4. DÍL SÉRIE VZDĚLÁVÁNÍ V 21. STOLETÍ. Potřeba vzdělávat se dnes vzniká s narozením a končí smrtí. Jen tak totiž bude možné reagovat na rychlé a dramatické změny, kterými svět prochází. Škola by pak měla hrát roli informačního rozcestníku a místa, kde student pozná sám sebe a morální hodnoty. Podrobnosti diskutovali zakladatel 6D Academy Pavel Kysilka a šéfka Google pro Česko a Slovensko Tania le Moigne. Jako tradičně vám nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní (o)hlasy.

Teze 1:

Nezdržuje škola v digitálním věku od vzdělávání? Internet a obecněji rozmach digitálních technologií změnil mnoho aspektů našich životů. V případě školy je to přitom dramatické, v posledních 200-250 letech primárně plnila nauku o světě – svět byl rozdělen na předměty, ve kterých jsme se učili bez schopnosti klást důležité otázky. Dnes víme, že to je špatně. Už Jan Amos Komenský ostatně definoval vzdělávání jako nauku o světě, nauku o etice a nauku o sobě. V posledních 250 letech se přitom etika smrskla na předmět občanské nauky, kde byl tomuto velmi důležitému tématu věnován velmi malý prostor, a nauka o sobě – psychologie, sebepoznání – školu úplně minula. Dnes nauku o světě přebírá internet – Wikipedia, Google a tak dále. Daleko podstatnější je tak umět se v informacích zorientovat. K tomu by pak škola měla oživit dvě oblasti, které ignorovala, tedy pomoci dětem pochopit, kdo jsou a pomoci jim najít hodnotový rámec. V komplexním a rychlém světě dneška totiž často budeme opírat naše rozhodnutí – kromě dat – právě o naše hodnoty a přesvědčení.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Jakou roli má v procesu vzdělávání vlastně škola hrát? Pro starší generace byla škola něčím, co někde začínalo a někde končilo. To už neplatí – škola, respektive strukturovaný proces vzdělávání, začne tím, že se narodíme a skončí naší smrtí. Co by pak mělo vzdělávání dát, aby se na trhu práce lidé uplatnili? Pokud budu vycházet ze zkušenosti z Google (říká Le Moigne), je v případě potenciálních zaměstnanců dobré zjistit nejen jak inteligentní daný člověk je, ale také to, do jaké míry má vnitřní hodnotové ukotvení, integritu; do jaké míry zapadne do kultury dané společnosti; a do jaké míry má potenciál být lídrem a zároveň týmovým hráčem. Stručně, jde o lidi, kteří jsou inteligentní, a kteří se zajímají o složité problémy respektive jejich řešení. Vše tak začíná vnitřní energií a zájem o to, čemu se daný člověk má věnovat; měl by být sám motivován a nikoli být motivován někým jiným. A právě v tom by primárně měla pomoci škola, tam by měli lidé najít vnitřní energii, vnitřní oheň díky tomu, že zjistí, kdo jsou a co vlastně v životě chtějí. Pak mohou být výteční zaměstnanci a šťastní lidé.

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

V čem by se měla lišit škola v roce 2050 od školy dneška? Vzdělávání půjde cestou perzonifikace, což znamená, že pomůže mnohem lépe člověku pochopit, kdo vlastně je. Zadruhé, v budoucnu budeme mít školu šitou na míru. Podle toho, co nás zajímá, si budeme schopni vybrat špičkového profesora na jakékoli univerzitě, přihlásit se k němu na kurz, poskládat si prostě školu respektive výuku podle toho, co nás baví. To už je dnes jasný trend – spousta špičkových lidí, když mají trochu času a prostoru, nejdou na rok na Stanford nebo jinou špičkovou univerzitu, ale namixují si různé lektory z různých univerzit podle daných osobností a témat, které je zajímají. V tomto, pochopitelně, hrají obrovskou roli technologie a také jazyková vybavenost. Právě kvůli druhému zmíněnému by se pak vedle propojení škol a byznysu mělo české školství zaměřit také na povinnou angličtinu od mateřské školy (v šesti letech by děti měly mít solidní základy). Pokud toto dokážeme a pochopíme možnosti, které svět dneška nabízí – a budeme na ně připraveni – pak bude škola v roce 2050 famózní instituce.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor zakladatele 6D Academy Pavla Kysilky a šéfky Google pro Česko a Slovensko Tanii le Moigne si můžete poslechnout ZDE.

