Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Stalin, Brežněv, Putin: Posvátná moc a zničené životy. Může být Rusko bez všemocného Vladimira?

 -   - 

putin_e Zdroj Autor: Volna80 via Foter.com / CC BY-SA

Vladimir Putin nyní vládne Rusku déle než kdokoli jiný, nepočítáme-li sovětské vůdce Josifa Stalina a Leonida Brežněva. Na konci svého nynějšího prezidentského období v roce 2018 už bude vládnout stejně dlouho jako Brežněv. Podle ruské ústavy může zůstat prezidentem až do roku 2024, kdy mu bude sedmdesát dva let.

Dnešní Putin se sotva podobá onomu málo známému šéfovi tajné služby, jemuž Jelcin na přelomu tisíciletí svěřil zemi. Kouzelníci ze státní televize a jejich stínoví dohližitelé z Kremlu jej přetvořili v živoucí ztělesnění ruské svrchovanosti.

„Rusko bez Putina dnes absolutně není možné,“ říká politický poradce Kremlu tvrdé linie Vjačeslav Volodin. Tento názor s ním sdílejí miliony Rusů.


Toto je pátá ukázka z knihy britského novináře Marca Bennettse:  Zničím jim život, Putinova válka s opozicí.

Znicim jim zivot_OBALKAVydalo nakladatelství Vyšehrad, ukázky z knihy HlídacíPes.org publikuje s jeho svolením.

Britský novinář Marc Bennetts, jenž pro účely této knihy vedl rozhovory s mnoha osobnostmi z obou stran barikády, předkládá komplexní pohled na prostředí ruské politiky posledních let, který je pro českého čtenáře objevný a místy značně mrazivý. Po dočtení této knihy bude každému jasné, že ruský státní aparát nebojuje s opozicí pouze o politickou moc – v konečném důsledku totiž svádějí obě strany bitvu o samotnou „duši Ruska“.

Marc Bennetts je britský novinář působící v Moskvě, kde žije od roku 1997. Píše reportáže z Ruska, Íránu a Severní Koreje mimo jiné pro Guardian, Times, Newsweek, Observer a New York Times. Osmnáct měsíců pracoval jako zpravodaj pro ruskou tiskovou agenturu RIA Novosti. Ve své první knize Fotbalové Dynamo zkoumal prostřednictvím nejoblíbenějšího sportu Rusů ruskou kulturu.

Předchozí ukázky: Putinova válka s opozicí: Zničím jim životy

Putin, KGB a „svrchovaná demokracie“. Kde se vzal dnešní vládce Kremlu?

Putinova cesta k moci: Zfalšoval volby a protestujícím snadno zavřel ústa

Putinův respekt k sovětské minulosti anebo Proč se Rusům stýská po komunismu

Jak Rusko přišlo o rozum aneb Putin vs. uříznuté ucho a šourek přibitý k dlažbě


Nijak nepřekvapuje, že Putin, obklopený stále užším kruhem důvěrníků a poradců, uvěřil své vlastní propagandě. Tomu, že jedině on je schopen zajistit své zemi budoucnost tváří v tvář domnělému spiknutí Západu s cílem Rusko nejprve oslabit a poté zotročit.

Bez jeho železné pěsti matička Rus zahyne.

„Po více než patnácti letech u moci se změní každý,“ konstatoval Marat Guelman, bývalý politický konzultant, který pro Putina v prvním období jeho vlády řídil státní televizi. „A zvláště v Rusku, v síních Kremlu, kde moc je nejen absolutní, ale i posvátná. Když se Putin v roce 2000 poprvé dostal k moci, staral se o řešení konkrétních problémů. Teď si myslí, že píše dějiny. A životy jednotlivců nic neznamenají, když jste hybatel dějin, a ne pouhý prezident.“

Člověk řve a řve, až se unaví

I když Putin totálně zdecimoval opoziční hnutí a jeho preference nebývale vzrostly, přece stále existují věci, jež jeho dlouhou vládu opravdu ohrožují.

V létě roku 2015 pokles cen ropy v kombinaci se západními sankcemi kvůli akcím Kremlu na Ukrajině dostaly ruskou ekonomiku podruhé od roku 2000 do recese. Olga Golodecová, místopředsedkyně vlády zodpovědná za sociální otázky, varovala před „kritickým“ nárůstem počtu Rusů žijících pod hranicí chudoby.

