Psí týden: Továrny na lži, tanky z Moskvy a síla holého zadku

Napsal/a Ondřej Neumann 20. srpna 2016

Co má společného „hazardní“ senátor Ivo Valenta, web Protiproud bývalého mluvčího Václava Klause, jihomoravský hejtman Michal Hašek, výzkumná agentura SANEP a server Parlamentní listy? I o tom psal HlídacíPes.org v končícím týdnu.

  • Proruské konspirační a dezinformační weby jsou již zavedeným a známým prvkem v českém mediálním prostředí. Stranou pro šíření těch jediných a zaručených „pravd“ nezůstávají ani sociální sítě. Příkladem je kampaň s více než 68 000 fanoušky s názvem We Are Here At Home .com realizovaná v prostředí Facebooku. Kampaň strašící imigranty a velebící mimo jiné Miloše Zemana a Vladimira Putina pro HlídacíPes.org popsal analytik Roman Máca v článku Když se lži o migraci vyrábějí jako v továrně.

 

  • OM3

    Kauza Jihomoravského hejtmana Michala Haška, jenž platil z veřejných peněz PR články v Parlamentních a Krajských listech, obnažila zákulisí fungování mediální skupiny s mottem: “Nikdo nám nediktuje, co máme psát.” Skupiny, do níž kromě serveru Parlamentní listy patří například proruský web Protiproud vedený bývalým mluvčím prezidenta Václava Klause či Praha TV. Skupinu popsala v rámci projektu Pavučiny byznysu Eliška Hradilková Bártová pod titulkem Hazardní magnát a mediální byznysmen. Kdo stojí za servery, které píší na politickou objednávku.

 

  • Malá změna, ale velký pokrok pro férový soudní proces.  Kriminalistický ústav přišel o faktický monopol na revizní posudky v oblasti forenzní genetiky, zjistil Robert Malecký. Končí tak praxe, kdy v případě pochybností před soudem policie kontrolovala sama sebe. “Nikdo není neomylný a o policejních genetických laboratořích to samozřejmě platí také. Takže kolega policista kontroloval kolegu policistu a nálezy revizních posudků dle toho občas vypadaly,” říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org forenzní genetik a zakladatel české odnože projektu Nevina Daniel Vaněk.

 

  • Málokterý výrok TGM je stále tak aktuální jako tento: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“ Maximálně přesvědčivý důkaz šokované Evropě předložila Ruská federace, když v březnu 2014 anektovala Krym. Evropané snili sen o demokratickém, prosperujícím a nenásilném Rusku a dočkali se Ruska autoritářského, stagnujícího a agresivního. Tedy přesně takového, jakým bylo drtivou většinu své známé historie. Všechny ruské režimy se vyznačovaly používáním násilí jak proti vlastnímu obyvatelstvu, tak proti sousedům, s kulminační vlnou v období, kdy v čele SSSR stál Josif Stalin, pravděpodobně nejkrvavější diktátor v dějinách lidstva, píše Michael Romancov v textu Bez násilí to Moskva neumí. Materiál politického geografa Romancova vyšel ve sborníku textů Moskva posílá tanky, který vydal Člověk v tísni s jehož souhlasem HlídacíPes.org publikoval i další texty. Na srpen 1968 a okupaci vojsky Varšavské smlouvy v nich vzpomínají písničkář Jaroslav Hutka (První den okupace, den tsunami), výtvarnice a básnířka Zora Růžová (Z hluku letadel mi dodnes naskakuje husí kůže) a umělec Miroslav Bernard (Měl jsem v těle osm kulek a následky na celý život).

 

  • Robertovi Šlachtovi vadí, že se o něm vyjadřuje člověk, který byl jeho útvarem vyšetřován. Problém tedy podle něj nespočívá v tom, že tento člověk byl zatčen, aniž by byl z něčeho obviněn, ale v tom, že se o ÚOOZ a jejím bývalém šéfovi vyjadřuje. Poddaní se totiž o vrchnosti vyjadřovat nemohou. Své by o tom mohl vyprávět hostinský Palivec… Více v glose Kauza “ušatý traktorista” aneb O božském původu vrchnosti.

 

  • 7936242434_f6b19cbd95_z

    Obrázek: Zdroj Autor: International Campaign to Abolish Nuclear Weapons via Foter.com / CC BY-NC

    Nová rizika zneužití jaderných zbraní. Od doby, kdy americký prezident J. F. Kennedy v souvislosti s hrozbou jaderné války varoval, že „každý obyvatel planety musí myslet na to, že jednoho dne už Země nebude obyvatelná” uplynulo více než půl století. Mohlo by se zdát, že s koncem studené války už nemá smysl podobná varování opakovat. Opak je pravdou. Jak upozorňuje text na stránkách Světového ekonomického fóra (WEF), najdou se i hlasy varující, že jde jen o falešný pocit bezpečí a že hrozby jsou nyní dokonce větší.

 

  • Vystrkování nahého zadku má bohatou historii. Používá se jako výraz protestu, opovržení, neúcty nebo provokace. První vystrkování nahého zadku v historii je zachyceno v díle Josepha Flavia Židovská válka. Zatím posledním tuzemským významnějším případem je soudně potrestané vystrčení na americký vojenský konvoj. Muž, který vystrkoval nahý zadek na americký vojenský konvoj, byl potrestán za spáchané výtržnictví trestem deseti měsíců vězení s odkladem na dva roky. Nad adekvátností trestu se zamýšlí právník Aleš Rozehnal.

 

 

Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies