@boetter via Foter.com / CC BY, zdroj

Václav Havel jako T. G. Masaryk: Monstrance, apoštol nebe i pekla, zatracovaný i uctívaný

Napsal/a František Štambera 18. prosince 2016

Václav Havel zemřel před pěti lety – 18. prosince 2011. Kdekdo bilancuje jeho život a posuzuje se, jestli byl dobrý prezident nebo ne. Jak to ale hodnotit? Co je měřítkem kvality? Je to popularita, politické kroky, ohlasy ze zahraničí, mediální výstupy? Takové hodnocení je historicky vzato vskutku nelehké…

Podle ústavy československý prezident nedisponoval příliš velkou politickou mocí. Mediální výstupy a řečnické výkony zase nemusí být projevem silné osobnosti. Popularita je také dosti nepřesným atributem, však i Gottwald byl svého času populární.

Hodnocení bude dle mého soudu vždycky ošidné. Když nad úlohou a postavením československého prezidenta uvažuji, vytane mi na mysli historka, jež se stala v prvních létech samostatného Československa.

Švehla místo Beneše

Protagonisty v tomto minipříběhu jsou tehdejší prezident ČSR Tomáš G. Masaryk a jedna z největších veličin tehdejší politické scény Antonín Švehla. TGM se cítil být už pánem v letech, přemýšlel už o svém nástupci. Toužil totiž, aby byl Československo dopřán klidný vývoj bez kotrmelců.

Jako svého přirozeného následovníka vnímal Edvarda Beneše, se kterým vlastně během válečných let projekt samostatného Československa uhnětl. Nicméně ten byl však tehdy ještě příliš mladý a svou pozici si musel uvnitř každodenní stranické politiky teprve hledat.

Švehla jako protřelý a velmi pragmatický hybatel domácí politiky se Masarykovi zdál logickou volbou. Bez Švehly a jeho straníků by první dětské krůčky Československa byly vskutku mnohem méně elegantní.

Švehlovy schopnosti i skutky mu zajistily autoritu v jeho koaličních vládách, které vedl, a přinejmenším respekt v kruzích opozičních. S Masarykem navíc sdílel některé představy o fungování republiky.

Přestože (nebo možná protože) Švehla politiku a politikaření miloval, o prezidentský úřad nestál. Prohlásil, že se necítí být dostatečně reprezentativní. Necítil, že by měl atributy být tím správným mužem pro prezidentský úřad. Vyjádřil se, že prezidentem by měl být nějaký profesor, akademik.

Švehla také řekl, že prezident je vlastně takovou monstrancí nesenou před procesím, co se o svátcích ukazuje lidem a za níž můžou jít.

Byl tou monstrancí Masaryk? Dozajista. Byl s ním spjatý celý étos první republiky, stal se její tváří, byl jejím otcem, živoucím symbolem a přirozenou autoritou. S touto aurou pak vstupoval mezi lid i politiky.

Byl tou monstrancí i Havel? Stal se tváří Sametové revoluce, byl otcem nové demokratické republiky, přirozenou autoritou a symbolem nového Československa.

Podobně jako Masaryk se stal takovým majákem, který skrz mlhu ukazuje kurz a zvyšuje šance, že se loď neztratí nebo neztroskotá.

Zatracován… jako Masaryk

Jejím hlavním kormidelníkem z prezidentského úřadu být nemohl. Tak jako jím v mantinelech ústavy nemohl být Masaryk. Oba do politiky často vstupovali, ne vždy to bylo šťastné.

Nicméně pro Masaryka to bylo dozajista o něco přirozenější. Jeho politické vysvědčení by asi bylo lepší, avšak jeho pozice v politické aréně byla jiná než ta Havlova. Naproti tomu on zase nedosahoval takové proslulosti v cizině jako Havel.

Svým angažmá ve zrodu a přerodu Československa zpřehledňovali situaci doma. Po 28. říjnu 1918 se objevilo v politice mnoho nových tváří na nových postech, které občané teprve poznávali po tom, co se změnil establishment.

Masarykova tvář však byla známá a známé byly i jeho postoje. Směr, jakým se bude republika ubírat, byl pro ně díky němu čitelnější. Podobné to muselo být i těsně po listopadu roku 1989 a Havlovou úlohou.

Obecně by ale bylo těžké srovnávat je spolu, natož rozsoudit kdo byl „větší“. Oba působili v jiných érách, zdobily je odlišné přednosti a trpěli odlišnými nedostatky, měli jinou osobní minulost a potýkali se s jinou současností. Oba ale plnili svůj úkol, byli symboly.

Společná však zůstává ona úloha „monstrancí“, za kterou mohlo kráčet procesí a kterou i Havel sehrál důstojně. Nezamlouvá-li se čtenářovi Švehlova zemitější metafora, lze to říci jinak.

Havel byl přinejmenším snadno identifikovatelnou postavou s poměrně jasnými postoji a ideou o novém směřování země v dosti nepřehledné době a následně v „divokých“ devadesátých letech. Byl s těmi změnami ztotožňován, některými za ně adorován, jinými zatracován…. jako Masaryk.

Za sebe jen prosím; adorujme i zatracujme střízlivě. Historii zahalené do nepravd, polopravd emocí, a iluzí to sluší mnohem méně. Je nám pak mnohem méně dobrou múzou a učitelkou.

25 komentářů

  1. Petr Homoláč napsal:

    Masarykova politika úmyslně rozvázala úzké vazby českých zemí na německé prostředí přičemž neúmyslné důsledky byly tragické. Vytrhla nás tím z přirozené sounáležitosti českých zemí s vyspělým Západem.
    Masaryk to tak jistě nezamýšlel, o Rusku zejména po své cestě tam neměl pražádné iluze. Bohužel, nepředvídanou realitou byl pád českých zemí do náruče Ruska. Masarykova politika nás tedy de facto posunula někam na Východ a dodnes se s tím potýkáme.
    Havel se to snažil napravit a podařilo se mu to. Dostal nás zpět do Evropy, na Západ, do otevřeného světa, do NATO i EU, pryč z ruské nadvlády.
    Z prostě civilizačního hlediska sounáležitosti k vyspělému světu lze dnes za jednoznačně prozíravějšího a lepšího politika tedy považovat Václava Havla.

    • zdeněk napsal:

      Váš článek připomíná vychloubání se tuneláře a milionáře kamaráda Havla Kocába. Kocáb se vychloubá že se podílel na odchodu Sovětské armády z Československa. Kdyby se na odchodu ze střední Evropy nedohodli Gorbačov s Bushem tak jsou Rusové u nás dodnes. To samé na konci války si rozdělily Evropu 4 mocnosti které se podíleli na vítězné válce. Střední Evropa byla přisouzena SSSR. To jsou fakta a ne fantasmagorie. Jako to že Havla za prezidenta si vybrala a také zvolila KSČ.

      • Petys napsal:

        Jak jste přišel na nějaké vychloubání? Ale hlavně – děláte jako by 10 milionů Čechů a Česko bylo jen jakýmsi subjektem historie. Ale my si ji taky sami určujeme – například kdyby Beneš nelezl do zadku Stalinovi už od roku 1934 nebo kdybychom v roce 1946 a 1948 nevolili komunisty, nemuseli jsme být v ruské zóně vlivu.
        To je ale historie, ovšem dnes Miloš Zeman usilovně se deroucí do náruče Putinovi a Číně je náš velice aktuální problém, za jehož důsledky budou pravděpodobně lidi jako vy následně opět vinit Američany.

    • ČERT napsal:

      Dovolil bych si pár drobných poznámek k tomu, mám-li vám rozumět tak, že je-li Rusko nějaký zaostalý Východ, německé prostředí už představuje tedy pravý vyspělý Západ – a zvlášť za Masarykova života. Ano, císařské Německo, vůdčí tzv. Centrální velmoc v l. 1914/18, už před první svět. válkou bylo ekonomicky nejsilnější velmocí Evropy, tak jako Německo dnes, technologicky určitě mnohem vyspělejší než carské Rusko. Ale ještě v době Masarykova dětství samy státy tzv. Německého spolku poněkud zaostávaly za zeměmi západní Evropy (Anglie, Francie); a ostatně, velký průmyslový rozmach Bismarckovy Druhé říše v čele s Pruskem byl dost podmíněn vítěznou válkou s Francií v l. 1870/1 (zábor Alsaska a Lotrinska, atd.). Ono bychom nakonec mohli tedy říci, že integrální součástí vyspělého Západu jsme byli v době Třetí říše v l. 1938/9-45. – – – Německo samo je svou kulturou ještě spíše zemí střední než západní Evropy (mimochodem, trend hodně jaksi „posouvat“ západní Německo do západní Evropy se začal projevovat až po druhé svět. válce). Také bych ekonomickou a technologickou vyspělost až tak nutně neztotožňoval se Západem. Vždyť podobně je na tom už dlouho i Japonsko – a o tom se jako o Západě dá hovořit nanejvýš asi jen v té souvislosti, že bylo spojencem USA v době studené války. – – – Ale ano, každopádně vám rozumím a souhlasím s vámi, že to německé prostředí pro nás většinou bylo a je jakousi „branou“, kde prostě ten „otevřený svět“ začíná.

      • petrph napsal:

        Jenomm bych doplnil, to co správně popisujete, totiž po porážce Německa v 1.světové válce byla sepsána Versailská smlouva, jejímž účelem bylo právě moc Německa v Evrpě utlumit.Což vydrželo tak 15 let,než Hitler její podmíny plnit, a ostatní západní mocnosti to mlčky akceptovaly.
        A hlavně tedy Masaryk sám hledal „vazby na Západ“ jinde, v USA (kde dlouho pobýval) a taky ve Francii.

        • ČERT napsal:

          Vlastně vůbec to nejdůležitější, co jsem chtěl říci, je to, že jeli poukazováno na nepříjemný velmocenský vliv Ruska, nelze v kontextu prvních dekád 20.století přehlížet velmocenský vliv jiné země, jenž také nemusel být a nebyl u nás vnímán jako příjemný – Německa, eventuálně spojeného s Rakouskem. Tedy vliv, příp. hrozba ze strany žádného „vyspělého Západu“, ale prostě Německa. My jsme už cca 70 let zvyklí, že Německo, ač ekonomicky velmi silné a důležité, není velmocí srovnatelnou s Ruskem (nevlastní ani jaderné zbraně apod.) – do jisté míry je stále zastíněno USA. Ale samozřejmě, situace v předchozích desetiletích byla odlišná. – – – Jinak, Masaryk, který se vzhledem k těm pro nás poněkud problematickým velmocem nezachoval ani jako rusofil, ani jako germanofil (ono Německo vůči ČSR nezaujalo nejpříznivější kurz ani za tzv. výmarské republiky), samozřejmě prvořadě vycházel z vazeb na země, které bychom asi mohli nazvat tím skutečným Západem, tj. velmoci bývalé Dohody. Nápadné kromě toho bylo, že ač tu byly, což je velký rozdíl od situace po r. 1989, nedobré vztahy s Polskem a Maďarskem (opět historické důvody, pohraniční spory), o to víc jsme se paktovali s Rumunskem a Jugoslávií – tzv. Malá dohoda, vlastně proti eventualitě maďarského revizionismu. Ale to už jsme pochopitelně u zemí nižší mocenské kategorie, kde se nerozhodovalo to nejzásadnější.

          • Petys napsal:

            Souhlasím s Vámi, že nepříjemný soused bývalo občas i Německo. Při 800 let trvajícím blízkém soužití je to zcela zákonité. Celkově lze ale říci, že soužití s německým prostředím nás materiálně i kulturně velice obohatilo a udělalo z nás daleko vyspělejší zemí než naši sousedé jako Polsko, Slovensko atd.
            Soužití s Ruskem byla a byla by znovu naopak jednoznačná katastrofa po všech stránkách.
            Přetrháním vazeb na německé prostředí jsme se propadli do skupiny zemí, které mají vážné potíže s funkční demokracií, navíc hospodářsky jdeme na úroveň východních dříve daleko zaostalejších zemí. To je tragédie samostatného českého státu, postihující nejvíc nás samotné. A je 70 let po válce a čas si to aspoň proboha přiznat, když už ne se pokusit z toho vyvodit nějaké závěry.

