charlywkarl / photo on flickr, Child Head

Tomáš Zábranský: Nabídka genetického testování dětí hraničí se šarlatánstvím

Napsal/a Tomáš Zábranský 9. srpna 2015

Naprostý a nebezpečný nesmysl, píše ve svém komentáři ke zjištění, že společnost Genomac nabízí testování sklonů k závislostem u předškolních dětí, adiktolog Tomáš Zábranský. Ředitelé a ředitelky školek a jiných institucí, pracujících s dětmi, by měli mít dost rozumu a profesionální etiky, aby se na zprostředkování prodeje těchto aktivit nepodíleli. Neznalost v tomto případě neomlouvá.

Na genetiku se nespecializuji, a tak se nebudu obšírně vyjadřovat ke všem slibům o „odhalení‘ talentů či jejich deficitu u dětí pomocí genetických testů – řeknu snad jen tolik, že sám bych žádné své dítě ničemu takovému nepodrobil ani kdyby mi platili, natož pak v tomto případě, kdy společnost Genomac, s.r.o., chce peníze inkasovat.

Výchova, talent a zájmy dítěte jsou příliš složitou a citlivou, multikriteriální a kulturně podmíněnou záležitostí, než aby se rodič měl nechat byť jen ovlivnit mechanistickými návody a marketingovým mlžením o jakési „genetické determinaci“ – a to i kdyby to mlžení bylo podloženo konkluzivními vědeckými poznatky.

O tom ale coby lékař, epidemiolog a adiktolog velmi výrazně pochybuji; takový „gen pro fyzickou zdatnost“ coby jeden z mnoha společností Genomac inzerovaných příkladů „nabízené analýzy“ je prostě nesmysl – o fyzické zdatnosti a jejich různých typech rozhoduje kombinace celé řady faktorů, z nichž jen některé mohou být geneticky podmíněné, a to celou řadou genů resp. jejich téměř nekonečnými kombinacemi. „Gen pro fyzickou zdatnost“ je tragikomický, rádobyvědecký blábol a chovám silné podezření, že tak je tomu u všeho, co se společnost Genomac skrze nabídku pro ředitelku školky, jež mi předložil editor tohoto periodika, snaží rodičům malých dětí coby „genetické testy“ prodávat.

Naprostý a nebezpečný nesmysl

K naprosté skepsi a k doporučení rodičům své děti těmto testům Genomac-u ani za nic nevystavovat mne vede především další aspekt jejich „nabídky,“ k níž se vyjádřit povinen a oprávněn cítím: tvrzení vedoucích Genomac-u o tom, že jsou s to pomocí genetických testů odhalit „sklony k závislosti.“ To je naprostý a nebezpečný nesmysl.

Proto se také domnívám, že ředitelé a ředitelky školek a jiných institucí, pracujících s dětmi, by měli mít dost rozumu a profesionální etiky, aby se na zprostředkování prodeje těchto aktivit Genomac-u rodičům nepodíleli/y. Neznalost v tomto případě neomlouvá.

Jako u všech barnumštin tkví zákeřnost mailové marketingové kampaně na „Genoskop test,“ zaměřené na rodiče dětí ve školkách, ve směšování faktů, obecných pravd, polopravd a nesplnitelných slibů.

„Závislost“ (na alkoholu, tabáku, nelegálních drogách nebo jiných psychoaktivních látkách či jejich směsích) coby chronická psychická nemoc totiž skutečně může (a nemusí, to se ale v nabídce paní doktorky Benešové ředitelkám mateřských škol nedočteme) být geneticky podmíněná. Kromě několika málo velmi vzácných výjimek (z nichž asi nejznámější je snížená schopnost vytvářet si tzv. „vnitřní opioidy,“ jež skutečně může vést v horším případě k závislosti na ilegálních opiátech a v tom lepším k substituční léčbě tohoto deficitu – tedy k podávání vnitřním opioidům podobných léků pacientovi) je ale vztah mezi výskytem jakýchkoliv identifikovatelných genů a zvýšeným rizikem závislosti extrémně složitý – a nekonečně složitější, než aby ji dokázal odhalit jakkoliv sofistikovaný jednorázový genetický test, nemluvě o jakémsi bizarním „Genoskopu.“

Rozhodují stovky genů

Je to podobné jako u výše uvedeného příkladu s „fyzickou zdatností.“ I o náchylnosti k závislosti rozhoduje celá řada – nejméně stovky – kombinací genů, z nichž jen některé dosud byly identifikovány. O tom, zda tyto geny skutečně riziko závislosti zvýší, rozhodne právě jejich kombinace, a podle dosavadních vědeckých poznatků neexistuje gen, který by měl každý „závislý“ (či jen zásadní většina z nich) a také neexistuje gen, který by žádný závislý (nebo alespoň jen nepodstatná menšina) neměl/i. Některé kombinace genů a environmentálních faktorů mohou náchylnost k závislostem zvýšit, jiné kombinace se mohou vzájemně vyrušit, ještě další kombinace týchž faktorů a genů mohou naopak odolnost k závislostem zvýšit.

Jinými slovy, současná věda prozatím neumí genetické faktory rizikovosti k závislosti spolehlivě identifikovat. Jenže společnost Genomac se ve své marketingové kampani, směřované do školek, snaží rodičům namluvit opak. To považuji za trestuhodné a hraničící se šarlatánstvím.

I kdyby: Změní to něco?

A navíc: i kdybyste věděli na 100 %, že vaše dítě „předpoklady k závislosti“ skutečně má (a znovu zopakuji: „Genoskop-test“ vám tuto jistotu nedá a nemůže dát), změní to něco zásadního na vašem rodičovském chování – na tom, jak budete své „rizikové dítě“ vychovávat?

Tvrdím, že pokud se snažíte být dobrým rodičem, pak by nemělo: stále budete ze všech svých sil a možností vytvářet dítěti či dětem láskyplné prostředí s jasně a pevně nastavenými a vynucovanými pravidly, která se nijak nebudou lišit od pravidel, která byste nastavili „závislostně nerizikovému“ dítěti. Stále se budete snažit s dětmi co nejvíce mluvit, co nejvíce s nimi být a sdílet s nimi jejich pocity a prožitky.

Odpověď je v rodině

Pokud chcete mocí mermo vědět véce o tom, zda vaše dítě může (ale nemusí) mít „předpoklady“ (zvýšené genetické riziko) závislosti, nepotřebujete platit za žádné testy pochybné vědecké kvality, jež předstírají, co nemohou splnit – totiž že dokážou určit gen či všechny kombinace genů, které takové riziko mohou znamenat (ale nezřídka neznamenají, protože tak to v medicíně resp. v expresi genů prostě chodí).

Stačí zapátrat v pokrevním příbuzenstvu obou rodičů tak daleko, jak jen dohlédnete. Pradědeček byl znám tím, že si rád a zhluboka přihnul? O tetičce se vědělo, že popíjí od samého rána a zahání tak nudu paní továrníkové v domácnosti (či smutek opuštěné ženy nebo cokoliv jiného)? Má někdo z vaší krve za sebou periodu závislosti na lécích či nelegálních drogách? Pak má vaše dítě zvýšenou pravděpodobnost problému „s látkami“ a ve vhodném okamžiku – nejlépe ve věku, kdy se obvykle s takovými látkami experimentuje – bystě mu to měli citlivě říci. Ničemu kromě vašeho pocitu to nejspíše nepomůže, ale ani to neuškodí.

Ale – pěkně prosím, o „genetickém testování“ mu nejen neříkejte – ani nepomyslete na to, že byste své dítě něčemu takovému vystavili.

Pozor na hysterii

Takové testování je pro vaše děti a celou vaši rodinu nebezpečné vždy, bez ohledu na „výsledek,“ jenž by vám společnost Genomac sdělila. „Pozitivní“ výsledek povede k neodůvodněné stigmatizaci dítěte jako „ohroženého feťáctvím,“ z toho vyplývající a lidsky pochopitelné přehnané úzkostlivosti rodičů a k odklonu od zásad správné, vyvážené výchovy k hysterickému, přehnaně kontrolnímu přístupu, jenž může být a vesměs je kontraproduktivní (kolegové terapeuti by mohli povídat hodiny a dny o svých pacientech s autoritativními, každý pohyb i slovo svého synáčka či dcerunky ovládajícími matkami) – a to zejména (ale nejen) v období dospívání a rané dospělosti, kdy je (z fyziologické a pro vývoj jedince nezbytné) zvědavosti pramenící experimentování především s alkoholem a konopím běžné u drtivé většiny příslušníků těchto věkových kohort ve všech rozvinutých zemích na světě.

Druhé, možná ještě větší nebezpečnost takhle vulgárně komercionalizované pavědy, spočívá v „negativních“ nálezech. Pracovníci firmy Genomac nervózním rodičům sdělí, že jejich dítě „nemá předpoklady pro závislost.“ A rodiče, plní štěstí a ulehčení, budou po pár letech povzbuzování svých ratolestí „tak si lízni, jsou to přece máminy narozeniny“ (anebo bez něj) velmi nemile překvapeni, pokud se stane „k čemu jejich dítě přece podle paní doktorky (přírodních věd) nemá ale vůbec žádné dispozice. Žít s výčitkou, že mé dítě je či po jistý úsek svého života bylo nemocné závislostí kvůli mé hlouposti a lehkomyslnosti, bych nepřál nikomu na světě.

Ohrožen je každý

A přitom jisté penzum dispozicí k závislosti resp. závislostnímu chování totiž máme úplně všichni. Milióny Čechů se zabíjejí kouřením spalných plodin tabáku, jemuž neumějí odolat díky své závislosti (především na nikotinu – jinak docela sympatické a při vhodném dávkování prospěšné látce). Tvrdit, že jsou k tabakismu všichni geneticky disponovaní, je jednoduše nesmysl.

A tak bychom mohli pokračovat k alkoholu a dále a dále – i pro alkoholismus a pro další látkové závislosti existuje genetická predispozice, zvyšující riziko jeho výskytu, ani u alkoholismu není ale naše znalost genetických kombinací dostatečná, abychom je znali všechny – a aby to bylo ještě zajímavější, ty, co známe, se např. u většiny alkoholiků nevyskytují; jen se u alkoholiků vyskytují více než u „nealkoholiků“ – a to je situace významně ztěžující jakékoliv věštění z genetických testů.

Suma sumárum: Genomac, s.r.o., by se měl věnovat zkouškám na otcovství (i když i tohle je coby komerční aktivita eticky přinejmenším sporné) a případně na rakovinné markery (což je aktivita chvályhodná a zcela nekontroverzní) a jiným nadějným a vědecky ověřeným aktivitám, případně výrobě originálních a ničemu neškodících „genetických šperků“ a ty by měl s přiměřeným ziskem zpeněžovat. Neměl by ale blamovat sebe i vědu jako takovou a vystavovat rodiče a pedagogické pracovníky nebezpečí, že poškodí děti. Přesně tohle totiž mailovou kampaní na „projekt Genoskop,“ jejíž vzorek jsem dostal k dispozici, nutně působí.

1 komentář

  1. český maloměšťák napsal:

    Lidé touží po jistotě, což si chybně zaměňují se znalostí budoucnosti. Jedinou jistotou je minulost…a ta předělat nejde. (no, snahy jsou)
    Proto se tyto testy ujmou, co ale všecko napáchají zejména v rodinách o jednodužších rodičích, to ukáže až budoucnost. Ale až poté, co se stane minulostí.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies