Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Rozhovor Zamrazilová – Sklenář: Koktejl globálních rizik získává na síle. Česko je v ohrožení

 -   - 

2. DÍL SÉRIE ČESKO V NOVÉ REALITĚ. Bezprecedentní míra globálního dluhu + měnověpolitická ekvilibristika + stárnoucí populace = zaděláno na … ??? Na místo otazníků je vzhledem ke třem historicky neznámým těžké cokoli s jistotou doplnit. Zažíváme prostě nový (ab)normál, který otevírá dveře černým labutím. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. Nabízíme hlavní teze průběžně doplňované o expertní názory.

Teze 1:

Po celou známou historii byl růst populace jedním z motorů ekonomického rozvoje. Najednou se v některých oblastech tento motor zastavuje, někde dokonce běží na zpětný chod. V souvislosti se stárnutím populace je přitom třeba zmínit dvě věci: Zaprvé, toto mění ekonomický potenciál dané oblasti. Tak, jak se smršťuje pracovní síla, se fakticky musí smršťovat ekonomika. Současně s tím vzniká prostor pro nové obory, a nebo se mění struktura ekonomiky. Méně se investuje, mění se chování průměrného spotřebitele. To je dobře vidět například v Japonsku, kde se za posledních deset let pracovní síla smrskla o takřka deset milionů lidí. Výsledný demografický problém nám pak dokáže veškeré potíže Japonska vysvětlit mnohem lépe než deflace či nedostatek inflace. Druhou věcí, kterou je třeba zmínit, je pak udržitelnost veřejných financí a především pak na ně navázaných sociálních služeb.

Komentáře

  1. Mikuláš Splítek, Erste Asset Management - 11.5.2016

    V tuto chvíli nám rychlost změn působí problémy. Jsme konfrontováni s jevem, jehož název bude zaznívat stále častěji – technologická nezaměstnanost. Ale jde jen o dočasné potíže. Znamená to totiž, že lidstvu se daří vyřešit ekonomický problém pouhé obživy. Ten nás hnal kupředu po staletí, ale nyní odeznívá. Poprvé od svého stvoření stojí člověk tváří v tvář zásadnímu a věčnému úkolu – jak naplnit svobodu, čas bez materiálního shonu. Může to být omračující výzva pro jedince, kteří byli tak dlouho trénováni drát se, a ne vychutnávat. Navíc, když jim bohatí dob předešlých nedávali dobrý vzor. Chce to změnu v morálce, a v první řadě opustit lačnění po penězích. Vzít si příklad z lidí, kteří dokáží plně vnímat okamžik. Vidím nás svobodné. Ale pozor! Ten čas ještě nepřišel. Dalších alespoň sto let budeme muset předstírat, že Bůh je mince a mince je boží, protože mince je užitečná a Bůh není. Změny přicházejí postupně, a jejich rychlost určují čtyři faktory – kontrola porodnosti, nepřítomnost válek, vědecký pokrok, a převaha úspor nad spotřebou – ale nezadržitelně se blíží.“ John Maynard Keynes – 1930!! – Economic Possibilities for our Grandchildren.

  2. Filip Přibáň, AKCENTA CZ - 12.5.2016

    Nedostatek lidí v produktivním věku bude zásadním tématem ve většině vyspělých ekonomik. Nejznámějším případem, kde má špatný demografický vývoj zásadní vliv na hospodářství, je Japonsko, které se dlouhodobě potýká s pomalým růstem HDP a nízkou inflací. To, že tyto problémy způsobuje především demografie potvrzuje fakt, že růst reálného HDP na osobu v produktivním věku (16-64 let) má Japonsko za posledních 20 let vyšší než například eurozóna a zdatně konkuruje i USA. Problém tedy není v kvalitě pracovní síly, ale v kvantitě. Evropská unie na tom ale není výhledově o moc lépe. Dle údajů z Eurostatu se odhaduje, že v roce 2040 bude průměrný věk občana EU 44,4 let. V tom samém roce by lidé starší 65ti let měli tvořit více než čtvrtinu celé populace. Pokud tedy evropské země nezačnou reformovat svůj důchodový systém, čekají je zásadní problémy.

 Teze 2:

Mezi stávající rizika či výzvy je třeba řadit kombinaci dluhu a experimentů v oblasti měnové politiky.

bilance centralnich bank

Obé se týká globální scény a přináší specifickou situaci. Nikdy v historii nebyly peníze tak levné. Nikdy se nestalo, že by věřitel platil dlužníkovi. Žijeme ve světě, který je nejzadluženější v celé známé historii a je jedno, jestli to měříme zadlužením vlád v západní Evropě nebo firemního sektoru v Číně. Současně se provádí množství měnových experimentů, ať už jde o záporné úrokové sazby či masivní odkupy aktiv; Bank of Japan je tak dnes v případě 90 firem z indexu Nikkei 225 mezi deseti hlavními akcionáři. Stručně, systém se dostává tam, kde nikdy nebyl a my tak nevíme, co z toho vznikne. Výsledkem je riziko, které nedokážeme kvantifikovat. A přesně za těchto podmínek vznikají pověstné talebovské černé labutě.

