Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Velvyslanci depeše běžně šifrují. Zpráva o týraní na Krymu tajná nebyla

 - 

15242883216_5ca2f787a3_zCreative Commons LicenseСДЕЛАЙ СВОЙ ВЫБОР” Autor: Karl-Ludwig Poggemann

Ne každá depeše, která míří z českých ambasád do ústředí v Černínském paláci, je tajná. Velvyslanci se s šifrováním v zájmu rychlosti občas nezdržují ani tam, kde by utajení možná na místě bylo.

Zpráva, s níž včera přišel Český rozhlas, se dočkala poměrně velkého ohlasu: čeští diplomaté v Kyjevě prý v tajné depeši popsali případy týrání, bití, zastrašování, zadržování lidí na Krymu v souvislosti s loňskou ruskou anexí.

Ministerstvo zahraničí však reagovalo námitkou, že zpráva pochází z loňského léta a nijak tajná nebyla.

„V žádném případě se nejedná o utajovaný dokument, ale o zcela běžný telegram, který jako prostředek každodenní komunikace využívají zastupitelské úřady ke spojení s ústředím Ministerstva zahraničních věcí,“ napsalo ministerstvo v oficiálním vyjádření.

Depeše: byznys, politika, bezpečnost

Podobných telegramů přichází denně do Černínského paláce desítky. Diplomatické depeše totiž i v době internetu zůstávají jedním z důležitých zdrojů informací o dění v dané zemi.

„Už se ale neposílají depeše jako kdysi, i když i já jsem ještě zažil šifrovací tabulky. Dnes to za vás dělá technika. Posílal jsem takové zprávy poměrně často. I zprávy ,in claris‘, tedy v řeči otevřené, mají svoji vypovídací hodnotu, problém je, že je pak může číst každý,“ řekl už dříve pro týdeník Ekonom Petr Kolář, bývalý velvyslanec v USA a v Rusku.

Podle svých slov „v citlivějších destinacích“ mezi něž patří právě i Rusko, kódovací systém používal poměrně často. Šifrování se podle zkušenosti diplomatů obvykle používají i v případě, pokud velvyslanec přidává nějaký osobní pohled na věc, komentář, dojem z událostí či konkrétních lidí.

„V takové formě osobního sdělení se člověk může i více rozepsat. Obvykle stačil stupeň důvěrné či vyhrazené. V režimu tajné jsem zprávy posílal málokdy, přísně tajné jsem použil snad jen jednou,“ říká Kolář.

Obsahem diplomatických depeší bývá podle diplomatů nejčastěji „problematika z byznysu, politiky, potenciální rizika, oblast tajných služeb a bezpečnostní situace“.„Když například posíláte nějaké hodnocení, kupříkladu z Německa napíšete něco o Angele Merkelové, používá se šifra,“ říká současný náměstek ministra zahraničí a dlouholetý velvyslanec v Německu Rudolf Jindrák.

Osobně prý ale přísně tajnou depeši, tedy tu v nejvyšším stupni utajení, viděl jen dvakrát v životě. Pokud mají být depeše nějakou formu utajení, bývá to nejčastěji stupeň vyhrazené.

V běžné komunikaci se diplomaté nijak neliší třeba od řadového úředníka: používá se telefon, e-mail, případně zabezpečená vnitřní síť mezi ministerstvem a ambasádami. „Někteří kolegové ovšem posílají běžným e-mailem i témata, která by měla být svým obsahem v utajeném režimu, což není zrovna dobře,“ poznamenává Jindrák.

Represe na Krymu trvají

K tomu se „přiznal“ i někdejší náměstek ministra zahraničí, poté velvyslanec v Izraeli a nyní prorektor pro zahraniční vztahy CEVRO Institutu Tomáš Pojar. Podle něj většina šifrovaných depeší byly zprávy, jež většinou nijak utajované být nemusely.

„Pokud máte nějaký osobní zdroj, je to něco jiného. Zdroj bývá předmětem utajení. Když se to ale napíše chytře, je lepší napsat zprávu otevřeně, protože díky tomu se s ní dá v reálném čase pracovat,“ říká Pojar, který prý v roli velvyslance prakticky žádné texty v režimu utajení neposílal.

Pokud jde ale o obsah zpráv, jež do Černínského paláce chodí z Ukrajiny, autenticitu té loňské o situaci na Krymu Ministerstvo zahraničí nijak nerozporovalo.

Podobné informace z Ukrajiny totiž podle všeho přicházejí dále: „Jsme znepokojeni zprávami o narůstajících represích na Krymu,“ konstatoval Černínský palác s připomínkou, že Česká republika nadále považuje Krym za součást Ukrajiny.

O autorovi

Autorem článku je Robert Břešťan