Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Vícerychlostní Evropa by přiblížila naše platy německým. Ale…

 -   - 

1. DÍL SÉRIE BREXIT. Štěpení EU je bránou do pekel. Teď i kvůli Brexitu přešlapujeme na jejím prahu. Každá výjimka, kterou si silné lobbistické skupiny vyjednají, nás přitom tlačí k nastoupení temné cesty. Evropa tak může buď postupovat pomaleji a společně, a nebo v čím dál tím menších skupinkách a nakonec vůbec. Podrobnosti diskutovali analytik PPF banky Luboš Morkáš a hlavní ekonom Moneta Bank Petr Gapko. Nabízíme vám základní teze průběžně doplňované doplněné o názory expertů.

Teze 1:

Stinná stránka výjimek aneb Poločas rozpadu EU. Z dlouhodobého hlediska by mělo být vytvoření společného ekonomického prostoru pro všechny prospěšné. V praxi ale nedostatečné či nedokonalé fungování společného trhu vyvolává občas opačný pocit – a z toho plynou i současné problémy EU. V této souvislosti je třeba brát v potaz, že Unie vystupuje velmi ochranářsky v případě určitých lobbistických skupin, ať už jde o jednotlivé státy nebo některá odvětví. To, že zde existují tlaky na protekcionismus, je ekonomicky velmi nevýhodné, protože to narušuje naplnění ideje společného volného prostoru. Tedy základů, na kterých je EU budována. Například eurozóna si tak stanovila pravidla, která měla zajistit, aby společná měnová politika a měna byly udržitelné. Už od začátku ale existovala nemálo států, které je nesplňovaly a tím pádem jakmile se objevila první krize, celý system se ukázal jako ne úplně stabilní. Stejně je to s volným pohybem zboží, kapitálu a lidí. Pokud tu budou skupiny, které se budou snažit pravidla narušovat – a tato pravidla budou erodovat – můžeme začít diskutovat o tom, jaký je vlastně poločas rozpadu EU.

Komentáře

  1. Luděk Pfeifer, M.C.TRITON - 4.6.2016

    Quo vadis? Myšlenka evropské integrace je silná a krásná. Způsob její realizace považuji za diskutabilní (abych se vyhnul slovu mizerný). Poslední léta jasně ukázala, že projekt „jednotná Evropa“ je v chronickém stádiu krize, které sem tam eskaluje do stádia akutního. Fakt, že evropští úředníci nejsou schopni ani v náznaku použít principy krizového řízení projektu, je kritickou hrozbou. Druhým běsem je totální absence evropských lídrů. Faktičtí cloumači Evropou- Angela a Francois – logicky jednají především jako lokální politici. Podtrženo: Evropa v poločase rozpadu potřebuje REÁLNÝ krizový leadership.

 Teze 2:

“Rozdílná” Evropa už je realitou. Jsou tu státy eurozóny a pak máme zbytek Evropské unie, který neplatí společnou evropskou měnou. Pokud by se měla Evropa dále členit – spekulovalo se například o vytvoření nového eura, které by používaly státy, které jsou na tom ekonomicky nejlépe – narazili bychom na to, že by se v EU objevila hodně velká granuralita, fragmentace. Výsledkem by zřejmě byly různé pokusy sjednocovat státy, které by byly účastníky jednotlivých rychlostí, členy jednotlivých skupin, a vystupovat proti ostatním skupinám a státům větší silou. To by vedlo k různým dalším štěpícím tendencím uvnitř Unie. Určitě by to byla voda na mlýn euroskeptikům, kteří i bez toho v poslední době sílí. V rámci vícerychlostního systému by přitom dostaly prostor či platformu, o kterou by se mohly opřít. Ony vícerychlostní tendence by se pak snažily rozšiřovat a tím celek – míněno Evropskou unii – čím dál tím více rozkládat. Rozčlenění na dvě a více rychlostí by tak nejspíš dříve nebo později vedlo k tomu, že by se Unie začala zevnitř rozpadat.

 

Komentáře

  1. Filip Přibáň, AKCENTA CZ - 2.6.2016

    Rozdílná ekonomická výkonnost mezi jednotlivými státy EU zde byla vždy. Bylo to dáno rozdílnou rozpočtovou zodpovědností států, ochotou realizovat reformy reálné ekonomiky či jinou mentalitou obyvatel. Euro tyto rozdíly ještě umocnilo. Konkurenceschopné ekonomiky těžily z toho, že euro bylo slabší než by byly jejich národní měny (např. exportně zaměřené Německo) a méně konkurenceschopné země často řešily problémy své reálné ekonomiky levnými eurovými půjčkami. Pro ekonomické sjednocení Evropy je tak důležité, aby se státy snažily dodržovat nejen jednotná fiskální pravidla, ale aby začalo docházet i ke srovnatelnému vývoji v oblasti realizace reforem reálné ekonomiky. Bez reforem se totiž méně výkonné země na ty výkonnější nikdy nedotáhnou a problém vícerychlostní Evropy bude pokračovat. Je ovšem diskutabilní zda obyvatelé problematických zemí budou ochotní tyto reformy akceptovat.

