Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Rozhovor Kysilka – le Moigne: Školu zítřka si každý sestaví podle svého

 -   - 

4. DÍL SÉRIE VZDĚLÁVÁNÍ V 21. STOLETÍ. Potřeba vzdělávat se dnes vzniká s narozením a končí smrtí. Jen tak totiž bude možné reagovat na rychlé a dramatické změny, kterými svět prochází. Škola by pak měla hrát roli informačního rozcestníku a místa, kde student pozná sám sebe a morální hodnoty. Podrobnosti diskutovali zakladatel 6D Academy Pavel Kysilka a šéfka Google pro Česko a Slovensko Tania le Moigne. Jako tradičně vám nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní (o)hlasy.

Teze 1:

Nezdržuje škola v digitálním věku od vzdělávání? Internet a obecněji rozmach digitálních technologií změnil mnoho aspektů našich životů. V případě školy je to přitom dramatické, v posledních 200-250 letech primárně plnila nauku o světě – svět byl rozdělen na předměty, ve kterých jsme se učili bez schopnosti klást důležité otázky. Dnes víme, že to je špatně. Už Jan Amos Komenský ostatně definoval vzdělávání jako nauku o světě, nauku o etice a nauku o sobě. V posledních 250 letech se přitom etika smrskla na předmět občanské nauky, kde byl tomuto velmi důležitému tématu věnován velmi malý prostor, a nauka o sobě – psychologie, sebepoznání – školu úplně minula. Dnes nauku o světě přebírá internet – Wikipedia, Google a tak dále. Daleko podstatnější je tak umět se v informacích zorientovat. K tomu by pak škola měla oživit dvě oblasti, které ignorovala, tedy pomoci dětem pochopit, kdo jsou a pomoci jim najít hodnotový rámec. V komplexním a rychlém světě dneška totiž často budeme opírat naše rozhodnutí – kromě dat – právě o naše hodnoty a přesvědčení.

Komentáře

  1. Helena Horská, Raiffeisenbank - 22.2.2017

    Školám starého typu už odzvonilo, ale proč těch pokrokových je pořád málo? Shodneme se, že způsob, jakým posledních několik generací včetně mé se vzdělávalo, se musí změnit. Nejde jen o to, co se učí, ale i jak se učí. Frontální výuka bez aktivní účasti žáků se už na některých školách stala minulostí. Bohužel není to ještě standardem všude. A čím výše se v žebříčku vzdělávání posouváme, tím podíl frontální výuky bohužel roste. Osvícení ředitelé reagují na nové trendy a spolupracují s osvícenými rodiči na vylepšování vzdělávání naší mladé generace. Už vznikají nové alternativní studijní programy i pro tak velmi konzervativní článek školství jakou jsou víceletá gymnázia. Bohužel těch odvážných je stále málo a jejich odvaha zavádět novinky do školství má stále své hranice. Kromě prvních snah přestat násilně dělit vzdělávání na izolované studijní předměty a naopak učit děti příslušným znalostem na komplexním problému (pomocí projektů), chybí v nabídce našeho školství velmi poptávaná flexibilita – ve výběru nejen studijního zaměření ale i tempa vzdělávání. Zatímco některým by taková flexibilita umožnila ukončit střední školu za dva/tři roky, jiní by podle svých schopností a možností dostali šanci si studium rozložit do více let. To bychom ale museli přestat organizovat školy na třídy a předměty. Příliš radikální?

  2. Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum - 24.2.2017

    Je nutné vyvážit učení (ze) starších věcí a ponechání prostoru pro kreativní myšlení. Ne, že by lidská populace byla dobrá v tom poučit se ze starých chyb, ale stále si myslím že pochopení kontextu historie – toho co se udělalo dobře a co špatně – je podstatnou součástí vzdělání. Pokud totiž nebudeme schopni chápat historické souvislosti, je vyšší pravděpodobnost zopakování chyb, které už udělali jiní a vstoupení do slepých uliček, kteří již jiní probádali. Na druhé straně by ale měl vzdělávací systém bezesporu podporovat jedince v touze po zkoumání nových cest a to i za cenu vyššího rizika než jaké je spojeno s chůzí prošlapanými cestičkami.