    • petrph napsal:

      Víte, v tom prvním odstavci je dvojí omyl, jak Váš tak bhužel i Masarykův.
      Je pravda že Masarykova politika úmyslně rozvázala úzké vazby českých zemí na německé prostředí. Což samozřejmě mělo svou logiku – po první světové válce.
      Jenže, Masaryk se snažil nahradit tyto vazby vazbami s Franciím, nikoliv s Ruskem. A v tom byl tn tragický omyl, protože Francie pro nás potm nebyla ochotna udělat nic, a klidně nás obětovala Hitlerovi. Ono by to bylo na dlouhou diskuzi. Protože, jestli Rusku tehdy vládl Stalinům totalismus, tak Francie už se zmítala v krizi demokracie (kterou my poznáváme až dnes), kde vlastně nikdo za nic nezodpvídal, a kromě osobních a partajních sporů neřešil, ani doma,ani v zahrančí. Vllády se padaly a střídaly, lidem se slibovalo, do rizika nikdo nehctěl, měli svojí Maginetovu linii a mysleli že už více netřeba..

      • Petys napsal:

        Masaryk se snažil orientovat spíše než na Fracii na anglofonní země – Anglii a Ameriku, což byla správná volba jak se ukázalo v případě Polska, které mělo vojenskou smlouvu ne s Francií jako my, ale s Anglií a ta mu na pomoc šla a po napadení Polska vyhlásila Německu válku. Neodvrátilo to porážku, ale Anglie se za Polsko vojensky skutečně postavila a začala s Hitlerem bojovat na Západní frontě.
        Bohužel Masaryk nežil a Beneš neměl vojenskou smlouvu s Anglií, nýbrž s Francií a ti nás hodili přes palubu. Ovšem i tam to je všechno daleko složitější a diskutabilní naše historie o tomhle období je prostě stále jen válečná propaganda nic víc. Nedokážeme se podívat na naši historii bez klapek na očích dodnes. Je to ostudné.

        • ČERT napsal:

          Reagoval bych na Váš komentář k mému již staršímu příspěvku, a aniž bych zamýšlel cokoliv Vám vyvracet (!), omlouvám se, budu-li příliš dlouhý; ale ono je to velice zajímavé téma. Tak samozřejmě, že už vzhledem k tomu, kde ležíme, tak to německé prostředí (německé a rakouské země), pro nás bylo vždycky hrozně důležitým faktorem – a že nás ty úzké kontakty s německým prostředím (dost úzce provázaným s prostředím obecně evropským či západoevropským, což je pochopitelně obrovský rozdíl od Ruska) v průběhu časů materiálně a kulturně velice obohatily, to je bez diskusí. Vy píšete o 800 letech (což by se dalo zpětně datovat do dob dědičných přemyslovských králů, s příchodem gotiky a přejímáním německých manýrů českou šlechtou, německou kolonizací pozdějších Sudet atd.). Ale ono by to šlo ještě natáhnout. Když pomineme Velkou Moravu a tzv. východofranckou říši v 9.století, tak i od dob svatého Václava dělí naši současnost už skoro 1100 let. A na druhou stranu, ani Masarykova ČSR nezpřetrhala vztahy k německému prostředí v ekonomické sféře (i když byly tendence i zde posílit více vazby na západní Evropu, vč. např. lákání francouzského kapitálu do ČSR). Prostě, ač jsme s nimi nemuseli až tolik kamarádit, už jen z praktických důvodů i 1.ČSR zůstala hospodářsky vázána hlavně na Německo, příp. Rakousko. Mezi světovými válkami bylo Německo významným partnerem Československa, i když zároveň (protože v obou případech šlo o průmyslově dost silné země) i jeho konkurentem. A nakonec, můžeme dodat, že to německé prostředí (pokud jde o Východní Německo- NDR) nám zčásti zůstávalo blízké i pod tou ruskou kuratelou za komunismu. – – – Ale když tedy šlo prvořadě o to, že už Masaryk se odklonil od německého prostředí… Jak jsem zmínil, v oblasti hospodářských kontaktů právě ani ne (nebo se to ani nepovedlo). Ono bychom mohli tedy litovat toho, že se rozpadlo habsburské Rakousko-Uhersko… Dobře- jenže co by bylo dál? Zase už kvůli tomu německému faktoru, tehdejšímu německému nacionalismu… Rakušané by třeba chtěli k Německé říši, ale nebylo žádoucí, aby tam s nimi přišlo tolik Čechů. Nějaká autonomie zemí Koruny české? To by se zase příčilo českým Němcům (leda snad, že by to byl nějaký útvar v hranicích pozdějšího Protektorátu l. 1939/45). Nebo bylo chybou, že jsme se v průběhu staletí nezgermanizovali aspoň tak jako Lužičtí Srbové? K tomu už tak nějak oficiálně bylo nakročeno za Josefa II. ke sklonku 18.století – jenže pak přišlo národní obrození. Úplně mimochodem bych dodal, že ačkoliv později Hitler uznával Josefa II. jako asi žádného jiného z Habsburků, tak nacistům se idea politiky Josefa II., tj. germanizace všeho neněmeckého obyvatelstva v habsburské říši, nebo konkrétně všech Čechů, nezamlouvala. – – – A to je také důležité, když už jsem vyjádřil pochopení, že se Masarykova ČSR po r. 1918 politicky odklonila od německého prostředí, neměl jsem tím, a z aktuální pozice r. 1918 bych ani nemohl mít, na mysli ještě konkrétně Hitlera a druhou světovou válku (které se T. G. Masaryk už ani nedožil). Když už píšete o marasmu, do jakého jsme padli, a pokud bychom tedy nepřikládali slibnou budoucnost rakousko-uherské monarchii (což by bylo na nekonečnou úvahu, ale je fakt, že cca po 200 let před první světovou válkou např. i V. Británie si vždy dávala záležet, aby se ta habsburská říše nerozpadla, protože v ní viděla záruku rovnováhy v Evropě), tak bych skutečně viděl počátek chyby právě až za druhé světové války, v r. 1945, definitivně 1948. Je pravda, že třeba hospodářská pozice ČSR cca v r. 1930 a dnešní ČR ve světě, to je obrovský rozdíl – a to i když si musíme uvědomit, že mezitím se prudce rozvinuly také země v jiných částech světa (kde třeba byla tehdy Korea a kde je Jižní Korea dnes?), že prostě doba je zase už někde jinde… Ale když už tu byla řeč hlavně o Německu, tak každopádně si myslím, že Západní Německo počínaje Adenauerovou érou, tj. r. 1949, bylo v mnoha ohledech (politickém, ekonomickém) dosti vzorovou zemí; a zdálo se to tak ještě docela nedávno. Ale když je dnes často prezentováno, do jakého marasmu (jiného druhu než u nás) se ubírá nejen Německo, ale i řada jiných zemí v západní části Evropy, a vlastně i zčásti v důsledku absolutního marasmu v části Asie a Afriky…??? Ukáže čas.

  2. zdeněk napsal:

    Neziskovka Pes by měla navrhnout aby se postavil za peníze daňových poplatníků pomník nadživotní velikosti. Nejlépe nad Letenskými schody aby cenzor Havel mohl cenzurovat Prahu.

  3. Němec napsal:

    Nebýt prezidenta Havla, tak by jsme ani nevěděli o prezidentu Masarykovi. Masaryk byl politik a státník. Navíc měl svoje odvážné legionáře. Pan Havel byl divadelník s partou přátel a odvážnými sportovci, kteří mu dělali ochranku. Jako divadelník si zahrál svoji roli. Roli zvládl neskutečně dobře. Havel odešel, krásné divadlo skončilo a už jsme zase ….?

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      A co takhle Sněhurka a sedm trpaslíků? Udělali pro ČR totéž co Havel, tedy nic moc, ale aspoň při tom nelhali.

