Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

V krajině IKEA aneb Zelený a ještě zelenější lesnický byznys

 -   - 

treeTree” Autor: Moyan Brenn

ANALÝZA. Systém certifikací dřeva byl založen především jako ochranné opatření vůči drancování pralesů a obecně cenných lesních porostů především v rozvojových částech světa. To ale v ČR ani náhodou nehrozí, množství dřevní hmoty v našich lesích každoročně stoupá, stejně jako plocha lesních porostů a ČR tak patří mezi nejvíce zalesněné země EU. Přesto se v Česku rozhořel souboj mezi dvěma certifikačními systémy. Více v textu agrárního analytika Petra Havla pro HlídacíPes.org.

Po řadu let se generovaly spory a konflikty v tuzemském lesnictví a zpracování dřeva především prostřednictvím soubojů firem nebo zájmových uskupení usilující o zakázky od státního podniku Lesy České republiky (LČR).

Dominantní správce dřevní hmoty (LČR), jehož podíl na našem trhu je i po církevních restitucích v současné době asi 58 procent, ale nakonec přešel k takzvanému „senátnímu“ způsobu vyhlašování tendrů, kdy se každoročně nesoutěží veškerá plocha lesů spravovaná LČR, ale jen pětina na dobu pěti let.

Lesnický byznys byl tak rozložen v čase a navíc mají firmy, neúspěšné v jednom roce, možnost soutěžit o další pětinu zakázek v následujícím roce, což poněkud uklidnilo podnikatelské emoce.

Nové emoce

Nové emoce zcela jiného typu ale už startují. Jde o souboj mezi dvěma certifikačními systémy – FSC (Forest Stewardship Council) a PEFC (Programme of the Endorsement of Forest Certification Schemes), přičemž oba z nich deklarují, že dřevo vytěžené z lesa bylo vyprodukováno takzvaným udržitelným způsobem, tedy že pěstování stromů, jejich ošetřování, vysazování a údržba jsou činěny k přírodě blízkým způsobem.

V praxi jde tak o to, jestli je podnikání v lesích dostatečně zelené, případně zelenější. Jiná skladby písmenek v názvech obou systémů není na první pohled významná a nelesnická veřejnost oba systémy nerozlišuje a ani fakticky netuší, že existují. Ve skutečnosti jde ale o novou dělící linii, která rozhodne, a už také rozhoduje, o odbytových možnostech dřeva certifikovaného buď jedním, nebo druhým systémem.

Dosavadní stojaté vody (nebo spíše lesy) již v tomto směru rozčeřila významná nadnárodní společnost IKEA, která deklarovala, že bude ve své síti prodávat zpracovávat a prodávat pouze produkty ze dřeva certifikovaného FSC.

Ten je přitom preferován ochránci životního prostředí, neboť podle nich oproti PEFC skutečně garantuje trvalou udržitelnost produkce dřeva, systémem PEFC je oproti tomu certifikován podstatně větší objem lesních porostů (a tedy dřeva z něj), a to nejen na území ČR, ale i ve světě.

Biodřevo

Skutečností ale je, že FSC je opravdu „zelenější“ a k přírodě bližší a ukládá například ponechat část dřevní hmoty ve vytěženém lese – to ale na druhou stranu znamená, že taková těžba buď přináší nižší zisky, nebo je výsledkem dražší dřevo. V podstatě „biodřevo“, porovnáme-li lesnictví se zemědělstvím a konvenční produkci potravin a biopotravin.

Faktem je, že stejně jako se průmyslové zemědělství negativně podepisuje na naší krajině a nesprávné hospodaření zvyšuje riziko eroze a odplývání kvalitní, svrchní části půdy z polí do potoků, řek, rybníků či vodních nádrží, podepisuje se obdobně negativně, se stejnými důsledky, na naší krajině také průmyslové lesnictví.

Jen je to méně vidět, už i proto, že lesnictví stojí v našich krajích v porovnání se zemědělství přece jen trochu „v koutě“.

