Jaderné šílenství, způsob, jak severokorejský diktátor Kim Čong – un bojuje o přežití

Ve stínu informací o bojích s Islámským státem, invazí migrantů do Evropy či „zamrzlém“ konfliktu na Ukrajině dlouho zůstávala trochu v pozadí zájmu situace v Severní Koreji, kde vládne snad nejbizarnější a zároveň nejbrutálnější diktatura současného světa. Již sedmdesát let nepředstavitelným způsobem utlačuje vlastní obyvatele – nyní kolem 25 milionů lidí – dynastie Kimů. Poměry panující v KLDR pro HlídacíPes.org popsal člen Česko-korejské společnosti Kristián Chalupa.

Nyní se Severní Korea opět připomněla novou jadernou zkouškou. Zbídačená země využívá zkázonosného arzenálu, aby od mezinárodního společenství vymámila potravinovou pomoc výměnou za slib zmrazení dalších jaderných či raketových testů. K oznámením o úspěšných jaderných testech má však diktátor i další dobrý důvod.

Zní to možná neuvěřitelně, ale informace, které přicházejí z Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) nasvědčují tomu, že její současný vládce bojuje o vlastní život. Znalci severokorejské politické scény mu dávají dlouhodobě malou šanci na delší přežití. Jeho budoucí vládnutí odhadují maximálně na pět let.

Diktátorův boj o život

Severní Korea přitom prochází viditelnými změnami, které právě mohou mladého diktátora připravit o trůn. Moc přibližně dvaatřicetiletého Kim Čong-una není evidentně stabilní a opakovaně proto sahá k popravám lidí z vedení státu a vládnoucí Strany korejských pracujících. Pouze vysoce postavení lidé jsou pro Kima III. totiž skutečnou hrozbou.

Masové povstání díky dokonale „profízlované“ společnosti s  největší pravděpodobností nehrozí. Jinou otázkou je ale to, jak by se zachovaly masy lidí po vojenském sesazení či náhlém úmrtí současného vůdce. Zdravotní stav mladého vládce přes jeho nízký věk není nejspíše v pořádku a například jeho nadváha může být podle odborníků projevem dlouhodobého stresu.

Kolaps režimu může ale způsobit obrovské problémy bohaté Jižní Koreji – mohl by se projevit pokusem milionů vyhladovělých Severokorejců jít se „najíst“ k jižnímu sousedovi. Migrační krize, kterou nyní známe z Evropy, by proti tomu byla jen slabým odvarem.

Popravy příbuzných i členů vlády

Mezi popravenými byl v prosinci 2013 vlastní strýc mladého Kima Čang Son- tchek, který mu pomáhal převzít po smrti otce, Kim Čong- ila, vedení státu. K popraveným z poslední doby patří také ministr obrany Hjon Jong-čol, který údajně usnul během vojenské přehlídky a zachoval se tak neloajálně. Skutečný důvod popravy byl pravděpodobně ale zcela jiný.

Perzekuce řadových občanů, včetně veřejných poprav za kdejaký přestupek, se jen těžko dají vyčíslit. Jako příklad takového „zločinu“ trestaného smrtí může posloužit i to, že někdo náhodně na ulici zvedne ze země leták s protirežimním textem, který byl do země dopraven horkovzdušným balonem. Přísně zakázané je v KLDR také „šíření náboženské propagandy“, což ve skutečnosti znamená například pouhé vlastnictví bible. Jedinými božstvy jsou zakladatel státu Kim Ir-sen, jeho syn Kim Čong-il a nyní i nejmladší Kim.

Jihokorejští aktivisté, kteří často pocházejí z řad uprchlých Severokorejců, opakovaně posílají na sever balony s nákladem letáků, jednodolarových bankovek a v poslední době také DVD nosičů s oblíbenými jihokorejskými telenovelami. Zprávy o perzekucích se opírají většinou o informace jihokorejské tajné služby, která má na severu své lidi. Tyto informace nelze ale vždy ověřit.

Kruté pronásledování křesťanů

V KLDR dochází v  celosvětovém měřítku k vůbec nejintenzivnějšímu pronásledování křesťanů. Věřící jsou týráni, vězněni a vražděni. Jakékoli soukromé náboženské aktivity mimo státní dohled jsou zakázány. Pokud je někdo přistižen při účasti na tajné akci náboženského charakteru, hrozí mu zatčení, mučení a někdy i veřejná poprava. Podle státního učení čučche je jediným přípustným náboženstvím „kim-ir-senismus“.

Popravovaní křesťané bývají zpravidla obviněni ze špionáže nebo z účasti na jiných nelegálních aktivitách. Podle dostupných odhadů se tajných bohoslužeb účastní až 100 tisíc věřících. Znalci místních poměrů odhadují, že se mezi stovkami tisíc vězňů v koncentračních táborech nachází přibližně 30 000 křesťanů. S náboženskými vězni je zpravidla zacházeno ještě hůře než s ostatními.

Vlastnictví Bible, vyslovení slova ‚Bůh‘ nebo ‚Ježíš‘, stejně jako společné scházení křesťanů, je možné trestat smrtí. Organizace Hlas mučedníků podporuje rozhlasové vysílání do Severní Koreje a podílí se na vypouštění balónů, kterými jsou do KLDR dopravovány výtisky Nového zákona.

Reprezentační trenér házené byl šokován

Bývalý trenér olympijské reprezentace v házené Jiří Kekrt, který měl možnost z titulu své funkce v rozmezí jednoho roku navštívit oba korejské státy, vzpomíná, že byl šokován propastně rozdílným životem v Severní a v Jižní Koreji.

Kekrt se v roce 1988 zúčastnil letní olympiády v Soulu. Rok předtím navštívil s československými reprezentanty KLDR. S korejskými hráči neměli ale naši házenkáři kromě zápasu vůbec žádný kontakt. Popisoval mi mnohapatrový a přitom neobydlený hotel s umělým vodopádem v recepci, zcela prázdné vozovky v severokorejské metropoli, kde neexistující provoz řídila dopravní policistka.

Když chtěl při procházce Pchojngjangem společně s  dalšími kolegy odbočit z hlavní ulice mezi domy, byli okamžitě tajnými policisty nekompromisně nasměrováni zpět na „oficiální“ trasu.

O necelý rok později, na jaře 1989, jsem měl v Brně náhodně možnost hovořit poprvé v životě se dvěma Severokorejci. Byli v jihomoravské metropoli na služební cestě a narazil jsem na ně v restauraci hotelu U Jakuba. Jeden z nich mluvil rusky, a tak jsme asi hodinu debatovali u piva. Oba měli na klopě odznak tehdy ještě žijícího Kim Ir-sena, který mi odmítli za stokorunu prodat.

Během posezení jsem se snažil dozvědět se něco o životě v jejich zemi, ale bylo to marné. Rusky hovořící asi čtyřicetiletý muž pouze opakoval fráze o blahobytu v KLDR, o tom, jak všichni milují soudruha Kim Ir- sena. Když jsem jim nabídl, aby druhý den přišli ke mně domů na návštěvu, rezolutně odmítli. Přesto mne překvapilo, že byli ochotni se vůbec se mnou bavit, byť na neutrální témata, jakými je sport, počasí či pivo.

Změny v hlavním městě jsou již patrné

Přes „ideologickou strnulost“ se v posledních přibližně dvaceti letech v zemi rozvinula šedá ekonomika, která pod vedením Kim Čong-una sílí. Změny na ulicích v Pchjongjangu jsou podle zahraničních návštěvníků a znalců severokorejské scény viditelné. Oproti tomu, jak to vypadalo třeba před pěti lety, je větší provoz, více automobilů na dříve úplně prázdných silnicích a také menší uniformita oblečení. To vše je znakem určitého bohatnutí části pchjongjangských obyvatel.