23 milionů Rusů – 16 % populace – žije podle jejích slov z necelých 170 dolarů měsíčně. To znamená nárůst o tři miliony za pouhých dvanáct měsíců. Kdyby před oznámením hranici chudoby nezvýšili, byl by nárůst ještě vyšší.


Vše o byznysu lidí kolem prezidenta, vazbách na Rusko i Čínu v unikátní publikaci

SKUTEČNÝ PŘÍBĚH ČESKÉHO PREZIDENTA

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak publikaci ZE – MAN.


S pokračujícím propadem do ošemetných čísel záporného růstu a s poklesem životní úrovně dojde k tomu, že Putin bude potřebovat k odvedení pozornosti od domácích trápení víc než jen válku na Ukrajině.

Jestliže bohatí moskevští demonstranti bojovali za to, co Navalnyj nazval „abstraktní ideje jako svoboda a vědomí důstojnosti“, příští vlnu protestů možná spustí mnohem hmatatelnější problémy. Hlad udělá se slepým vlastenectvím své, o tom není pochyb.

„Hysterie nemůže trvat dlouho,“ prohlásil jeden z nejslavnějších současných ruských spisovatelů Vladimir Sorokin. „Člověk řve a řve, až se unaví. Chce se například najíst. Rozhlíží se a vidí, že nikde není nic k snědku. A zeptá se: ,Proč jsem to řval?‘“

Všechno vydržíme

Putin bude muset odvést pozornost nejen těch nejchudších voličů. Jmění jedenadvaceti nejbohatších Rusů pokleslo v roce 2014 o 61 miliard dolarů, což je čtvrtina jejich celkového bohatství, a úzký okruh Putinových podnikatelských přátel přišel o miliony dolarů svých aktiv v důsledku mezinárodních sankcí.

Zatím se nezdá, že by tito mocní byznysmeni měli v úmyslu obrátit se proti Putinovi – většina z nich koneckonců přišla ke svému majetku až po Putinově nástupu k moci.

„Bylo by naivní si myslet, že nás takové metody vyděsí,“ prohlásil nesmírně bohatý Gennadij Timčenko, Putinův bývalý kamarád z juda. „Nesnažte se vyvíjet nátlak na Rusko. Vydírání je kontraproduktivní. Všechno vydržíme a ze všeho se vyhrabeme.“

Kreml je však zjevně nervózní. Na tenčící se finanční zdroje Putin zareagoval tím, že poskytl ještě více státních zakázek svým nejbližším podnikatelským spojencům, jmenovitě Timčenkovi a Arkadiji Rotenbergovi, svému příteli z dětství.

Tato velkorysost má zřejmě udržet nejbližší na jeho straně, ale zároveň to ukazuje, že z koláče zůstává stále méně pro zbytek podnikatelské elity.

V září 2014 byl obviněn z praní špinavých peněz a zatčen Vladimir Jevtušenko, předseda holdingu Sistěma a patnáctý nejbohatší Rus s majetkem odhadovaným na 6,8 miliardy dolarů. Přestože nic nenaznačovalo, že by Jevtušenko intrikoval proti Putinovi, analytici tvrdili, že jde o dobře načasovaný signál pro podnikatelskou elitu, aby je ani ve snu nenapadlo loď rozhoupávat.

Vzkaz byl podle všeho pochopen správně. Jak dlouho se jím ale budou podnikatelé řídit?

A pak je tu válka na Ukrajině. Rozpoutáním tohoto bratrovražedného konfliktu Putin vypustil z lahve džina vášní a násilí i doma. Nenávist podnícená zručnými kremelskými manipulátory veřejným míněním dosud cílila na „juntu v Kyjevě“ a „pátou kolonu“.

Co se však stane, až válka skončí? Jednou vyvolaní duchové odporu se nenechají zase jen tak zahnat.

Ideální počasí pro válku

Když jsem na podzim roku 2015 dával dohromady výsledky svého bádání pro tuto knihu, ukazovalo se, že Putin bude tyto otázky řešit – další válkou. 30. září 2015, přesně v den, kdy proruští rebelové ve východní části Ukrajiny oznámili ukončení konfliktu v této bývalé sovětské republice, Kreml nařídil letecké útoky na podporu svého jediného spojence na Středním východě, syrského prezidenta Bašára al-Asada.

Pozornost se okamžitě upřela na Střední východ a na Ukrajinu se téměř zapomnělo. Prokremelští experti pilně vystupovali ve státní televizi a líčili Sýrii jako „svatou zemi“, zatímco ruská pravoslavná církev útoky chválila jako součást „svaté bitvy“.