Jsou to ale právě naše lesy, které také dokáží zadržet nebo nezadržet vodu v krajině, na rozdíl od zemědělské půdy ale jejich retenční potenciál (schopnost zadržovat vodu) a možné rezervy nikdo nespočítal. Udržitelné hospodaření v lesích je tak stejnou výzvou, jako udržitelné, k přírodě šetrnější zemědělství.

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od zemědělství neexistuje v Evropě něco jako „Společná lesnická politika“, je zákonná úprava hospodaření v lesích věcí jednotlivých členských zemí. A v tom je také klíč, jak české standardy FSC a PEFC vnímat.

Rozhodující přitom je, že v ČR platí, jako v řadě jiných oblastí, pro lesní hospodaření přísnější pravidla, než v jiných zemích EU, neřku-li ve světě. To v praxi znamená, že podmínky PEFC jsou pro udržitelnost produkce dřeva dostačující, a to i kdyby znamenaly „pouze“ dodržování u nás v praxi platných zákonů, což kritizují zastánci ekologičtějšího FSC.

Stromů i lesů v ČR přibývá

Z globálního pohledu lze přitom podotknout, že systém certifikací dřeva byl založen především jako ochranné opatření vůči drancování pralesů a obecně cenných lesních porostů především v rozvojových částech světa.

To ale v ČR ani náhodou nehrozí, množství dřevní hmoty v našich lesích každoročně stoupá, stejně jako plocha lesních porostů a ČR tak patří mezi nejvíce zalesněné země EU, i v konkurenci se Skandinávií.

Je tak poněkud sebezničující hádat se o to, který certifikát je zelenější, především je ale diskriminující odmítat zpracování dřeva posvěcené tím či oním certifikátem ze strany komerčních subjektů. Je to totiž stejné, jako kdyby někdo nařídil povinně konzumovat jen biopotraviny.

Samozřejmě že má být zachována volba mezi FSC a PEFC, ale produkty z těchto systémů by měly být označeny příslušným logem nebo informací na finálních výrobcích tak, aby si mezi nimi mohl spotřebitel vybrat, jako mezi těmi potravinami.

Samozřejmě, že má u i nás hospodaření v lesích v dopadech na stav krajiny, půdy i rizika eroze své rezervy. Lze také předpokládat, že v některých parametrech se současná tuzemská legislativa upravující hospodaření v lesích bude zřejmě ještě zpřísňovat jakožto odraz adaptačních kroků na klimatické změny.

Nejsme v bodě nula

To však jistě není věcí komerčních prodejců výrobků ze dřeva, ale odborníků z řad šlechtitelů, pedologů a obecně akademického sektoru, který by měl vypracovat podklady a zásady onoho udržitelného lesního hospodaření.

Nejsme v bodě nula – v ČR například existuje Český spolek pro agrolesnictví sídlící na České zemědělské univerzitě v Praze sdružující jak část lesnické veřejnosti, tak především zástupce akademické a výzkumné sféry – například z Mendelovy univerzity v Brně a dalších výzkumných institucí.

Právě spojení „agrolesnictví“ je přitom docela důležité – chování člověka v krajině je totiž nutné posuzovat komplexně, a to jak v té zemědělské, tak lesní. Žádná „krajina IKEA“ neexistuje.

O autorovi

Autorem článku je Petr Havel

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Komentáře

Komentářů (11)
  1. nováček napsal - dne 8.10.2016

    Cituji:”Faktem je, že stejně jako se průmyslové zemědělství negativně podepisuje na naší krajině a nesprávné hospodaření zvyšuje riziko eroze a odplývání kvalitní, svrchní části půdy z polí do potoků, řek, rybníků či vodních nádrží, podepisuje se obdobně negativně, se stejnými důsledky, na naší krajině také průmyslové lesnictví.” My, Češi (nebo česko – Slováci) má svou “IKEU”, ta ale bere všechno a funguje hlavně v zemědělství a jmenuje se Skupina Agrofert. Mezi její přírodu “šetřící” způsoby hospodaření patří třeba výsadba 9 km dlouhého lánu kukuřice (bez jediné přetržky, kromě polní cesty), kolem kterého jedu několikrát ročně do Jevišovic.