  4. Monika Novotná napsal:

    pro mně byl Pan Václav Havel zatím nejlepší prezidentem, co mohl být, když si to srovnáte co každý z prezidentu co jsme tu měli co všichni dokázali, od každého něco k dobru i zlu,

    • zdenek napsal:

      Že nikdo nevzpomíná na Havla jako komunistu. Havel byl členem KSČ sám to přiznal. Když informovat o Havlovi tak o všem ne jenom o tom co se hodí. KSČ udělala z Havla kult osobnosti jako z Lenina, Stalina a Gottwalda.

      • Ondřej Neumann napsal:

        Obávám se, že jste si spletl Václava Havla s Milošem Zemanem. VH nikdy členem KSČ nebyl.

  5. ČERT napsal:

    Též vzhledem k výše zde zveřejněné diskusi o velmocenském vlivu Ruska, Německa nebo Západu bych nicméně upozornil na jednu strašně důležitou věc. První ČSR, jako vnitrozemský stát bez přímého přístupu k moři, hraničila bezprostředně s pěti státy (Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko) – se SSSR, mimochodem, ještě ne. Je ale pravda, že asi jediným z těchto sousedů, kde se dalo hovořit o nějakém přátelství, bylo Rumunsko, s nímž nás ovšem pojila jen krátká hranice v oblasti Podkarpatské Rusi. To byl obrovský geopolitický handicap, na který ČSR také doplatila, ale na kterém bychom těžko hledali hlavní vinu na straně Masaryka a vůbec Československa. – – – Po r. 1989, za Havla, se naproti tomu navázaly slušné sousedské vztahy jak s Německem a Rakouskem, tak, na bázi Visegrádské trojky, resp. čtyřky, s Polskem a Maďarskem. Ale jistě je zbytečné připomínat, že mezinárodní situace ve středoevropském prostoru po r. 1989 byla zcela odlišná od té po r. 1918.

  6. Milan napsal:

    Nebojme sa napísať pravdu. Masaryk a Havel nemali dobrý vzťah k Slovensku,nehovoriac o Benešovi. Stačí si prečítať históriu prvej republiky.Kto ešte verí,že bola zamatová revolúcia a nie
    dohoda komunistov s tzv.disidentmi alebo šlachtou charty 77?
    Bol to prezident Havel,ktorý bol zvolený komunistickými poslancami a nevadilo mu ani zadržanie poslanca Sládka,aby mohol byť ďalej prezidentom,hoci chcel byť len dočasným.
    Určite si spomeniete na výroky:,,upodozrievajú ma,že tu chcem zaviesť kapitalizmus“ alebo ,,že chcem privatizovať Lucernu“.Stalo sa a právnici pána prezidenta ako asi jediní išli hlboko do Benešových dekrétov a nikomu to nevedí ani že rodina Havlových bola na zozname kolaborantov.V Martine sa jeho zásluhou zrušila nehumánna výroba tankov,ale len prešla do Plzne.Amnestiou najhorších zločincov zaplavil náš štát.
    Že pán prezident nepil o nič menej ako kritizovaný Zeman a nakoniec sa obrátil proti signatárom charty sa tiež už môžeme dočítať.Československo sa nemuselo rozpadnúť a ani si to ľudia neprali a v tomto naši prezidenti majú svoj podieľ.

    • josef napsal:

      V zásadě výstižný je tento příspěvek. On totiž Václav Havel byl „strůjcem“ pozdějšího rozpadu federace. Zrušením zbrojního průmyslu na Slovensku bez náhrady (o tom bylo sice uvažováno už předchozím režimem, ten by ale neponechal ty desítky tisíc zaměstnanců těchto zbrojovek padnout na „ústa“). Dále pak jeho nesmyslná aktivita při přejmenování názvu republiky, jeho návrh st.znaku atd. . Tyto „aktivity“ si jako prezident republiky měl dávno odpustit(tak mu to říkal i Zdeněk Jičínský, že toto vůbec prezidentu republiky nepřísluší). A pak když to Klaus s Mečiarem rozbití „dodělali“, tak se tady nechal zvolit jako český prezident. Pokud by trvala federace tak by poslanci ze Slovenska ho nikdy nezvolili a měl by utrum… ( a možná by nebylo bombardování v Jugoslávii, válka v Iráku).