 

Komentáře

  1. Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum - 11.5.2016

    Současné problémy globální ekonomiky nemusí být předzvěstí pouze černých labutí. Mohou přivolat také labutě bílé. Mezi ně patří například rozvoj nových technologií v produkci elektrické energie nebo průlom ve výzkumu a léčbě nemocí typu cukrovky. Jak nové technologie produkce energie mohou výrazně přispět ke snížení procesu globálního oteplování, tak průlom v léčebných postupech může přispět k výraznému snížení nákladů na zdravotní systém. Historická zkušenost přitom říká, že každá krize bude dříve nebo později vyřešena. My jen nevíme, které faktory budoucí vývoj ovlivní a nemáme dostatek trpělivosti. A to je největší hrozba.

  2. Helena Horská, Raiffeisenbank - 13.5.2016

    Proč měnové experimenty selhávají? Klíčové centrální banky světa se snaží ze všech sil rozhýbat své ekonomiky a probudit zatím dřímající inflaci. Že se jim to nedaří, je jasné na první pohled. Bilance centrálních bank se přitom nafoukly do mega rozměrů v řádech biliónů USD. Na řadu přišly záporné depozitní sazby (ECB, Švýcarsko, Norsko, …). A ani ty zatím žádný viditelnější a trvalejší efekt nevyvolaly. Centrální banky totiž umí ovlivňovat poptávku v ekonomice. Pumpováním peněz do ekonomiky zlevňují peníze a snaží se přesvědčit občany a firmy, aby utrácely a investovaly. To se jim daří zatím jen z části. Mezitím jako vedlejší produkt mega velkého uvolnění vytváří bublinu v cenách aktiv. Co když ale problém leží někde jinde? Ne v poptávce ale v nabídce. Ne v (ne)zaměstnanosti ale ve stárnutí populace. Firmy postrádají jistotu budoucího růstu, nechtějí příliš investovat, ani když úroky z úvěrů jsou na historickém minimu. Když se neinvestuje, produktivita práce neroste a firmy se zdráhají výrazně zvedat zaměstnancům mzdy… Centrální banky, které se snažily zabránit hluboké a bolestivé recesi, možná udržují při životě mnoho firem ne-li celé sektory, které by jinak prošli katarzí.

 Teze 3:

Česko stále patří mezi bohatší země, musí si ale uvědomit (či připustit) globální rizika.

most globalized countries

Některé lokální vazby totiž přestávají platit. Česko se přitom stále snaží utěšovat tím, že je ekonomikou schovanou v závětří Německa, kam jde třetina našich exportů. To je naprostá pravda, ale je třeba jedním dechem dodat, že Německo má tři hlavní obchodní partnery: Spojené státy, Čínu a zbytek EU. My tak sice vyvážíme do Německa, ale nemalá část je vázána například na zmíněnou Čínu. (Volkswagen dnes třetinu svých aut prodá právě v Číně, BMW jich tam prodá čtvrtinu.) Je tak třeba si uvědomit, že jsme součástí tektonických pohybů, které mění pravidla hry na celém světě; a je třeba se připravit na to, že nečelíme pouze lokálním, ale globálním výzvám.

Komentáře


Diskuze očima Evy Zamrazilové

Faktory, které studie považuje za průlomové síly budoucnosti, už ve světové ekonomice v historickém pohledu v nějaké formě působily.

Urbanizace, růst populace, technologická revoluce a intenzivnější hospodářské propojení jsou charakteristiky, která se používají při popisu například průmyslové revoluce v Anglii v 18. století.

Překmitávání kyvadla mezi  vyspělými  i rozvíjejícími se ekonomikami svět rovněž zažívá průběžně   – USA na začátku 19. století byly rozvíjející se ekonomikou , stejně tak Japonsko do konce 70. let. Dalším kmitem pomyslného kyvadla může být Afrika, v níž během dvou až tří dekád bude žít třetina světové populace v produktivním věku. Naopak vyspělé ekonomiky se budou stále více potýkat s nedostatkem lidí v produktivním věku a potřebou zajistit důstojné stáří rostoucí kohortě seniorů.

Tím se dostáváme k faktoru, který  skutečně historickou obdobu nemá, a tím, je  nový demografický trend  stárnutí populace. Tento faktor je dán především pokrokem ve zdravotnictví a zvyšováním životní úrovně  a pro lidstvo je velmi pozitivní změnou. Otázkou však je, jak jsme na tyto změny připraveni ekonomicky.

Naopak lze  najít nové jevy, které  ve studii zatím chybí. Jedná se o  problém dluhu a globálních experimentů měnové politiky. Peníze jsou nejlevnější v historii lidstva.  Objevila se paradoxní situace, kdy věřitel platí dlužníkovi za to, že mu mohl půjčit peníze. Světoví dlužníci přitom nakupili  rekordní objem dluhů, ať už se jedná o vlády v západní Evropě či podniky v Číně.

Toto extrémní dluhové břemeno v kombinaci se stárnutím populace a s měnovými experimenty vytváří nebezpečný mix, jehož výsledkem je riziko, které nedokážeme ani podchytit, natož kvantifikovat. A přesně za těchto podmínek vznikají pověstné talebovské černé labutě.


Celý rozhovor Evy Zamrazilové a Petra Sklenáře si můžete poslechnou ZDE.

O autorovi

Autorem článku je -pes-