„Politika Kim Čong-una je k soukromému podnikání vstřícnější, i když přístup jeho otce tak jednoznačný nebyl. Soukromou ekonomiku příležitostně toleroval a podporoval, aby se ji později zase snažil vymýtit,“ říká koreanista Andrej Lankov, který působí na univerzitě v Soulu.

Zbytek země nezažívá ale podobný růst životní úrovně jako hlavní město. Centrální politika, záplavy i rozpad Sovětského svazu vedly v 90. letech k hladomoru. Přídělový systém zkrachoval a donutil miliony lidí prodávat a vyměňovat zboží v zájmu přežití. Tváří v tvář volbě, zda povolit něco, co je v ideologickém rozporu s oficiálním učením o soběstačnosti čučche, nebo nechat lidi vyhladovět, přivřel režim nad černými trhy oči.

Receptem na pizzu proti diktátorskému režimu

Zprávy, které přicházejí z totalitní Severní Koreje, jsou v drtivé většině velmi pochmurného rázu. Patří k nim rovněž informace o hladomorech, perzekuci vlastního obyvatelstva včetně poprav nejen odpůrců režimu, ale i blízkých příbuzných diktátora Kim Čong-una. Občas se však objeví i zprávy trochu veselejšího či dokonce komického rázu.

K nim patří například informace, že jihokorejský režisér Kim Hwang natočil instruktážní video na domácí výrobu pizzy, které pomocí čínských pašeráků distribuoval na DVD do komunistické Severní Koreje.

Pašování prý proběhlo úspěšně, ale režisér se nedomnívá, že Severokorejci konzumují nyní pizzu více. Možná jim ani nechutná tak, jak chutnala Kim Čong-ilovi, zesnulému otci nynějšího samovládce Kim Čon-una (viz profily níže). Podle režiséra Kim Hwanga není cílem jeho iniciativy to, aby si obyvatelé KLDR doma připravovali pizzu. Jak se vyjádřil, cílem bylo, aby se oni a všichni ostatní zamysleli nad současnou situací a tamním politickým zřízením.

Jihokorejský umělec se domnívá, že mnoho „zavřených dveří“ se v minulosti otevřelo díky kultuře. Co politická moc zavírá, kultura zase otevírá. Podle neoficiálních informací připadá v totalitní KLDR přibližně jeden DVD přehrávač na deset rodin. U přehrávačů pašovaných z Číny se lidé tajně scházejí a společně sledují zahraniční filmy.

Kim I. věčný

Zakladatel rodinné dynastie Kim Ir-sen vládne krvavým způsobem Severní Koreji již téměř sedmdesát let. Je totiž „věčným prezidentem“. Tak bylo rozhodnuto za vlády jeho syna Kim Čong-ila.

Milovaný vůdce Kim I. se narodil  15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde, poblíž Pchjongjangu. Shodou okolností se téhož dne potopil Titanic. Od roku 1924 pobýval Kim I. v  Mandžusku, kde se poprvé seznámil s marxistickými myšlenkami. Byl členem  Komunistické strany Číny a v rámci její lidově osvobozenecké armády, podporované Kominternou, se od poloviny 30. let účastnil bojů proti Japoncům.

V roce 1935 se stal politickým komisařem skupiny čítající 100 až 200 osob. Po několika letech ale partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Stalinova Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu 16. února 1941 v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila. Podle jiných zdrojů to ale bylo o rok později přímo v Koreji.

Když zakladatel komunistické Severní Koreje Kim Ir-sen pocítil první příznaky stáří, přikázal lékařům zařídit, aby se dožil 120 let. Za tímto účelem byly mimo jiné analyzovány léčivé vlastnosti více než 1750 různých bylin. Informace o tajných výzkumech, které měly zaručit vůdcův dlouhý život, uveřejnil britský deník The Daily Telegraph s odvoláním na nově vydané paměti jedné z Kimových lékařek Kim So-jon.

Kim I. si také nechal dávat transfúze krve od mladých korejských mužů.

Kim II. rozmařilý

Kim Čong-il  se podle sovětských pramenů narodil 16. února 1941 ve vojenském táboře nedaleko sibiřského města Chabarovsk. Severokorejské zdroje z propagačních důvodů ale uvádějí, že se narodil až o rok později  na hoře Pektusan. Jeho příchod na svět podle této propagandy zvěstovala velká duha.

Po smrti svého otce se v roce 1994 stal Kim II. vůdcem KLDR. Název jeho funkce oficiálně zněl předseda Výboru pro národní obranu. Zároveň byl nejvyšším velitelem Korejské lidové armády a generálním tajemníkem Korejské strany práce, která v zemi vládne od druhé poloviny 40. let.

Kim Čong-il proslul svou láskou k dobrému jídlu a pití. Koncem 90. let byl do KLDR pozván italský šéfkuchař Emanno Furlanis, který měl za úkol naučit severokorejské kuchaře rozmařilého diktátora připravovat pravou italskou pizzu. Podle BBC, která s Furlanisem později natočila dokumentární film, byli korejští žáci velmi učenliví. Dokonce počítali na pizze olivy a měřili mezi nimi vzdálenosti.

Jedním ze svědků Kimových gurmánských zálib byl někdejší zmocněnec ruského prezidenta Vladimíra Putina Konstantin Pulikovskij, který napsal knihu Východní Orient Express o Kimově cestě vlakem napříč Ruskem v roce 2001. Soukromý vlak „drahého vůdce“ o šestnácti vagonech byl naložen bedýnkami francouzských vín a do stanic na trase byli předem dodávaní živí humři, popsal v knize Pulikovskij.

Kim III. zlé dítě

Nejmladší z Kimů, který studoval na střední škole ve Švýcarsku, má prý rovněž zálibu v luxusním zboží. Podobně jako jeho děd i otec objíždí svou zemi a provádí inspekce v závodech, zemědělských družstvech, u armádních jednotek a občas i v předem vybraných rodinách, přímo v jejich panelákových bytech. Vždy je přitom obklopen několika uniformovanými armádními důstojníky a úředníky v šedých oblecích se zápisníky v rukou, kteří si pečlivě zapisují velké myšlenky svého obtloustlého a všeznalého vůdce.

Severokorejskou ekonomiku už dlouhé roky dusí kvůli jaderným pokusům mezinárodní sankce. K tomu se často přidávají sucha, která decimující úrodu. Vysílání pracovních sil do zahraničí se proto stalo důležitým zdrojem příjmů pro režim Kim Čong-una. Například v Rusku, a zejména v jeho východních oblastech, pracují tisíce severokorejských dělníků. Podle humanitárních organizací tam doslova otročí, informovala britská stanice BBC.

Kim Čong-un rozhodl zdvojnásobit počet dělníků vysílaných za prací do zahraničí, aby navýšil státní příjmy, které z tohoto programu každoročně představují až dvě miliardy dolarů. Ve 40 zemích od Mongolska po Blízký východ má podle zprávy pracovat kolem 90 000 Severokorejců, zhruba 25 000 z nich právě v Rusku. Jejich mzdy se ukládají na speciální účty kontrolované severokorejskou vládou. Tito pracovníci čelí hrozbám vládních represí vůči sobě nebo svým příbuzným, pokud se pokusí utéct.

Podle kritiků se na jejich úkor obohacuje hlavně vládce Kim III. „Severní Korea zneužívá jejich práci a mzdy k naplnění soukromých pokladen Kim Čong-una. Máme podezření, že Kim si za část peněz kupuje luxusní zboží pro svoji elitu a financuje z nich nedávný stavební boom v Pchjongjangu, který zahájil, aby se ukázal,“ tvrdí Ahn Mjong-čol z jihokorejské organizace NK Watch.

 KLDR

Korejská lidově demokratická republika (KLDR) neboli Severní Korea s přibližně 25 miliony obyvatel je jednou z posledních bašt komunismu. Je to zároveň jedna z nejhůře přístupných zemí na celém světě. Zahraniční turisté obvykle jezdí s pečlivě organizovanými zájezdy především do hlavního města Pchjongjangu, aby se prošli v doprovodu korejských průvodců po širokých, ale téměř prázdných bulvárech. Mohou navštívit monumentální památníky nebo nejstřeženější hranici světa na 38. rovnoběžce. Ekonomika KLDR patří k nejvíce uzavřeným a současně zcela centrálně řízeným ekonomikám na světě. Díky tomu čelí chronickým problémům. Průmyslová kapacita země, vybudovaná v letech 1953–1990 za velkého přispění bývalého Sovětského svazu a dalších komunistických států, je v důsledku dlouhodobého nedostatku prostředků na údržbu technologií v mimořádně špatném stavu. Masivní investice do zbrojního průmyslu včetně nákladného vývoje jaderných zbraní odebírají zdroje potřebné pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Průmyslová produkce a výroba energie trvale upadá. Výpadky dodávek elektřiny jsou v metropoli a samozřejmě i mimo Pchjongjang na denním pořádku. KLDR je také pravidelným příjemcem zahraniční potravinové pomoci. Mezinárodní organizace včetně OSN opakovaně upozorňují na brutální porušování lidských práv v KLDR, kde podle odhadů žije v nelidských podmínkách koncentračních táborů až na 200 000 politických vězňů. Česká republika a Severní Korea udržují diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví.

V ČR působí již celé čtvrtstoletí Česko-korejská společnost, která má kontakty nejen s Korejskou republikou, ale i s komunistickou KLDR. Podle výkonné ředitelky společnosti Jany Hajzlerové existují s touto zemí formální vztahy ve smyslu pravidelné komunikace se zastupitelským úřadem Severní Koreje v Praze. „Aktuálně neprobíhá žádný společný projekt. ČKS darovala část výtěžku z prodeje korejských potravin na pražských Korejských dnech 2015 britské neziskové organizaci Dula, která spolupracuje s KLDR na humanitárních projektech,“ uvedla Hajzlerová. Dodala, že Česko-korejská společnost vnímá poptávku po odborných znalostech týkajících se KLDR a v nadcházejícím roce má v plánu zahájit několik souvisejících akcí.

Korejská republika

Počet obyvatel podle údajů z roku 2013 přesáhl již 50 milionů. Hlavním a zároveň největším městem je Soul. Jižní Korea je prezidentskou republikou s demokratickou formou vlády. Hlavou státu a nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident, volený ve všeobecných volbách na jedno pětileté volební období. Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012, které vyhrála nynější prezidentka Pak Kun- hje, která koncem loňského roku navštívila Prahu. Hlava státu jmenuje premiéra a celý vládní kabinet, který pak musí odsouhlasit parlament. Ačkoli Jižní Korea po korejské válce (1950 až 1953) patřila mezi nejchudší země světa, zaznamenala od té doby její ekonomika mimořádný růst a zařadila se tak mezi tzv. asijské tygry. V současné době patří Korejská republika k vyspělým státům s ekonomikou světového významu a s patnáctým nejvyšším hrubým domácím produktem na světě. Vztahy mezi ČR a Jižní Koreou se od 90. let minulého století velmi zintenzívnily. K jedenadvaceti Českým centrům v zahraničí od dubna 2013 přibylo další právě v jihokorejském Soulu. Jeho zřízení bylo plánováno zejména s ohledem na velkou oblibu české kultury mezi Jihokorejci. České centrum v Soulu působí v atraktivní budově Castle Praha, zmenšené replice Staroměstské radnice.

Kristián Chalupa se dlouhodobě zabývá studiem totalitních režimů.

Je členem Česko-korejské společnosti

a autorem knihy Osobnosti, lidé a podlidé.