Dokonce i předpovědi počasí ve státní televizi se snažily vybičovat nadšení z nového konfliktu tím, že popisovaly meteorologické podmínky na novém bitevním poli Ruska jako „ideální pro letecké údery proti pozemním cílům“.

Podpora Putina podle průzkumů stále dosahovala rekordní výše. Hra, kterou bývalý důstojník KGB rozehrál, však byla nebezpečná. „Putin si myslí, že to, co dělá na Ukrajině a doma, je totéž jako to, co dělá v Sýrii,“ svěřil se mi bývalý kremelský propagandista Gleb Pavlovskij. „Nechápe, že to je jiná šachovnice a jiná hra.“

S tím, jak se Rusové budou chystat k parlamentním volbám v roce 2016 a po nich v roce 2018 k volbám prezidentským, Kreml ve svém tlaku na opozici rozhodně nepovolí. Ve volbách do místních zastupitelstev v roce 2015 byla koalice opozičních stran zahrnující Navalného a Němcovovu stranu RPR-Parnas vyloučena z voleb ve všech regionech, kde se o volební účast pokusila, s výjimkou jednoho.

V onom jediném, kde se směla soutěže zúčastnit, v ospalé Kostromské oblasti, musela opozice čelit spoustě podlostí, počínaje zatčením lídra její volební kampaně Andreje Pivovarova a konče takřka samozřejmou očerňovací kampaní zobrazující koalici demokratů jako „zrádné“ figurky ve službách amerického ministerstva zahraničí.

Putin bez budoucnosti

Zůstat u moci je pro Putina otázkou přežití. Riziko obvinění z trestných činů kvůli Čečensku, Ukrajině a korupci je pro něj zkrátka příliš velké na to, aby odstoupil.

„Putinovi je až příliš jasné, že pokud se vzdá moci – myslím tím, pokud se jí vzdá skutečně, a ne že ji pouze předá Medveděvovi –, bude během půl roku až roku trestně stíhán,“ předpověděl Navalnyj. „Nemá žádnou politickou – ani fyzickou – budoucnost.“

Putin posloužil jako záruka bezpečné budoucnosti pro Jelcina, komu však sám může důvěřovat, že zajistí tu jeho? Jinými slovy, kdo svému Jelcinovi bude dělat Putina?

Avšak perspektiva Putina v zoufalé situaci je nebezpečná nejen pro opozici vystavovanou neustálému tlaku, ale i pro svět. Putin už neváhal vést válku na Ukrajině, jen aby si zajistil klíče ke Kremlu. A my netušíme, kolik životů je ochoten ještě zmařit, aby o ně nepřišel.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (2)
  1. ČERT napsal - dne 17.5.2017

    Jen takovou drobnou poznámku a úvahu s jistou nadsázkou, které asi nejsou ani tak důležité v celkovém kontextu věci (tj. současného Putinova Ruska), ale reagují hned na první souvětí: “Vladimir Putin nyní vládne Rusku déle než kdokoli jiný, nepočítáme-li sovětské vůdce Josifa Stalina a Leonida Brežněva.” – – – Jak vidět, nějak se při hodnocení této otázky zapomíná (třeba i u nás po sto letech její neexistence) na monarchie, v nichž dotyčné rodiny a její příslušníci vládnou už tak nějak “přirozeně”, z “Boží vůle” apod. Každopádně, někteří z ruských carů délkou své vlády překonali Brežněva i Stalina. – – – Nakonec, v takovém ohledu může k úvaze svádět i domovina britského novináře Marca Bennettse, jehož kniha je zde do jisté míry recenzována. Vždyť přece Alžběta II. je na trůně už tak dlouho, že na ni, pokud jde o délku vlastní vlády, neměl třeba ani takový Fidel Castro. Tak jistě, můžeme možná namítnout, že v případě současné britské panovnice jde o takovou víceméně tradicionalistickou formalitu. Ale v případě ruských carů, pokud jde o jejich reálnou moc, o formalitu zpravidla nešlo.

  2. Němec napsal - dne 20.5.2017

    Že Putin se svoji tajnou organizací ovládl Rusko není překvapující. Ale zarážející je, že ovládl celou Evropu snad mimo Polska. A dokonce i USA. Lepenka, Orbán, Zeman, Trump atd. ???

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny (*)