  7. Němec napsal:

    S prezidentem Havlem odešla slušnost. Hnusné prezidentské volby v USA nám ukázaly v jakém dnes žijeme světě. Havel se kdysi zhlédl v USA . V Americe, která nám dnes ukázala hnus dnešních miliardářů, kteří si říkají republikáni. Vzhlédl se v USA, kde mají nejhorší tajné služby na světě, které mají celou Evropu na háku a Rusko si s nimi dělá co chce. Jediný Havel by to americkým vládcům dokázal říct protože nebyl anální horolezec ale slušný člověk.

  8. petrph napsal:

    Jistě že lze souhlasit s vysvětlením že „úloha prezidenta byla „monstrancí“, za kterou mohlo kráčet procesí a kterou i Havel sehrál důstojně. Jenomže – bylo to vidět už tehdy a je to vidět i dnes,tato monstrance podpíraná elitami už nebyla ani majákem, ani „..jasným postojem a ideou o novém směřování země „, ta už v té době byla pouhým idealismem, který se od okolní reality stále více a více vzdaloval.
    A v okamžiku, když napřed Klaus /zvolený díky politickým čachrům) a pak Zeman /zvolený „společenskou spodinou“) odmítli se touto idealistickou monstrancí stát, postavili tím elity proti sobě.
    A bude skutečně, skutečně zajímavé, kdo bude dalším prezidentem republiky. Protože být „jenom monstrancí“, kterou budou posunovat jiní, to by byla velká chyba kterou si naše společnost snad ani nemůže dovolit..

  9. Jana Pechová napsal:

    Václav Havel byl pro Česko darem z nebe.
    Nebylo totiž možné zabránit tomu, aby sametovou revoluci „nezúročili“ titíž, kdo izolací ekonomiky dovedli republiku „zu grunt“, když předtím notně pokřivili morálku národa. Havel v důležité době a z důležitého místa lidem připomněl skutečnou podobu potřebných zásad. Mluvil o nich, choval se podle nich a vysvětloval je. Aspoň on, když jiní viditelní politikové vesměs „jeli v jiné stopě.“
    V postkomunistické zemi, kde si lidi pod slovem hodnoty představují majetek (pokud možno vlastní), však těžko očekávat větší pochopení role, kterou Havel „vystřihnul“ fantasticky – proto též mnohem větší uznání od těch, kteří lépe než ti domácí věděli, o čem Václav Havel mluví a kam tím míří.
    V tuzemsku je na hodnocení Václava Havla ještě příliš brzy, řekla bych.

    • josef napsal:

      … byl darem z nebe, ale zejména pro sebe. Nic nechtěl, ale všechno dostal (majetky). Rád jezdil zejména do USA, kde byl (údajně) až uctíván, ale nikdy jsem neslyšel, že by se třeba tam jen okrajově zmínil o tom, aby nám USA zrušily víza. To bývalý prezident Polska Lech Kaczynski – tehdy v pozici primátora Varšavy – odmítl jet do USA s odůvodněním, že „běžný“ občan Polska do USA bez víza jet nemůže. Postupem času ve funkci prezidenta se stále více obyčejným občanům vzdaloval až se jich skoro bál…

  10. Slavibor napsal:

    Pravda vítězí. A tak se ji nebojme říct.
    Václav Havel si zaslouží úctu za své rozhodnutí vzdorovat komunistickému režimu, i když to znamenalo trpět v jeho žalářích. Hodně oceňuji i to, že neemigroval. Na druhé straně odsuzuji jeho rozhodnutí stát se prezidentem, přestože věděl, že není politik. A taky nikdy dobrým politikem nebyl. Začal nepovedenou a velikášskou amnestií, která skončila mnoha lidskými tragédiemi, během divokých 90.let nečinně přihlížel mohutnému rozkrádání státního majetku a v zahraniční politice svou morální autoritou kryl zločiny USA.
    V dobách totality jsem si ho velmi vážil, v době demokracie zůstala jen hořká pachuť z jeho pokryteckého „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies