maloměšťák napsal:

      Není to tak ouplně pravda.
      Protože za určitých podmínek lze příspěvky na IŽP odečítat z daní. Stát /rozuměj tím fiskál/ tedy de facto má povinnost regulovat rámec takovéhoto dotyčního byznysu /výše jsem uvedl i případy možnosti sekundárních dotací /.
      Tedy není to jen “ mein kampf“ jednotlivého spotřebitele, jde do jisté míry o poctivý a efektivní přístup k veřejným financím , v tomto případě jakož to nástrojů solidarity úspěšných a talentovaných s méně úspěšnými a méně talentovanými/pokud bych použil oblíbenou “ logiku“ demagogů z řad klausovců, kdy tito se kdysi rozčilovali nad tím, že prodavačka v Kauflandu dotuje svýma daněma studium budoucího právníka…tak zde by bylo možné tvrdit, že tato prodavačka dotuje daňový polštářek /a tak i státem garantovaný výnos z investice do IŽP/ těm , kteří na rozdíl od ní jednak mají na to pořídit si IŽP a jednak mají na rozdíl od ní dostatečně vysoký příjem na to, aby si příspěvky za urřitých podmínek odečetli/.
      Ostatně jestli někdo si přeje neregulovat bankovní /pojišťovací / služby…tak pak už nevím, které služby by se regulovat měly…..

      Jistěže ti, kteří jsou v tom zaháčkováni budou proti regulacím, nebudou chtít nic měnit, přesně vím, jak ta argumentace probíhá /“…za zaměstnance či za sebe coby jednatele eseročka si to dáte do nákladů a ještě si snížíte daňový základ odpočtem…(za určitých podmínek)“/, to je lidské, nikdo ze zainteresovaných nemá zájem zbavit se výhod, které plynou v jeho prospěch – a bude tedy opakovat do nekonečna stále ty únavné mantry, jak je těžké prodat IŽP a že tedy jsou nutné ty vysoké provize a že je to jen a jen věcí podpisujícího atd atd., prostě všecky ty klausoviny, kterými jsme tady oblbováni už celou jednu generaci.

      U penzijka je provize omezena, proto také hned v úvodu prodejní schůzky “ nezávislý“ finanční poradce penzijko většinou pomluví – že je málo výnosné apod. To samé termíňáky či stavebka, ani hypotéka /investice do bydlení/ není provizně moc zajímavá.
      Kdyby u penzijka byly provize jak u IŽP, budou žebraví potulní bankéři nabízet coby nejlepší produkt..ups !, překvapení…..penzijko. Ostošest. Vsadil bych na to majlant.

  5. J.Němec napsal:

    Spor pánů Babiše a Šincla má dvě roviny , právní a morální. Do právní roviny ještě zasahuje zase střet zájmů. Morální rovina připomíná Gestapo a STB. Pochopit právní stránku sporu už vyžaduje vyšší gramotnost. Ale morální, by měl pochopit každý slušný člověk. Hlavně volič seskupení ANO.

  6. Karel Novotný napsal:

    Samozřejmě by bylo řešením IŽP přímo zakázat. Ale dovedu si představit, že pro určité klienty v určitých situacích nemusí být nevýhodně. Takže cesta přes regulaci poplatků není špatná. Vzpomeňme na penzijní připojištění, které také začalo mít problémy s přeboucháváním smluv – zavedl se ale poplatek a najednou problém zmizel: http://archiv.ihned.cz/c1-37107420-prestup-mezi-penzijnimi-fondy-bude-stat-az-800-korun

  7. Lex napsal:

    Z mého dopisu ministru financí a předsedům poslaneckých klubů (po rozboru stávajícího stavu po pozměňovacích návrzích a návrhů samotných):

    „….Základní otázka totiž zní – „Chceme dosáhnout toho, aby pojišťovací zprostředkovatelé dostávali nižší pobídky (odměny), nebo toho, aby se klientům dostávalo spravedlivějšího vyrovnání?“
    Já jsem rozhodně pro tu druhou možnost a pochopil jsem, že totéž má v úmyslu realizovat i Ministerstvo financí (viz prohlášení Andreje Babiše na brífinku ANO – cituji – „A ministerstvo financí dneska přichází a říká, ne, 22 miliard mezi pojišťovnami a makléři, ale 80 procent my chceme dát lidem, spotřebitelům. Takže my chceme dát lidem, spotřebitelům 16 miliard, za ty vypovězené smlouvy, které, za které nedostávali nic.“ – http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Andrej-Babis-jak-mu-zobak-narostl-Doslovny-prepis-dnesniho-vystoupeni-opravdu-hodne-nastvaneho-ministra-financi-380195 ), a konec konců i poslanec Ladislav Šincl, který ale zvolil nesprávnou metodu.

    Ano, tudy vede cesta k tomu, aby se klientům vracelo prakticky všechno, co si v rámci životního pojištění (pokud možno zhodnoceno) našetřili, a pojišťovnám aby na druhé straně zůstávala jen „solidární“ část pojistného, tj. ta část, která je i u jiných druhů pojištění určena k tvorbě technických rezerv, ke krytí nákladů etc. (kterou nechť si zhodnocují jak chtějí, případně z níž ať si platí komu chtějí jaké chtějí odměny).

    Cesta k takové úpravě je, podle mého názoru, naprosto jednoduchá a navíc nezasahuje do koncepce, struktury ani povahy a účelu zákona.
    Tu cestu spatřuji v zakotvení zákonného zmocnění Ministerstva financí (za zmocňovací ustanovení České národní banky)k vydání podzákonného předpisu (vyhlášky), v níž by byly stanoveny potřebné regulativy.

    Návrh takové změny zákona si dovoluji předestřít:

    V § 136 se doplňuje odst. 4, který zní:
    „4) Ministerstvo financí upraví vyhláškou základní podmínky výplaty zaplaceného pojistného v případě pojištění pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného, podle bodu I a) části A Přílohy 1.“

    Příslušná vyhláška by pak mohla obsahovat přiměřenou regulaci odpovídající zájmům společnosti na ochraně klientů pojišťoven bez toho, aby se jakkoliv dotýkala vnitřního vztahu pojišťoven ke svým pojišťovacím zprostředkovatelům či jakýmkoliv spolupracujícím osobám.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies