Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Rozdmýchávání vášní a propaganda z pera Milana Zeleného

 -   - 

4581544904_94e98cb937_z Autor: PIAZZA del POPOLO / Foter / CC BY

V současné situaci je možné českou veřejnost oslovit vášnivými argumenty, za kterými je jen částečná pravda. A vášně nefungují jen v otázce uprchlíků. Učinil to svým komentářem k řecké krizi i Milan Zelený.


S textem ekonoma Milana Zeleného Proč EU nedovolí Řecku odejít? Bankéři a byrokraté se bojí, že by se přidali další“ polemizuje publicista Jaroslav Šonka


Již nadpis „Proč EU nedovolí Řecku odejít?“ je dost nepřesný a tendenční. Zelený od začátku užívá nepravdivý stereotyp o tom, že vůči Řecku se ozývají „hrozby, nadávky a invektivy“ a hovoří o nemožnosti Řecka odejít. Odejít odkud? Plete se odchod z eurozóny, kam se Řecko dostalo vlastním podvodem, s odchodem z Unie jako takové.

Šilhání po Putinovi

Řecká infrastruktura vznikla za podstatné podpory ze strany evropských fondů a prospěch těchto investic, třeba do dálnic, je nepopiratelný a Řekové to vědí. Místo širšího pohledu pan Zelený jen cvičí s čísly.

Definovat EU slovy, že „je o žití na podpoře“, to je velmi nesolidní. Roční rozpočet EU se pohybuje kolem 1 % HDP celého společenství. Je k tomu koncipovaný jako rozpočet bez deficitu.

„Na sekyru“ mohou žít jen členské země a závislost na evropských „byrokratech“ bych si, především v ČR, velmi přál. Stačí srovnat korupční indexy. Řada českých struktur potřebuje revizora z Bruselu.

A revizora potřebuje i Řecko, jehož šilhání po Vladimíru Putinovi jasně definuje jisté riskantní kouty řecké debaty. Úspěch řeckých reforem sice není zaručený, ale v síti dozoru nad evropskými penězi je možný.

Pan Zelený také píše, že se Řecko má stát strašákem, který ukazuje, jak „EU trestá nedodržování německých pravidel“. Je to ovšem obráceně.

V programech hospodářských reforem byly spolu s Řeckem i Španělsko, Portugalsko a Irsko, které si na Německo nestěžovaly. Tyto země dnes vykazují hospodářský růst a z krize se pomalu vybabrávají.

A zde je kritický bod. Stejná pravidla pro všechny, to znamená, že se dluhy neodpouštějí a země v problémech vše řeší reformami – a to nejen s pomocí jakýchsi strašidelných bruselských byrokratů (jak pokleslá průpovídka!) ale i s pomocí Mezinárodního měnového fondu, který s EU nemá nic společného.

Nikým nezvolení politici?

Z kroků MMF je jasně viditelná strategie, která se od strategie evropských institucí liší. Všichni při tom vědí, že suma řeckých dluhů není standardními procesy zvládnutelná. Ale snižování úroků a prodlužování splatnosti pomohou. Jistě je to vlastně odepsání části dluhu, ale jsou zde současně páky vynucující změny.

Pan Zelený má ve svém textu také budoucí Řecko jako „recyklační prádelnu přebytečných peněz Evropy“. Opět stačí pohlédnout do Irska, Portugalska a Španělska a je jasné, že tomu tak není. „Eskamotérské kouzelnictví a manipulace politických stran a nomenklatury EU“je další propagandistickou formulací pana Zeleného.

Jak je to možné, že takovou kritiku vůči EU nevyslovuje MMF, a jak je to možné, že tyto formulace znějí jako vypůjčené od komické figurky jménem Václav Klaus? To se mi opravdu, opravdu snad jen zdá.

Zkorumpované politické strany jsou pro pana Zeleného všeobecným jevem v celé Evropě. Opět jen paušalizace. A jak tedy na to? Potřebujeme nějakého poctivého diktátora? To už tu bylo a neskončilo to dobře. Potřebujeme národní vlády, které poctivě Evropu rozeštvou?

Teze o tom, že existují „nikým nezvolení EU-politici“ je také obzvláště divoká. Evropská rada je sborem šéfů států a vlád – a ti nejsou zvolení?

