mikecogh via Foter.com, zdroj

Soudkyně potrestala exministra Balvína, i když nechtěla. Něco takového však právo nepřipouští

Napsal/a Aleš Rozehnal 10. ledna 2017

GLOSA Bývalý ministr kultury Jiří Balvín dostal desetiměsíční podmíněný trest a čtvrtmilionovou pokutu za korupci. Té se měl dopustit, když zprostředkoval úplatek za prodej rekreačního zámečku Českého rozhlasu v Přerově nad Labem.

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, která rozsudek vydala, je však přesvědčena, že se ničeho nedopustil a už jednou ho obvinění zprostila. Změnit původní osvobozující verdikt jí ale přikázal Městský soud v Praze na základě odvolání státního zástupce.

Soudkyně uvedla, že na výběr měla dvě možnosti, z nichž každá „naštve“ odvolací soud. První spočívala v tom, že obžalovaného „proti pokynům Městského soudu osvobodí“, a druhá v tom, „že ho sice odsoudí, ale odvolací soud rozzlobí odůvodněním“.

Pochopitelné, ale nesprávné

Postup soudkyně je sice lidsky pochopitelný, ale z hlediska trestního řádu nesprávný. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve zrušujícím rozhodnutí vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení provedených důkazů majících za následek nesprávné právní posouzení věci.

Protože podle Městského soudu takové posouzení věci vedlo ke zproštění obviněného, zprošťující rozsudek zrušil s vyslovením právního názoru, že toto skutkové zjištění mělo vést k odsouzení obviněného.

Pokud Obvodní soud pro Prahu 2 právní názor odvolacího soudu respektoval a bez jakýchkoliv doplnění dokazování obviněného Jiřího Balvína uznal vinným a uložil mu trest, nemůže nové odvolací řízení před Městským soudem v Praze, kam se Jiří Balvín nyní může odvolat, splnit základní účel opravného řízení, jak jej definuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle ní má každý, koho soud uznal vinným trestným činem, právo nechat přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Za takový soud však nelze považovat ten, který se už v předchozím řízení k věci vyjádřil zcela jednoznačně.

Městský soud v Praze ve svém předchozím rozhodnutí dal totiž zřetelně najevo svůj názor na úplnost dokazování i na právní posouzení věci. Pokud tedy nalézací soud tyto názory respektoval, přezkum takového rozhodnutí soudem, který se takto vyslovil, už nemůže působit věrohodně. Takový postup by postrádal naplnění základního účelu přezkumného resp. opravného řízení.

Vědomí v rozporu se svědomím

Jedná se o natolik závažnou skutečnost, že představuje důležitý důvod ke změně příslušnosti soudu, který by měl rozhodnout o odvolání obviněného.

Postup soudkyně je také jednáním v rozporu se zákonem o soudech a soudcích a slibem soudce vykládat právní řád podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v souladu s ním. V daném případě sama soudkyně uvedla, že nejednala v souladu s vědomím svým, ale vědomím odvolacího senátu, a navíc v rozporu se svým svědomím, protože podle jejího přesvědčení je Jiří Balvín nevinen.

Nápravu tohoto stavu by zajistila pouze změna příslušnosti odvolacího soudu, kdyby namísto Městského soudu v Praze byl zvolen pro rozhodnutí o odvolání jiný krajský soud.

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Koukám že už je u nás právo tak zašmodrchané, že už nedává smysl..
    „… Pokud tedy nalézací soud tyto názory respektoval, přezkum takového rozhodnutí soudem, který se takto vyslovil, už nemůže působit věrohodně. Takový postup by postrádal naplnění základního účelu přezkumného resp. opravného řízení.“..
    Což by ale znamenalo protiprávní jednání v tipnu si, tisícich podobných případech. Kdy když odvolací soud rosudek zruší, nižší soud rozhodne a nepravomocně odsouzený se proti jeho rozsudku opět odvolá. Snad jediný rozdíl vidím v tom, že soudkyně čestně řekla co si doopravdy myslí, a jaké je její právní vědomí a svědomí podle ktérého rozhodovala. Což je pravděpodobně v našem justičním systému něco naprosto nečekaného , a nikdo neví co si s tím počít.. :):)))
    I když ,podle mých skrovných laických právních znalostí ta možnost je (tedy kromě toho, se takové „problematické “ soudkyně potichu zbavit) Totiž odvolání automaticky neimplikuje odvolací soudní řízení, odvolací soud může po interním přezkoumání odvolání zamítnout jako nedůvodné. Což by (ale čistě laicky) snad mělo pokrýt i právě ty argumenty odvolání, o kterých již odvolací soud rozhodl v předešlém odvolacím řízení-a pokud nenastaly žádné jiné okolnosti, které by měl prošetřovat, není ani právní důvod toto rozhodnutí revidovat. Ale kampak se zdravým rozumem na naše soudy, že?

    Naopak, tedy – řešit to přesunem na jiný odvolací soud by bylo, bez vážnějších důvodů nepřípustné, a v rozporu s nedávným rozhodnutím Ústavního soudu. Protože – opravte mne, ustanovení Listiny základních práv a svobod „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ se týká (jak předpokládám) i odvolacích soudů dle zákonem stanovené příslušnosti – a nemůže být tedy svévolně měněna ani kvůli tomu že v justici je naprostý bordel a výkladu práva už nerozumí prakticky nikdo..

  2. Pavel napsal:

    Poslední odstavec příspěvku a obzvláště jeho poslední slova přesně vyjadřují stav a přemoudřelost jistých částí justice.

Přidávání komentářů není povoleno