Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Energetická koncepce: ze šuplíku pod pokličku

 - 

Autor: Senyx, TemelínCreative Commons License

Je to osud asi všech českých koncepcí, vizí a dlouhodobých materiálů: vzniknou a skončí v šuplíku. S novým ministrem se v lepším případě šuplík otevře a začne vznikat koncepce nová.

Zjevné je to i v případě energetické (ne)koncepce České republiky. Státní vize budoucnosti tuzemské energetiky vznikla už před deseti lety. Od té doby se ale situace doma i ve světě značně proměnila. Například díky rychlému růstu obnovitelných zdrojů v Německu cena elektřiny v posledních pěti letech klesla až o 60 procent.

Do roku 2020 by ceny fotovoltaických technologií mohly poklesnout nejméně o 15 % a ceny baterií o více než 50 %. Rok 2020 přitom koncepce z roku 2004 vykreslovala jako okamžik, kdy Česko již bude závislé na dovozu elektřiny ze zahraničí – pokud nepřistaví dva bloky jaderných reaktorů.

Nápady ministra Kocourka

V průběhu let sice jednotliví ministři přicházeli se svými nápady na to, jak by se tuzemská energetika měla se změnami vyrovnat, k promyšlenému, koncepčnímu materiálu (jímž by se navíc někdo skutečně řídil) to ale mělo vždy daleko.

Například podle vize na roky 2011–2060, již představil tehdejší ministr průmyslu Martin Kocourek, mělo Česko získávat energii rovnou z deseti nových bloků jaderných elektráren. Obnovitelné zdroje měla země prakticky ignorovat, Kocourkova idea naopak počítala i s prolomením územních limitů na těžbu uhlí.

Nyní je koncepce (nyní až s výhledem do roku 2040) ze šuplíku opět venku. Ve vládním připomínkovém řízení je teď ta „nejaktuálnější aktualizace“, kterou by měla do konce roku, pravděpodobně ale až v lednu, schválit vláda.

Na veřejnost ze zamýšlených změn unikly zatím jen útržky. Sami ministři, kteří by o koncepci měli již brzy rozhodnout, zatím podle všeho netuší, co dostanou na stůl.

Babiš se diví

„Už nevím, kolikátá koncepce to je. Má asi 800 stran, a když to vezmu velice pragmaticky: plyn a plynovody nám nepatří. Voda nám nepatří. Rafinerie nám nepatří. Uhlí nám nepatří a ČEZ historicky si dělal, co chtěl. Akorát jsme zapomněli udělat ten domácí úkol, to jádro, které potřebujeme,“ shrnul ve sněmovní debatě svůj pohled na věc ministr financí Andrej Babiš.

„Já nevím, jestli naše země někdy nějakou energetickou strategii měla, ale mám takový pocit, že neměla,“ dodal Babiš.

Zřejmě i proto jeho hnutí ANO prosazuje, aby aktualizaci koncepce spolupodepsal vedle vlády i parlament. „Jedině tak zajistíme, že se po vydání nestane cárem papíru. Jde o dokument, který má dopad na dlouhá desetiletí naší země,“ nechal se slyšet poslanec a místopředseda výboru pro energetiku Vlastimil Vozka.

Šest základních variant?

O „široký politický konsensus“ usiluje prý  i ministerstvo průmyslu. Podle náměstka Pavla Šolce koncepce obsahuje šest základních variant, kde stát primárně ví, co nechce. Nechce závislost na ruském plynu, a tedy výraznější přechod na plynové elektrárny, a nechce ani příliš sázet na (zatím drahé) obnovitelné zdroje.

Z toho, co je zatím o nové podobě Státní energetické koncepce známo, plyne, že Česko se bude i nadále výrazně orientovat na jadernou energetiku. V plánu je dostavba nových bloků, kdy preferenci před Temelínem zřejmě získají Dukovany. Otázek, jež zůstávají, je však dost: způsob financování, ceny energií, výše dotací, možnost zaručené výkupní ceny…

„Faktem je, že málokdo ví, jaká je poslední verze. Myslím ale, že se moc od těch předchozích lišit nebude. Na politickém akcentu jádra se nezmění nic, ale z hlediska praktického se od toho odkláníme,“ říká bývalý náměstek ministra průmyslu Tomáš Hüner. Ten nyní pracuje pro společnost Czech Coal a měl možnost se s posledními verzemi energetické koncepce seznámit.

Jeho slova potvrzují ve svých veřejných vystoupeních i zástupci společnosti ČEZ. Zdůrazňují, že „nové jaderné elektrárny se nevyplatí stavět, zisková ale může být efektivní část existujících elektráren“.

Další nohy pro elektřinu

Druhou nohou české energetiky už také zřejmě nebudou uhelné elektrárny. Do dobrodružství prolomení územních limitů se tato koncepce nepustí, podíl elektřiny z uhlí se má oproti současnosti postupně výrazně snížit.

Významnější roli by měly hrát obnovitelné zdroje, jejichž pořizovací cena v čase rychle klesá a naopak roste technologická vyspělost.

Až na posledním místě v nové koncepci jsou plynové elektrárny. Jak kvůli ceně plynu, tak s ohledem na energetickou bezpečnost – převažující dodávky z Ruska.

Jisté je, že Česká republika hodlá i nadále spoléhat na jaderné elektrárny. Méně jisté je to, jak přesně to chce udělat, kde na to vezme a případně kdo a za jakých podmínek zde nové bloky jaderných elektráren postaví.

HlídacíPes.org se energetické (ne)koncepci České republiky bude dlouhodobě věnovat.

O autorovi

Autorem článku je -pes-