Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Třetina všeho jídla skončí na smetišti. Ročně až 115 kg na hlavu…

 -   - 

278987326_0a2605fc06_zWhat a waste, and so sweet” Autor: John Schilling

OECD, organizace sdružující 34 nejvyspělejších zemí světa včetně České republiky, se snaží vymyslet způsob, jak zabránit obrovskému plýtvání potravinami, které se nevyhýbá ani těm nejchudším místům na zeměkouli.

Jedna z jejích nejnovějších studií shrnuje zajímavá data, která se podařilo různým týmům shromáždit za několik uplynulých let.

  • V průměru až třetina jídla původně určeného na náš stůl přijde vniveč. Ročně to dělá podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN 1,3 miliardy tun (odhad z roku 2011). Zatímco v chudých zemích se nejvíce plýtvá při sklizni či výrobě, v bohatších zemích přijde nejvíce jídla nazmar při prodeji a pak v domácnostech, které ho nespotřebují.
  • V Evropě a USA připadá každý rok v průměru 95 až 115 kg vyhozeného jídla na hlavu, v rovníkové Africe či jihovýchodní Asii je to 6 až 11 kilogramů.
  • Z jídla, které se vyrobí, ale nespotřebuje, se ročně dostane do atmosféry 3,3 miliardy tun skleníkových plynů, což z nespotřebovaného jídla dělá jejich třetího největšího emitenta v USA a Číně.
  • V roce 2013 Organizace pro výživu a zemědělství OSN odhadla, že ekonomické ztráty způsobené plýtváním potravinami (bez započtení rybolovu) činí ročně na 650 miliard dolarů, což přibližně představuje hrubý národní produkt bohatého Švýcarska.
  • Přípravná studie Evropské komise došla na základě údajů Eurostatu v roce 2011 k závěru, že celkem přišlo nazmar v tehdy 27 členských státech EU 89 miliónů tun potravin za rok, což představuje 179 kilogramů na hlavu. Domácnosti se podle této studie na plýtvání podílely ze 43 procent.  Do výzkumu ale nebyl zařazen zemědělský sektor, což spolu s nedostatkem věrohodných údajů ze zpracovatelského sektoru, výsledky dost zkresluje.

Autoři studie poukazují na tři hlavní důvody, kvůli nimž je třeba obrovské plýtvání zastavit. Na prvním místě vcelku pochopitelně uvádějí pomoc hladovějícím (po světě jejich podle statistik OSN bezmála miliarda). Dále to jsou výše uvedené skleníkové plyny. Na třetí místo se dostal faktor ekonomický – plýtvat potravinami stojí peníze, které by se daly investovat.

Studie konstatuje, že pozornost ve vyspělém světě se přesouvá od regulace k většímu důrazu na efektivní využívání zdrojů a ekonomickou efektivitu výroby.  A dochází k závěru, že bude důležité, aby tento fakt pochopili akcionáři zemědělských a potravinářských firem či třeba velkých stravovacích zařízení. Byznys může pomoci naplnit sny aktivistů.


O autorovi

Autorem článku je Libor Stejskal

Komentáře

(1) komentář
  1. jarpor1 napsal - dne 11.3.2015

    “Studie konstatuje, že pozornost ve vyspělém světě se přesouvá od regulace k většímu důrazu na efektivní využívání zdrojů a ekonomickou efektivitu výroby. A dochází k závěru, že bude důležité, aby tento fakt pochopili akcionáři zemědělských a potravinářských firem či třeba velkých stravovacích zařízení.”

    Mám pocit, že je potřeba říci ještě něco jiného : ta třetina vyrobených a nespotřebovaných potravin zatěžuje cenu zbylých dvou třetin, které jsou spotřebovány. I tu třetinu nevyužitých potravin někdo vyrobil a ty náklady promítne do ceny těch “spotřebovávaných” potravin…
    Kdo ovšem by měl pochopit tento fakt nejsou jen akcionáři o kterých píšete. Z pohledu Evropy by to měli pochopit především lídři “Evropy” a něco udělat s nesmyslnou zemědělskou dotační politikou uplatňovanou především ve státech na západ od nás. Obávám se však, že těm je to “šuma-fuk” a změna zemědělské dotační politiky skutečně nehrozí…