 Teze 3:

Vícerychlostní Evropa by napomohla ekonomickému přibližování Německu. Například tím, že by nám hromadně a rychle začali růst mzdy. Navíc by to mohlo pomoci vyřešit určité problémy, kvůli kterým teď Evropa přešlapuje na místě. Zároveň je ale třeba si uvědomit i to, že by se Česko v tomto případě začalo vzdalovat těm, kteří by do jádra nepatřili. Pravdou přitom je, že nejdůležitějšími partnery Česka jsou sousední či geograficky blízké země. Na druhou stranu, pokud bychom “ty ostatní” spojili do jedné skupiny, zjistíme, že jsou pro nás také hodně důležití. Vyměnit rychlejší přibližování se Německu za to, že nám odpadne část vývozů do některých evropských zemí z tohoto pohledu vypadá jako nebezpečná myšlenka. Lepším východiskem je pomalejší integrace celé Evropy. V opačném případě by se začaly navyšovat ekonomické rozdíly mezi jednotlivými částmi Evropy a následovala by otázka, jak by se tyto části integrovaly – nejspíš by to bylo složitější. Když na tom pracuje celá Evropa, je integrace bezesporu pozvolnější, ale kompaktnější.

Komentáře

  1. Helena Horská, Raiffeisenbank - 2.6.2016

    Patří ČR do jádra nebo na periférii Evropy? ČR stojí o to být součástí jádra Evropy. Ve skutečnosti jsme se kvůli slábnoucímu ekonomickému výkonu v poslední dekádě a euroskeptickému postoji vzdálili od jádra Evropy, kterému dominuje Německo. Namísto toho, abychom jádro Evropy doháněli, nám uniká a Německo ještě výrazněji. Zatímco na vrcholu sil česká ekonomika dosáhla poloviční výkonnosti německé ekonomiky, v roce 2015 i přes náš silný (z části uměle nafouknutý) růst jsme se nevyškrábali na víc než na 42 % úrovně západního souseda. Se mzdami je to ještě horší. Jak velká je naše šance, že v příští dekádě se naše ekonomická úroveň vyhoupneme nad hranici 50 %? A je vůbec vhodné posilovat už tak intenzivní vztahy s naším hlavním obchodním partnerem, který škrtí růst zbytku Evropy svou obezřetností ke spotřebě? Souhlasím, se integrace v širším rozsahu, i když bude pomalejší, bude pro nás výhodnější.

Diskuze očima Luboše Mokráše

Uvozující dotaz Luďka Pfeifera Quo vadis? v podstatě ideálně shrnuje vyznění diskuse. To co momentálně snad nejvíce brzdí Evropu, je nedostatek silné sjednocující vize. Základní „ velké“ myšlenky a ideály „otců zakladatelů“ byly v podstatě realizovány, nyní jsme se dostali k onomu pověstnému ďáblovi v detailu.

Evidentně například nestačí jen vytvořit jednotnou měnu a obecnou sadu pravidel, která by teoreticky měla zajistit fungování této měny, je potřeba také tato pravidla dodržovat a je potřeba pracovat na tom, aby docházelo ke konvergenci k optimálnímu měnovému prostoru a ne spíše naopak k divergenci od optimálního měnového prostoru.

Flikování akutních problémů a zanedbávání zásadních koncepčních řešení příčin krizí povede jen k tomu, že se evropská loď pomalu nepotopí, ale prostě a jednoduše náhle rozpadne a zmizí ze scény.

Filip Přibáň správně poukazuje na jeden z největších zlořádů eurozóny: zneužívání eura. Jak levné půjčky pro Řecko a další státy na jihu Evropy, tak slabé euro a tedy snadnější exporty pro Německo jsou na první pohled výhodné a podporující ekonomický růst, na druhý pohled (a také na pohled založený na dosavadní reálné historii eurozóny) už je to o hodně složitější.

Je dobře známo, že příliš nízké sazby a tedy levné zdroje vedou ke špatné alokaci prostředků a že snaha podpořit export slabou měnou v dlouhodobém horizontu může vést ke snížení konkurenceschopnosti. Řekové by se tak místo nadávání Němcům, že je „zotročili“ půjčkami měli zamyslet nad tím, jak byly prostředky z půjček využity a Němci by se měli zamyslet nad tím, jestli je skutečně výkonnost jejich ekonomiky tak skvělá jak si myslí a jaké by to bylo, kdyby zase měli „tvrdou“ marku a tedy podstatně méně cenově konkurenceschopný vývoz.