Evropský parlament zvolený je a Evropská komise podléhá jeho schvalování. Jen má EU složitější situaci. Jednoduché hledání většin v některých grémiích by vedlo k potlačení zájmů hlavně malých států.

Proto se v EP o právní normy bojuje ve výborech a plénum pak již jen schvaluje dosažený kompromis. Hlasovací poměry tak vyvažují vztah malých a velkých.

S rozvojem se růst zpomaluje

Argumenty o německé Evropě jsou obzvlášť primitivní. Proč je třeba v otázce uprchlíků nejslyšitelnějším hlasem Guy Verhofstadt, bývalý ministerský předseda malé země, totiž Belgie?

A proč jeho hlas zaznívá z liberální frakce EP? To jen poznámka, pokud by někdo chtěl hovořit o evropském socializmu, jak se občas děje. A proč ti uprchlíci do tohohle Německa směřují?

Pan Zelený dále argumentuje čísly o hospodářském růstu. Růst na evropském kontinentu, tedy vlastně v jeho západní části, v poválečné době reflektoval fakt, že obnova infrastruktury, průmyslu a obchodu startovala v podmínkách válkou zničených zemí.

Růst byl pak posílen Marshallovým plánem, který vlastně začal Evropu integrovat. V takových podmínkách se to roste! Je všeobecně známo, že s rozvojem země se růst zpomaluje. Je také známé, že finanční podpora Marshallova plánu se dodnes recykluje, a nikoho neděsí zpomalování růstu. Toto zpomalení je totiž výrazem stability.

V příspěvku pana Zeleného je kromě dalších antiněmeckých a nevěcných invektiv i řada věcných chyb. Vysokorychlostní internet je prioritním tématem německé vlády, která do něj investuje miliardy z prodeje frekvencí mobilní telefonie. A nedávno byly schváleny další tři miliardy eur – vida vida, z prostředků Evropské unie.

Není pravdou, že připojení na tyto sítě je jen jednoprocentní. O „prospekt do znalostní budoucnosti“, o který se Německé podle pana Zeleného nestará, je naopak, podle přístupných zdrojů, postaráno v rámci prioritních vládních úkolů a vychází se z plného pokrytí do roku 2018.

Společné zájmy s Německem

Jistě se v pojednání Řecka, ať již během vstupu do eurozóny, či později ve vleku dluhů, staly chyby. Otázka vystoupení z eurozóny či z EU samotné by ovšem měla vzít v potaz názor řecké veřejnosti, která si právě toto nepřeje.

Pokud pan Zelený stále znovu útočí na EU a na Německo, bylo by možné nazvat ho „samozvaným expertem“, který po vzoru bývalého prezidenta je jediným, který věci rozumí. Inu, je to známý mechanizmus ultimativního komentování.

Vize národů a států, či národních zájmů jak ji pan Zelený prezentuje, by nás vrátila do doby po první světové válce, kdy hrabě Coudenhove-Kalergi sepsal svou knihu Panevropa. V ní mj. píše o tom, které aspekty tehdejšího poválečného vývoje povedou k dalšímu válečnému konfliktu.

Patřily k tomu zdánlivé „národní zájmy“. A válka se opravdu dostavila.

Proč ti, kteří o národních zájmech píší, používají tento pojem konfrontačně? Proč nenapíší například něco o tom, s kým vším máme zájmy společné? Třeba i s Německem.

O autorovi

Autorem článku je Jaroslav Šonka

Komentáře

Komentářů (15)
  1. JAHA napsal - dne 20.10.2015

    Za vsetky srandicky, ktore ste napisal, ako ukazka aspon tato sekvencia:

    “Všichni při tom vědí, že suma řeckých dluhů není standardními procesy zvládnutelná. Ale snižování úroků a prodlužování splatnosti pomohou. Jistě je to vlastně odepsání části dluhu, ale jsou zde současně páky vynucující změny.”

    Chachacha.

    Tak kolotoc dlhov na splacanie dlhov URCITE pomoze☺. Ved nestaci ani na splacanie urokov z dlhov. I keby sa urok blizil limitne k nule, nafukovanie bubliny to nezastavi.

    To nie su ziadne vasne, ani propaganda. A to uz nevravim na to, co nas v suvislosti s nekontrolovanym davom migrantov caka.

  2. Taoiseach napsal - dne 20.10.2015

    Líbí se mi střízlivý a věcný přístup a víceméně ve všem souhlasím. Nicméně chybičku bych přece jen našel – 🙂
    “Jednoduché hledání většin v některých grémiích by vedlo k potlačení zájmů hlavně malých států. Proto se v EP o právní normy bojuje ve výborech…”
    V EP nemůže být žádný stát přehlasován, protože v něm žádný stát zastoupen není. Jsou tam zastoupeni přímo občané. Tak například za ČR byli zvoleni poslanci ze sedmi subjektů s velmi rozdílnými programy a v EP se připojili k šesti různým frakcím. Kdyby potom všichni hlasovali stejně, ve většině případů by to byla zrada na voličích.

  3. český maloměšťák napsal - dne 20.10.2015

    Národní zájmy nejsou mnohdy ničím jiným než zájmem určitých mocných , v moderní době zejména to finančně -obchodních kruhů. Tito skuteční decision makeři mění nejen poválečná to gaograficko-politická uspořádání světa , kupují si politické strany, tváří tkzv. zveřejněné mínění (začíná to již ve školách obecných), nastolují ” politickou” (srvn. “polis” ve svém původním, autentickém významu)agendu “každého dne”….
    V konečných důsledcích jsou to oni, kdož čvachtají se v teplých bazencích plných lidské krve a hážou po sobě míčky splácané z lidského masa, kostí a šlach…jsou snad národem ?!?
    Vlajka, na kterou pak jimi ovládané masy přísahají, že položí za ni třeba i svůj (nejen životy jiných) život, není však ničím jiným než hadrem na holi. I proto jsou mundůry strašáků, zvaných kanonefutr, tak honosné, lesklé, majestátní – aby byla zakryta chudoba ducha všech těch maršparád, jejichž prvotním i posledním účelem je samozřejmě tvorba dodatečných zisků těch, kdo již i tak mají mnoho…to až se maršparáda změní v jatka.
    To ale nemá co dělat s národem. Národ je povíceru obětí takovýchto manipulací, byť obětí často to zrůdnou v tom, jakým způsobem dává najevo ve svých činech svou ochočenost a přizpůsobovost…ano, v té době již je bestií, o tom není pochyb, že zfanatizovaná masa je šelmou, bytostí zvířecí, pozbyvši charakteru humánnosti – ve svém bytí i vědění. Ale to i hodný pes, krotký, zatím vždy věrně sloužící svému pánovi, dá se při pomocí dnes již vědeckých metod proměnit ve vzteklou příšeru, která v posledku snad i svému pánovi půjde po hrdle.
    Na psa je třeba vyrukovat s metodami vdeckými, na lidi stačí využít stávající finanční systém.
    Ta primitivní zkratka : národ – rovná se národní zájem – rovná se válka….tu samozřejmě vtloukají do hlav již od dětství, dnešní kašpaři zvaní ” učitelé”. Straší šovinismem, nacionálním násilím atd.
    Co však je mnohdy kosmopilitismus než jen širší podoba národního šovinismu, navíc rozbředlého v utopiích sázejícíh na jakýsi Nový řád, moderní to obdobu říše římské (národa německého…či který to hegemon bude diktovat onen ” Nový” řád ?).Jak kdysi napsal ruský popularizátor Pražského lingvistického kroužku Trubeckoj – kosmopolitistická utopie se liší od šovinismu pouze tím, že jejím předmětem zájmu jsou větší skupiny obyvatel než jen jedno etnikum, národ. Stejně tak i kosmopolitistická praxe počítá samozřejmě s hegemonii určité skupiny obyvatel , či snad hlásá a do praxe zavádí anarchii ?! Ne, opak je pravdou.
    Nikde není řečeno, že pana profesora Zeleného teze o relokalizaci a jejího potenciálu zajištěnílepší budoucnosti lidstva nenemají více oporu v pokroku vědy a techniky , ale i v rozvoji společenských věd…než utopie jakéhosi ” eurounijnictví” – kdy právě že např. kauza ” Řecko” zcela jasně ukazuje na to, že neplatí teze ” kdo je více v EU, má se lépe”. Je zjevné , že nejen globalizace , ale i eurounijizace má své poražené, nejen vítěze…což je ale v systému kapitalismu manipulované soutěže a finančního systému založeném na úročených penězích axiomatem, je to charakteristická vlastnost tohoto systému.
    Utopisté pak bývají často militantními, nemusí jít ale nutně vždy jen o popravy …dnes stačí pomluvit v masmédiích, nejlépe v romantizujícím slohu, to na dnešní technokratické masy postrádající rytířské ideály zabírá nejvíce.
    Na profesorovi Zeleném mi vadí jedno, že uvažuje pouze v rovině stávajícího finančního systému, že jej zřejmě nijak nezasáhly myšlenky Silvia Gessela vyjádřené v praxi např. panem Unterguggenbergerem (než mu to zarazila centrální banka a jí de facto řízené státní úřady), jeho jednorozměrná víra ve vědeckotechnický pokrok aplikovaný v stávající jednorozměrnosti finančního systému je úsměvná… na to – jak mu to pálí. A tak se samozřejmě dopouští omylu i ve svých prognozách, jeho relokalizační hypotézy jsou uvažovány v prostředí defektním z principu, defektním nejen proto že kosmopolitním. Nicméně vidí rozhodně dál než psi kteří na něj štěkají či po něm poštěkávají.

    • Tao napsal - dne 20.10.2015

      Mě zase vadí (a taky překvapuje), jak málo toho o něm víte.

      • český maloměšťák napsal - dne 21.10.2015

        To je zcela normálním – že o druhých víme málo. Snad jen krom těch, kteří druhé například fízlují, visí jim na ústech a pilně čekají na každý jejich chybný krok či považují se za vykladač druhých apod….. a také krom Hospodina, ten ví o každém vše.
        Ano, máte pravdu – vím o panu profesoru Zeleném málo. O mnoha lidech vím málo. Proto např. neživím se tím, že některé lidi chválím a jiné haním, respektive jejich myšlenky. Pouze glosuji určitý mně známý výsek jejich mentální produkce v interpretaci těch, kteří se na rozdíl ode mě tímto skutečně živí.
        Hezký den.

        • Koko napsal - dne 21.10.2015

          Asi to nemáte v životě jednoduché, snad se živíte poctivou manuální prací, která Vám pomáhá usměrňovat (ne rozšiřovat) výsek Vaší mentální produkce.

          • český maloměšťák napsal - dne 22.10.2015

            Pane Koko Napsale, teď jste na to káp. A tak opět prožijete jeden další den plný klidu a pohody – není totiž nad to, když se jeden propracuje k pravdivému a jistě ho obohacujícímu poznání zcela sám, pouze při pomocí svého centrálního nervového systému… 🙂

    • Taoiseach napsal - dne 21.10.2015

      Nejsem totožný s kolegou Tao – 🙂

      Nacionalistický populismus je podle mého opravdu zhoubný. Má totiž vysoký manipulativní potenciál. Legitimita je přitom nulová. Má mi být blízký zloděj, který si nakradené peníze schovává v daňových rájích – jenom proto, že pochází ze stejného národa jako já?

      To, co potřebujeme, je občanská společnost na nadnárodní úrovni. Tím je míněno, že se občané mají domáhat svých práv. Zatím vidíme jen velmi skromné začátky…

      Pozor na zkratky: představa, že by se Řecku lépe dařilo mimo EU, není naprosto ničím podložená.

      • Richter napsal - dne 21.10.2015

        “představa, že by se Řecku lépe dařilo mimo EU, není naprosto ničím podložená.”

        Není a nikdy ani nebude. O budoucnosti vždy uvažujeme jako o možnostech a vyhodnocujeme je na základě dřívějších poznatků jak to asi dopadne – může mít vývoj.

        Nemám -li možnost “upravovat” poměry kurzem, je jediná možnost, upravovat mzdou. A to jen v případě, že je o moji práci zájem. Jelikož Řecko nemá průmysl využitelný ve zbytku Evropy, pak i tato regulace nefunguje.

        Výsledek: s Eurem naděje není.
        Pokud toto víme, pak je naděje, že bude-li vlastní měna, rozšíří se možnosti, minimálně o změnu kurzu.

        To, že dluh je nesplatitelný neřeší však žádná varianta.

        • český maloměšťák napsal - dne 22.10.2015

          Nicméně víme, že projekt EU má také své poražené. Což (jak naznačuji výše) je ale v kapitalismu manipulované soutěže zcela legitimní výsledek, na tom je přeci ekonomická soutěž založena.
          Stejně tak je otmu i v řípadě globalizace…ale to už kdysi popisoval a chtěl řešit Kennedy, je to tedy poměrně stará vesta. Mimochodem dosud – co se týče motivace – stále to záhadná cesta Nixonova do Číny, není až tak záhadou, akorát že Wall Street si předtsvoval, že Čína padne na kolena a udělá vše tak, jak si to představoval WS …jenže nenašli čínského Jelcina.
          Ale i tak to byl pro USA velký vzpamatovávák, byť dočasný.
          Tož tak to je, milí ” nadnárodní občané”, smetana se slízává v určitých národech proto, že ty národy jedou na sebe. Což je přirozené.

        • Taoiseach napsal - dne 22.10.2015

          Díky za reakci.

          S poslední větou lze jen souhlasit. Vlastní měna by sice umožnila bankrot, ale jednorázové dopady by byly takové, že bychom do Řecka posílali humanitární pomoc.

          Mimochodem, Řecko se údajně dostalo na strukturální nulu (tj. kdyby nemuselo platit úroky z dluhů, mělo by vyrovnaný rozpočet, ostatně dost podobně jako ČR).

          Jinak si ale myslím, že je národohospodářská problematika velmi složitá a nedá se redukovat na zlevnění zboží a služeb. Například západoněmecká marka čtyřicet let (1949-89) posilovala vůči dolaru a po patnácti letech hospodářského zázraku stát dál vesele prosperoval. Irsko by bylo docela dobře srovnatelné s Řeckem (jen vstoupilo do ES o osm let dřív), ale vývoj byl úplně jiný. Naopak sousedé Řecka, kteří nejsou svázáni jednotnou měnou, si (s výjimkou Turecka) nijak dobře nevedou.

          Takže bych opravdu spíš sázel na omezení korupce a lepší výběr daní.

          • český maloměšťák napsal - dne 22.10.2015

            V základech toho “zázraku” jsou četné hromadné hroby Evropanů od Calais až po Stalingrad.
            To se to “zázrakuje” – když se předtím vybrakuje třičtvrtě Evropy… Takovým “zázrakem” se předtím mohli pochlubit snad jen Napoleon a před ním Octavianus Augustus, těm však nepomáhal nikdo zvenčí, respektive neinvestoval do jejich trhů (Marshallův plán, jeho kontroverznost v době Kennedyho – ve vztahu k americkému hospodářsství zasaženého vývozem kapitálu jsem výše naťukl).
            Mimochodem – stačilo nekolik útoků fondú (včetně Sorosova Quantum a angažmá bývalého vice-chairmana FED v hedge fondu LTCM Mullinse) a zázrak tkzv. východasijského tygra Thajska vzal za své (r. 1997 – 8).
            Tož tak to chodí, na jedné straně nabídka usilovné práce při splácení dluhů a na straně druhé spekulace na to, že lidem dole stejně nic jiného nezbývá….Ostatně jistě znáte zprávu UNICEF – kdy poukazuje na to, že ” léčba” realizovaní dle receptů IMF v realitě znamenala zvýšení chudoby dětí, v zemích, kde tato ” léčba” proběhla a probíhá. Jak na tu chudobu ? Nu – přeci takhle : pracuj usilovněji, občane !!!
            Žvásty o nadnárodní eurounijní solidaritě rovná se šáhni hlouběji do kapsy, pojistko poslední instance – daňový poplatníku ze střední a spodní vrstvy.
            To je tak stará a obehraná písnička, že se snad ani nechce věřit, že lidé o ní nevědí, to je naprosto skandálníukázka fiaska šlolství…

      • český maloměšťák napsal - dne 22.10.2015

        Nacionální populismus je termínem strašně širokým. Pokud vychází z premisy , že pouze národ to je, kterýžto je při realizaci tužeb vycházejících z nacionálního populismu faktorem činným, je to pak termín velmi, velmi zjednodušující. Národ , respektive nějaká početně významná masa lidí organizovaná na bázi nacionální, může být ” pouhým” zmanipulovaným objektem , prostředkem.
        Nadnárodní občan je podle mě pitomost, utopie. Státní organizace komplexní společnosti jsou zatím nepostradatelné, pokud jsou tak rozdílného stavu a kvality jakými realně jsou (od poměrně stálých, konsolidovaných až po chaotické), jakou pak lze nabídnout státní organizaci ” nadnárodnímu občanovi” ? A vůbec – jakou má ” nadnárodní občan evropský” moc nad ” nadnárodním globálním kapitálem ” ? Není to spíše tak, že nandárodnímu globálnímu kapitálu vyhovuje zglajchšachtovaný , odlokalizovaný, amorfní útvar, který sám sebe zove ” občanstvem” , avšak povíceru je pouze snadnější kořistí ? Proč se čínské občanstvo vůbec nemusí starat o to, že by mělo být ” nadnárodním” ? Nu protože je samotná Čína dnes nadnárodním hráčem určujícím si ve velké míře svá vlastní pravidla tak, jak si je přes IMF určovaly a určují USA (respektive vlivné finančně – obchodní skupiny) . Do nedávné doby tomu tak bylo i s Ruskem – než se stalo opět nepohodlným – některým ” nadnárodním občanům” vyznávajícím mackinderovský svět tvrdé geopolitické praxe, nikolivěk slabošský svět eurounijní ideje – kterážto je bez Ruska nesmyslem, věčně antagonizujícím Evropu zevnitř i zevně. Je taková eurounijní v takové své praxi ideje ” národním populismem ” …anebo jde již o ten vysněný ” nadnárodní populismus” ?
        A existuje i americkounijní národní populismus ? Nebo jsou snad Američané dokonce už i těmi ” nadnárodními občany” rozhodujícími o ” nadnárodním státu ” ?
        Aktualně Čína investuje nemalé prostředky do výstavby ” britských ” elektráren, kdy Británie ořezala podpory OZE údajně až likvidačním způsobem a garancí cen (ty jsou nad cenami elektřiny např. z větrnýchn elektráren) britskou vládou de facto čínskému nadnárodnímu občanovi zaručuje výnosnost celé této investice. Jak se to má tedy s britským občanstvím – ve vztahu k nadnárodnímu občanovi eurounijnímu…. a jak ve vztahu k čínskému ? No a jsme zase u toho starého dobrého , konzervativního Mackindera….
        🙂

        • Taoiseach napsal - dne 23.10.2015

          Nacionální populismus má v současné době jednu podobu – umělé vyvolávání pocitu ohrožení.

          Příklad: “naše malá zemička se může v EU rozpustit jako kostka cukru v kávě”. Myslící člověk se na to nemůže chytit. Rozpustila se Belgie? Irsko? Portugalsko?

          Občanství není vázané na národ a nikdy nebylo. Občany Československa byli příslušníci dvou národů a několika menšin. Jako občané EU volíme EP.

          Občanská společnost znamená angažovanost občanů. Češi, kteří jsou nespokojeni a mají konkrétní představu o změně, se potřebují dohodnout s podobně smýšlejícími Němci, Finy, Holanďany, Italy atd. To není žádné “glajchšaltování”. A s nějakým rušením členských států (nebo co) to nemá nic společného, nic takového jsem nepsal ani nemyslel.

          Nadnárodnímu kapitálu se může postavit právě EU, pokud k tomu bude tlačena svými občany. Desetimiliónová země je na to slabá.

          “slabošský svět eurounijní ideje” – kde jste to prosím pěkně vzal? O jaké ideji mluvíte? Kdo si osobuje právo ji definovat? Nadáváte sice velmi hezky, ale na něco, co neexistuje.

          Evropská unie existuje v podstatě v pohodě a bude existovat dál bez Ruska a bez Anglie, které její součástí být nechtějí. Je to jejich právo.

  4. český maloměšťák napsal - dne 22.10.2015

    Do Řecka aktualně přilétávají první upíři….morbidně groteskním je to, že jde o byznys hazardní a v pozadí stojí lidé jako je Šmejc.
    Koupit levně, o to jde. V případě kdy stát je nucen prodávat za fire-sale prices jde z hlediska kupujícího o ideální stav, navíc posvěcený shora (” nadnárodním euroobčanstvem” – jeho orgány v Bruselu).
    Tomu říkám ” eurounijnost” jak blázen.