Diskuze očima Pavla Kysilky

Z diskuse, která probíhá nejen v pořadu Alter Eco o vzdělávání pro 21. století, mne nejvíce zaujalo těchto devět tezí:

• Svět se za poslední staletí dramaticky proměnil, model převládajícího státem ovládaného školství je v zásadních rysech stejný po tři sta roků.
• Základem kvalitního školství je osobnost učitelů/ek a ředitelů/ek. Společnost musí přijmout princip „nejlepší do škol“. Začít se musí u učitelů, kteří připravují učitele.
• Naplněni tohoto principu znamená: vysoce nadprůměrné platy učitelů, rozvojové programy, kritéria a hodnocení výsledků a přístupů.
• Osobnosti ve školství musí mít svobodný prostor pro zkoušení nových postupů a vzájemnou inspiraci. Ta musí nahradit zbyrokratizované, závazné a zkostnatělé metodiky.
• Vzdělávání musí kombinovat individuální přístup k žákům s jejich týmovou prací a spoluprací.
• Škola musí připravovat pro 21. století, tedy digitální epochu,přičemž sama má kombinovat osobní a osobnostní přístup s využíváním nejnovějších technologií.
• Klíčem k jakémukoliv pokroku je osvícený rodič. Společenská diskuse, osvěta a komunikace úspéšných vzorů je cestou k vytvoření společenské a poitické poptávky a zadání. Rodina a jednotlivci musí převzít vlastní odpovědnost za svoje celoživotní vzdělávání.
• Stát nesmí lpět na svém monopolu a bránit rozvoji alternativních modelů a přístupů, jejich soutěž a vzájemná inspirace vede k pestrosti nabídky, k pohybu vpřed, flexibilitě.
• Školství je pouze jedním z kamenů v mozaice vzdělávání. Pozice školy v modelu celoživotního vzdělávání se v 21. bude muset redefinovat spolu s jejími vztahy k roli rodiny, firmy a digitálních technologií. Dnešní model školy zdržuje od vzdělávání. Školství si podrží svoji vnější roli v mozaice vzdělávání jen tehdy, když projde hlubokou vnitřní transformací.

Jan Mühlfeit: Dějepis jako Pokemoni aneb Jak se dnes učit, abychom zítra uspěli.

V předchozím dílu sérii diskutovali ředitel pražského Gymnázia Jana Palacha Michal Musil a exprezident Microsoftu pro Evropu, dnes globální stratég a kouč na volné noze Jan Mühlfeit. Rozhovor i následné ohlasy shrnuje Michal Musil:

Jako tradičně nabízíme jejich základní teze doplňované o expertní ohlasy.Přiznám se, že se cítím po 25 letech trochu unaven z většinou nikam nevedoucích diskusí uvnitř českého vzdělávacího prostoru. Mnohdy nadějné iniciativy bývají většinou brzděny byrokratickými a administrativními překážkami nebo nekompetencí ve vedení resortu. O to více mě osobně motivuje snažit se prosadit alespoň v naší škole nové trendy a metody, které budou mít šanci na propojování stále více se vzdalujících světů žáků a pedagogů a větší efektivitu ve vzdělávání.

Vlastně jsem to já, kdo nabádá učitele, aby se nebáli experimentovat nebo nedodržovat všechna státní nařízení v obsahu probírané látky. K čemu nám je a bude, když všechno stihneme „odučit“, ale efektivita bude velmi nízká. Nechci podporovat účinnou „týmovou“ práci studentů, která vypadá např. tak, že existují „specialisté“ ve třídách na dějepis, zeměpis či na jiné předměty, kdy jeden zapisuje, ostatní se věnují něčemu jinému nebo jsou myšlenkami zcela mimo školu. Následně zachycený obsah sdílí, naučí se na test, obdrží nějakou známku a většinou vše zapomenou.

Proto vítám možnost zapojit se do projektu, kde do diskuse vstupují experti z oblastí mimo školství. Je to přínosné, osvěžující a povzbuzující.

V rozhovoru s Janem Mühlfeitem jsme se pokusili vysvětlit pojmy jako studijní potenciál, pozornosti neuniklo neformální vzdělávání (online kurzy, např. MOOC), hovořili jsme o roli učitelů v dnešní a budoucí škole. Stále platí, že učitel je a bude klíčovým hráčem. Chce-li však před tabulí obstát, musí být připraven k adaptaci na realitu 21. století, mít sílu a chuť na sobě pracovat. I v naší škole považuji pedagogický sbor za hlavní devízu úspěchu školy. Moderní vybavení, příjemné a bezpečné prostředí považuji za automatické.

Prvky neformálního vzdělání, odhalování, rozvíjení a využívání skrytých talentů a silných stránek žáků, systematická a promyšlená mezipředmětová spolupráce s ochotným sdílením vzdělávacího obsahu a především snaha o to, aby žáci a učitelé efektivně a pokud možno se zájmem trávili ve škole co nejvíce času a propojování školy s reálným životem včetně zapojování odborníků z oblastí mimo vzdělávací systém do výuky. Tomu bychom měli věnovat naši pozornost.

Netvrdím, že jsme v rozhovoru prezentovali zaručené postupy, které budou stoprocentně fungovat. Děkuji za to, že jste o nich přemýšleli a také Vaše názory, reakce a postřehy k tématu.