  2. Karel Novotný napsal - dne 10.10.2016

    Zajímavý článek. Škoda, že pan Havel trochu víc nepřiblížil rozdíl mezi FSC a PEFC na konkrétním příkladu (obecné “ponechat část dřevní hmoty ve vytěženém lese” mi nic ani jako poučenému laikovi neříká). Klíčové z pohledu ochrany přírody mi přijdou: omezení maximální plochy mýtní těžby a nutnost vícedruhové výsadby. Liší se nějak oba systému v těchto požadavcích?

    • Ondřej Kroupa napsal - dne 10.10.2016

      Trošku jsem se na to podíval, abych si ověřil informace – na stránkách FSC i PEFC jsou jejich standardy k dispozici – smíšení i vhodnou druhovou skladbu výsadby řeší oba systémy, u maximální velikosti holých sečí je to taky velmi podobné FSC 0,9 ha a PEFC 1 hektar. Co asi stojí za zmínku – tak třeba FSC v Polsku dovoluje holinu o velikosti 4 hektarů, v Rusku 10 ha, kde je tedy ta “FSC zelenost”, to Bio??? Buďme rádi, že je u nás 70% lesů po kontrolou nezávislých organizací a je úplně jedno jestli je to FSC nebo PEFC… btw. v ČR je to 70% PEFC a 2% FSC

      • Pavel Novotný napsal - dne 11.10.2016

        Opravdu „jste se na to podíval jenom trošku“. Ano, vhodnou druhovou skladbu řeší oba systémy, jak píšete, ale FSC je přísnější a chce po lesnících, aby vysazovali více, než požaduje česká legislativa (tedy PEFC). Cíl je jasný, rychleji změnit naprosto nepřirozené a pozměněné složení druhů dřevin v lese. V holosečích je také velký rozdíl. PEFC se zase drží zákona a FSC jejich použití výrazně omezuje.
        Vybral jste jen jeden parametr a tím je maximální velikost jedné holoseče. Nehledě na to, že zákon a tedy i PEFC umožňuje v některých případech i 2 ha holoseče. FSC omezuje ještě holoseče tím, že se mohou udělat jen na polovině těžených lesů, druhá polovina se musí vytěžit bez holosečí a když už se dělají v FSC holiny, tak může být jejich průměrná velikost do 0,3 ha. To je podle mě velký rozdíl. Dále jste nedodal, že v Polsku už v legislativě jsou zcela zakázané holoseče v horských oblastech – ano na těch jejich písečných rovinách jsou povoleny zákonem 4 ha, ale u nás jsou na stejných typech lesa povoleny 2 ha.
        Proč je v ČR certifikovaných systémem PEFC 70% lesů je potom jednoduché najít odpověď. Lesníkům téměř stačí jen neporušovat českou legislativu (třeba dělat 2ha holoseče) a získají certifikát PEFC. To podle mě nemá s ekologickou značkou nic společného. A hlavně to neříká, proč za něj lesníci utrácejí (i z našich peněz ve státním rozpočtu). Kromě toho, že je pak možné dát na výrobek nějakou nálepku, která ale asi neříká nic jiného než zákon a moc nechápu její smysl.

  3. kucera napsal - dne 12.10.2016

    Odhlédněme od ekologických aspektů (které jsou stejně někdy pro nezainteresovaného nepřehledné), ale nebylo by dobré, když se řekne B, uvést i A? V ČR je zhruba (podle Zprávy o stavu lesa) cca 55% porostní plochy ve vlastnictví LČR a VLS – tedy státních podniků. Z drtivé většiny certifikovaných PEFC (pak i ten poměr plochy v komentářích pod článkem vypadá trochu jinak). Třeba LČR několikrát dopředu deklarovaly, že ani nevyzkouší certifikaci FSC na vybraných lesních zprávách a to ani po zmírňující změně Standardu FSC v minulém roce. A to i tehdy, když IKEA nabídla za FSC surovinu finanční či jiné zvýhodnění (viz diskuze v Lesnické práci). Není ta logika obrácená? Je vhodné ohánět se „diskriminací“, když si SOUKROMÁ firma zvolí jednu z certifikací na trhu (to je její svobodná volba jako odběratele/nakupujícího, stejně jako Vaše, když si budete vybírat mezi dvěma výrobky v obchodě)? Navíc, když STÁTNÍ podniky, které z kdovíjakého důvodu všemožně podporovaly od začátku jen jednu certifikaci (PEFC), která je trhem prostě výrazně méně žádaná (dle certifikátů zpracovatelského řetězce – těch má FSC cca 3x více a v mnohem více zemích než PEFC), a dopředu odmítají druhou a dělají v podstatě to stejné? Jen základní rozdíl je, že hospodaří s veřejným majetkem a měly by s ním odpovědně a hospodárně nakládat, zvlášť když se jim za to nabízí finanční a jiný bonus, a tedy aspoň někde vyzkoušet pilotně FSC? Zatímco dnes si snad ještě každý na trhu může vybrat, co se mu líbí a nelíbí a neříká se tomu „diskriminace“. To, že prostě je FSC víc zákazníky a odběrateli žádané, je fakt. Ať už je zelenější kdokoliv. Nebylo by tedy vhodnější se ptát, proč státní lesy nejsou ochotny ani trochu změnit svou politiku v této oblasti a minimálně udělat analýzu, zda se jim FSC vyplatí? Na to bych se zaměřil spíš než na opakování stěžování si (státních) podniků o „diskriminaci“. Ale to je Vaše věc.

  4. Ondřej Kroupa napsal - dne 12.10.2016

    Pavle, donutil jste mne, abych se na problematiku certifikací lesů podíval trošku více.. níže několik mých zjištění
    1.Posláním certifikací lesů je dohlížet na trvale udržitelné hospodaření v lesích a dokládat původ dřevní suroviny.
    2.Certifikační systémy přizpůsobují mezinárodní požadavky na trvale udržitelné hospodaření lokálním/národním podmínkám – řešeno experty na tuto problematiku za účasti všech zainteresovaných stran.
    3.Český zákon o lesích je jeden z nejpřísnějších na světě.

    Pavle, zřejmě jste velkým fandou FSC, ale mě z toho vychází, že je opravdu jedno, kterým systémem jsou naše lesy certifikované. Oba systémy působí globálně a jejich přínos k omezení ilegálních těžeb v nejproblematičtějších částech světa vnímám jednoznačně pozitivně.
    Obě certifikace mají na svých stranách experty, kteří je hájí. Vlastníci lesů i zpracovatelé dřeva mají právo volby. Je to tak správně, neboť žijeme v demokratické zemi. Každý ať se sám rozhodne, jakou cestou se vydá, co je pro něj lepší. Asi zde nemá cenu rozebírat jednotlivé požadavky systémů, ale pokud máme přísný zákon o lesích, tak zřejmě není potřeba dále snižovat konkurenceschopnost certifikovaných subjektů. Víte, aby se taky za chvíli vyplatilo se o ty naše lesy vůbec starat s narůstajícími omezeními! Buďme tedy rádi za PEFC.

    K poznámce o rozpočtu a našich penězích – nikde jsem nenašel zmínku, že by PEFC byl nějak dotován z rozpočtu. Jen u FSC se na všech materiálech objevují loga MŽP, SFŽP, norské fondy – mám pocit, že spíše FSC je napojeno na nějaké penězovody!!!

    Ke smyslu “nálepky” – jedná se o globální systémy, zákazník koupí výrobku získává jistotu, že se nepodílí na devastaci lesů – kdekoliv ve světě! Dle mého názoru nemusí být požadavky vždy nastaveny o něco výše než legislativa v dané zemi, ale spíše by měly řešit nedokonalosti – chybějící legislativa, korupce v rozvojových zemích, ilegální těžby, atd.

    Pavle, nastudoval jsem si problematiku certifikací lépe nebo mi opět něco uniklo? Musím Vám poděkovat, díky Vám se ze mě stal ještě větší fanda obou systémů! I když PEFC mám asi radši, když se pro něj rozhodli ti naši lesníci..)