Helena Horská dodala další důvody podporující myšlenku spíše pomalejší, ale širší integrace. Když se obloukem vrátím k začátku svého shrnutí – tady je prostor pro lídry unie, aby uplatnili svoje koncepční myšlení a doplnili vizi unie o nástroje, které by vedly k reálnému sbližování států v rámci společného ekonomického prostoru.

Jednou ze základních myšlenek v tomto směru je prohlubování integrace, užší federalizace. Ale ne ve smyslu stále tužší, podrobnější, nesmyslnější a více svazující regulace, ale naopak ve smyslu uvolnění prostoru pro podnikání v rámci celé Evropy, odstranění všech existujících brzd bránících pohybu zboží, pracovní síly a kapitálu.


O čem všem si Luboš Morkáš a Petr Gapko povídali, si můžete poslechnou zde.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (12)
  1. Taoiseach napsal - dne 1.6.2016

    Uff… Jsem sice laik, nicméně…

    1) Odhadovat dopadu brexitu je velmi ošidné, protože nikdo dnes nemůže znát následné uspořádání vztahů (můžou být nějaké balíky dohod, jako má Švýcarsko, nebo je možné přistoupit k dohodě o EHP). V každém případě je velmi pravděpodobné, že UK zůstane součástí jednotného trhu.

    2) Výjimky si nevyjednávají “lobbistické skupiny”, nýbrž britská vláda. Dilemma tedy stojí takto: buď další nepřehledné výjimky, nebo transparentní brexit.

    3) Brexit nezpůsobí rozpad EU, nýbrž rozpad tzv. Spojeného království (po vzoru fotbalových reprezentací).

    4) Dvouvrstevná (nikoli “dvourychlostní – v tom má Cameron pravdu, že úzkou integraci nechce ani sebepomaleji) Evropa je nutná právě proto, aby se nerozpadala na více vrstev. Bude existovat, ať už Británie zůstane, nebo odejde.

    5) V prvním případě bude zcela nezbytná (ale v druhém asi taky) “smlouva o přebudování EU”, která jediná může definovat tvrdé jádro států, které chtějí být tvrdým jádrem.

    6) Euroskeptici sílí tam, kde se jim ustupuje – viz Cameron vs. UKIP.

    7) Jak už uvedeno výše, dvouvrstevná Evropa by velmi pravděpodobně neznamenala rozpad jednotného trhu, a proto jsou úvahy o ztrátě některých trhů nemístné.

  2. Richter napsal - dne 1.6.2016

    Analytik s ekonomem to mají jakýsi popletený. Pominu, že euro naráží na různou ekonomickou aktivitu jednotlivých členů a tím i soudružskou povinnost dotovat opozdilce, případně podvodníky (Řecko). Zde spíš opozdilce a podvodníky.
    Tento okamžik je vcelku podružný, neb když Německo chce sanovat chvost, je to jeho problém.

    Druhý okamžik je téze o přibližování mezd našich k německým. Probůh to nemůže za žádných okolností nastat. Kapitál jsme rozdali, případně umožnili jeho natlačení se z okolních států a tudíž jsme odkázaní na námezdné pobírání mzdy. To v žádném případě onen kapitál nevytvoří a jsme kde?, no přece u nízkých mezd. Stokrát díky panu Klasovi za jeho výprodej republiky. Vzhůru s úsměvem na rtech do montoven a skladů, případně fedrovačů do regálů v obchodech.

  3. petrph napsal - dne 2.6.2016

    Mimochodem, nechápu z čeho vychází předpoklad v Tezi 3, že bychom měli patřit do jádra EU, když je dnes víceméně jasné že do něj nepatříme

  4. Petr Homoláč napsal - dne 2.6.2016

    Tohle téma je vlastně to nejpodstatnější a nejzajímavější o čem by se v českém veřejném prostoru mělo diskutovat. Jak to, že jsme ztratili tempo někdy v roce 2009 a Západ se nám vzdaluje? I přírodní zákon říká, že odstraníme-li bariéry, začnou se dříve oddělené systémy přibližovat. To se po pádu železné opony a po našem vstupu do EU stalo, je tedy naprosto jasné, že něco děláme úplně blbě.
    Příčin je několik, dle mého názoru primární byla hloupá politika pravicové Nečasovy vlády, která začla škrtit ekonomiku v době krize, což byla asi hrubá chyba. Okolní země i ty východní rostly, my ne. Ale to bohužel nebyla jediná česká chyba – manipulace ČNB s korunou vedly ke ztrátě cca. 10% hodnoty koruny a tedy to mělo přímý dopad na HDP, neboť naše HDP je tím v mezinárodním srovnání prostě o 10% nižší. Mzdy samozřejmě také. Nakonec tedy to vypadá, že nejlepší je politika socanů, kteří prostě zvedají mzdy státním zaměstnancům s tím, že nějak je zbytek bude následovat. Je to úplně ta nejblbější varianta jak se dotáhnout na Západ, neboť vede k absurdní situaci že pohodlný život úředníka a nikoli rizika podnikání je meta českých vysokoškoláků. Je to špatná politika, ale češi se na víc nezmůžou. Jejich politici jsou katastrofální.
    Říká se ovšem, že každý národ má vládu, jakou si zaslouží.

    • Ondřej Neumann napsal - dne 6.6.2016

      Petr Gapko reaguje:

      Neviděl bych to tak černě. Otázkou je, čím by se integrace vlastně měla měřit. Pokud koukáme čistě na hospodářskou konvergenci, měřenou HDP na hlavu v paritě kupní síly, pak jsme podle dat Eurostatu v roce 2014 dosáhli 85% osmadvacítky. To je nejvyšší hodnota, jakou jsme kdy viděli a dá se předpokládat, že v roce 2015 na tom budeme díky rychlému růstu ještě lépe. Ve srovnání s eurozónou je naše přiblížení dokonce o kapku výraznější. Intervence proti koruně ze strany ČNB v tom nic nezměnila, protože sice snížila náš HDP i mzdy v eurovém vyjádření, na druhou stranu ale stejně tak klesly i ceny. Hospodářská politika většiny států není ideální, nicméně specificky pro Českou republiku je spíše velmi důležité nebránit zahraničnímu obchodu a zbytečně nezatěžovat soukromý sektor byrokratickým břemenem. V souvislosti s rokem 2009 je pak určitě dobré připomenout, že tehdy došlo k významnému přechodnému ovlivnění domácí fiskální restrikcí.

  5. Jiří Krákora napsal - dne 2.6.2016

    Kdyby šlo EU o odstraňování tržních bariér, už by je dávno odstranila. Jenže nic takového nedělá.

    Priority jsou jinde.
    – Environmentální politika, ze které vyplývá apel na OZE a postupné snižování příkonu spotřebičů – dlouhodobá politika, maximální priorita, finanční ztráty v ekonomice.
    – Harmonizace trhu, ze které vyplývají kvóty na zboží, přejmenovávání zboží a zákazy zboží – dlouhodobá politika, vysoká priorita, finanční ztráty v ekonomice.
    – Záchranná opatření na udržení celistvosti EU za každou cenu, ze kterých vyplývají záchranné balíčky pro krachující ekonomiky, zvyšující se inflace a opět finanční ztráty v ekonomice.

    Měli bychom si přiznat, že EU řídí amatéři, kteří takový moloch nedokáží uřídit. Do EU odcházejí politici na vejminek. Lidé, které národní strany ani voliči nechtějí mít ve svých národních parlamentech. A pak euskeptici, které tam vysílají stále více rozčarovaní občané členských států.

    Příčinou problému není brexit či jiný exit, to jsou důsledky. Příčina problému tkví v samotné EU, její špatné koncepci a nepřátelskému přístupu vůči občanům jednotlivých členských států.

    Rozpad bude. Smiřte se s tím.

  6. Hanick napsal - dne 4.6.2016

    Když to zabalit- tak co nejdříve. Jsou i jiné možnosti, jak být světovým hospodářským hráčem. Dotacemi z EU jsme si zablokovali vlastní vývoj. sankce Rusům jen prospěly a závodním tempem se rozvíjejí v oblastech, kde jsou nuceni vymýšlet a tvořit. potřebovali bychom méně dotací, méně odvodů do EU a více se starat.

    • Josef napsal - dne 7.6.2016

      Pokud sankce EU donutili Rusy věnovat více času na tvoření a vymýšlení a méně času na válčení a zabírání území sousedům, pak je to přesně to, o co EU šlo. Doufám, že jednou Rusové dospějí do stadia, že kromě letadel, bomb, raket, hlavic a tanků vymyslí i pořádné auto a nebudou si muset na výrobu slušnějšího auta kupovat licenci a technologii od Fiata.

  7. Dušan Bystriansky napsal - dne 7.6.2016

    Popravdě, kdy byli občané členských států víc nespokojení s leadery / ať už svými či evropskými/ za EHS,ES nebo EU?! Takže zuruck / langsam.