Tomáš Sokol: Odposlech je návykový jako droga. Hlavně v případě některých útvarů

Napsal/a Tomáš Sokol 19. ledna 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Jsme svědky malé „odposlechové“ revoluce, jak naznačuje zvýšený zájem justice o to, jak se v Česku povolují odposlechy? Advokát Tomáš Sokol tvrdí, že o revoluci nejde, jen je na ně v tuto chvíli upřena větší pozornost – i kvůli mediální známosti případu exhejtmana Ratha. „Rozhodně nejde o nějaký čerstvě zrozený problém, ale o problém chronický,“ píše Sokol pro HlídacíPes.org.

Nedomnívám se, že probíhá „odposlechová revoluce“. Jiná věc je, že se shodou okolností, a pravděpodobně zejména díky rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci dr. Ratha a dalších obžalovaných, staly odposlechy na chvíli středem pozornosti.

Problém je totiž v tom, že odposlech je nepochybně dobrý sluha, ale může být zlým pánem, přesněji řečeno je současně obojím. Je definován jako velmi hrubý zásah do soukromí, ať už hovoříme o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu anebo o sledování osob a věcí, což je úkon, v němž se mimo jiné skrývá i tzv. prostorový odposlech. Proto zákon, zejména v případě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, stanoví velmi striktní podmínky, za kterých lze tento odposlech nařídit.


HlídacíPes.org oslovil několik vybraných justičních činitelů, advokátů, politiků a bezpečnostních expertů, aby odpověděli na anketní otázky týkající se zneužívání odposlechů v ČR. Jsme svědky „odposlechové revoluce“, kdy se justice více zaměřuje na obsahovou stránku nařízených odposlechů? V čem je s odposlechy největší problém a jaké jsou hrozby do budoucna?


Osobně se domnívám, že stejně striktně je třeba nahlížet do ještě většího zásahu do soukromí, jakým určitě bude prostorový odposlech v bytě. To logicky znamená, že soud musí v odůvodnění opatření, kterým odposlech nařizuje v prvém případě anebo povoluje ve druhém případě, srozumitelně a relativně podrobně uvést, že se těmito formalitami zabýval a pak také uvést, ve čem konkrétně shledal jejich splnění a tedy proč shledal návrh státního zástupce důvodný.

Nic nového, jde o chronický problém

Pro všechna opatření umožňující odposlech je typické, že proti nim není z logiky věci přípustný opravný prostředek. V úvahu přicházejí pouze dvě následné možnosti kontroly zákonnosti postupu soudu.

Především musí zákonnost důkazu získaného odposlechem prověřovat soud v rámci projednání obžaloby, byla-li podána. To se týká odposlechu obviněného. Pokud z jakéhokoliv důvodu na tuto variantu nedojde, například není podána obžaloba nebo byl odposloucháván někdo jiný, státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu účastníka stanice a ten má právo navrhnout Nejvyššímu soudu, aby přezkoumal zákonnost odposlechu.


ČTĚTE TAKÉ: Česká odposlechová republika: Konec velrybaření, policie musí pro informace do ulic

Nezákonné odposlechy. Jak inspekce díky nim zatočila s bývalým policejním šéfem z Liberce

Když žalobce a soudce jedno jsou. V kauze Rath se povolovaly odposlechy metodou Ctrl+C Ctrl+V

Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz


Mám k dispozici několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstatoval nezákonnost odposlechu právě proto, že z opatření, jímž byl nařízen, nelze zjistit, zda se soud skutečně zabýval podmínkami pro nařízení odposlechu, tedy v podstatě toto opatření je nepřezkoumatelné. Tudíž rozhodně nejde o nějaký čerstvě zrozený problém, ale o problém chronický.

Uhryzat si konečky prstů…

Námitky obhajoby, poukazující na  nezákonnosti důkazů získaných odposlechem, nejsou ničím neobvyklým. Také soudy při meritorním projednávání věcí tuto nezákonnost samy ze své iniciativy konstatovaly. V případě rozhodnutí Vrchního soudu ve věci dr. Ratha a dalších obžalovaných tedy také nejde o exces ze stávající rozhodovací praxe, jak se také ve sdělovacích prostředcích objevilo.

sokol

Nemyslím si ani, že jde ze strany Vrchního soudu v Praze o nějaký pustý či přehnaný formalismus. Ale samozřejmě mohou být různé názory na to, jak se soudy, které nařizovaly odposlechy telekomunikačního provozu a jejich záznam, respektive povolovaly zásah do nedotknutelnosti obydlí, tedy instalaci prostorového odposlechu, v konkrétních případech s podmínkami pro legalizaci takovéhoto postupu vypořádaly.

Zcela bez významu je, jak se jmenuje obžalovaný, u kterého k tomuto právnímu sporu došlo. I když jak patrno, existuje poměrně hodně těch, kteří bez ohledu na to, zda Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem nebo ne, si mohou vzteky uhryzat konečky prstů jenom proto, že by snad v daném případě, pokud bude nezákonnost nesporná, měl profitovat někdo, komu to rozhodně nepřejí. O to ale vůbec nejde, jde o zákonnost trestního procesu, ať už je veden s kýmkoliv.

Odposlechy jako droga

Odposlech je velice lákavá a v případě některých policejních útvarů vysloveně návyková metoda či droga. To je problém i hrozba do budoucna současně.

Hrozí, že policisté nebudou bez odposlechu schopni odhalovat pachatele trestných činů. To v kombinaci se stále rostoucím povědomím o „nebezpečnosti“ hlasové komunikace, a tedy šířením nejrůznějších obranných prostředků, telefony kódujícími hovor počínaje a různými zařízeními eliminujícími možnost prostorového odposlechu konče, povede k oslabení akceschopnosti policejních útvarů. A také k volání po zákonných opatřeních, která opět umožní odposlechovou převahu, ovšem zase na úkor práv občanů.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)