Teze 2:

Jakou roli má v procesu vzdělávání vlastně škola hrát? Pro starší generace byla škola něčím, co někde začínalo a někde končilo. To už neplatí – škola, respektive strukturovaný proces vzdělávání, začne tím, že se narodíme a skončí naší smrtí. Co by pak mělo vzdělávání dát, aby se na trhu práce lidé uplatnili? Pokud budu vycházet ze zkušenosti z Google (říká Le Moigne), je v případě potenciálních zaměstnanců dobré zjistit nejen jak inteligentní daný člověk je, ale také to, do jaké míry má vnitřní hodnotové ukotvení, integritu; do jaké míry zapadne do kultury dané společnosti; a do jaké míry má potenciál být lídrem a zároveň týmovým hráčem. Stručně, jde o lidi, kteří jsou inteligentní, a kteří se zajímají o složité problémy respektive jejich řešení. Vše tak začíná vnitřní energií a zájem o to, čemu se daný člověk má věnovat; měl by být sám motivován a nikoli být motivován někým jiným. A právě v tom by primárně měla pomoci škola, tam by měli lidé najít vnitřní energii, vnitřní oheň díky tomu, že zjistí, kdo jsou a co vlastně v životě chtějí. Pak mohou být výteční zaměstnanci a šťastní lidé.

Komentáře

  1. Věra Venclíková, PPZRS.ORG - 22.2.2017

    Vzdělávání, výzva pro (celou) rodinu. Hovoříme-li o změnách v procesu vzdělávání tak, abychom v roce 2050 měli skvěle fungující a udržitelně prosperující společnost, měli bychom systémově do vzdělávacího procesu zapojit nejbližší osoby malého školáka I pozdějšího studenta. Ano, celoživotní vzdělávání je nutné, ale nejde zde jen o výběr studijních předmětů podle chuti něco se dozvědět, či o snahu udržet krok s kolegy v práci. Rodina by měla vytvářet takové znalostní zázemí, aby se minulá zkušenost mohla relevantním způsobem propojovat s úrovní znalostí potřebnou dnes. Lepší proces vzdělávání by měl také jinak působit na vztahy školy s rodinou. Například motivací a vhodnou argumentací nutit žákovu rodinu, aby
    se její členové souběžně, i když různorodě, vzdělávali a mohli se tak lépe podílet na vývoji svého nejmladšího člena. Důvodem dnešního nedostatku rodinného zájmu o dění ve škole a o studijní výsledky dětí je patrně zapříčiněn i tím, že mnozí rodiče a prarodiče nemají dostatečné dovednosti požadované digitálním věkem. Přiznávají si to jen obtížně. Řešením však nemůže být regulace, vyhláška ani nařízení. Bude to možné pouze celkovým vývojem společnosti k daleko vyšší úrovni odpovědnosti za vlastní život i celkové společenské prostředí, v kterém existujeme.

Teze 3:

V čem by se měla lišit škola v roce 2050 od školy dneška? Vzdělávání půjde cestou perzonifikace, což znamená, že pomůže mnohem lépe člověku pochopit, kdo vlastně je. Zadruhé, v budoucnu budeme mít školu šitou na míru. Podle toho, co nás zajímá, si budeme schopni vybrat špičkového profesora na jakékoli univerzitě, přihlásit se k němu na kurz, poskládat si prostě školu respektive výuku podle toho, co nás baví. To už je dnes jasný trend – spousta špičkových lidí, když mají trochu času a prostoru, nejdou na rok na Stanford nebo jinou špičkovou univerzitu, ale namixují si různé lektory z různých univerzit podle daných osobností a témat, které je zajímají. V tomto, pochopitelně, hrají obrovskou roli technologie a také jazyková vybavenost. Právě kvůli druhému zmíněnému by se pak vedle propojení škol a byznysu mělo české školství zaměřit také na povinnou angličtinu od mateřské školy (v šesti letech by děti měly mít solidní základy). Pokud toto dokážeme a pochopíme možnosti, které svět dneška nabízí – a budeme na ně připraveni – pak bude škola v roce 2050 famózní instituce.

Komentáře

  1. Miroslav Novák, AKCENTA CZ - 22.2.2017

    Tradiční studijní obory budou mít smysl i v budoucnosti. Důležitým významem vysoké školy je poskytnout studentům kvalitní, systematické a komplexní vzdělání, které jim umožní se na problémy podívat z různých úhlů pohledu a zasadit si nové informace do kontextu. Důležitou roli zde tak hrají studijní programy, které zajistí, že studenti neabsolvují pouze předměty, které je baví a zajímají, ale i předměty, které možná nejsou tak zábavné, avšak jsou stále velmi důležité. Pokud totiž umožníme, aby si studenti sami libovolně vybírali předměty i profesory, může se stát, že jejich vzdělání bude příliš jednostranné podle toho, co je zrovna baví a zajímá. Komplexnost studijních programů je tak velmi důležitá, protože schopnost podívat se na problém z různých úhlů pohledu a zasadit si nové informace do kontextu je často zcela zásadní. Samozřejmě pokud již člověk danému oboru opravdu rozumí a potřebuje si tak pouze doplnit stávající vzdělání, vyšší míra flexibility je zde již zcela v pořádku a měla by být podporována.

Celý rozhovor zakladatele 6D Academy Pavla Kysilky a šéfky Google pro Česko a Slovensko Tanii le Moigne si můžete poslechnout ZDE.

Diskuze očima Pavla Kysilky

Z diskuse, která probíhá nejen v pořadu Alter Eco o vzdělávání pro 21. století, mne nejvíce zaujalo těchto devět tezí:

  • Svět se za poslední staletí dramaticky proměnil, model převládajícího státem ovládaného školství je v zásadních rysech stejný po tři sta roků.
  • Základem kvalitního školství je osobnost učitelů/ek a ředitelů/ek. Společnost musí přijmout princip “nejlepší do škol”. Začít se musí u učitelů, kteří připravují učitele.
  • Naplněni tohoto principu znamená: vysoce nadprůměrné platy učitelů, rozvojové programy, kritéria a hodnocení výsledků a přístupů.
  • Osobnosti ve školství musí mít svobodný prostor pro zkoušení nových postupů a vzájemnou inspiraci. Ta musí nahradit zbyrokratizované, závazné a zkostnatělé metodiky.
  • Vzdělávání musí kombinovat individuální přístup k žákům s jejich týmovou prací a spoluprací.
  • Škola musí připravovat pro 21. století, tedy digitální epochu,přičemž sama má kombinovat osobní a osobnostní přístup s využíváním nejnovějších technologií.
  • Klíčem k jakémukoliv pokroku je osvícený rodič. Společenská diskuse, osvěta a komunikace úspéšných vzorů je cestou k vytvoření společenské a poitické poptávky a zadání. Rodina a jednotlivci musí převzít vlastní odpovědnost za svoje celoživotní vzdělávání.
  • Stát nesmí lpět na svém monopolu a bránit rozvoji alternativních modelů a přístupů, jejich soutěž a vzájemná inspirace vede k pestrosti nabídky, k pohybu vpřed, flexibilitě.
  • Školství je pouze jedním z kamenů v mozaice vzdělávání. Pozice školy v modelu celoživotního vzdělávání se v 21. bude muset redefinovat spolu s jejími vztahy k roli rodiny, firmy a digitálních technologií. Dnešní model školy zdržuje od vzdělávání. Školství si podrží svoji vnější roli v mozaice vzdělávání jen tehdy, když projde hlubokou vnitřní transformací.

