Tajemství z archivů: STB byla po Únoru 48 ve formě, do šesti let se podepsala na desetitisících lidských osudů
Archivy československé tajné služby skrývají až neuvěřitelné pokusy o útěk za svobodou skrz železnou oponu. Lidé k tomu měli pádný důvod. Státní bezpečnost jen v letech 1948 až 1954 předala soudům pro protistátní činnost bezmála 30 tisíc osob.
V polovině října 1948 byl na hraničním přechodu Rozvadov kontrolován vůz mexického vyslance Manuela Y De Negriho. Vyslanec byl ve vozidle osobně přítomen. Při kontrole totožnosti pohraničníci zjistili, že v ženských šatech s cestovním pasem na jméno Margarita Rojas se skrývá dvaadvacetiletý student Vladimír Orlt. Po zadržení v Rozvadově byl Orlt odsouzen na čtyři roky odnětí svobody. Po polovině trestu podmíněně propuštěn. V květnu 1964 byla Orltovi povolena návštěva matky v Kanadě. Do republiky se již nevrátil.
Několik tisíc podobných příběhů zmapovala Státní bezpečnost v rámci „Akce 48“ i s kartotékou jednotlivých případů. A také s vyhodnocení nárůstu protistátní činnosti v prvních pěti letech po komunistickém puči.
Téměř dvanáct tisíc lidí za rok
Podle údajů v soudních rejstřících bylo v letech 1948 až 1954 předáno soudům pro protistátní činnost 28 625 osob ve 4133 skupinách. Z nich bylo odsouzeno 20 359 osob.
Jen v roce 1949 bylo soudům předáno k potrestání 11 744 osob podle zákon 231/1948 na ochranu lidově demokratického zřízení republiky, z toho téměř osmdesát procent osob páchalo protistátní činnost v 1179 skupinách. O rok později to bylo 6622 osob, z toho téměř devadesát procent v 695 skupinách. V dalších létech poklesl počet osob na 3846 osob a postupně až na 3054 osob v roce 1954.
Od Února 1948 stoupal podíl organizovaných skupin na trestné činnosti ze 78,16 procenta v roce 1948 až na 89,17 procenta v roce 1952. Od tohoto roku podíl organizovaných skupin na trestné činnosti soustavně klesá.
Masoví chodci
Velkou roli v protistátní činnosti po Únoru 1948 sehráli agenti-chodci, jejichž nasazení analytická zpráva „Akce 48“ hodnotí jako masové. Masové nasazení ztížilo Státní bezpečnosti jejich odhalování, rozpracování a likvidaci.
Charakteristickým jevem po roce 1951 je všeobecný pokles protistátní činnosti vůbec, zvláště pak v protistátních skupinách.
V polovině 60. let Státní bezpečnost vybrala pětačtyřicet případů protistátní činnosti, které předala prostřednictvím tiskového orgánu ministerstva vnitra k dalšímu rozpracování vybraným spisovatelům.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Nerad bych spekuloval o nějakém omylu, čerpá-li autor přímo z archivů StB, a nemám-li k dispozici seznam jmen diplomatických zástupců různých států působících v Československu kolem r. 1948 (a ani se teď k němu nemohu nějak dostat), ani jakoukoliv bližší informaci k osudu Vladimíra Orlta… Ale když je zmiňován případ studenta V. Orlta a mexického vyslance… Kdysi jsem zaslechl o téměř stejném či velice podobném případu, tuším, že také již z r. 1948, který se však týkal diplomatického zástupce Peru. Samozřejmě, vůbec, ani zdaleka nevylučuji, že to, co je zde zmíněno o voze mexického vyslance a V. Orltovi, se mohlo opakovat, jako jeden z těch zmíněných „několika tisíc podobných příběhů“, také v případě vozu diplomatického zástupce jmenované jihoamerické republiky.
Dalsi dokaz omnipotencie teroristickeho rezimu, obavam sa, ze nie konecny. Stale to potvrdzuje moj nazor, ze po odsudeni komunistickeho rezimu a la Moskva, sa v „oslobodenom“ Ceskoslovensku neodsudili zlocinci cerveneho teroru (sam som obetou rezimu)!Bola to dobre myslena chyba!
Ač moji rodiče patřili mezi ty desetitisíce na jejichž lidském osudu se v těch šesti letech podepsala STB, která „byla po Únoru 48 ve formě“ (na mém osudu, co by dítěte z vykořisťovatelské rodiny, ten „podpis“ trval v různé formě téměř celý můj produktivní život), nechápu proč byl článek napsán, když třeba v současnosti máme místopředsedou vlády Andreje Babiše, který pochází ze společenské vrstvy (z vrstvy kovaných komunistických papalášů) v jejímž jméně STB svou formu na desetitisících lidských osudů předváděla. A obešlo se to dodnes „bez ztráty kytičky“. Co se tím výčtem obětí, potažmo i Babišových rodičů a jejich soudruhů, jakož i jeho samotného (byl přece členem „zločinné“ KSČ), sleduje?