Putinův režim nás ohrožuje. Naše obrana je ale slabá, varuje Luboš Dobrovský

Napsal/a Robert Břešťan 23. února 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

Rusko veškerou svou ekonomickou sílu v posledních několika letech věnuje obnově, modernizaci a modernímu výcviku svých ozbrojených sil, konstatuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org někdejší velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský. 

„Je otázka, jestli současný ruský režim směřuje ke zklidnění typu studené války, nebo si je vědom obranného zaostávání Západu. To zaostávání jednoznačně vidím,“ dodává Dobrovský, v minulosti disident, signatář Charty 77, československý ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla, diplomat a novinář.

V první části rozhovoru byla řeč především o současné žurnalistice, ale i o stavu české společnosti a politiky, či o tom, proč měl velvyslanec v Rusku Vladimír Remek na svou funkci rezignovat.

  • Jaké jsou podle vás hlavní cíle ruské propagandy ve střední Evropě, v České republice?

Česká republika je specifická v tom, že s výjimkou bývalého prezidenta Klause a prezidenta Zemana tu v činné politické službě nejsou osobnosti, které by dávaly zřetelně najevo potřebu přiblížit se Kremlu a Kreml přiblížit Praze. Zatímco třeba na Slovensku nebo v Maďarsku stojí takoví lidé v čele vlád. A co Rusko sleduje? Proč si to stále klademe jako otázku, na niž nikdo nedal odpověď?

WP_20160215_10_31_04_Pro

  • A ta odpověď tedy je?

Odpověď dal Vladimir Putin už před lety, aniž se ho někdo ptal. Na jedné z mnichovských bezpečnostních konferencí řekl, že Rusko bylo rozpadem SSSR nesmírně oslabeno, bylo poníženo a zájmem režimu je teď vrátit Rusku jeho velmocenskou povahu. Vrátit rozhodující vliv Kremlu – bezpečnostní, ekonomický, vojenský, politický – zpět do celé té oblasti, která kdysi byla ovládána někdejším sovětským režimem.

Soutěž na státní ideu

  • Takže i k nám Rusko stále mentálně přistupuje jako ke svému bývalému satelitu?

Ne Rusko, ale režim. A jeho vysoce kvalifikovaně prováděná propaganda rozšiřuje i mezi občany Ruské federace tento cíl jako něco, co je spravedlivé, protože spravedlivé to bylo tenkrát. Ten geopolitický přístup ke světu, trochu mesianistický princip, je v Rusku zakořeněn už dávno. Rusko v té své velikosti, teritoriálně největšího státu na světě, přeci vzniklo jako koloniální, imperiální mocnost, která své kolonie přičleňovala ke svému základnímu teritoriu až z toho vznikl tento po všech stránkách nesourodý kolos. Nesourodý etnicky, kulturně, nábožensky, ekonomicky i podnebně, se svými devíti časovými pásmy. A všechny tyto nesourodosti musí být překonávány jedinou myšlenkou. Rusko jako stát ale nikdy nemělo státní ideu, která by byla založená na podobných principech, jaké mají evropské národní státy, nebo Spojené státy. Došlo to tak daleko, že v 90. letech tehdejší prezident Boris Jelcin vyhlásil soutěž na státní ideu.

  • To, přiznám se, slyším poprvé.

Vy se tomu usmíváte, ale já byl v té době českým velvyslancem v Moskvě a vůbec jsem se tomu neusmíval. Do té soutěže se přihlásil jen jeden jediný člověk, historik, a ten sepsal tezi založenou na něčem moderním a řekl bych i neruském. Napsal, že ke státní ideji se dá dopracovat jen tehdy, když celý ten konglomerát nesourodých prvků bude rozdělen a v nějakém procesu obnovy založené na svobodném rozhodování vznikne systém, který získá státní ideu právě z potřeb těch, kteří se budou chtít spojit ke společnému cíli. K ničemu takovému ale nedošlo, Jelcin odstoupil a jeho nástupcem se stal Vladimir Putin. Ten jako ideu nabízí velikost, důstojnost a účast Ruska na všech rozhodujících procesech, které ovlivňují svět. K tomu se Putin a jeho nejbližší otevřeně hlásí. A my, když čelíme té pro nás velmi nebezpečné ruské propagandě, musíme vysvětlovat, proč to nemůžeme přijmout a proč nás to ohrožuje.

  • Když byste to měl tedy pojmenovat vy; proč nás to ohrožuje?

Ohrožuje nás to mimo jiné pro tu zkušenost s někdejším Sovětským svazem a jeho vlivem v této zemi. Ohrožuje nás to ztrátou svobody. Pamatujeme si ztrátu svobody idejí, názorů, ztráty ekonomických svobod a nakonec i ztráty životů a vznik koncentračních táborů, v nichž byly desítky tisíc českých občanů. To bylo přeci dáno i tím, že se mocenští představitelé tehdejšího československého státu ztotožnili se sovětskou myšlenkou a moskevským režimem.

  • Rusko na tom nyní není i kvůli nízkým cenám ropy ekonomicky dobře… Neplatí ale i dnes slova Václava Havla z kraje 90. let: „Když chcete pomoct nám, pomozte Rusku“? Tedy že Rusko v ekonomických problémech je o to nebezpečnější?

Od té doby uplynulo mnoho času. Ten postoj Václava Havla byl v dané chvíli správný, jenže Rusko bylo úplně jiné. Mělo jiného prezidenta, který přes všechny nedostatky a přes všechno své opilství, je tím, kdo umožnil vytvoření demokratických institucí v Rusku. To, že už neměl dost sil, schopností ani představivosti, jakým způsobem mají být ty instituce naplňované, je věc jiná. Zkrátka v okamžiku, kdy se v Rusku začaly prosazovat demokratické prvky, to dávalo smysl. Ale s Putinem je situace jiná. Rusko veškerou svou ekonomickou sílu v posledních několika letech věnuje obnově, modernizaci a modernímu výcviku svých ozbrojených sil. Například i válku s Gruzií a vojenskou participaci v Sýrii musíme vnímat jako reálné vojenské cvičení, které má ukázat i samotným ruským představitelům, kde jdou nedostatky a co možná nejrychleji je opravit.

Mýlka s článkem číslo 5

  • Jaký scénář budoucnosti ve vztahu Rusko – Evropa vidíte jako nejrealističtější? Jak by podle vás třeba reagovalo Rusko, kdyby Švédsko vstoupilo do NATO?

Nechci být prorokem zla. Ale když současný generální tajemník NATO řekne, že musíme posílit obranu Evropy před možným ruským útokem, i když zároveň řekl, že nechce žádnou světovou válku, tak se mi zdá, že směřujeme k vyrovnání vojenských sil tak, jak jej známe z dlouhého období studené války. Ta pro nás znamenala spoustu nepříjemných důsledků. Zároveň ale znamenala, že k žádnému velkému ozbrojenému konfliktu nedošlo. To vzájemné odstrašení bylo tak silné, že ani jedna strana neměla potřebu jej narušit. Ani přílišným ozbrojováním, ani přezbrojováním.

  • Poměr sil je dnes ale jiný. I kvůli tomu, že bývalé komunistické země jsou dnes v NATO…

Situace je jiná. I síla tehdejšího SSSR byla daleko mohutnější, než dnes. Jenže je otázka, jestli současný ruský režim skutečně směřuje ke zklidnění typu studené války, nebo si je vědom určitého obranného zaostávání Západu. To zaostávání jednoznačně vidím.

  • Zaostávání ve smyslu dlouhodobě nízkých investic do obrany?

Není to jen otázka investic, ale celého pojetí toho, co je to obrana. I naše vlády měly dlouho falešný pocit, že vše je v pořádku, že NATO je tak silné, že se nemůže nic stát a že nám stačí mít malou profesionální armádu. Je tu spousta dalších nedostatků, nejde jen o kvalitu výzbroje či o to, zda je naše mírová armáda dostatečná. Je nedostatečná, protože není schopná mobilizačního rozvinutí, zapomněli jsme vytvářet zálohy, není kým armádu rozvinout. Naše celá obrana je slabá i v tom, že naše vlády – nevím jestli záměrně, či kvůli nedostatečné znalosti angličtiny – špatně překládají pátý článek Washingtonské smlouvy.

  • Jak špatně?

Ten pátý článek nevytváří automaticky povinnost všech bránit napadaného člena. Říká, že dojde k hlasování. Kromě toho smlouva obsahuje i třetí článek, který ukládá všem členským zemím, aby vytvořily takovou obrannou sílu, která bude schopná bránit se napadení až do aktivace pátého článku a není tam žádný časový interval. Je to komplikované. Také občanské vědomí odpovědnosti, i když snad začíná maličko růst, pořád není dostatečné. Celkově mne to vede k závěru, že Česká republika nemá funkční a komplexně pojatou obrannou politiku.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)