Jan Mühlfeit: Dějepis jako Pokemoni aneb Jak se dnes učit, abychom zítra uspěli.

V předchozím dílu sérii diskutovali ředitel pražského Gymnázia Jana Palacha Michal Musil a exprezident Microsoftu pro Evropu, dnes globální stratég a kouč na volné noze Jan Mühlfeit. Rozhovor i následné ohlasy shrnuje Michal Musil:

Jako tradičně nabízíme jejich základní teze doplňované o expertní ohlasy.Přiznám se, že se cítím po 25 letech trochu unaven z většinou nikam nevedoucích diskusí uvnitř českého vzdělávacího prostoru. Mnohdy nadějné iniciativy bývají většinou brzděny byrokratickými a administrativními překážkami nebo nekompetencí ve vedení resortu. O to více mě osobně motivuje snažit se prosadit alespoň v naší škole nové trendy a metody, které budou mít šanci na propojování stále více se vzdalujících světů žáků a pedagogů a větší efektivitu ve vzdělávání.

Vlastně jsem to já, kdo nabádá učitele, aby se nebáli experimentovat nebo nedodržovat všechna státní nařízení v obsahu probírané látky. K čemu nám je a bude, když všechno stihneme „odučit“, ale efektivita bude velmi nízká. Nechci podporovat účinnou „týmovou“ práci studentů, která vypadá např. tak, že existují „specialisté“ ve třídách na dějepis, zeměpis či na jiné předměty, kdy jeden zapisuje, ostatní se věnují něčemu jinému nebo jsou myšlenkami zcela mimo školu. Následně zachycený obsah sdílí, naučí se na test, obdrží nějakou známku a většinou vše zapomenou.

Proto vítám možnost zapojit se do projektu, kde do diskuse vstupují experti z oblastí mimo školství. Je to přínosné, osvěžující a povzbuzující.

V rozhovoru s Janem Mühlfeitem jsme se pokusili vysvětlit pojmy jako studijní potenciál, pozornosti neuniklo neformální vzdělávání (online kurzy, např. MOOC), hovořili jsme o roli učitelů v dnešní a budoucí škole. Stále platí, že učitel je a bude klíčovým hráčem. Chce-li však před tabulí obstát, musí být připraven k adaptaci na realitu 21. století, mít sílu a chuť na sobě pracovat. I v naší škole považuji pedagogický sbor za hlavní devízu úspěchu školy. Moderní vybavení, příjemné a bezpečné prostředí považuji za automatické.

Prvky neformálního vzdělání, odhalování, rozvíjení a využívání skrytých talentů a silných stránek žáků, systematická a promyšlená mezipředmětová spolupráce s ochotným sdílením vzdělávacího obsahu a především snaha o to, aby žáci a učitelé efektivně a pokud možno se zájmem trávili ve škole co nejvíce času a propojování školy s reálným životem včetně zapojování odborníků z oblastí mimo vzdělávací systém do výuky. Tomu bychom měli věnovat naši pozornost.

Netvrdím, že jsme v rozhovoru prezentovali zaručené postupy, které budou stoprocentně fungovat. Děkuji za to, že jste o nich přemýšleli a také Vaše názory, reakce a postřehy k tématu.

O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (9)
  1. Oskar (hanák z Hané) napsal - dne 22.2.2017

    Je-li cílem školy jen aby: “Pak mohou být výteční zaměstnanci a šťastní lidé.”, vidím budoucnost lidstva dost černě.