    • Pavel Novotný napsal - dne 13.10.2016

      Ad3.) Český zákon o lesích je sice jeden z nejpřísnějších lesních zákonů na světe, ale obsahuje jen pár věcí, která je nutné dodržet a ty nejsou zrovna přísné. Např. to, že v lese vytěžím jen tolik dřeva kolik ho tam přiroste – jinými slovy nesmí se přetěžovat lesy a nesmí dřeva v nich ubývat – to je snad samozřejmost. Nebo se musí vysazovat kromě smrku pár listnáčů (cca 20 %). Zdánlivě velké číslo, ale vzhledem k obrovským problémům, které smrk v ČR má a nadále bude mít, tak je to opravdu nedostatečné.

      Ano jsem fanda FSC a není mi jedno kterým systémem jsou naše lesy certifikované. Chci, aby se v nich hospodařilo co nejlépe a PEFC, stejně jako lesní zákon, toto prostě nezaručují. Proto mi přijde tvá relativizace FSC a PEFC nevhodná.

      To že se pouze pro FSC rozhodne IKEA taky podle mě o něčem vypovídá. IKEA je globální firma, která bedlivě dbá na svou pověst a pečlivě si vybírá s jakými subjekty, značkami apod. bude spojována.

      Zmíněná ilegální těžba je problém, ale je jen prvním primárním předpokladem pro certifikaci FSC, ta k tomu ještě řeší řadu ekologických a společenských aspektů. Ale hlavně na boj proti ilegální těžbě dřeva tu jsou jiné legislativní nástroje (EUTR apod.) – k tomu nepotřebujeme certifikaci lesů.

      PEFC v ČR jenom stojí peníze a o českých lesnících kteří ho mají, říká v podstatě jenom to, že dodržují zákony ČR – to mi nepřijde jako velká přidaná hodnota.

      „Našimi penězi“ jsem měl na mysli, to že státní lesy platí za PEFC bez nějakého zdůvodnění a bez jasné výhodnosti této investice.

      • Ondřej Kroupa napsal - dne 20.10.2016

        Pavle, několik bodů k Vašemu textu a hlavně k zamyšlení:

        1. nenapadlo Vás, že by nás IKEA mohla vodit pěkně za nos s její zelenou image – IKEA je členem FSC, které založily organizace WWF, Greenpeace, Friends of the Earth – je tedy s těmito organizacemi úzce spjata – už jste viděl někde článek, kde by Greenpeace kritizoval IKEU – třeba za ekologickou stopu jejích výrobků, které cestují po celém světě?? IKEA je gigantická korporace, která jde hlavně za výdělkem a nekouká moc nalevo ani napravo. A právě požadavek na FSC certifikaci může být takovým odpustkem ekologickým organizacím a jejich aktivistům.

        2. podívejte se seznam držitelů certifikátu PEFC a FSC v ČR – mimo státní podnik Lesy ČR se pro certifikaci PEFC rozhodlo dalších cca 300 vlastníků lesů, pro FSC celkem 4 – nevypovídají tato čísla o něčem – já si myslím, že se zástupci Lesů ČR rozhodli jako většina rozumně smýšlejících vlastníků lesů – nechtějí si nechat diktovat od zelených extrémistů (viz třeba pan Bláha z Hnutí duha), co můžou ve svých lesích dělat. Víte, já bych si taky dokázal představit i daleko lepší hospodaření v lesích než vyžaduje FSC, ale otázkou je, kdo to zaplatí, bude mít vlastník na výplaty pro své zaměstnance, atd atd.

        3. EUTR se zavedl v roce 2013 – to už obě certifikace fungovaly přes 10 let

    • kucera napsal - dne 14.10.2016

      Já se omlouvám, asi tomu nerozumím, ale když po mně někdo chce specificky certifikované dřevo (jedno jaké), zaplatí bonus (který mi minimálně nesníží zisky z prodeje – resp. udělám si dobrou obchodní bilanci, zda se mi to vyplatí jako každá soukromá firma), tak jak by certifikace zhoršila konkurenceschopnost, jak říkáte? A je vhodná reakce říci – „ani to nebudu zkoušet a neudělám analýzu, zda mi to něco přinese“? To jsem v soukromém sektoru mockrát opravdu neviděl.