  2. petrph napsal - dne 23.2.2017

    ach ano,konečně jsme se dostali k meritu věci. Tento díl už je takovým mišungem zcela rozdílných požadavků a doporučení, že je zcela zcestným idealistickým předpokladem, že by je jakákoliv škola mohla zvládnout všechny v potřebné kvalitě.
    Ve skutečně se ale paradoxně naplňuje formule z nadpisu “..Školu zítřka si každý sestaví podle svého”… Jenomže právě že podle svého. Kdybych to vzal od nejvyšší kvality
    Chce někdo být špičkovým odborníkem ve svém oboru? Ano, toto mu (již dnešní) vzdělávací systém umožuje. Vybere si kvalitní školu (i kdyby to bylo přes půl kontinentu), a učí se víc než ti ostatní studenti , bez nějakých švidltriků. I to co přednášejí profesoři jako povinné přednášky ale i z jiných odborných zdrojů vedle (což zase není jen the inthernet, ale i jiné). Provádí svůj vlastní vědecký výzkum, uči se zkušenostmi, atd…Sláva za to že takoví lidé jsou..
    Chce být jiný student “vyškolen”, jak rychle managersky vydělávat peníze? Ano, i to mu řada škol nabízí,.Vymysli si sebehloupější nápad, okopči si o tom z internetu pár obecných frází, udělej o tom prezošku a čekej zda ti na to dá někdo prachy. Až se bude někdo ptát kde skončily, uděláš další prezošku..
    Chce jiný student, pouze diplom, a víc ho vlastně nezajímá? Ano i to mu řada škol umožní, a s rozvojem internetových kurzů to půjde ještě rychleji a lépe. Takový kurz lze odklikat za pár týdnů (možná dnů) – a diplom příjde poštou…
    Nemáš moc peněz a jsi (resp, tvoje děti) závislý na státním školství.? Tak to těch znalostí moc nepobereš, protože to jde a půjde státními zásahy (ala inkluze) rapidně dolů, at se někteří učitelé snaží jak chtějí.

  3. Karel napsal - dne 23.2.2017

    Paní Venclíková,v roce 2050 ty digitální dovednosti bude mít 99% populace,tudíž i rodičů.Jde o to,jestli tady bude existovat vůbec nějaká rodina! Pokud půjde vývoj ve společnosti soucasným směrem,tak se obávám,že ne.A úroveň vzdělání a znalostí jde rapidně dolů!Takže pokud budou muset rodiče nastudovat učivo,aby ho mohli dovysvětlit svojí ratolesti,tak snad už do té školy ani nemusí chodit.

  4. Marek napsal - dne 24.2.2017

    Měl bych takový spíše logistický dotaz, proč je na odborné téma vývoje školství zvána Tanii le Moigne? Nic proti, ale je to manažerka, řídí chod firmy, kanceláří, reporting, taky přesně tomu odpovídá to, co říká. Manažerský přístup ředitelky firmy, ale ne koncepční na vzdělaní týkající se všech a ne jen úzce vyprofilované skupiny lidí. Jak toto určuje kvalifikaci vyjadřovat se ke školství? Mířím k tomu, že tohle je často problém i ministrů a politiků, kdy jen to, že sedí na nějaké židli, tak to z nich dělá odborníky pro novináře. Proč ale pak nezvete např. pana Deváta nebo pan Pilného, kteří řidili pobočku firmu se stejným vlivem na vzdělání jako Google? Ano, je tam vyjádření pana Muhlfeita, který měl na starosti public sector pro EMEA, což znamená, že řešil všechno a nic a jeho role byla “povídací” s politiky, rozhodně ne expertní (k tomu dostával podklady od jiných). Jsem záměrně kritický, protože mi jde o princip, kdy podle mě díky tomuto přístupu se neptáme odborníků na dané téma, ale ptáme se “židlí”. A proto to vypadá tak, jak to vypadá a chybí mi tam kritické otázky vůči těm lidem a kritický přístup. Ale třeba se mýlím, jen mě zajímá skutečná odborná erudice těch lidí v daném tématu.

  5. Richter napsal - dne 25.2.2017

    Pokud budeme zvažovat co v roce 2050 se vzděláváním, je třeba vyzvědět, zdali bude potřeba zedníka v tom roce ke stavbě domů. Pokud ano, a nic tomu nenasvědčuje, že by to tak nebylo, pak je plkání o vzdělání takovou přiměřeně hloupou soutěží o největšího blba organizování školství.