      A druhá otázka, proč mám platit (skrze státní LČR a VLS a poplatky, které odvádí z certifikované plochy PEFC) certifikaci, která v podstatě neříká nic jiného než zákon (a je jedno, jak je přísný)? A proč je diskriminace dle autora článku, když si soukromá firma zvolí jednu z certifikací (navíc tady všichni potvrzují, že jsou dobrovolné)? To je jako kdybychom se s ostatními v práci domluvili a kupovali jen fairtrade kávu. Je to pak diskriminace jiných certifikací nebo necertifikovaných výrobců kávy? Ale v případě, když to stejné dříve udělaly státní lesy, které navíc mají povinnost být odpovědným hospodářem majetku státu (i proto, že hospodaří s „penězi nás všech“ a pokud mohou zvýšit výnos do rozpočtu, měly by to udělat), tak to neberu v článku nijak v potaz – to mi přijde měření jiným metrem a moc tomu nerozumím.

      A třetí věc, taky jsem se na to díval na mezinárodním webu obou (ano, bylo by lepší, aby byla jen jedna certifikace) – zdá se mi, že PEFC je především v Evropě (kde to asi, jak říkáte, není potřeba, díky standardům lesního hospodaření) a v Severní Americe (což tvoří většinu rozlohy PEFC), kdy tam většinu jeho plochy tvoří celkem známý kontroverzní systém SFI (viz třeba https://news.mongabay.com/2015/11/four-major-us-brands-to-drop-controversial-sustainable-forestry-certification-scheme/), tak nevím, jak moc se dá říkat, že oba systémy působí globálně v rámci neproblematičtějších míst a „pocit jistoty“, o kterém mluvíte, to taky ve mně tedy moc nevyvolalo…Určitě se najdou průšvihy u všech certifikací, ale tohle tvoří většinu plochy PEFC…

      Jinak samozřejmě respekt českým lesníkům, v tom se určitě shodneme, jen mi přijde, že tady nejde o to, zda se v ČR hospodaří nebo nehospodaří dobře (hospodaří), ale taky o návaznou poptávku po certifikovaném dřevě a asi bych si nedovolil nikdy jako autor článku říct, že si když soukromá firma vybere jednu z certifikací na trhu, je to „diskriminace“, a přitom tiše mlčet o tom, že státní firmy tohle už udělaly dávno předtím a nikomu to nepřišlo divné. To mě teda zarazilo, to se přiznám. S pozdravem, JK

  5. Petr napsal - dne 12.10.2016

    Je opravdu potřeba dvou certifikací, které by kontrolovaly to samé?? Předpokládám, že to nebude zrovna levná záležitost
    – dle mé zkušenosti s certifikací ISO

  6. ČERT napsal - dne 15.10.2016

    Jen takovou drobnou poznámku v reakci na samý úvod článku, že “systém certifikací dřeva byl založen především jako ochranné opatření proti drancování pralesů a obecně cenných lesních porostů především v rozvojových částech světa”, a že “to v ČR ani náhodou nehrozí”. Ono se to možná už dnes nemusí zdát tak podstatné, ale aspoň pokud jde jmenovitě o ty pralesy, tak ty jsme si již dávno víceméně vydrancovali. Lesy u nás jsou poznamenány dlouhými staletími lidské činnosti a např. tak vysoký podíl jehličnanů (jako smrk, borovice) není u nás přirozený – původní český nebo obecně středoevropský lesní porost měl rozhodně ráz spíše listnatého lesa (dub, buk, jasan atd.). Jehličnany se u nás prosazovaly a prosazují z ekonomických důvodů (rychleji rostou); ale je pravda, že již dlouhá desetiletí v našich lesích opět přibývá i stromů listnatých.